Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

2 As 136/2026

Téma · generováno AIÚčast obce při přezkumu závazného stanoviska

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 13. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: ŠTENCEL VáclavECLI:CZ:NSS:2026:2.As.136.2026.29
Další údaje
Předmět řízení: Procesní

Shrnutí · generováno AI

Obec se chtěla účastnit soudního přezkumu negativního závazného stanoviska k záměru na svém území, které vycházelo z jejího územního plánu. Nejvyšší správní soud uznal, že výklad územního plánu může přímo zasáhnout do práva obce na samosprávu. Zrušil proto usnesení krajského soudu, který obci postavení osoby zúčastněné nepřiznal.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Obec, jejíž územní plán je aplikován v závazném stanovisku bránícím vydání povolení či souhlasu, může být osobou zúčastněnou na řízení podle § 34 odst. 1 s. ř. s., je-li její právo na samosprávu přímo dotčeno vadnou interpretací či aplikací územního plánu. Za přímo dotčenou zrušením takového stanoviska se považuje i osoba, která by v žalobě proti navazujícímu rozhodnutí mohla namítat vady tohoto stanoviska.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (1)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že za osobu, která může být přímo dotčena zrušením závazného stanoviska, které brání vydání povolení nebo souhlasu, je nutno považovat každou osobu, jež by byla oprávněna v žalobě proti navazujícímu rozhodnutí (typicky povolení, souhlasu, ale i negativnímu rozhodnutí) uplatňovat námitky směřující proti tomuto či novému závaznému stanovisku.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (8) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudců Václava Štencla a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Obecně prospěšná společnost Důstojnost, IČO: [IČO], se sídlem [adresa] Praha 8, zastoupená Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Magistrát města Třince, se sídlem [adresa] proti závaznému stanovisku žalovaného ze dne 22. 12. 2025, č. j. MMT/94136/2025/SŘAÚP/Gu, o kasační stížnosti stěžovatelky: obec Nýdek, IČO: [IČO], se sídlem [adresa] zastoupená JUDr. Martinem Abrahamem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2026, č. j. 22 A 12/2026-31,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2026, č. j. 22 A 12/2026-31, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný v záhlaví označeným závazným stanoviskem vyhodnotil stavební záměr žalobkyně „Přístavba domova pro seniory Nýdek“ na pozemcích st. p. 588, XA, parc. č. [parcela] v k. ú. [k.ú.] jako nepřípustný z důvodu, že není v souladu s platným územním plánem obce Nýdek.

[2] Proti závaznému stanovisku podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. V návaznosti na oznámení obce Nýdek o uplatňování práv osoby zúčastněné na řízení vydal krajský soud usnesení označené v záhlaví, kterým rozhodl tak, že obec Nýdek není osobou zúčastněnou na řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že obec Nýdek není přímo dotčena na svých právech vydáním negativního závazného stanoviska. To se totiž přímo a bezprostředně týká pouze žalobkyně. Obci Nýdek z něj nevzniklo žádné právo ani povinnost. Tvrzení obce Nýdek, že žalobkyně v soudním řízení usiluje o výklad územního plánu v rozporu s jeho zněním, by mohlo podle krajského soudu představovat pouze nepřímé dotčení práv obce Nýdek jakožto vydavatele územního plánu.

II. Kasační stížnost obce Nýdek

[3] Proti usnesení krajského soudu brojí obec Nýdek (dále „stěžovatelka“) kasační stížností. Namítá nezákonnost napadeného usnesení z důvodu, že krajský soud opomněl cíl a smysl novelizace zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), účinné od 1. 1. 2026, která připustila samostatný soudní přezkum negativních závazných stanovisek. Judikatura, na kterou krajský soud odkázal, vychází z dřívějšího, dnes již neaplikovatelného pojetí. Pokud by krajský soud odmítl účast stěžovatelky jako osoby zúčastněné na řízení, vytvořil by stav hrubé procesní nerovnosti, kdy by o parametrech záměru na jejím území bylo rozhodnuto bez její účasti.

[4] Stěžovatelka dále namítá, že jako tvůrce a vydavatel územního plánu je posouzením záměru žalovaným přímo dotčena. Krajský soud bagatelizuje zájem stěžovatelky na výkladu územního plánu jako „nepřímé dotčení“. Územní plán je přitom primárním zdrojem pro řešení klíčové otázky soudního řízení, zda tzv. štěrkové trávníky představují zpevněnou plochu, či nikoli. Případné zrušení závazného stanoviska by pro stěžovatelku znamenalo, že žalovaný interpretoval územní plán odlišně, než jak jej sama stěžovatelka zamýšlela a jak jej aplikuje. Tím dochází k přímému zásahu do práva stěžovatelky na samosprávu v oblasti územního plánování. Zrušení závazného stanoviska by zasáhlo do právní sféry stěžovatelky zcela bezprostředně, neboť by přímo předurčilo a významně omezilo její možnosti bránit zájmy na jejím území v navazujícím řízení o záměru.

[5] Dle názoru stěžovatelky krajský soud napadeným usnesením porušil její právo na spravedlivý proces a nepřípustně ji znevýhodnil. Novela § 34 odst. 3 s. ř. s. naopak práva osob zúčastněných na řízení posílila, když zakotvila, že mají v zásadě stejná práva a povinnosti jako žalobkyně, včetně práva vyjadřovat se v průběhu řízení o žalobě. Argument krajského soudu, že závazné stanovisko se týká pouze žalobkyně, je logicky nesprávný a pomíjí faktické a právní důsledky jeho případného zrušení. Krajský soud by zrušením závazného stanoviska závazně určil výklad regulativů územního plánu a stěžovatelka by již v navazujícím řízení o povolení záměru neměla reálnou možnost tento výklad zvrátit. Její dotčení je tak aktuální a přímé.

[6] Žalobkyně ani žalovaný práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužili.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.

[8] Jádrem sporu v projednávané věci je otázka, zda má mít obec (stěžovatelka) postavení osoby zúčastněné na řízení o žalobě proti závaznému stanovisku, jímž byl záměr žalobkyně vyhodnocen jako nepřípustný z důvodu rozporu s územním plánem obce (stěžovatelky).

[9] Podle § 34 odst. 1 s. ř. s. osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.

[10] K tomu, aby se určitá osoba mohla stát osobou zúčastněnou na řízení, musí být současně splněny obě podmínky citovaného ustanovení. Musí se (i) jednat o osobu, která je přímo dotčena ve svých právech a povinnostech a která zároveň není účastníkem soudního řízení (materiální podmínka), a zároveň (ii) tato osoba musí výslovně (v otevřené lhůtě) oznámit, že bude v řízení uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení (formální podmínka); viz rozsudek NSS ze dne 6. 10. 2010, č. j. 3 As 10/2010-944. Ve věci není sporu o tom, že stěžovatelka splnila formální podmínku. Nejvyšší správní soud se tedy bude věnovat toliko otázce, zda v případě stěžovatelky došlo také ke splnění podmínky materiální.

[11] Krajský soud správně vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2026, č. j. 6 As 79/2026-24, jenž ve vztahu k materiální podmínce uvedl, že pouze osoba, která je přímo dotčena na svých veřejných subjektivních právech, může být osobou zúčastněnou na řízení. V tomto rozsudku pak Nejvyšší správní soud s odkazem na své rozsudky ze dne 29. 8. 2013, č. j. 8 As 136/2012-65, bod 17, a ze dne 16. 7. 2025, č. j. 8 As 68/2025-41, dodal, že se nemůže jednat „pouze o nepřímé, zprostředkované, ba dokonce eventuální dotčení“.

[12] Nejvyšší správní soud však již nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že stěžovatelka v nyní posuzované věci přímo dotčená není. Podle krajského soudu stěžovatelce z negativního závazného stanoviska nevzniklo žádné právo ani povinnost. Při přezkumu závazného stanoviska, jehož předmětem žalobkyně učinila otázku výkladu územního plánu, může být dle krajského soudu stěžovatelka jakožto vydavatelka územního plánu dotčena na svých právech toliko nepřímo.

[13] Při posuzování otázky, nakolik je dotčení určité osoby závazným stanoviskem (resp. jeho případným zrušením) přímé, či nepřímé, je však podle názoru Nejvyššího správního soudu nutno zohlednit jednak účel novelizace s. ř. s. účinné od 1. 1. 2026, provedené zákonem č. 314/2025 Sb., jednak právo osob přímo dotčených následným rozhodnutím, pro které se má stát závazné stanovisko podkladem, na přístup k soudu.

[14] Dle § 65 odst. 1 s. ř. s. ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 314/2025 Sb., kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Za rozhodnutí se považuje také závazné stanovisko, které brání vydání povolení či souhlasu (podtržení doplněno soudem).

[15] Právní úprava s. ř. s. účinná do 31. 12. 2025 nepřipouštěla samostatný přezkum závazných stanovisek, neboť sama o sobě nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva nebo povinnosti (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 8. 2011, č. j. 2 As 75/2009-113, č. 2434/2011 Sb. NSS). Dosud tedy platilo, že pokud chtěl žadatel brojit proti negativnímu závaznému stanovisku u správního soudu, mohl tak učinit teprve v rámci žaloby proti konečnému rozhodnutí. Osoby přímo dotčené tímto rozhodnutím (či jeho případným zrušením) se v tomto soudním přezkumu mohly přihlásit jako osoby zúčastněné na řízení a vyjadřovat se ke všem otázkám, které se dotýkají jejich právní sféry. Za splnění této podmínky mohly ovlivnit také posouzení důvodnosti námitek směřujících proti závaznému stanovisku.

[16] S účinností od 1. 1. 2026 však soudnímu přezkumu podléhá i samotné závazné stanovisko, které brání vydání povolení či souhlasu. Novelizace s. ř. s. tedy zásadním způsobem zasáhla do dosavadní koncepce správního soudnictví, protože výslovně umožnila brojit žalobou i proti aktu, který se sám o sobě do ničí právní sféry nepromítá. Lze souhlasit s krajským soudem v tom, že ze závazného stanoviska žalovaného stěžovatelce nevzniklo žádné právo ani povinnost. Nelze ale odhlédnout od toho, že právo ani povinnost z něj nevzniklo nikomu, tedy ani žalobkyni, která je přesto oprávněna podat proti němu žalobu. V důsledku změny právní úpravy je proto nutné přizpůsobit také náhled na otázku, které osoby lze považovat za přímo dotčené závazným stanoviskem či jeho možným zrušením.
[17] Je potřeba vzít v úvahu, že postavení žalobců a osob zúčastněných na řízení je obecně srovnatelné, což novelizace provedená zákonem č. 314/2025 Sb. zdůraznila v novém znění § 34 odst. 3 věty první s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení stejná procesní práva a povinnosti jako účastník, nestanoví-li zákon jinak nebo nevylučuje-li to povaha procesního práva. To, zda se osoba ocitne v jedné, či druhé pozici, závisí „pouze“ na tom, zda je výsledný výrok správního rozhodnutí pro ni pozitivní, nebo negativní. Nezřídka se tak stává, že se osoba, která byla v rámci prvního soudního přezkumu žalobcem, po vydání nového správního rozhodnutí v téže věci stává v rámci nového soudního přezkumu osobou zúčastněnou na řízení. Nedá se proto říct, že by intenzita přímého dotčení osob zúčastněných na řízení byla obecně nižší než intenzita dotčení žalobců. S ohledem na srovnatelnost těchto skupin osob se proto nabízí, že by „přímost“ dotčení pro účely § 34 odst. 1 s. ř. s. měla rámcově odpovídat tomu, jak přímo je závazným stanoviskem dotčen také žalobce.

[18] Kromě toho, že takové pojetí podporuje rovné postavení žalobců a osob zúčastněných na řízení, jak požaduje nové znění § 34 odst. 3 věty první s. ř. s., umožňuje celkově naplnit účel nové právní úpravy umožňující přezkum závazných stanovisek, která brání vydání povolení nebo souhlasu, při současném zachování práva osob přímo dotčených následným povolením či souhlasem na přístup soudu.

[19] Pokud zákonodárce připustil přezkum dílčího (podkladového) správního aktu, musí být v rámci něj posuzovány všechny otázky týkající se zákonnosti tohoto aktu, které by podle dřívější úpravy byly předmětem přezkumu v řízení o žalobě proti konečnému správnímu rozhodnutí. Aby měl takový přezkum smysl, musí být jeho výsledek definitivní v tom směru, že otázku při tomto přezkumu pravomocně posouzenou soudem již nelze znovu otevírat v případném následném přezkumu konečného rozhodnutí. Má-li ovšem tato premisa platit, musí soud umožnit účast na soudním přezkumu závazného stanoviska těm osobám (jakožto osobám zúčastněným na řízení), které by byly přímo dotčené následným povolením či souhlasem, mohly by proti nim brojit žalobou ve správním soudnictví a v rámci takové žaloby by mohly uplatňovat také námitky směřující proti pozitivnímu závaznému stanovisku (vydanému na základě závazného právního názoru soudu po předchozím zrušení negativního závazného stanoviska). Opačný přístup by zbavil tyto osoby možnosti uplatnit námitky týkající se otázek, které se přímo týkají jejich právní sféry. V této dílčí otázce by byl těmto osobám odepřen přístup k soudu.

[20] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že za osobu, která může být přímo dotčena zrušením závazného stanoviska, které brání vydání povolení nebo souhlasu, je nutno považovat každou osobu, jež by byla oprávněna v žalobě proti navazujícímu rozhodnutí (typicky povolení, souhlasu, ale i negativnímu rozhodnutí) uplatňovat námitky směřující proti tomuto či novému závaznému stanovisku.

[21] V této souvislosti je nutno upozornit, že okruh možných osob zúčastněných na řízení se nutně nepřekrývá s okruhem účastníků navazujícího povolovacího řízení. Kromě toho, že takové řízení nemusí být (zatím) vedeno, někteří účastníci řízení nemusí být legitimováni k podávání námitek proti všem typům závazných stanovisek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2025, č. j. 6 As 186/2023-104). Účastenství v povolovacím řízení však pro soud může být významnou indicií přímého dotčení osoby závazným stanoviskem, a může být proto vhodným východiskem pro oslovení možných osob zúčastněných na řízení. I kdyby však soudu nebyl okruh účastníků povolovacího řízení znám, nebránilo by mu to v tom, aby oslovil alespoň osoby, kterých se závazné stanovisko zjevně dle charakteru záměru týká.

[22] Takovou osobou (podle povahy závazného stanoviska) může být například obec, na jejímž území má být záměr uskutečněn. Ta je snadno určitelná a účastníkem řízení o povolení záměru je automaticky ze zákona [§ 182 písm. b) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon; shodně např. § 94k písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Stejně tak lze za osoby zjevně dotčené považovat (podle charakteru záměru a typu závazného stanoviska) také vlastníka pozemku nebo stavby, na kterých má být záměr uskutečněn, vlastníka přímo sousedícího pozemku či stavby a osoby, které k nim mají věcná práva. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 As 278/2020-62, soud není povinen vyčerpat jakékoliv myslitelné možnosti při zjišťování okruhu možných osob zúčastněných na řízení. Zároveň ovšem zdůraznil, že jeho aktivita musí být přiměřená okolnostem případu a informacím, které o celé kauze má k dispozici. Má-li k dispozici pouze spis týkající se výhradně závazného stanoviska, který neobsahuje dostatečné informace pro určení alespoň těch osob, které zjevně mohou být dotčeny přezkoumávaným závazným stanoviskem nebo jeho zrušením, a lze-li existenci takových osob s ohledem na charakter záměru a závazného stanoviska předpokládat, je nutné za přiměřenou aktivitu soudu považovat to, že ověří v katastru nemovitostí přinejmenším věcná práva spojená s dotčenou nemovitostí a sousedními nemovitostmi. Probíhá-li již povolovací řízení, může být pro tyto účely nezbytné vyžádat si také správní spis k tomuto řízení.

[23] Pokud jde konkrétně o postavení obce, na jejímž území má být záměr uskutečněn, dotčení její právní sféry je specifické potud, že v řízení o povolení záměru často nezastupuje pouze své zájmy jakožto vlastníka určité nemovitosti, nýbrž zájmy svých občanů. Právě proto je účastníkem řízení o povolení záměru ze zákona vždy. Dle § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je jí svěřena péče o všestranný rozvoj jejího území a o potřeby jejích občanů s tím, že při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. V rámci samostatné působnosti obec vykonává pravomoci mimo jiné také v oblasti územního plánování. Mezi cíle územního plánování dle § 38 stavebního zákona přitom spadá vytváření předpokladů pro udržitelný rozvoj území spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území, nebo zvyšování kvality vystavěného prostředí sídel, rozvíjení jejich identity a vytváření funkčního a harmonického prostředí pro každodenní život jejich obyvatel. Vydáním územního plánu uplatňuje obec své ústavně zaručené právo na samosprávu (čl. 100 odst. 1 věta první Ústavy). Jeho obsahem je oprávnění v mezích objektivního práva autonomně spravovat záležitosti obce (zákon o obcích hovoří v souvislosti se samostatnou působností obce v § 35 odst. 1 o záležitostech, které jsou v zájmu obce a občanů obce).

[24] Za dotčení obce v jejich právech a povinnostech je proto pro účely § 34 odst. 1 s. ř. s. nutno považovat také dotčení jejího práva na samosprávu. Tomu opět analogicky odpovídá judikatura Nejvyššího správního soudu, která připouští nejen obecně aktivní legitimaci obce k podání žaloby týkající se rozhodnutí o umístění či povolení záměru, potažmo zahájení řízení o odstranění stavby, ale také její legitimaci k podání konkrétních námitek týkajících se otázek spadajících do její samostatné působnosti, včetně územního plánování (rozsudky NSS ze dne 10. 3. 2011, č. j. 9 As 94/2010-49, ze dne 30. 4. 2020, č. j. 6 As 171/2019-37, ze dne 19. 11. 2009, č. j. 7 As 67/2009-219, nebo ze dne 16. 8. 2022, č. j. 10 As 34/2022-110). K zásahu do práva na samosprávu obce tedy může dojít také tehdy, dospěje-li správní orgán v rámci vydávání závazného stanoviska k nesprávnému právnímu závěru, že záměr je v souladu (nebo naopak v rozporu) s územním plánem obce.

[25] Může-li být právo obce, jež vydala územní plán upravující otázky rozvoje a využití jejího území, na výkon samosprávy přímo dotčeno vadnou interpretací, resp. aplikací tohoto územního plánu dotčeným orgánem v závazném stanovisku, musí mít obec možnost toto právo před správními soudy hájit jako osoba zúčastněná na řízení (§ 34 odst. 1 s. ř. s.). Stejně tak by totiž byla oprávněna toto právo hájit v řízení o žalobě proti konečnému rozhodnutí, bylo-li by závazné stanovisko pozitivní (viz judikatura uvedená v předchozím odstavci).
[26] V posuzovaném případě stěžovatelka v řízení před krajským soudem tvrdila, že posouzení souladu záměru s jejím územním plánem se přímo dotýká regulativů a koncepce jejího územního plánu, který vydala v samostatné působnosti. Uvedla dále, že obsah závazného stanoviska o souladu či nesouladu záměru s územním plánem je podstatným podkladem pro rozhodování ve společném územním a stavebním řízení. V tomto řízení pak uplatňuje svá práva vyplývající z postavení územně samosprávného celku, jehož územní plán má být aplikován. Považuje proto za nezbytné, aby měla možnost se k posouzení souladu záměru s územním plánem vyjádřit.

[27] S ohledem na obsah podání stěžovatelky, jímž uplatnila práva osoby zúčastněné na řízení, a charakter napadeného závazného stanoviska (které se týká souladu záměru s územním plánem stěžovatelky) má Nejvyšší správní soud za to, že stěžovatelka v souladu s výše uvedeným splňuje materiální podmínku (přímé dotčení na právech a povinnostech) pro postavení osoby zúčastněné na řízení o žalobě proti tomuto závaznému stanovisku. Krajský soud tedy pochybil, pokud stěžovatelce toto postavení napadeným usnesením odepřel.

IV. Závěr a náklady řízení

[28] Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto ve smyslu § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, podle něhož stěžovatelka splňuje materiální podmínku (přímé dotčení na právech a povinnostech) pro postavení osoby zúčastněné na řízení.

[29] Jelikož byla kasační stížnost podána proti procesnímu usnesení krajského soudu, kterým nebylo rozhodováno o návrhu ve věci samé ani o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností, nepodléhá řízení o kasační stížnosti poplatkové povinnosti. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, toto řízení je „vnořeno“ do řízení o žalobě (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 As 84/2022-30, č. 4554/2024 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti proto rozhodne krajský soud v rozhodnutí o žalobě, a to podle pravidel o náhradě nákladů řízení o žalobě samotné (v souladu s § 60 s. ř. s. zásadně podle procesního úspěchu účastníků řízení o žalobě).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2026

Karel Šimka
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací