Usnesení ze dne 26. 7. 2018
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: G. U., zastoupená JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2016, č. j. KUOK 83292/2016, sp. zn. KÚOK/70906/2016/ODSH-SD/7471, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. 11. 2017, č. j. 72 A 25/2016 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Šumperk (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 20. 5. 2016, č. j. MUSP 46475/2016, sp. zn. 18825/2016 DOP/LUPR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. b) a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“). Přestupků se žalobkyně dopustila porušením § 5 odst. 2 písm. b) a § 6 odst. 7 písm. a) zákona o silničním provozu. Přestupky byly spáchány z nedbalosti tím, že žalobkyně dne 15. 2. 2016 ve 22.30 h v obci Staré Město, část Kunčice, na místní komunikaci ve směru jízdy od Paprsku, řídila motorové vozidlo značky BMW X1, RZ X, aniž by u sebe měla řidičský průkaz, a současně řídila vozidlo pod vlivem alkoholu, kdy dechovou zkouškou provedenou policisty jí byla přístrojem Alcotest ve 22.40 h zjištěna hodnota 0,27 ‰ alkoholu v krvi. Po zohlednění maximální dovolené odchylky dechového analyzátoru a expertně stanovené nejistoty přepočtu na hodnotu alkoholu v krvi, snížením naměřené hodnoty o 0,24 g/kg (promile) bylo prokazatelně zjištěné množství alkoholu 0,03 g/kg. Za tyto přestupky byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 3000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a paušální náhrada nákladů správního řízení 1000 Kč.
[2] Shora označeným rozhodnutím (dále jen „rozhodnutí žalovaného“) žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že ve výroku o sankci byl text „podle ustanovení § 125c odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu …“ a „podle ustanovení § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu …“ nahrazen textem „podle ustanovení § 125c odst. 4 písm. c) zákona o silničním provozu …“ a „podle ustanovení § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu …“. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.
[3] Nejvyšší správní soud obdržel dne 22. 12. 2017 kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“), směřující proti shora označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí žalovaného.
[4] Co do důvodů kasační stížnosti odkázala stěžovatelka zcela obecně na ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze jako kasační důvod přípustně namítat nezákonnost soudního rozhodnutí (srov. § 102 s. ř. s.), spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Ve zbytku kasační stížnosti se stěžovatelka omezila na reprodukci svých žalobních námitek, s tím, že v „nedostatečném posuzování materiálního znaku přestupku spatřuje stížnostní důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.“ Poté stručně rekapitulovala závěry vyřčené krajským soudem v napadeném rozsudku, aniž je adresně rozporovala.
[5] Nejvyšší správní soud byl toho názoru, že kasační stížnost neobsahuje ani jedinou dostatečně konkretizovanou stížní námitku, a proto usnesením ze dne 5. 2. 2018, č. j. 2 As 430/2017 – 33, stěžovatelku vyzval k odstranění této vady kasační stížnosti. V tomto usnesení Nejvyšší správní soud zdůraznil, že kasační stížnost je podle § 102 s. ř. s. mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, nikoli proti rozhodnutí správního orgánu (na rozdíl od žaloby podle § 65 s. ř. s.), pročež musí kasační námitky směřovat vůči postupům či závěrům krajského soudu ve stížností napadeném rozhodnutí, nikoli proti správnímu rozhodnutí žalovaného.
[6] Stěžovatelka v reakci na výzvu k odstranění vady kasační stížnosti doplnila svou stížnost podáním ze dne 9. 3. 2018. Toto podání uvedla slovy: „Žalobkyně uvádí, jakých konkrétních nezákonných kroků se dopustil správní orgán vůči její osobě v procesu vydání napadeného rozhodnutí (zvýraznění doplněno Nejvyšším správním soudem).“ Následně stěžovatelka zopakovala svou žalobní argumentaci, že s ohledem na nízké hodnoty alkoholu naměřené v dechu a započtení detekční hranice měřicího přístroje a potenciální přirozenou hladinu alkoholu v dechu není výsledná hodnota dostatečná pro prokázání, zda byla pod vlivem alkoholu do takové míry, že by toto množství mohlo mít vliv na její reakce při řízení motorového vozidla. Tuto skutečnost správní orgány bezpečně neprokázaly a vznikla tedy pochybnost o tom, zda došlo ke spáchání přestupku byť i po formální stránce, neboť se může jednat téměř o fyziologickou marginální hodnotu, která nemusí být způsobena požitím alkoholu, když navíc bylo bezpečně prokázáno, že stěžovatelka nikoho neohrozila a ani nemohla ohrozit. Stěžovatelka se domnívá, že po provedení dechové zkoušky pomocí dechového analyzátoru měla být podrobena odbornému lékařskému vyšetření (které ovšem sama nepožadovala, neboť s výsledky zkoušky byla srozuměna a souhlasila s nimi). Při odečtení maximální odchylky při stanovení objemu alkoholu v krvi za použití dechového analyzátoru, tj. odchylky 0,24 g/kg, zbývá naměřená hodnota pouze 0,03 g/kg, která je zcela marginální a která neprokazuje ovlivnění stěžovatelky alkoholem při řízení motorového vozidla. Stěžovatelka měla být policejní hlídkou poučena o tom, že bylo nutné provést odborné lékařské vyšetření za účelem exaktního zjištění objemu alkoholu v krvi Widmarkovou zkouškou nebo metodou plynové chromatografie. Rovněž měl být ustanoven znalec z oboru toxikologie. Nadýchané množství alkoholu v krvi stěžovatelky nezakládalo bezpečně přestupkově právní odpovědnost. Sám Nejvyšší správní soud podle stěžovatelky zaujal názor, že „má-li fyzická osoba přiměřené důvody se domnívat, že v době, kdy řídila vozidlo, že již nemohl být alkohol v její krvi v míře přesahující fyziologickou hladinu přítomen, nejednala zaviněně a odpovědnost za tento přestupek by pak u ní nepřicházela v úvahu.“ Stěžovatelka ovšem nikterak nespecifikovala rozhodnutí, ve kterém měl Nejvyšší správní soud uvedený názor vyjádřit. Dále stěžovatelka citovala z nespecifikovaného rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, které mělo být reakcí na posledně citované rozhodnutí: „Výslovně je nepopřel, zúžil však hlediska tohoto judikátu jen na zcela výjimečné okolnosti, spojené s otázkou naplnění subjektivní stránky přestupku u řidiče, kterému byla naměřena tzv. hraniční hodnota alkoholu.“ Stěžovatelka uzavřela, že správní orgán postupoval zcela v rozporu se zásadou materiální pravdy, nezjistil úplně a zcela skutkový stav věci a bez znaleckého zkoumání nemohl bezpečně uzavřít, že ve smyslu formálního znaku přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu stěžovatelka požila alkoholický nápoj.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil obsah doplnění kasační stížnosti ze dne 9. 3. 2018 a dospěl k závěru, že se stěžovatelce nepodařilo odstranit vadu kasační stížnosti spočívající v absenci dostatečně konkretizované kasační námitky. Stěžovatelčiny námitky totiž opětovně směřovaly pouze proti prvostupňovému rozhodnutí a ve své podstatě zrcadlily část žalobní argumentace. Nejvyšší správní soud opakuje, že předmětem řízení o kasační stížnosti je primárně přezkum pravomocného rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). K naplnění tohoto účelu však stěžovatelka neposkytla Nejvyššímu správnímu soudu jakýkoli rámec, když zde nejsou jakékoli řádné kasační námitky, jejichž důvodnost by mu náleželo posoudit. Pokud by se Nejvyšší správní soud měl vyjadřovat k námitkám, které stěžovatelka vznesla, musel by namísto ní domýšlet důvody, proč by napadený rozsudek krajského soudu neměl z hlediska zákonnosti, věcné správnosti či procesní bezchybnosti obstát. Tím by ovšem v konečném důsledku narušil základní procesní zásadu rovnosti účastníků soudního řízení. Nejvyšší správní soud toliko na okraj poznamenává, že účel předcházení obdobným situacím, kdy stěžovatel není s to vyhovět výzvě soudu k odstranění vady kasační stížnosti spočívající v absenci řádné kasační námitky, sleduje obecně zakotvení advokátního přímusu v řízení o kasační stížnosti (srov. § 105 odst. 2 s. ř. s.); je nicméně faktem, že ani taková prevence nemůže být absolutní. Jakkoli lze důvodně předpokládat, že advokát má být s to porozumět textu zákona a případné výzvě k odstranění vady kasační stížnosti, mohou z tohoto pravidla existovat výjimky. Nejvyšší správní soud však připomíná, že je zásadně věcí uvážení účastníka řízení (stěžovatele), jakého zástupce, resp. advokáta si zvolí a vloží v něj důvěru. Stejně je pak případné vyvození odpovědnosti za procesní výsledek sporu primárně věcí vztahu mezi advokátem a klientem.
[8] Jelikož výše zmíněná vada kasační stížnosti nebyla ani přes výzvu Nejvyššího správního soudu odstraněna, v řízení o kasační stížnosti nelze z uvedeného důvodu pokračovat a soudní řád správní nestanoví jiný důsledek než odmítnutí kasační stížnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že kasační stížnost podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl. Je třeba podotknout, že stěžovatelka byla o této eventualitě poučena již v usnesení ze dne 5. 2. 2018, č. j. 2 As 430/2017 – 33.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. Kasační stížnost byla odmítnuta, a proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu
Usnesení ze dne 17. 1. 2018
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: G. U., zastoupené JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2016, č. j. KUOK 83292/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. 11. 2017, č. j. 72 A 25/2016 – 19, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení nadepsaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2016, č. j. KUOK 83292/2016. Tímto rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí Městského úřadu Šumperk ze dne 20. 5. 2016, sp. zn. 18825/2016 DOP/LUPR, č. j. MUSP 46475/2016, kterým byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. b) a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Přestupků se žalobkyně dopustila porušením § 5 odst. 2 písm. b) a § 6 odst. 7 písm. a) zákona o silničním provozu. Přestupky byly spáchány z nedbalosti tím, že žalobkyně dne 15. 2. 2016 ve 22.30 h v obci Staré Město, část Kunčice, na místní komunikaci ve směru jízdy od Paprsku, řídila motorové vozidlo značky BMW X1, RZ X, aniž by u sebe měla řidičský průkaz a pod vlivem alkoholu, kdy dechovou zkouškou provedenou policisty jí byla přístrojem Alcotest ve 22.40 h zjištěna hodnota 0,27 ‰ alkoholu v dechu. Po zohlednění maximální dovolené odchylky analyzátoru alkoholu v dechu a expertně stanovené nejistoty přepočtu na hodnotu alkoholu v těle, snížením naměřené hodnoty o 0,24 g/kg (promile) je prokazatelně zjištěné množství alkoholu 0,03 g/kg. Za tento přestupek byly žalobkyni uloženy pokuta ve výši 3000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a paušální náhrada nákladů správního řízení 1000 Kč.
[2] Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatelka navrhuje, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek, což odůvodňuje tím, že v případě nepřiznání odkladného účinku její osobě hrozí nenapravitelná újma. Touto újmou je v případě stěžovatelky ztráta zaměstnání z důvodu pozbytí řidičského oprávnění, kdy pro stěžovatelku je mobilita nezbytná pro výkon práce. Stěžovatelka je zaměstnána v organizaci Krok Kyjov, z. ú., třída Komenského 2124/88, Kyjov, jako sociální pracovnice v programu Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. V rámci tohoto programu dojíždí na území obce s rozšířenou působností Kyjov do sociálně slabých rodin a pomáhá jim se sociálním začleňováním zpět do společnosti (dokládá to též svým vyjádřením a vyjádřením zaměstnavatele). V uvedeném vyjádření popisuje, že bydlí v B. a její otec – X let žije v P. Po těžkém úrazu pánve je odkázaný na její pomoc; dojíždí za ním minimálně 4x měsíčně. Její matku, která bydlí v B., čeká druhá operace – totální endoprotéza kolenního kloubu. Má X let a točí se jí hlava; nemůže tak absolvovat předoperační vyšetření bez toho, aby ji stěžovatelka naložila do auta a zavezla do nemocnice a zpět. Z vyjádření zaměstnavatele stěžovatelky vyplynulo, že řidičský průkaz je pro výkon její profese naprosto nezbytný. Vzhledem k uvedenému má stěžovatelka za to, že nepřiznáním odkladného účinku by utrpěla nepoměrně větší újmu, nežli by mohla vzniknout jiným osobám. Stěžovatelka se nedomnívá, že by měl odkladný účinek vliv na práva třetích osob, když neohrožuje závažným způsobem veřejný zájem.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[4] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
[5] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje kumulativní splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[6] V posuzovaném případě byly splněny obě uvedené podmínky a Nejvyšší správní soud tak shledal návrh důvodným. Z odůvodnění návrhu stěžovatelkou i z vyjádření jejího zaměstnavatele vyplývá, že ztráta řidičského oprávnění by jí znemožnila vykonávat její povolání. Jedná se tedy o intenzivní a reálnou újmu. Naproti tomu újma způsobená přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti třetím osobám zde z povahy věci nepřipadá v úvahu. Lze proto konstatovat, že první podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna je. Odebrání řidičského oprávnění stěžovatelce by mohlo představovat pro ni nepoměrně větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by se výkon a jiné právní následky napadeného rozhodnutí odložily. Pokud jde o druhou podmínku přiznání odkladného účinku, v daném případě připadá v úvahu veřejný zájem na zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Ani povaha údajného přestupku (mírné překročení hladiny alkoholu) není taková, že by vytvářela významné obavy, že stěžovatelka bude nebezpečná pro provoz. V tomto ohledu však přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalovaného po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána. Lze tedy konstatovat, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s veřejným zájmem.
[7] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu