Plný text
2 As 9/2025 - 76
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobce: R. A. Z., zast. JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalované: vláda České republiky, se sídlem [adresa] Praha 1, proti usnesení žalované ze dne 25. 10. 2023, č. 802, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, č. j. 5 A 64/2023 99,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Tato věc se týká zápisu na vnitrostátní sankční seznam podle zákona č. 1/2023 Sb., o omezujících opatřeních proti některým závažným jednáním uplatňovaných v mezinárodních vztazích (sankční zákon). Na základě usnesení žalované ze dne 16. 8. 2023, č. 607, byli tři státní příslušníci Ruské federace (žalobce, jeho tehdy již bývalá manželka O. Z. a bývalý tchán B. O.) zapsáni na vnitrostátní sankční seznam. Žalovaná také souhlasila se zařazením těchto osob na sankční seznam Evropské unie. Na sankční seznam Evropské unie byli poté zapsáni B. O. a O. Z.
[2] Žalobce podal proti usnesení žalované č. 607 námitky, v nichž se domáhal odstranění svého zápisu na vnitrostátní sankční seznam. Žalovaná usnesením ze dne 25. 10. 2023, č. 802 (dále též „napadené rozhodnutí“), námitky zamítla a částečně změnila odůvodnění usnesení č. 607. Vzhledem k tomu, že manželství žalobce s O. Z. bylo rozvedeno, odůvodnila žalovaná zápis žalobce na vnitrostátní sankční seznam vazbou žalobce na B. O. a tím, že má žalobce z této vazby prospěch.
[3] Proti napadenému rozhodnutí se žalobce bránil u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl. Městský soud uvedl, že žalovaná v průběhu soudního řízení v součinnosti s Národní centrálou proti organizovanému zločinu (NCOZ) a Vojenským zpravodajstvím (VZ) přesunula z utajované části spisu do části neutajované ty informace, jež bylo možné žalobci poskytnout. Tyto podklady obsahují podstatné důvody zápisu žalobce na vnitrostátní sankční seznam. Žalobce tak disponuje všemi rozhodnými skutečnostmi. Postup žalované odpovídal judikaturním požadavkům.
[4] Městský soud nevyhověl návrhu žalobce na předložení věci Ústavnímu soudu k posouzení souladu § 11 odst. 1 sankčního zákona s ústavním pořádkem. Toto ustanovení se nevymyká obdobným úpravám obsaženým v jiných právních předpisech, které Ústavní soud v minulosti shledal ústavně souladnými.
[5] Městský soud dospěl ve shodě se žalovanou k závěru, že stačí splnit pouze jedno z listačních kritérií. Důvodem zápisu žalobce na vnitrostátní sankční seznam nebyla skutečnost, že je nejbližším rodinným příslušníkem pana O., ale fakt, že má z vazby na něj prospěch. Předmětem přezkumu tak podle městského soudu není to, zda je žalobce nejbližším rodinným příslušníkem pana O., ale otázka, zda mezi nimi existovala vazba, z níž měl žalobce prospěch. Městský soud z důvodu opožděnosti nepřihlédl k žalobní námitce, podle níž není pan O. předním ruským podnikatelem.
[6] Podle městského soudu bylo napadené rozhodnutí dostatečně odůvodněné. Již v příloze č. 1 k němu bylo uvedeno, že žalobce má prospěch z rodinné vazby na pana O. N. pravdou, že žalobce nemůže s obecnými důvody rozhodnutí žalované polemizovat; ostatně tak v žalobě činil. V napadeném rozhodnutí nebyly označeny konkrétní důkazy, z nichž žalovaná vycházela, neboť se v danou dobu jednalo o utajované informace. Následně byly ty informace, u nichž to bylo možné, žalobci poskytnuty. Žalobce pak mohl v řízení před městským soudem doplnit svou argumentaci proti napadenému rozhodnutí, což se také stalo.
[7] Městský soud popsal, že rodinné vazby mezi žalobcem a B. O. nadále trvají prostřednictvím žalobcova syna (vnuka pana O.). Žalobce se díky panu O. dostal do vlastnické struktury několika společností napojených na holding KRTV. Žalovaná doložila minimálně jeden obchodní případ, který byl pro žalobcovu společnost výrazně výhodný. O majetkovém prospěchu z vazby na B. O. svědčí i značný majetek, který by si žalobce s ohledem na svou profesní situaci a deklarované příjmy nemohl dovolit. Podle městského soudu byla tedy splněna i podmínka prospěchu z vazby na pana O. P. posouzení existence prospěchu z vazby na tuto osobu městský soud nepohlížel jen na žalobcovu aktuální činnost, ale i na celkový prospěch a jeho následné využití. Podstatné je, že žalobce nadále těží z výhod získaných ze vztahu s panem O. (zejména pokud jde o rozsáhlé vlastnictví nemovitých věcí v České republice). Žalovaná nepochybila, pokud změnila odůvodnění zápisu žalobce na vnitrostátní sankční seznam poté, co zjistila, že jeho manželství s O. Z. zaniklo.
[8] Městský soud neshledal důvodnou ani námitku neprůkaznosti podkladů rozhodnutí. Žalovaná posoudila otázku naplnění listačních kritérií na základě dostatečných důkazů. Jde sice o důkazy nepřímé, jež ale nejsou ve vzájemném rozporu a vytvářejí ucelený obraz o skutkovém stavu.
II. Kasační stížnost, vyjádření žalované a replika
[9] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti označil napadený rozsudek za nezákonný. Namítá, že nebyly splněny formální ani materiální podmínky pro tak závažný zásah do jeho práv, jakým je zápis na vnitrostátní sankční seznam. Podle stěžovatele městský soud nesprávně posoudil, zda pro tento postup byly splněny hmotněprávní předpoklady. V této souvislosti zdůrazňuje, že žalovaná měnila odůvodnění tvrzené vazby na pana O.: původně ji odvozovala od manželství s jeho dcerou, následně od otcovství stěžovatele k vnukovi pana O. Stěžovatel proto zpochybňuje jak závěr o existenci relevantní vazby na pana O., tak o prospěchu z ní. Městský soud však v bodě 42 napadeného rozsudku dovodil, že pro zápis byla dostačující zjištěná vazba na hlavní sankcionovanou osobu a prospěch z ní plynoucí.
[10] Stěžovatel dále namítá, že městský soud posoudil otázku naplnění listačních kritérií jednostranně a nepřípustně extenzivně. Presumoval vazbu stěžovatele na pana O., vycházel z nepodložených a zčásti neaktuálních domněnek a bez dostatečné kritičnosti převzal argumentaci žalované. Postup žalované byl nekonzistentní a nesl znaky libovůle.
[11] Stěžovatel zdůrazňuje, že rozvodem manželství zanikla i jeho rodinná vazba k panu O. a že pouhá provázanost prostřednictvím stěžovatelova syna nemůže k zápisu stačit. Vytýká proto městskému soudu, že pojem relevantní vazby nepřípustně rozšířil a nevyložil, kam až sahá vazba rozvedeného manžela na rodinu bývalého manžela.
[12] Obdobně stěžovatel zpochybňuje i závěr o své obchodní vazbě na pana O. a o prospěchu z ní. Tvrdí, že své podnikatelské aktivity ve společnostech Agroprime a Zhiva ukončil nejpozději v roce 2017 a negenerovaly mu žádný zisk. Za nesprávný považuje i závěr městského soudu, že pro posouzení věci není podstatná jen aktuální činnost, ale i celkový prospěch plynoucí z dřívějších aktivit.
[13] Další okruh kasačních námitek směřuje proti důkaznímu základu napadeného rozsudku. Stěžovatel tvrdí, že skutková zjištění žalované ani městského soudu nemají oporu v provedených důkazech, zejména ve veřejně dostupných internetových zdrojích a článcích zpřístupněných v neutajované části spisu. Tyto podklady samy o sobě neprokazují stěžovatelův vztah k panu O. ani jeho podnikatelské aktivity. Z rejstříkových zápisů přitom podle stěžovatele nevyplývá, že měl z případné vazby na pana O. prospěch.
[14] Za nepřiléhavý považuje stěžovatel odkaz městského soudu na rozsudek Tribunálu ze dne 26. 10. 2016, T 153/15, Hamcho a Hamcho International v. Rada, neboť tamní články se týkaly přímo sankcionované osoby, zatímco v jeho věci se převážně vztahují k panu O. Stěžovatel nezpochybňuje zásadu volného hodnocení důkazů, namítá však, že městský soud ji v této věci uplatnil svévolně.
[15] Napadený rozsudek považuje stěžovatel za nepřezkoumatelný, neboť městský soud dostatečně nevysvětlil, v čem spatřuje jeho vazbu na pana O., ani jakou důkazní váhu přiznal článkům z periodika Novaya Gazeta a dalším obdobným zdrojům. Podle stěžovatele městský soud neobjasnil jejich konkrétní relevanci pro posuzovanou věc ani to, z čeho dovodil jejich ověřený původ. Stěžovatel dále namítá, že žádný z článků samostatně ani ve vzájemném souhrnu nedokládá, že měl z vazby na pana O. prospěch.
[16] V této souvislosti stěžovatel také tvrdí, že městský soud měl přezkoumat, zda soubor podkladů, o něž žalovaná opřela své závěry, poskytoval pro tyto závěry dostatečnou oporu a zda byl hodnocen v souladu se zásadami logiky.
[17] Stěžovatel dále namítá porušení svých procesních práv v důsledku toho, že část spisového materiálu tvořily utajované informace. Má za to, že se k podkladům, z nichž žalovaná i městský soud vycházely, nemohl účinně vyjádřit, a za nepřezkoumatelný považuje zejména závěr městského soudu, že neutajovaná část spisu odráží všechny rozhodné důvody jeho zařazení na vnitrostátní sankční seznam. Tvrdí rovněž, že městský soud pochybil, pokud věc nepředložil Ústavnímu soudu k posouzení souladu § 11 odst. 1 sankčního zákona s ústavním pořádkem, neboť podle něj právě použití tohoto ustanovení vedlo k mimořádně intenzivnímu zásahu do jeho základních práv.
[18] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznila, že stěžovatel byl na vnitrostátní sankční seznam zapsán na základě naplnění listačního kritéria podle čl. 1 odst. 1 písm. e) a čl. 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí Rady 2014/145/SZBP ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, ve znění rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/1094 ze dne 5. června 2023, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP, o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (dále „rozhodnutí Rady“).
[19] Žalovaná uvedla, že v obou případech jde o jinou skutečnost ve smyslu § 2 písm. c) sankčního zákona ve spojení s citovanými ustanoveními rozhodnutí Rady, tedy o kritérium dopadající na přední podnikatele působící v Rusku a jejich nejbližší rodinné příslušníky, anebo jiné fyzické osoby, které mají z vazby na ně prospěch. V případě stěžovatele považuje za rozhodný právě prospěch z vazby na pana O., kterého označuje za předního podnikatele působícího v Rusku a dlouholetého klíčového manažera holdingu KTRV. Zdůraznila, že tento holding vyrábí zbraňové systémy užívané Ruskou federací i v průběhu vojenské agrese vůči Ukrajině a že i proto byl B. O. zapsán nejprve na vnitrostátní a následně na unijní sankční seznam.
[20] Žalovaná setrvala i na názoru, že mezi stěžovatelem a panem O. existovala rodinná vazba. Zároveň zdůraznila, že pro zápis na sankční seznam stačí naplnit jedno z listačních kritérií. Za určující proto považuje především to, že stěžovatel z vazby na pana O. čerpal majetkový prospěch. Bez dlouhodobého rodinného a obchodního propojení s okruhem pana O. by stěžovatel podle žalované tak rozsáhlý majetek nemohl nabýt. V této souvislosti poukázala zejména na výrazný nepoměr mezi stěžovatelem deklarovanými příjmy a rozsahem majetku, který v České republice nabyl, na zapojení tehdejších manželů Z. do vazeb na holding KTRV nejméně v období let 2013 až 2019, a také na to, že čerpání výhod z těchto vazeb podle jejího názoru neskončilo s ukončením formálních obchodních aktivit. Dodala též, že bývalí manželé Z. před tuzemskými orgány veřejné moci tyto vazby a profit z holdingu KTRV zatajovali a prezentovali nižší sociální status.
[21] Žalovaná dále uvedla, že v oblasti unijních omezujících opatření představují podklady z otevřených zdrojů zásadní a v minulosti často prakticky jediný prostředek k doložení skutkového stavu. Jejich využití je podle ní v souladu s unijní judikaturou. Zdůraznila rovněž, že městský soud své závěry nepřijal pouze na základě novinových článků, ale vycházel i z dalších podkladů. Jestliže listační kritérium spočívalo v prospěchu stěžovatele z vazby na pana O., je logické, že důkazní materiál zahrnoval i podklady týkající se této osoby, jakož i stěžovatelovy bývalé manželky.
[22] Podle žalované je závěr městského soudu o majetkovém prospěchu stěžovatele z vazby na hlavní sankcionovanou osobu logický a přesvědčivý. Především v bodě 56 napadeného rozsudku městský soud vysvětlil, že stěžovatel z vazby na pana O. získal výrazný prospěch, z něhož těží i nadále.
[23] K námitce nepřezkoumatelnosti a porušení práva na spravedlivý proces žalovaná uvedla, že část podkladů musela z důvodu jejich povahy vést mimo správní spis, avšak po konzultaci s původci těchto utajovaných informací umožnila stěžovateli seznámit se s jejich obsahem v podobě, která nezmaří účel utajení. Odkázala přitom na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 4. 6. 2013, C 300/11, ZZ v. Secretary of State for the Home Department. Současně má žalovaná za to, že městský soud nepochybil ani tím, že věc nepředložil Ústavnímu soudu. V této souvislosti poukázala na analogii s § 172 odst. 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, a na judikaturu, která obdobná omezení přístupu k utajovaným informacím za protiústavní nepovažuje.
[24] V replice ke kasační stížnosti stěžovatel s odkazem na judikaturu unijních soudů, zejména rozsudky Tribunálu ze dne 10. 6. 2026, T 601/24, Ignatova v. Rada, ze dne 11. 9. 2024, T 744/22, Tokareva v. Rada, ze dne 25. 6. 2025, T 741/22, E. v. Rada, ze dne 8. 3. 2023, T 212/22, Prigožina v. Rada, a ze dne 30. 11. 2016, T 720/14, Rotenberg v. Rada, jakož i rozsudky SDEU ze dne 18. 7. 2013, C 584/10 P, C 593/10 P a C 595/10 P, Komise a další v. Kadi, a Tribunálu ze dne 5. 11. 2014, T 307/12 a T 408/13, Mayaleh v. Rada, ze dne 20. 7. 2017, T 619/15, Badica a Kardiam v. Rada, a ze dne 3. 7. 2014, T 565/12, National Iranian Tanker Company v. Rada, zdůraznil, že zařazení na sankční seznam musí být založeno na dostatečně pevném skutkovém základě a že důkazní břemeno ohledně naplnění listačních kritérií nese žalovaná.
[25] Městský soud i žalovaná vyšly pouze z toho, že stěžovatel v minulosti působil jako minoritní společník ve společnostech, které zprostředkovaně obchodovaly se společnostmi spojovanými s panem O., a že disponuje majetkem značné hodnoty. Z těchto skutečností však podle něj bez dalšího neplyne, že by jeho majetek pocházel právě z těchto obchodních vztahů, že by takový prospěch získal v rozhodném období po konci února 2014, za nestandardně výhodných podmínek, a že by vzniklé benefity přetrvávaly i v době vydání napadeného rozhodnutí.
[26] Stěžovatel dále namítl, že v rozhodné době mezi ním a panem O. neexistovala žádná přímá osobní, rodinná ani obchodní vazba s výjimkou toho, že jeho syn je vnukem pana O. Městský soud proto podle něj nepřípustně směšoval otázku existence vazby a otázku přetrvávání případného prospěchu z ní. S odkazem zejména na rozsudky Tribunálu ve věcech Tokareva v. Rada a Prigožina v. Rada tvrdil, že relevantní spojení musí existovat ke dni vydání napadených aktů a nemůže být jen zprostředkované přes třetí osoby; s odkazem na rozsudky Tribunálu ve věcech Ignatova v. Rada, E. v. Rada a Rotenberg v. Rada pak vytýkal, že žalovaná ani městský soud nijak nekvantifikovaly údajný prospěch, nezohlednily časovou souslednost tvrzených plnění a neprokázaly, že by mu projekt výstavby patrového výtahu poblíž přístavu Taganrog přinesl nestandardní či nepřiměřený zisk ze strany pana O., srovnatelný s jednostranně poskytnutou ekonomickou výhodou.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[27] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná.
III. 1 Napadený rozsudek je přezkoumatelný
[28] NSS nejprve posoudil, zda je napadený rozsudek přezkoumatelný. Podle judikatury je soudní rozhodnutí nepřezkoumatelné zejména tehdy, nelze li z něj zjistit, z jakých skutkových a právních důvodů soud vyšel, proč nepřisvědčil stěžejní argumentaci účastníka nebo opomenul li vypořádat některou ze žalobních námitek (rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 44, č. 689/2005 Sb. NSS, a ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 73, č. 787/2006 Sb. NSS). Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů přitom nezakládají pouhé dílčí nedostatky odůvodnění, nýbrž absence nosných důvodů rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 75, č. 133/2004 Sb. NSS).
[29] Stěžovatel namítá, že z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, proč městský soud považoval za nedůvodnou žalobní námitku týkající se neexistence vazby mezi ním a panem O. Městský soud podle něj nevysvětlil, v čem shledal existenci této vazby a proč považoval za prokázaný i prospěch z ní. Současně namítá, že městský soud nepřezkoumatelně vyšel ze zdrojů, jejichž původ a věrohodnost nejsou podle něj dostatečně ověřeny, zejména z periodika Novaya Gazeta.
[30] Tato námitka není důvodná. Městský soud se vazbou mezi stěžovatelem a panem O. i prospěchem z ní zabýval v bodech 52 57 napadeného rozsudku. Důkazním zdrojům a jejich vypovídací hodnotě se věnoval v bodech 59 64; konkrétně k periodiku Novaya Gazeta se vyjádřil v bodě 62. Z napadeného rozsudku je zřejmé, z jakých skutkových okolností městský soud vyšel, které podklady pokládal za rozhodné a jaké závěry z nich vyvodil. V bodě 31 městský soud vysvětlil, že neutajovaná část spisu obsahuje rozhodné skutečnosti, které byly důvodem zápisu stěžovatele na vnitrostátní sankční seznam. NSS tedy uzavírá, že napadený rozsudek je přezkoumatelný.
III. 2 Stěžovatel měl možnost vyjádřit se k rozhodným podkladům
[31] Stěžovatel spatřuje zásah do svého práva na spravedlivý proces v tom, že městský soud vycházel z důkazů, které mu nebyly zpřístupněny pro svou utajovanou povahu. Stěžovatel se tak podle svého názoru nemohl účinně vyjádřit k podkladům, z nichž městský soud vycházel.
[32] Podle § 45 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), z nahlížení nelze vyloučit části spisu uvedené v odstavci 3, jimiž byl nebo bude prováděn důkaz soudem. Z nahlížení nelze dále vyloučit ani ty části spisu, do nichž měl účastník právo nahlížet v řízení před správním orgánem. Písemnosti nebo záznamy, které byly v řízení před správním orgánem uchovávány odděleně mimo spis a na něž se nevztahovala ustanovení o nahlížení do spisu, lze poskytnout k nahlížení jen tehdy, pokud předseda senátu rozhodne, že tím nemůže dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb nebo policie. Před rozhodnutím si předseda senátu vyžádá vyjádření orgánu, který informace obsažené v těchto písemnostech nebo záznamech poskytl.
[33] Podle § 11 odst. 1 sankčního zákona v řízení o žalobě ve věcech podle tohoto zákona se § 45 odst. 4 soudního řádu správního nepoužije. Projednávání utajovaných informací, které byly podkladem pro podání návrhu na rozhodnutí vlády podle tohoto zákona, se mohou zúčastnit pouze osoby, kterým jsou tyto informace již známy, ostatní předseda senátu pro příslušnou část jednání vyloučí.
[34] Městský soud v bodě 31 napadeného rozsudku vysvětlil, že s ohledem na to, že v souladu s § 11 odst. 1 sankčního zákona není oprávněn postupovat podle § 45 odst. 4 s. ř. s., nemůže stěžovateli umožnit nahlédnout do utajované části spisu. K tomu s odkazem na rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2010, č. j. 1 As 83/2009 60, doplnil, že za takové situace by zásadně nebyl vázán žalobními body a byl by povinen přezkoumat napadené rozhodnutí i nad jejich rámec. Žalovaná však ve spolupráci s NCOZ a VZ přesunula z utajované části spisu do části neutajované ty informace, které bylo možné stěžovateli zpřístupnit. Městský soud po seznámení se s utajovanými podklady dospěl k závěru, že informace, které byly stěžovateli v soudním řízení poskytnuty, obsahují rozhodné důvody jeho zařazení na vnitrostátní sankční seznam. Utajované informace sice zahrnují i další skutečnosti, ty však nebyly pro zápis na sankční seznam stěžejní. Podle městského soudu měl tedy stěžovatel k dispozici všechny rozhodné informace, a proto nebylo namístě přezkoumat napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů. Z dokumentu obsahujícího informace, které byly v řízení o žalobě zpřístupněny stěžovateli, vycházel městský soud při přezkumu napadeného rozhodnutí.
[35] Také NSS se seznámil s utajovanou částí spisu. Ověřil, že podklady zpřístupněné stěžovateli v řízení před městským soudem odpovídají informacím, z nichž žalovaná vycházela při jeho zápisu na vnitrostátní sankční seznam. Za této situace městský soud správně uzavřel, že nebylo namístě přezkoumávat napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů. Stěžejní důvody vedoucí žalovanou k zařazení na vnitrostátní sankční seznam byly v průběhu soudního řízení sděleny stěžovateli, který měl možnost se k nim vyjádřit, čehož také využil. K porušení jeho práva na spravedlivý proces z tohoto důvodu tedy nedošlo.
[36] Jelikož, jak plyne ze shora uvedeného, v projednávané věci nebyl nakonec aplikován § 11 odst. 1 sankčního zákona, NSS neměl důvod zvažovat předložení návrhu Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky.
III. 3 Zápis na vnitrostátní sankční seznam je formalizovaným postupem podléhajícím soudní kontrole
[37] Před vypořádáním námitek směřujících do vlastních důvodů zápisu stěžovatele na vnitrostátní sankční seznam NSS nejprve shrne zákonný mechanismus této procedury.
[38] Zápis osoby na vnitrostátní sankční seznam podle sankčního zákona není pouhým evidenčním úkonem. Jde o zákonem upravený postup orgánů veřejné moci, v jehož důsledku jsou vůči konkrétnímu subjektu uplatněna omezující opatření.
[39] Podle § 3 a § 4 sankčního zákona Ministerstvo zahraničních věcí (dále „ministerstvo“) shromažďuje, ověřuje a vyhodnocuje podklady a předkládá vládě návrh pro zápis subjektů na vnitrostátní sankční seznam. Návrh musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti. Před jeho předložením jej ministerstvo projedná s dotčenými orgány. O vlastním sankčním postupu následně rozhoduje vláda podle § 5 sankčního zákona. Vláda činí rozhodnutí o zápisu, zatímco ministerstvo následně provádí zápis podle § 7 sankčního zákona.
[40] Sankční zákon upravuje též zvláštní vnitřní kontrolní mechanismus. Dotčený subjekt může proti zápisu podat námitku podle § 9 sankčního zákona, o níž rozhoduje opět vláda. Ochranu subjektům zapsaným na vnitrostátní sankční seznam proti možné nezákonnosti či svévoli vlády garantuje soudní přezkum rozhodnutí o námitce podle § 9 sankčního zákona (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2025, č. j. 7 As 308/2024 55, bod 31).
[41] Městský soud přijal v bodě 46 napadeného rozsudku správný závěr o povaze žalované. Ta při výkonu působnosti podle sankčního zákona nevystupuje jako zákonodárce ani jako čistě politický orgán, nýbrž jako správní orgán sui generis (rozsudek NSS č. j. 7 As 308/2024 55, bod 20).
[42] Soudní přezkum rozhodnutí o zamítnutí námitky proti zápisu na vnitrostátní sankční seznam podle § 9 sankčního zákona má svá specifika. Z § 11 a § 12 sankčního zákona plyne, že jde o režim odchylný od obecné úpravy podle soudního řádu správního. Z těchto výjimek je podstatná již výše zmiňovaná nemožnost aplikace § 45 odst. 4 s. ř. s. a fakt, že žalobě nelze přiznat odkladný účinek. Dokazování musí také respektovat ochranu utajovaných informací (k tomu blíže část III. 2 tohoto rozsudku).
[43] NSS uzavírá, že proces zápisu osoby na vnitrostátní sankční seznam tvoří ucelený zákonný mechanismus. Ten zahrnuje přípravu podkladů ministerstvem, rozhodnutí vlády, provedení zápisu ministerstvem, námitkové řízení a následný soudní přezkum rozhodnutí o námitkách.
III. 4 Listační kritéria je třeba samostatně oddělit a přesně prokázat
[44] NSS dále přistoupil k posouzení samotného zápisu stěžovatele na vnitrostátní sankční seznam.
[45] Sankční zákon autonomní listační kritéria nestanoví. Hmotněprávní důvody zápisu na vnitrostátní sankční seznam se odvíjejí od toho, zda jednání dotčené osoby naplňuje skutkovou podstatu předvídanou příslušným předpisem Evropské unie. V projednávané věci tato kritéria stanoví rozhodnutí Rady, konkrétně v čl. 1 odst. 1 písm. e) a čl. 2 odst. 1 písm. g), které dopadají mimo jiné na přední podnikatele působící v Ruské federaci, jejich nejbližší rodinné příslušníky nebo jiné fyzické osoby, které z vazby na ně mají prospěch. Sankční zákon na tuto rovinu navazuje v § 2 písm. c), § 4 odst. 6 a § 8 odst. 1 písm. b) a c), neboť vyžaduje, aby návrh i samotný zápis obsahovaly popis postižitelného jednání a odkaz na konkrétní ustanovení unijního předpisu, jehož skutkovou podstatu měl zápisem dotčený subjekt naplnit.
[46] Podle čl. 1 odst. 1 písm. e) rozhodnutí Rady členské státy přijmou opatření nezbytná k zamezení vstupu na své území nebo průjezdu přes ně předním podnikatelům působícím v Rusku a jejich nejbližším rodinným příslušníkům anebo jiným fyzickým osobám, kteří mají z vazby na ně prospěch, nebo podnikatelům zapojeným do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny.
[47] Podle č. 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí Rady zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náležejí předním podnikatelům působícím v Rusku a jejich nejbližším rodinným příslušníkům anebo jiným fyzickým osobám, kteří mají z vazby na ně prospěch, nebo podnikatelům, právnickým osobám, subjektům či orgánům zapojeným do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny.
[48] Podle § 2 písm. c) sankčního zákona pro účely tohoto zákona se rozumí postižitelným jednáním konání, opomenutí, popřípadě jiné skutečnosti postižitelné podle příslušného předpisu Evropské unie.
[49] Podle § 4 odst. 6 sankčního zákona návrh ministerstva předkládaný vládě obsahuje identifikační údaje subjektu, popis postižitelného jednání, kterého se subjekt dopustil nebo dopouští, odkaz na ustanovení příslušného předpisu Evropské unie, jehož skutkovou podstatu subjekt tímto jednáním naplnil, a navrhovaný rozsah omezujících opatření. Návrh ministerstva předkládaný vládě podle odstavce 2 obsahuje pouze identifikační údaje subjektu a popis skutečností, které odůvodňují vyřazení nebo změnu zařazení subjektu na sankční seznam Evropské unie, a v případě návrhu na změnu zařazení i rozsah takové změny.
[50] Podle § 8 odst. 1 písm. b) sankčního zákona zápis subjektu na vnitrostátní sankční seznam podle § 7 obsahuje popis jednání postižitelného podle příslušného předpisu Evropské unie, kterého se subjekt dopustil nebo dopouští.
[51] Podle § 8 odst. 1 písm. c) sankčního zákona zápis subjektu na vnitrostátní sankční seznam podle § 7 obsahuje odkaz na ustanovení příslušného předpisu Evropské unie, jehož skutkovou podstatu subjekt jednáním podle písmene b) naplnil.
[52] V nyní projednávaném typu věcí je třeba rozlišovat dvě úrovně přezkumu. První je rovina hmotněprávní, v jejímž rámci soud zkoumá, zda byly naplněny znaky konkrétního unijního listačního kritéria, na které vnitrostátní zápis odkazuje. Druhou je rovina procesní zahrnující posouzení, zda vnitrostátní orgány i soud dostály požadavkům spravedlivého procesu, třebaže část spisového materiálu tvořily utajované informace. Procesní rovinou se již NSS zabýval výše v části III. 2 svého rozsudku.
[53] V hmotněprávní rovině je pak nutné v prvé řadě přesně určit, které konkrétní listační kritérium bylo vůči dotčené osobě použito. V projednávané věci obsahuje relevantní listační kritéria unijní úprava vztahující se k Ruské federaci, a to konkrétně výše citované rozhodnutí Rady. Podle něj je třeba rozlišovat mezi třemi kategoriemi osob: předním podnikatelem působícím v Rusku, jeho nejbližším rodinným příslušníkem a jinou fyzickou osobou, která má z vazby na takového podnikatele prospěch. Tyto kategorie se sice mohou v jednotlivých případech skutkově překrývat, právně je však nelze směšovat. Každá z nich má samostatný normativní význam a odlišné definiční znaky i důkazní nároky.
[54] Kritérium předního podnikatele se vztahuje k ekonomickému a profesnímu významu samotné osoby zapisované na sankční seznam. Kritérium nejbližšího rodinného příslušníka stojí na existenci kvalifikovaného osobního (příbuzenského) vztahu k takovému podnikateli. Kritérium jiné fyzické osoby, která má z vazby prospěch, naproti tomu vyžaduje prokázat relevantní vazbu na určitou osobu a současně konkrétní prospěch z ní plynoucí. Pouhá rodinná, společenská či obchodní blízkost pro toto naposledy zmíněné listační kritérium bez dalšího nestačí.
[55] U kategorie osoby mající prospěch z vazby na určitou osobu proto není dostačující pouze obecná úvaha o propojení s hlavní sankcionovanou osobou. Je třeba doložit, že právě dotčená osoba z dané vazby čerpala konkrétní a nepřehlédnutelnou výhodu. Tento prospěch může mít různou podobu, musí však být skutkově podložený a nesmí zůstat v rovině domněnky. Důkazní břemeno v tomto směru nese správní orgán; nelze je přenášet na žalobce. Unijní judikatura v sankčních věcech vyžaduje přesné určení důvodu zápisu, sdělení alespoň podstaty důvodů zásahu a soudní ověření dostatečně pevného skutkového základu rozhodnutí (rozsudky SDEU ze dne 28. 3. 2017, C 72/15, Rosneft, a ze dne 18. 7. 2013, C 584/10 P, C 593/10 P a C 595/10 P, Komise a další v. Kadi).
[56] Tomu musí odpovídat i důkazní základ rozhodnutí vydaného podle sankčního zákona. Ani v tomto typu řízení není vyloučeno vycházet z nepřímých důkazů, otevřených zdrojů či utajovaných informací, ty však musí ve svém souhrnu vytvářet dostatečně konkrétní, přesný a konzistentní obraz skutkového stavu.
[57] P. přezkumu rozhodnutí o zápisu na vnitrostátní sankční seznam proto soud postupuje ve třech krocích. Nejprve identifikuje konkrétní unijní listační kritérium, na něž zápis odkazuje. Následně ověří, zda skutková zjištění, případně i včetně utajovaných podkladů, dostatečně prokazují naplnění právě tohoto kritéria. Konečně, pokud je zápis na sankční seznam založen na utajovaných informacích, posoudí, zda procesní režim podle § 11 a § 12 sankčního zákona poskytl žalobci dostatečné kompenzační záruky. Požadavek přesného vymezení důvodu zápisu plyne i z § 8 odst. 1 sankčního zákona. Účinná obrana dotčené osoby v soudním přezkumu je možná tehdy, vymezuje li napadené rozhodnutí jednoznačně, zda byla tato osoba zapsána na sankční seznam jako přední podnikatel, jeho nejbližší rodinný příslušník, nebo osoba, která má z vazby na něj prospěch.
[58] Na základě těchto východisek NSS dále posoudil, zda byly splněny podmínky pro zápis stěžovatele na vnitrostátní sankční seznam.
III. 5 Městský soud správně kvalifikoval listační kritérium
[59] Stěžovatel namítá, že po zániku jeho manželství s dcerou pana O. již nemohla přetrvávat rodinná vazba relevantní pro jeho zápis na vnitrostátní sankční seznam, a že městský soud nepřípustně extenzivně dovodil takovou vazbu pouze z toho, že stěžovatel je otcem vnuka pana O. Dále tvrdí, že není dostatečně zřejmé, podle jakého konkrétního listačního kritéria byl na vnitrostátní sankční seznam zapsán, a že městský soud směšoval kategorii nejbližšího rodinného příslušníka s kategorií osoby mající z vazby na hlavní sankcionovanou osobu prospěch. Zpochybňuje i důkazní základ těchto závěrů. NSS těmto námitkám nepřisvědčil.
[60] Z napadeného rozsudku (zejm. z jeho bodů 42 a 53 58) plyne, že městský soud nezaložil své rozhodnutí na závěru, že stěžovatel byl v době zápisu nejbližším rodinným příslušníkem pana O. N. výslovně vyšel z toho, že rozhodným důvodem zápisu byla existence vazby stěžovatele na pana O. jako na hlavní sankcionovanou osobu a současně byl zjištěn stěžovatelův prospěch plynoucí z této vazby. Takto žalovanou v rozhodnutí o námitkách vymezené listační kritérium bylo předmětem soudního přezkumu.
[61] Stěžovatelova polemika, zda po rozvodu nadále spadal do okruhu nejbližších rodinných příslušníků B. O., proto bez dalšího nemůže zpochybnit zákonnost napadeného rozsudku. I kdyby totiž NSS přisvědčil stěžovateli v tom, že zánikem manželství odpadl některý z dřívějších úzkých osobních vztahových prvků, samo o sobě by to nevyvrátilo závěr městského soudu, že nadále existovala relevantní vazba stěžovatele na pana O. a konkrétní prospěch z ní plynoucí.
[62] Je pravdou, že městský soud při hodnocení existence vazby poukázal i na přetrvávající rodinnou provázanost prostřednictvím společného syna stěžovatele a jeho bývalé manželky, jenž je vnukem B. O. (bod 53 napadeného rozsudku). Tuto okolnost však městský soud neposuzoval izolovaně ani z ní nevyvodil jediný důvod zápisu. Vzal ji v úvahu v souvislosti s dalšími skutkovými zjištěními, zejména s dřívějšími majetkovými a obchodními souvislostmi, na jejichž základě dospěl k závěru, že vztah mezi stěžovatelem a panem O. nelze ani po zániku manželství stěžovatele a dcery pana O. považovat za zcela bezvýznamný.
[63] Kasační tvrzení, že napadený rozsudek neguje svobodu do manželství vstoupit a z něj vystoupit, proto není přiléhavé. Městský soud nevyslovil žádný obecný právní závěr, podle něhož by rozvedený manžel nadále bez dalšího setrvával v postavení rodinného příslušníka rodiny bývalého manžela. Posuzoval konkrétní skutkové okolnosti a z nich dovodil, že vedle čerstvě zaniklého manželství přetrvávaly i jiné vztahové a majetkové vazby, které ve shodě se žalovanou považoval za právně významné.
[64] NSS tedy neshledal, že by městský soud nepřípustně směšoval kategorii nejbližšího rodinného příslušníka předního ruského podnikatele s kategorií osoby mající z vazby na takovou osobu prospěch. Skutečnost, že městský soud argumentoval také rodinnými souvislostmi vztahu mezi stěžovatelem a panem O., sama o sobě neznamená, že své rozhodnutí založil na nejasné nebo vnitřně rozporné právní kvalifikaci. Tyto souvislosti sloužily jako jedna ze skutkových okolností dokládajících existenci vazby mezi těmito osobami; samy o sobě však nepředstavovaly důvod zápisu na sankční seznam. Postup městského soudu není v rozporu ani s unijní judikaturou, podle níž nelze zápis vedlejší osoby založit pouze na rodinném vztahu, není li současně prokázán další právně významný důvod sankce (rozsudky Tribunálu ve věcech Prigožina v. Rada, Tokareva v. Rada, Ignatova v. Rada, a dále rozsudek ze dne 2. 4. 2025, T 1108/23, Pumpyanskaya v. Rada).
III. 6 Prospěch stěžovatele z vazby na pana O. byl dostatečně prokázán
[65] Další okruh kasační argumentace směřuje proti závěru městského soudu, podle něhož měl stěžovatel z vazby na pana O. konkrétní, v tomto případě majetkový prospěch. Stěžovateli lze přisvědčit pouze v obecném východisku jeho argumentace. Samotná osobní, rodinná či obchodní vazba na hlavní sankcionovanou osobu skutečně bez dalšího nepostačuje k naplnění listačního kritéria osoby, která má z takové vazby prospěch. Závěr o jeho existenci z takové vazby musí vždy vycházet z konkrétních skutkových zjištění. To odpovídá i unijní judikatuře, která důsledně rozlišuje mezi samotnou vazbou na předního podnikatele a konkrétním prospěchem z ní plynoucím. Tento prospěch nelze dovodit jen z existence vztahu či transakcí, ale musí být prokázán jako kvantitativně či kvalitativně nezanedbatelná výhoda právě pro dotčenou osobu (rozsudek Tribunálu ve věci E. v. Rada, zejm. body 46, 47, 52, 72 a 73).
[66] Stěžovatel v této souvislosti v replice odkázal na unijní judikaturu. I z rozhodnutí, jež stěžovatel označil, plyne, že zařazení na sankční seznam musí spočívat na dostatečně pevném skutkovém základě a že důkazní břemeno ohledně naplnění listačních kritérií nese orgán veřejné moci. Dotčená osoba tedy není povinna prokazovat, že důvody jejího zařazení na sankční seznam nejsou podložené. V tomto ohledu NSS se stěžovatelem v obecné rovině souhlasí. Za podstatné však považuje, že při hodnocení podkladů je třeba přihlížet k jejich vzájemným souvislostem, nikoli je posuzovat izolovaně (rozsudek Tribunálu ve věci P. E. v. Rada, body 37 39).
[67] NSS neshledal, že by městský soud v projednávané věci nepřípustně přenesl důkazní břemeno na stěžovatele nebo založil své rozhodnutí pouze na nevyvrácené domněnce původu jeho majetku. Městský soud vycházel z podkladů obsažených ve správním spise a přezkoumal právě ty důvody, jež byly základem rozhodnutí žalované.
[68] Městský soud v napadeném rozsudku popsal konkrétní rodinné a majetkové vazby: stěžovatel byl do 7. 7. 2023 zetěm B. O. a jejich rodinné propojení přetrvávalo prostřednictvím stěžovatelova syna, tedy vnuka pana O. B. manželka stěžovatele a dcera B. O. O. Z. vlastnila polovinu společnosti Teploservice, která držela 40% podíl ve společnosti Zvezda Strela; ta byla jediným vlastníkem společnosti TRV Inzhiniring, oprávněné organizace pro nákupy holdingu KTRV vedeného B. O. O. Z. tak podle městského soudu získala nepřímý 20% podíl na výnosech společnosti TRV Inzhiniring. Druhým spoluvlastníkem Teploservice byl pan M., který se stěžovatelem spoluvlastnil společnost Agroprime a podílel se s ním na založení společnosti Zhiva. Soud dále poukázal na smlouvu mezi společnostmi Agroprime a Zvezda Strela týkající se projektu výstavby patrového výtahu poblíž přístavu Taganrog za cenu 63,4 milionu rublů v situaci, kdy odhad investic byl 430 milionů rublů. Tento obchod se uskutečnil krátce před dokončením projektu a zároveň těsně po nabytí stěžovatelova obchodního podílu nebo ve stejné době.
[69] Právě souběh těchto okolností hodnotil městský soud jako doklad prospěchu stěžovatele z vazby na pana O. Tento prospěch dovodil městský soud zejména z toho, že stěžovatel díky vazbě na pana O. získal podíl ve společnosti Agroprime, která v časové souvislosti s nabytím tohoto podílu uskutečnila výrazně výhodný obchod s téměř dokončeným projektem. Městský soud zohlednil také profesní profil stěžovatele, který působil jako servisní technik a vedoucí odbytu společnosti zaměřené na typografická zařízení. Podle soudu toto profesní zaměření nevysvětluje jeho zapojení do obchodní struktury propojené s panem O. ani rozsah nabytého majetku ve vztahu k deklarovaným příjmům; i tuto okolnost proto hodnotil v souhrnu s ostatními indiciemi.
[70] NSS se s tímto hodnocením ztotožnil. Dodává přitom, že rozdíl mezi kupní cenou projektu patrového výtahu a odhadovanými náklady na jeho realizaci nepovažuje za vyčíslení stěžovatelova prospěchu, neboť odhad investic nelze bez dalšího zaměňovat s tržní hodnotou projektu. To však nezpochybňuje závěr o existenci prospěchu stěžovatele z vazby na pana O. Podstatou této části argumentace městského soudu byl fakt, že stěžovatel získal přístup k uvedené podnikatelské příležitosti prostřednictvím své majetkové účasti ve společnosti Agroprime díky vazbě na B. O.
[71] Dalším podpůrným zjištěním byl nepoměr mezi stěžovatelem doloženými příjmy a majetkem, který v rozhodném období nabyl. Městský soud uvedl, že deklarované příjmy stěžovatele jako fyzické osoby za roky 2017 až 2022 činily v souhrnu necelých 1,2 milionu Kč, a že stěžovatel ve správním (pobytovém) řízení doložil příjmy ze závislé práce, účasti ve společnosti UVS Technology a prodeje sedmi luxusních vozů v celkové výši 9 až 13 milionů Kč podle použitého kurzu. Oproti tomu jen v letech 2018 až 2020 nabyl v České republice nemovitý majetek za 59 milionů Kč a v roce 2020 vlastnil nejméně sedm automobilů v hodnotě 20 milionů Kč (bod 54 napadeného rozsudku). V bodě 10 napadeného rozsudku městský soud rekapituloval, že část doložených příjmů v souhrnu 9 až 13 milionů Kč se vztahovala k prodejům vozů v letech 2013 až 2017 a k odměně za závislou práci za období od června do prosince 2017.
[72] Městský soud tyto doložené zdroje příjmů při hodnocení majetkových poměrů stěžovatele zohlednil, avšak ani tyto příjmy v celém svém souhrnu nepovažoval za dostatečné vysvětlení značného rozsahu majetku, který stěžovatel nabyl v České republice. V bodě 54 označil zjištěný nesoulad za natolik výrazný, že podle jeho závěru stěžovatel tento majetek bez vazby na pana O. nemohl získat. Tento úsudek spojil také se zjištěními o zapojení stěžovatele do vlastnických struktur propojených s holdingem KTRV a o výhodném obchodu společnosti Agroprime.
[73] Samotná absence přesného peněžního vyčíslení jednotlivých složek stěžovatelova prospěchu či důkazu o poskytnutí daru či jiného jednostranného plnění nezpochybňuje závěr o naplnění daného listačního kritéria. Prospěch totiž může mít různou povahu, nemusí být neoprávněný a jeho nezanedbatelnost může být nejen kvantitativní, ale i kvalitativní (rozsudek Tribunálu ve věci E. v. Rada, bod 46). Bylo však třeba konkrétně prokázat, že výhodu získal právě stěžovatel a že pocházela z vazby na pana O. T. požadavku musí odpovídat i hodnocení prospěchu zprostředkovaného přes další osoby nebo obchodní struktury; samotná účast ve společnosti či existence transakce nepostačuje (srov. body 52, 57 a 61 uvedeného rozsudku). Námitku týkající se časových souvislostí je třeba posoudit samostatně, jak NSS činí níže.
[74] Městský soud v napadeném rozsudku výslovně odlišil aspekt listačního kritéria spočívající ve vazbě stěžovatele na pana O. od aspektu prospěchu z této vazby (body 51 a 53 55). Závěr o prospěchu přitom vztáhl nejen k majetkovému postavení stěžovatelovy bývalé manželky, ale i k jeho vlastní účasti ve společnosti Agroprime, k podmínkám shora popsaného obchodního případu a k rozsahu stěžovatelem nabytého majetku v České republice, jenž mnohonásobně převyšoval jeho příjmy v rozhodné době. Stěžovatel ovšem také namítal, že ze společností Agroprime a Zhiva nečerpal finanční prospěch a že právě to bylo důvodem ukončení jeho působení v nich (bod 24 napadeného rozsudku).
[75] NSS tuto část kasační argumentace posoudil ve vztahu k celému souboru zjištění, o který městský soud opřel závěr o stěžovatelově majetkovém prospěchu. Význam přitom přikládá právě propojení těchto zjištění v jejich souvislostech, neboť každé z nich plní v uvedené úvaze odlišnou, vzájemně se doplňující funkci. Personální propojení vysvětluje vazbu k panu O., časové okolnosti nabytí podílu ve společnostech a výhodnost popsaného obchodního případu pak dávají této vazbě konkrétní hospodářský obsah. Zjištění o mimořádném rozsahu stěžovatelova majetku ostře kontrastujícím s jeho deklarovanými příjmy poskytují další podklad pro závěr, že se důsledky popsané vazby promítly také do jeho osobního majetkového postavení. Nepoměr mezi stěžovatelovými příjmy v rozhodném období a hodnotou majetku, který nabyl, kasační soud nepovažuje za samostatný důkaz původu jeho majetku, nýbrž za podpůrnou indicii hodnocenou společně s okolnostmi nabytí jeho obchodních účastí ve společnostech a uskutečněným obchodním případem. Přesvědčivost závěru městského soudu proto spočívá v souhrnném hodnocení všech výše popsaných okolností, z nichž plyne personální vazba stěžovatele na pana O. a ekonomické důsledky z ní plynoucí.
[76] NSS proto nepřisvědčil závěru, že tvrzené nečerpání finančního prospěchu ze společností Agroprime a Zhiva samo o sobě vyvrací závěr, že měl stěžovatel z vazby na pana O. prospěch. Tento prospěch totiž městský soud dovodil z výše uvedených zjištění posuzovaných v souhrnu (body 52 55 napadeného rozsudku).
[77] Ani skutečnost, že podnikatelské aktivity stěžovatele ve společnostech Agroprime a Zhiva byly podle jeho tvrzení ukončeny před více než šesti lety, tedy před jeho zápisem na vnitrostátní sankční seznam, nevyvrací závěr o přetrvávajícím prospěchu stěžovatele z vazby na pana O. Městský soud ukončení podnikatelských aktivit nezpochybňoval, avšak odlišil je od otázky, zda stěžovatel nadále požíval majetkový prospěch. V bodě 56 napadeného rozsudku spojil přetrvávání prospěchu zejména s pokračujícím vlastnictvím nemovitostí v České republice.
[78] NSS se s tímto závěrem městského soudu ztotožnil. Ukončení účasti stěžovatele v označených společnostech totiž samo o sobě neznamená, že stěžovatel pozbyl dříve získané majetkové hodnoty. Takové rozlišení odpovídá bodu 49 rozsudku Tribunálu ve věci E. v. Rada, podle něhož musí v době přijetí omezujících opatření přetrvávat získaný prospěch nebo alespoň jeho důsledky. Poukazuje li tedy stěžovatel na to, že podnikatelské aktivity již ukončil, nezpochybňuje tím závěr o přetrvávání majetkového prospěchu, který získal z vazby na pana O.
[79] NSS uzavírá, že stěžovatel nebyl v projednávané věci nucen nést důkazní břemeno. Své důkazní břemeno nicméně unesla žalovaná prostřednictvím konkrétních skutkových zjištění, která ve vzájemné souvislosti dokládají, že stěžovatel získal prospěch právě z vazby na pana O., a tento prospěch přetrval i po změnách rodinné situace a podnikatelských aktivit. Městský soud tedy nepřípustně nesměšoval vazbu na pana O. a prospěch z ní ani nepřenesl na stěžovatele důkazní břemeno, ale správně uzavřel, že zápis stěžovatele na vnitrostátní sankční seznam odůvodněný listačním kritériem spočívajícím zjednodušeně řečeno v prospěchu z vazby na B. O. byl v souladu se zákonem. Ani tato část kasační argumentace tedy není důvodná.
III. 7 Užité podklady byly relevantní a věrohodné
[80] NSS se dále zabýval kasační námitkou, v níž stěžovatel zpochybňoval důkazní relevanci a věrohodnost použitých podkladů, zejména veřejně dostupných internetových zdrojů a rejstříkových zápisů. Tomu, zda skutková zjištění dokládala existenci prospěchu stěžovatele z vazby na pana O., se již kasační soud věnoval v předchozí části tohoto rozsudku; nyní se proto zaměří přímo na výhrady týkající se povahy a původu důkazních podkladů.
[81] Unijní judikatura výslovně připouští, že při absenci vyšetřovacích pravomocí ve třetích státech vycházejí příslušné orgány z veřejně dostupných informací, zpráv, novinových článků či zpravodajských zpráv (bod 40 rozsudku Tribunálu ve věci P. E. v. Rada). Samotný veřejný původ či nepřímá povaha podkladu tedy nejsou důvodem jeho odmítnutí. To však nezbavuje soud povinnosti posoudit jeho věrohodnost a význam pro konkrétní skutkové závěry.
[82] Městský soud v projednávané věci uvedená východiska respektoval. V bodě 59 napadeného rozsudku popsal obsah podkladů, mezi něž vedle novinových článků patřily výpisy z katastru nemovitostí a rejstříků obchodních společností, notářské zápisy, stěžovatelova daňová přiznání a informace z pobytového řízení jeho bývalé manželky. V bodech 61 až 63 pak vysvětlil jejich hodnocení. Věrohodnost článků z novin Novaya Gazeta odůvodnil souladem informací v nich obsažených s dalšími periodiky a rejstříkovými výpisy; u ostatních podkladů také zdůraznil jejich vzájemnou konzistenci, včetně souladu s rejstříkovými údaji. Zohlednil také, že stěžovatel nepopíral existenci svých a exmanželčiných obchodních podílů. Městský soud tedy podle NSS dostatečně ověřil relevanci těchto podkladů; nejednalo se o situaci, kdy by „slepě“ přijal mediální tvrzení (zejm. bod 62 napadeného rozsudku).
[83] NSS nepřisvědčil ani závěru stěžovatele, že užité podklady nemohly doložit jeho vztah k panu O. a podnikatelské aktivity jen proto, že je jednotlivé novinové články samy nezachycovaly v plném rozsahu. Informace o účasti stěžovatele a jeho bývalé manželky v obchodních společnostech a o propojení těchto společností s panem O., resp. holdingem KTRV, vycházely z výpisů z obchodního rejstříku a rejstříku právnických osob Ruské federace (bod 61 napadeného rozsudku). Informace o životě bývalých manželů Z. soud spojil také s údaji poskytnutými O. Z. v pobytovém řízení.
[84] Podle NSS není nezbytné, aby každý jednotlivý podklad sám o sobě prokazoval komplexní vazbu stěžovatele k panu O. a všechny okolnosti prospěchu z ní plynoucí. Jeho důkazní význam je třeba posoudit podle toho, kterou část skutkového závěru podporuje a jak souvisí s ostatními podklady; požadavek jejich společného hodnocení však neodstraňuje nutnost prokázat samotný prospěch. Rejstříkové zápisy sloužily k doložení účasti v obchodních společnostech a jejich propojení, nikoli jako samostatný důkaz prospěchu. Otázku, zda tyto údaje ve spojení s dalšími zjištěními dokládaly prospěch stěžovatele, NSS již vypořádal v předchozí části odůvodnění.
[85] Ani námitka nedostatečné relevance či nevěrohodnosti podkladů pro zápis stěžovatele na vnitrostátní sankční seznam založená na jejich nepřímé povaze nebo veřejném původu proto není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[86] NSS ze shora uvedených důvodů zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[87] Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalované nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2026
Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu