2 Azs 10/2022

Plný text

2 Azs 10/2022 - 38
pokračování

[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: V. K., zastoupený Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2021, č. j. OAM-359/ZA-ZA11-K02-2021, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2021, č. j. 13 Az 35/2021 - 21,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2021, č. j. 13 Az 35/2021 - 21, se ruší.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2021, č. j. OAM-359/ZA-ZA11-K02-2021, se ruší a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.

IV. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce ukrajinské státní příslušnosti podal dne 3. 6. 2021 opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, o níž bylo shora označeným rozhodnutím žalovaného rozhodnuto tak, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), a řízení bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.

[2] Žalobce ve své opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že se na Ukrajině nemá kam vrátit, jeho matka zemřela dne 8. 1. 2021. V České republice žije s družkou a svou dcerou, které mají povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Svou rodinu nechce opustit.

[3] Proti napadeným rozhodnutím žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Jelikož s napadeným rozsudkem žalobce (dále jen „stěžovatel“) nesouhlasí, podal proti němu kasační stížnost, v jejímž doplnění ze dne 24. 2. 2022 mimo jiné upozornil na aktuální změnu bezpečnostní situace na Ukrajině a probíhající boje, v jejichž důsledku by stěžovateli hrozil vznik vážné újmy na zdraví, nebo i životě.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na zákonnosti svého rozhodnutí. Uznal, že vzhledem k datu jeho vydání nemohl reflektovat ruskou invazi, kterou nemohl vzít v úvahu ani krajský soud. Tyto nové okolnosti zváží soud při přezkumu v řízení o kasační stížnosti.

II. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

[6] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele, a je tak přijatelná podle § 104a s. ř. s. Kasační stížnost je přijatelná mj. tehdy, pokud se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, anebo je napadené soudní rozhodnutí v rozporu s judikaturou (usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39, č. 933/2006 Sb. NSS, usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021  28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11, 12). Avšak v rozsudku ze dne 11. 3. 2022, č. j. 6 Azs 306/2021  49, Nejvyšší správní soud uvedl, že shora citovaná usnesení nejsou plně využitelná, zvažujeli Nejvyšší správní soud, zda je třeba výjimečně prolomit pravidla stanovená v § 75 odst. 1 a § 109 odst. 5 s. ř. s. a přihlédnout při posuzování kasační stížnosti ke skutečnostem, které nastaly až po vydání rozsudku krajského soudu, aby bylo zajištěno dodržení norem požívajících aplikační přednost ve smyslu čl. 10 Ústavy, jimiž ve věcech mezinárodní ochrany budou zejména čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. zásada non-refoulement. V těchto případech je třeba se s otázkou, zda je prolomení namístě, věcně vypořádat buď v rámci hodnocení přijatelnosti (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2017, č. j. 9 Azs 14/2017  30), nebo shledat přijatelnost kasační stížnosti a uvedené otázce se věnovat v rámci meritorního přezkumu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2021, č. j. 2 Azs 214/2020  46). Také při aplikaci § 104a s. ř. s. je totiž třeba postupovat tak, aby byly dodrženy mezinárodní závazky České republiky plynoucí z čl. 2 a 3 Úmluvy a zásady non-refoulement (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2022, č. j. 9 Azs 13/2022  32).

[7] V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud shledal, že je nezbytné přihlédnout ke skutečnostem, k nimž došlo až po vydání rozsudku městského soudu, a že ve světle těchto skutečností je kasační stížnost přijatelná a důvodná.

[8] Na Ukrajinu dne 24. 2. 2022 zaútočila vojska Ruské federace a vypukla válka, která zasahuje celé její území, nikoli pouze východ Ukrajiny, jako tomu bylo doposud. Jde o válečný konflikt dvou států, který nemá v Evropě po roce 1945 obdobu. V době rozhodování Nejvyššího správního soudu je změna bezpečnostní situace na Ukrajině všeobecně známou skutečností, kterou netřeba dokazovat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2022, č. j. 10 Azs 537/2021  31, ze dne 24. 3. 2022, č. j. 1 Azs 36/2022  31, ze dne 7. 4. 2022, č. j. 8 Azs 55/2022  25, či ze dne 10. 5. 2022, č. j. 6 Azs 71/2021 - 41).
[9] Žalovaný i městský soud založili závěry ohledně nepřípustnosti žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany na tom, že stěžovatel ve své opakované žádosti neuvedl skutečnosti či zjištění, které nebyly bez jeho zavinění zkoumány v předchozím řízení a které by svědčily o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona. Tyto teze však nejpozději dne 24. 2. 2022 přestaly platit, na což stěžovatel v kasační stížnosti poukázal.

[10] Nejvyšší správní soud dospěl v souladu se svými dalšími nedávnými rozhodnutími k závěru, že napadený rozsudek městského soudu, jakož i rozhodnutí žalovaného nemohou s ohledem na výše uvedené obstát. Ani v nyní posuzované věci není vzhledem k bezprecedentní situaci na Ukrajině namístě stěžovatele odkázat na možnost podat novou žádost o udělení mezinárodní ochrany či na využití institutu dočasné ochrany ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, u něhož navíc nelze předjímat, že se bude i na stěžovatele, kteří na území ČR přicestovali dlouho před 24. 2. 2022, skutečně vztahovat (viz rozsudky ze dne 25. 3. 2022, č. j. 8 Azs 336/2021  33, ze dne 24. 3. 2022, č. j. 1 Azs 36/2022  31, ze dne 31. 3. 2022, č. j. 9 Azs 13/2022  32, ze dne 8. 4. 2022, č. j. 5 Azs 86/2021  33, ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 212/2020  44, ze dne 22. 4. 2022, č. j. 5 Azs 218/2020  28, č. j. 5 Azs 227/2020  52, či ze dne 29. 4. 2022, č. j. 5 Azs 217/2021 - 50).

III. Závěr a náklady řízení

[11] Dle § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. proto Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu, jakož i napadené rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Žalovaný je vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 2 ve spojení s § 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení proto žalovaný opětovně posoudí žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany ve světle nových skutečností, a to i z hlediska naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany.

[12] Nejvyšší správní soud je posledním soudem, který o věci rozhodoval, proto musí rozhodnout o náhradě nákladů celého soudního řízení (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). Soud rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení o žalobě i o kasační stížnosti stěžovateli podle § 60 odst. 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. Zvážil přitom, že stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti procesně úspěšný toliko z důvodu změny bezpečnostní situace na Ukrajině, kterou nemohl předvídat žalovaný ani krajský soud. Stejným způsobem postupoval zdejší soud také v rozsudcích ze dne 10. 5. 2022, č. j. 6 Azs 71/2021  41, ze dne 27. 4. 2022, č. j. 7 Azs 357/2021  23, bod 15, ze dne 7. 4. 2022, č. j. 4 Azs 324/2021  46, bod 26, či ze dne 24. 3. 2022, č. j. 1 Azs 36/2022  31, bod 25.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. května 2022

Mgr. Eva Šonková
předsedkyně senátu

Plný text

2 Azs 10/2022 - 28

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: V. K., zastoupený Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2021, č. j. OAM-359/ZA-ZA11-K02-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2021, č. j. 13 Az 35/2021 - 21,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení o kasační stížnosti se pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2021, č. j. 13 Az 35/2021 - 21, a rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2021, č. j. OAM-359/ZA-ZA11-K02-2021.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný rozhodl, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), a řízení bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.

[2] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze výše označeným rozsudkem zamítl (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“).

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, kterou spojil s návrhem na přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti ve smyslu § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

[4] Stěžovatel tento návrh odůvodňuje tím, že nepřiznání odkladného účinku bude mít dopady do jeho soukromého a rodinného života. Bude muset vycestovat, aniž by měl možnost se vrátit. Na území České republiky má stěžovatel rodinné zázemí. Jeho družka a nezletilá dcera zde mají povolen trvalý pobyt. Je v nejlepším zájmu jeho dcery, aby mohla rodina žít společně. Rodina nemá dostatečné prostředky, aby se mohli navštěvovat vícekrát než jednou ročně. Ve svém domovském státu nemá žádný stěžovatel majetek ani bydlení. Přiznáním odkladného účinku přitom nehrozí žádná újma ani narušení veřejného pořádku. V doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku ze dne 24. 2. 2022 stěžovatel poukázal na změnu situace na Ukrajině, kde na celém území probíhají boje. Jeho návrat proto není možný a hrozila by mu vážná újma na životě a zdraví, což naplňuje důvody pro přiznání odkladného účinku.

[5] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 10. 2. 2022 uvedl, že s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasí.

[6] Doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku ze dne 24. 2. 2022 Nejvyšší správní soud žalovanému k vyjádření nezasílal, jelikož upřednostnil rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku bez zbytečného odkladu.

[7] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku byly v posuzované věci splněny.

[8] Úvodem soud připomíná mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.

[9] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek za současného splnění dvou podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (2) přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu § 107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.

[10] V posuzovaném případě byly splněny obě uvedené podmínky a Nejvyšší správní soud tak shledal návrh důvodným. Z tvrzení stěžovatele je zřejmé, že by mu v případě vycestování z České republiky hrozila újma nejen v oblasti soukromého a rodinného života, ale i na zdraví a životě vůbec, a to v souvislosti s aktuální bezpečnostní situací na Ukrajině způsobenou válečným stavem. Nejvyšší správní soud zároveň neshledal, že by se přiznání odkladného účinku dotklo práv třetích osob. Není ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[11] Ačkoliv k bezprostřednímu opuštění území České republiky by mohl být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, pro stěžovatele by setrvání znamenalo pobývat na území České republiky nelegálně a vystavit se riziku zákazu pobytu na území České republiky po určitou dobu, který je se správním vyhoštěním pravidelně spojen (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011  100). Tato skutečnost tedy není překážkou přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[12] Nejvyšší správní soud proto stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti přiznal odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky napadeného rozsudku krajského soudu i jemu předcházejícímu správnímu rozhodnutí.

[13] Soud však připomíná, že může přiznání odkladného účinku i bez návrhu zrušit, ukáželi se v průběhu řízení, že pro jeho přiznání nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.). Z tohoto usnesení rovněž nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. března 2022

Mgr. Eva Šonková
předsedkyně senátu