Usnesení ze dne 18. 6. 2026
Plný text
10 Azs 58/2026 - 51
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobce: H. T. V., zastoupeného advokátem JUDr. Hugem Körblem, Hybernská 20, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 3, Praha 4, proti rozhodnutí ze dne 9. 12. 2025, čj. MV1806344/SO2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2026, čj. 32 A 1/202635,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra zamítlo žalobcovu žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní pro neplnění účelu pobytu [§ 44a odst. 3, § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců]. Žalobce nejdříve pobýval na území České republiky díky povolení k dlouhodobému pobytu (s platností od 16. 6. 2023 do 15. 6. 2024) za účelem absolvování přípravného kurzu jazyka českého organizovaného veřejnou vysokou školou, který jej měl připravit ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy. Konkrétně šlo o studium bakalářského studijního programu Zemědělství a rozvoj venkova na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze. Poté získal žalobce navazující povolení k dlouhodobému pobytu s platností do 31. 5. 2025, aby mohl pokračovat v návštěvě jazykového kurzu, tentokrát organizovaného společností Doceo – Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, s. r. o. Další (třetí) povolení za týmž účelem už mu ale ministerstvo odmítlo vydat. Dospělo k závěru, že buď nemá žalobce ke zvládnutí českého jazyka takové předpoklady, aby mohl začít studovat na vysoké škole, nebo vůbec nemá v úmyslu studium zahájit. Žalobce se bránil odvoláním, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců však odvolání zamítla.
[2] Proti rozhodnutí komise podal žalobce žalobu. V ní namítal, že jeho úsilí naučit se český jazyk už přináší výsledky a byl přijat ke studiu na vysoké škole. Proto dne 27. 11. 2025 požádal o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na vysoké škole. Soudu také zaslal rozhodnutí o přijetí ke studiu ekonomiky a managementu na Škoda Auto Vysoké škole, o. p. s., ze dne 10. 11. 2025. Městský soud žalobu zamítl, protože podle něj ministerstvo i komise dostatečně zdůvodnily, že v získání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné bránila žalobci jiná závažná překážka [§ 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců]. Ta spočívala v tom, že povolení k pobytu za účelem studia českého jazyka nelze udělovat na jakkoli dlouho a nelze jím zastírat jiný účel pobytu.
[3] Proti rozsudku městského soudu podává žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Správní orgány po něm nemohou chtít něco, co neplyne ze zákona – tedy nejen plnit účel dlouhodobého pobytu, ale navíc jej nějak rozvíjet. Městský soud pak svůj rozsudek odůvodnil nedostatečně (nepřezkoumatelně), jen bez vysvětlení citoval několik jiných soudních rozhodnutí. Stěžovatel se domnívá, že ministerstvo nepostupuje v obdobných situacích obdobně, protože běžně prodlužuje pobytové oprávnění studentům, kteří mění vysokou školu, nebo když zaměstnanec často mění zaměstnání (a oznámí to). Městský soud také vyhověl žalobě stěžovatelova spolužáka, který se ocitl v obdobné situaci.
[4] Komise ve vyjádření poukazuje na to, že stěžovatel zvláštně změnil své plány: nejdřív tvrdil, že chce studovat úplně jiný obor, než na který se nakonec rozhodl nastoupit. Poslední žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu navíc podal kvůli (už) třetímu kurzu českého jazyka po sobě. Stěžovatel tak postupuje podle stejného vzorce jako řada jiných cizinců, kteří si chtějí co nejsnáze zajistit povolení k dlouhodobému pobytu.
[5] Ve věcech, v nichž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, odmítne kasační stížnost jako nepřijatelnou (usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/202128, body 11 a 12).
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti nevysvětluje, jaké důvody by měly svědčit pro její přijatelnost. Nevymezuje právní otázku, kterou se NSS dosud nezabýval, kterou správní soudy řeší rozdílně nebo v níž je třeba změnit judikaturu. Ani výslovně netvrdí, že se městský soud bezdůvodně odchýlil od ustálené judikatury nebo že hrubě pochybil při výkladu práva. Podle svého obsahu směřují kasační námitky k poslednímu z uvedených důvodů. NSS však žádné hrubé pochybení městského soudu nezjistil.
[7] Napadený rozsudek netrpí nepřezkoumatelností. Je pravda, že městský soud cituje dlouhé pasáže jiných rozhodnutí a přehlednosti jeho rozsudku to nesvědčí. Všechny citace ale pocházejí z rozhodnutí, která se týkala obdobných věcí, a tam vyslovené právní názory lze přenést i na tuto věc.
[8] Obsahem pojmu „jiná závažná překážka“, jehož výklad stěžovatel zpochybňuje, se NSS opakovaně zabýval. Překážkou přitom může být i neplnění, případně jen formální či účelové naplňování tvrzeného účelu pobytu. Pobyt za účelem studia náleží cizincům, kteří skutečně a vážně studují, nikoli těm, u nichž vzdělávací aktivita slouží jen jako prostředek k dalšímu setrvání na území (rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2021, čj. 2 Azs 325/202033). U účelu ostatní/jiné je správní orgán oprávněn hodnotit, zda činnost, kvůli které žádá cizinec o povolení k dlouhodobému pobytu, skutečně odůvodňuje jeho dlouhodobou přítomnost na území (rozsudek NSS ze dne 21. 10. 2024, čj. 7 Azs 22/202427). V této věci stěžovatel tvrdil, že ke studiu jeho další účely pobytu směřují. Dva dosavadní absolvované kurzy českého jazyka k němu však zatím přímo nevedly.
[9] NSS se už dříve zabýval i námitkou ohledně cíle pobytu. Ve skutkově srovnatelné věci uvedl, že když cizinec nesdělí jiný účel svého pobytu, je třeba za cíl jeho pobytu nadále pokládat zahájení studia na vysoké škole (rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2026, čj. 5 Azs 194/202533). Správní orgány tak ani zde nepožadovaly splnění žádné nové podmínky, kterou zákon neupravuje, ale chtěly mít za prokázané, že stěžovatel k tomuto cíli směřuje. Stěžovatel získal povolení dvakrát po sobě za (materiálně) stejným účelem, tj. k tomu, aby navštěvoval jazykový kurz českého jazyka a mohl pak studovat na české vysoké škole. Když žádal de facto potřetí o povolení za stejným účelem, nijak nedoložil, že v jazykové přípravě pokročil. Správní orgány proto postupovaly v souladu s touto judikaturou.
[10] To, že v jiném případě správní orgány či městský soud jinému cizinci vyhověly, neznamená, že musejí vyhovět právě i stěžovatelově žádosti. Skutkové okolnosti případů se od sebe mohou lišit, navíc citovaný rozsudek městského soudu nebyl napaden kasační stížností. Stěžovatel poukazuje i na to, že částečně podobná otázka související s účelem pobytu byla předložena rozšířenému senátu. Rozšířený senát už ve věci rozhodl (usnesením ze dne 31. 3. 2026, čj. 2 Azs 64/202453), jím řešená otázka ovšem na tuto věc nedopadá, protože se týkala vazby kurzů anglického jazyka k území ČR.
[11] Konečně přijetí stěžovatele na vysokou školu není v tomto řízení podstatné. Pozdější stěžovatelova žádost o dlouhodobý pobyt za účelem studia je samostatným řízením a jejím výsledkem se městský soud zabývat nemohl (obdobně jako v usnesení NSS ze dne 20. 5. 2026, čj. 9 Azs 42/202631).
[12] NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle úspěchu ve věci. Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Komisi žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2026
Michaela Bejčková
předsedkyně senátu
Usnesení ze dne 29. 4. 2026
Plný text
10 Azs 58/2026 - 41
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobce: H. T. V., zastoupeného advokátem JUDr. Hugem Körblem, Hybernská 20, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 3, Praha 4, proti rozhodnutí ze dne 9. 12. 2025, čj. MV1806344/SO2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2026, čj. 32 A 1/202635, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
takto:
I. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
II. Žalobci se ukládá zaplatit ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra zamítlo dne 7. 10. 2025 žalobcovu žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní pro neplnění účelu pobytu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců odvolání zamítla a rozhodnutí ministerstva potvrdila. Proti rozhodnutí komise podal žalobce žalobu, které městský soud přiznal odkladný účinek. Soud dospěl k závěru, že by žalobci vznikla újma, kdyby pozbyl oprávnění pobývat na území. Kvůli tomu by musel území opustit a ztratil by možnost studovat na vysoké škole. O věci samé pak soud rozhodl tak, že žalobu zamítl.
[2] Proti rozsudku městského soudu podává žalobce (stěžovatel) kasační stížnost a současně navrhuje, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Stěžovatel složil úspěšně přijímací zkoušku na vysokou školu a studuje na ní. Kdyby musel v důsledku rozhodnutí ministerstva a komise opustit Českou republiku, přišel by o možnost pokračovat ve studiu, v němž je nyní v prvním ročníku. Připomíná také, že pro výkon jeho práva na spravedlivý proces může být nezbytné, aby pobýval na území České republiky (usnesení NSS ze dne 23. 11. 2017, čj. 3 Azs 309/201726). Nelze přitom spoléhat na to, že stěžovatel získá jiný pobytový titul.
[3] Komise s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Stěžovatel argumentuje jen obecnými tvrzeními; neuvádí, v čem přesně spočívá a jak závažná je újma, která mu hrozí, ani tyto skutečnosti ničím nedokládá. Podle komise stěžovateli nehrozí, že by nemohl vůbec studovat. Na rozdíl od povolení k dlouhodobému pobytu v podobě zaměstnanecké karty, kdy je potřeba docházet do zaměstnání na konkrétní místo, může stěžovatel využít například individuální studijní plán, změnit své studium na distanční formu nebo studium krátkodobě přerušit. Komise připomíná, že v této věci jde o neprodloužení stěžovatelova pobytu za účelem ostatní, nikoli o jeho možný pobyt za účelem studia. Stěžovatel je navíc řádně zastoupen advokátem, případné konzultace s ním lze zajistit díky moderním komunikačním technologiím, takže nepřiznáním odkladného účinku nebude stěžovatel zkrácen na svých procesních právech.
[4] Kasační stížnost nemá odkladný účinek, soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat (§ 107 s. ř. s.). Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti soud zjišťuje, zda jsou splněny zákonné předpoklady (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj.
- zda stěžovateli hrozí (pro případ, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy) újma nepoměrně větší ve srovnání s újmou, kterou by utrpěly jiné osoby, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a
- zda odložení účinků napadeného rozhodnutí není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Odkladný účinek je výjimkou ze zákonného pravidla a k jeho přiznání musejí nastat mimořádné okolnosti. Současně je na žadateli o odkladný účinek, aby takové okolnosti tvrdil a podrobně uvedl, proč mají kvůli nim být odloženy účinky pravomocného rozhodnutí.
[6] Stěžovatel svou žádost odůvodňuje jen stručně a obecně. Poukazuje na to, že v důsledku rozhodnutí, kterým mu nebylo prodlouženo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní, by musel opustit území České republiky a nemohl by zde pokračovat ve studiu na vysoké škole. Zároveň ale sám v kasační stížnosti připouští, že se svou už podanou žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na vysoké škole pravděpodobně uspěje. Podle NSS tak ani sám stěžovatel přesvědčivě netvrdí, že by skutečně nyní musel jednak opustit území České republiky, jednak přestat studovat. Stěžovatel dále zmiňuje, že by mu mohla vzniknout „komplikace, která by se špatně napravovala“. Z tohoto neurčitého tvrzení se však jen stěží dá dovodit, že by stěžovateli hrozila závažná újma, která by odůvodnila přiznání odkladného účinku. Na tom nic nemění ani skutečnost, že městský soud odkladný účinek žalobě přiznal.
[7] Osobní přítomnosti cizince, který je zastoupen advokátem, pak v soudním řízení není obvykle třeba (to řekl už rozšířený senát v usnesení ze dne 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/201938, č. 4039/2020 Sb. NSS, v bodech 57–59 a 61; před bezmála šesti lety tak překonal starší judikaturu, na kterou se odvolává stěžovatel).
[8] Stěžovateli tedy nehrozí újma, pro kterou by měly být účinky napadeného rozhodnutí mimořádně odloženy. Proto soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
[9] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá podle položky 20 sazebníku soudních poplatků (který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Soud proto vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[10] [OBRÁZEK]Soudní poplatek lze zaplatit:
- v hotovosti na pokladně NSS;
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol: [VS].
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2026
Michaela Bejčková
předsedkyně senátu