Právní věta
K řízení o správní žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci azylu je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu, nikoliv soud, v jehož obvodu se žalobce fakticky zdržuje, či soud, v jehož obvodu uvádí žalobce v žalobě místo svého pobytu. Neobstojí tak postoupení věci jinému soudu opřené jen o údaj v žalobě uvedený.
Plný text
k § 32 odst. 4 a § 77 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákonů č. 2/2002 Sb., č. 217/2002 Sb. a č. 519/2002 Sb.*)
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2007, čj. 2 Azs 15/2007-51)
Věc: a) Sakinat K. a b) Kamila K. (obě Ruská federace) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyň.Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhaly přezkumu rozhodnutí žalovaného ve věci azylu. Městský soud v Praze, na základě adresy žalobkyň uvedené v žalobě, postoupil věc usnesením ze dne 22. 11. 2006 Krajskému soudu v Praze. Důvodem postoupení byla skutečnost, že stěžovatelky byly v době podání žaloby hlášeny k pobytu v zařízení pro zajištění cizinců ve Velkých Přílepech u Kladna.
Žalobkyně (stěžovatelky) podaly proti tomuto usnesení kasační stížnost opírající se o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve které mimo jiné uvedly, že žijí již osm let v Praze a azylové středisko v Kostelci nad Orlicí je o této skutečnosti informováno. Stěžovatelky byly sice nějaký čas protiprávně drženy v zařízení pro zajištění cizinců ve Velkých Přílepech u Kladna, ovšem i v tuto dobu měly hlášený pobyt v Praze. Umístění do zařízení pro zajištění cizinců za místo hlášeného pobytu považovat nelze.
Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Námitky stěžovatelek směřující proti postoupení věci Krajskému soudu v Praze naopak Nejvyšší správní soud shledal důvodnými. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že věc byla postoupena Krajskému soudu v Praze jen na základě adresy, kterou stěžovatelky uvedly v žalobě. Místní příslušnost k řízení o správní žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věcech azylu je podle § 32 odst. 4 zákona o azylu podle stavu ke dni podání žaloby – 13. 12. 2005 – dána obvodem krajského soudu, kde je žadatel o udělení azylu v den podání žaloby hlášen k pobytu. Co považuje zákon o azylu za místo hlášeného pobytu, je stanoveno v § 77 odst. 1 tohoto zákona tak, že místem hlášeného pobytu žadatele o udělení azylu je azylové zařízení, do něhož je ministerstvem umístěn, nebo místo, které žadatel oznámil Ministerstvu vnitra a s nímž toto ministerstvo vyslovilo souhlas (odst. 2 uvedeného ustanovení). Není tedy rozhodující ani místo faktického pobytu, ani adresa uvedená v samotné žalobě. Z evidence Ministerstva vnitra plyne, že místo hlášeného pobytu stěžovatelek nikdy nebylo ve Velkých Přílepech u Kladna. Stěžovatelky sice uvádějí, že tam byly po nějakou dobu proti své vůli drženy, ovšem z ničeho není zjistitelné, ve které době a z jakého důvodu tomu tak bylo. Pokud tyto okolnosti městský soud neprověřil a postupoval – jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení – jen podle údaje, který byl uveden v žalobě, pak došlo k postoupení věci místně nepříslušnému soudu, v konečném důsledku rovněž k porušení práva stěžovatelek na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).