21 Azs 148/2026

Plný text

21 Azs 148/2026 - 26
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: A. M., proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2026, č. j. 16 A 21/2026  17,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 24. 8. 2026 se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 5. 2026, č. j. CPR143353/ČJ2026930310V227, kterým jí bylo uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace v délce 1 roku.

[2] Nejvyšší správní soud se před samotným věcným posouzením kasační stížnosti zabýval v prvé řadě tím, zda jsou splněny podmínky řízení.

[3] Podle § 106 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a byloli vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Současně dle citovaného ustanovení platí, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle § 106 odst. 4 s. ř. s. platí, že kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, bylali kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. Z § 40 odst. 4 s. ř. s. dále plyne, že lhůta je zachována, byloli podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanovíli tento zákon jinak.

[4] Nejvyšší správní soud z obsahu spisu krajského soudu zjistil, že napadený rozsudek byl stěžovatelce doručován obálkou do vlastních rukou v pátek 24. 7. 2026. Jelikož stěžovatelka nebyla na jí uvedené adrese zastižena, byla zásilka v souladu s § 49 odst. 2, odst. 3 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s., uložena v provozovně provozovatele poštovních služeb a na doručovací adrese byla zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. Vzhledem k tomu, že zásilka byla vyzvednuta stěžovatelkou až ve čtvrtek 6. 8. 2026, tedy po uplynutí desetidenní úložní lhůty, byla podle § 49 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. doručena fikcí v pondělí dne 3. 8. 2026 (viz doručenka připojená k č. l. 20 spisu městského soudu). Lhůta pro podání kasační stížnosti proto stěžovatelce počala běžet v úterý dne 4. 8. 2026 a marně uplynula v pondělí 17. 8. 2026 (viz pravidla o počítání lhůt obsažená v § 40 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti. Nejpozději tohoto dne by tedy musela být kasační stížnost podána u soudu, nebo alespoň předána k poštovní přepravě ve smyslu § 40 odst. 4 s. ř. s. Kasační stížnost však stěžovatelka předala k poštovní přepravě k Nejvyššímu správnímu soudu až ve čtvrtek dne 20. 8. 2026 (viz poštovní podací razítko na č. l. 6 spisu zdejšího soudu), tedy opožděně. Městský soud přitom v napadeném rozsudku stěžovatelku řádně poučil, že je ve věci možné podat kasační stížnost, v jaké lhůtě a ke kterému soudu. Pozdní podání kasační stížnosti nelze z výše vyložených důvodů nikterak zhojit.

[5] S ohledem na výše uvedené je zjevné, že kasační stížnost byla podána po marném uplynutí zákonné lhůty, a proto ji Nejvyšší správní soud jako opožděnou odmítl v souladu s § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, podle nichž platí, že nestanovíli tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.

[6] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatelka v podané kasační stížnosti požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. platí, že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Dále dle citovaného ustanovení platí, že požádáli navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce již nebude rozhodovat. Podle citovaného ustanovení a konstantní judikatury totiž platí, že „jeli zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podané žalobě, pokud tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný (kupř. nedostatek pravomoci správních soudů, překážka litispendence nebo věci pravomocně rozhodnuté), eventuálně je žaloba zjevně opožděná nebo nepřípustná; v takovýchto jasných případech není úkolem soudu rozhodovat o žádosti navrhovatele o ustanovení zástupce dle § 35 odst. 10 nebo o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3), ale naopak řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh dle § 46 odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008  48, publ. pod č. 1741/2009 Sb. NSS; důraz doplněn).

[7] Nejvyšší správní soud rovněž nerozhodoval samostatně o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť ve věci bylo rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí.

[8] O nákladech řízení bylo rozhodnuto na základě § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, podle něhož přiměřeně platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, bylali kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 13. října 2026

Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu