2 Azs 57/2020

Plný text

pokračování 2 Azs 57/2020
[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: S. O. A., zastoupený Mgr. L. B., advokátem se sídlem [adresa] Ostrava, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2019, č. j. CPR-41065-2/ČJ-2019-930310-V241, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2020, č. j. 41 A 81/2019  47,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2020, č. j. 41 A 81/2019 – 47, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. L. B. se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 13 188,67 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobci bylo rozhodnutím Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 23. 9. 2019, č. j. KRPB-207855-48/ČJ-2019-060022-SVZ, uloženo správní vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1, 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a zároveň stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce pět let. Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla.

[2] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí dne 29. 11. 2019 žalobu, již Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem dne 24. 1. 2020 zamítl (dále jen „napadený rozsudek“). V odůvodnění uvedl, že rozhodl ve věci v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž namítá jinou vadu řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Krajský soud podle stěžovatele nedodržel lhůtu dvou týdnů podle § 51 odst. 1 s. ř. s., a rozhodl bez nařízení jednání, aniž by s tím stěžovatel vyjádřil souhlas.

[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

[6] Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

[7] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, čj. 8 As 49/2008  62, „rozhodl-li soud bez jednání v době, kdy ještě neuplynula lhůta, již stanovil účastníkům řízení k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.“

[8] Ze spisu krajského soudu vyplývá, že tento soud přípisem ze dne 16. 1. 2020 (č. l. 44) žalobce vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání. Poučil jej, že pokud do dvou týdnů od doručení této výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci nevyjádří, má se dle § 51 odst. 1 s. ř. s. za to, že souhlas je udělen. Tato výzva byla dle doručenky na č. l. 43a doručena do datové schránky zástupce žalobce v pátek 17. 1. 2020.

[9] Běh lhůty pro vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání ze strany žalobce měl tedy skončit v pátek dne 31. 1. 2020. Ačkoliv tato lhůta ještě neuplynula, krajský soud o žalobě rozhodl napadeným rozsudkem dne 24. 1. 2020.

[10] Spis krajského soudu neobsahuje žádné podání žalobce, jež by obsahovalo jeho vyjádření, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání, není proto jasné, o co se opírá konstatování v odstavci 16 napadeného rozsudku, kde krajský soud uvádí, že „účastníci řízení s tímto postupem souhlasili“.

[11] Jelikož bylo rozhodnuto ve věci před uplynutím lhůty zakládající fikci souhlasu a žalobce svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání nevyjádřil, zatížil krajský soud řízení o žalobě vadou, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

[12] Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s větou první před středníkem § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[13] Pokud krajský soud ani nadále nebude považovat nařízení jednání za potřebné, vyzve stěžovatele znovu v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. k tomu, aby vyjádřil souhlas s takovým postupem, případně vyčká uplynutí lhůty, po němž nastane fikce výslovného souhlasu. Poskytnout stejnou příležitost znovu žalované není nezbytné, neboť procesní situace, v níž se po zrušení prvního rozsudku krajského soudu ocitne, se neliší od té, za níž udělila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez jednání. To ovšem neznamená, že by ho již nemohla vzít zpět (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010, č. j. 5 Azs 3/2010 - 92). Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je krajský soud vázán (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

[14] Stěžovateli byl usnesením ze dne 5. 12. 2019, č. j. 41 A 81/2019 - 24, zástupcem ustanoven Mgr. L. B., advokát. V takovém případě platí jeho odměnu včetně hotových výdajů stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží ustanovenému zástupci stěžovatele v řízení o kasační stížnosti odměna za dva úkony právní služby, a to písemné podání ve věci samé – kasační stížnost a další poradu přesahující jednu hodinu ze dne 20. 4. 2020 [§ 11 odst. 1 písm. d) a c) advokátního tarifu], za něž přísluší částka 6 200 Kč (§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Dále soud přiznal ustanovenému zástupci na základě § 13 odst. 1 advokátního tarifu jako náhradu za cestovní výdaje spojené s cestou z Ostravy do Prahy a zpět, na celkovou vzdálenost 784 km, při spotřebě 6 l/100 km a průměrné ceně motorové nafty 31,80 Kč/l celkem 1495,87 Kč. Náhrada za použití silničního motorového vozidla pro celkovou vzdálenost 784 km činí 3 292,80 Kč [podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad je sazba základní náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel 4,20 Kč]. Náhradu za promeškaný čas určil soud ve výši 1600 Kč (celkem 16 započatých půlhodin, přičemž cesta osobním automobilem z Ostravy do Prahy trvala 3 hodiny a 39 minut; každá započatá půlhodina je po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu). Celková částka odměny včetně nákladů tedy činí 13 188,67 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na účet, který uvedl ve svém podání.

[15] V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů tohoto řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. června 2020

JUDr. Karel Šimka
předseda senátu

Plný text

2 Azs 57/2020 - 21
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. O. A, zastoupený Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem [adresa] Ostrava, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2019, č. j. CPR-41065-2/ČJ-2019-930310-V241, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2020, č. j. 41 A 81/2019 – 47,

takto:

I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

II. Soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o důvody, pro které napadá rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2020, č. j. 41 A 81/2019 – 47.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly ze dne 23. 9. 2019, č. j. KRPB20785548/ČJ-2019-060022-SVZ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) bylo žalobci dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1, 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena na 5 let.

[2] V záhlaví označeným rozhodnutím žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání směřující proti němu zamítnuto.

[3] Krajský soud v Brně následně v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl žalobu, kterou žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí.

[4] Proti napadenému rozsudku nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností a navrhuje, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. V návrhu na přiznání odkladného účinku s odkazem na § 107 odst. 1 a § 73 odst. 2 až 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) uvádí, že se domnívá, že nepřiznání odkladného účinku by mělo za následek ukončení jeho pobytu na území České republiky, což by pro něho znamenalo nejen nemožnost hájit svá práva v řízení o kasační stížnosti osobně, být v častějším kontaktu se svým zástupcem a aktivně se podílet na řízení o kasační stížnosti, ale i zásah do jeho soukromého života, jelikož si v České republice vybudoval pracovní, sociální a ekonomické zázemí. Přiznání odkladného účinku se přitom podle žalobce nemůže nikterak negativně projevit vůči žádné osobě či orgánu veřejné moci. Svým pobytem nikoho neohrožuje, neexistuje nebezpečí, že by se ukrýval či nerespektoval případný výkon správního vyhoštění. Nelze se proto ani domnívat, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí, neboť by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, který spočívá v tom, aby se na území České republiky zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy a respektují právní řád. Má-li být správní vyhoštění při zjištění protiprávního jednání účinné, musí jeho účinky nastat co nejdříve po spáchání protiprávního jednání. Samotné vycestování nebude zásahem do práva cizince na spravedlivý proces, neboť je v řízení zastoupen.

[6] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně individuální, závislé na osobě a konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.

[8] Nejvyšší správní soud nicméně konstantně judikuje, že je-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů, které mají přímý následek v podobě správního vyhoštění, je újma hrozící stěžovateli z jeho výkonu zřejmá již ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého a rodinného života. K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého případu ani nenavrhuje důkazy k jejich prokázání (srov. zejména usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, publ. pod č. 3169/2015 Sb. NSS, dostupné z www.nssoud.cz).

[9] Uložené správní vyhoštění a povinnost cizince vycestovat z České republiky představují zásah do práva na respektování rodinného, či alespoň soukromého života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Z tohoto ustanovení kromě substantivních negativních a pozitivních závazků vyplývají i závazky procedurální. Zásahy do zájmů chráněných čl. 8 Úmluvy totiž musí vyplývat z rozhodovacího procesu, který je spravedlivý, a poskytuje dostatečný respekt k zájmům vyplývajícím z práva na respektování soukromého a rodinného života (srov. rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 5. 2001 ve věci T. P. a K. M. proti Spojenému království, č. 28945/95, § 72, či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 9. 1996 ve věci Buckley proti Spojenému království, č. 20348/92, § 76). Osobám, do jejichž práv je v určitém řízení zasaženo, musí být dostatečným způsobem umožněno v tomto řízení chránit své zájmy. V tomto ohledu proto existuje určitá provázanost mezi čl. 8 Úmluvy a zárukami, která garantuje právo na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy (viz Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 887).

[10] Ostatně i zákonodárce si byl výše uvedených skutečností zřejmě vědom, když žalobě proti rozhodnutí správních orgánů o správním vyhoštění přiznal odkladný účinek přímo ex lege, ze zákona samého (§ 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců).

[11] Zákonodárce tak sice neučinil (na rozdíl například od věcí mezinárodní ochrany) též ve vztahu ke kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věcech správního vyhoštění, Nejvyšší správní soud má ale za to, že i zde je to nezbytné pro ochranu práv žalobce, a to nejen pro možnost jeho účasti na samotném řízení o kasační stížnosti, ale zejména pro případ, že by věc byla zrušena a vrácena krajskému soudu, případně žalovanému nebo správnímu orgánu prvostupňovému. Kasační soud při rozhodování o žádosti o odkladném účinku nemůže předjímat, že k takové situaci na základě věcného přezkumu napadeného rozhodnutí krajského soudu nemůže dojít, a musí proto žalobci zajistit možnost plnohodnotné účasti na případném dalším řízení.

[12] Vyhošťovanému cizinci je tedy obvykle zachována možnost setrvat na území České republiky i po dobu probíhajícího řízení o jeho kasační stížnosti, neboť pro případ, že by byl se svou kasační stížností úspěšný, nelze vyloučit příčinnou souvislost mezi důsledky realizace rozhodnutí o vyhoštění a možným vznikem bezprávné újmy. Takovou újmu lze zásadně považovat za velmi výrazně zasahující právní sféru cizince (tu stěžovatele), často i s nevratnými důsledky.

[13] S ohledem na shora uvedené má Nejvyšší správní soud za to, že ve vztahu ke kasační stížnosti stěžovatele je namístě odkladný účinek přiznat, neboť jinak by stěžovatel mohl utrpět újmu nikoliv zanedbatelnou. Podle napadeného rozhodnutí žalované spočívalo protiprávní jednání stěžovatele v prokázání své totožnosti padělaným dokladem či dokladem jiné osoby jako dokladem vlastním. Stěžovatel pobýval na území bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn [§ 119 odst. 1 písm. b) bod 1, 3 a 4 zákona o pobytu cizinců]. Nejvyšší správní soud s ohledem na to pokládá za nepravděpodobné, že by v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozila újma třetím osobám, jelikož tomu žádné indicie nenasvědčují. Nejvyšší správní soud neshledal existenci skutečností, pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[14] Bez významu přitom není ani to, že souzená věc musí být soudy řešena přednostně (§ 56 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.), a doba, po kterou budou sistovány účinky napadeného rozsudku (potažmo napadeného rozhodnutí), tak bude jen krátká.

[15] Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek. Tímto rozhodnutím nicméně Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.

[16] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu zrušit (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.).

[17] Nejvyšší správní soud doposud obdržel pouze blanketní kasační stížnost stěžovatele bez uvedení, jaké jsou konkrétní důvody jejího podání. Formulace konkrétních důvodů (kasačních námitek) je nezbytným předpokladem perfektní kasační stížnosti, neboť stěžovatel prostřednictvím námitek vymezí okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu ze strany Nejvyššího správního soudu, který je uplatněnými důvody vázán [§ 109 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost, jež neobsahuje žádné námitky, nelze projednat.

[18] K formulaci žalobních bodů se podrobně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58 (publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS), v němž mj. uvedl: „Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ Tyto závěry rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační stížnosti s tím, že důvody musí směřovat proti rozhodnutí krajského soudu, neboť podstatou řízení o kasační stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§ 102 s. ř. s.).

[19] Nesplňuje-li kasační stížnost všechny náležitosti podle § 106 odst. 1 s. ř. s., je v takových případech povinností soudu vyzvat stěžovatele k odstranění nedostatků kasační stížnosti, spočívajících v absenci důvodů stížnosti s tím, že musí být doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení s výzvou (§ 106 odst. 3 s. ř. s.).

[20] Veškeré písemnosti je třeba zaslat ke sp. zn. 2 Azs 57/2020 na adresu [adresa] Brno, případně elektronicky na elektronickou podatelnu ([email]) nebo do datové schránky Nejvyššího správního soudu (wwjaa4f).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

Nebude-li ve stanovené lhůtě vyhověno výzvě k odstranění vad kasační stížnosti a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítne.

V Brně dne 2. dubna 2020

JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu