Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: N. T. L., zastoupená Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem [adresa] Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2025, č. j. 1 A 17/2025 - 82,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2025, č. j. 1 A 17/2025 - 82, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala dne 2. 12. 2024 na Velvyslanectví České republiky v Hanoji žádost o udělení krátkodobého schengenského víza jako rodinná příslušnice státního občana České republiky ve smyslu § 15a odst. 2 ve spojení s odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Velvyslanectví jí vízum dne 16. 1. 2025 neudělilo, neboť dospělo k závěru, že manželství se státním občanem České republiky uzavřela účelově.
[2] Žalobkyně následně požádala o nové posouzení důvodů neudělení víza. Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 4. 2025, č. j. 301323-2/2025-MZV/VO, tuto žádost zamítl s tím, že důvod neudělení víza podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců obstál. Dle tohoto ustanovení cizinci, který žádá o krátkodobé vízum jako rodinný příslušník občana Evropské unie a sám není občanem Evropské unie a hodlá doprovázet občana Evropské unie na území nebo následovat občana Evropské unie, který na území pobývá, se krátkodobé vízum neudělí, jestliže se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat vízum k pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten ji rozsudkem ze dne 28. 11. 2025, č. j. 1 A 17/2025 - 82, zamítl. Ztotožnil se se závěry správních orgánů o účelovosti manželství. Při hodnocení vyšel zejména z okolností seznámení a uzavření manželství, rozsahu osobních setkání manželů, jejich společného soužití ve Vietnamu, předložených fotografií a nepředložení vybrané vzájemné elektronické komunikace. Městský soud neshledal, že by namítané odlišnosti vietnamského kulturního prostředí zpochybnily zákonnost správních rozhodnutí.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatelka namítla nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu, nesprávné a jednostranné hodnocení podkladů a nedostatečné zohlednění vietnamského kulturního prostředí. Dále namítla, že městský soud nevyrozuměl jejího manžela jako osobu přicházející v úvahu jako osoba zúčastněná na řízení, ačkoli výsledek řízení mohl přímo zasáhnout do jeho práva na rodinný život.
[6] Žalovaný navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, popřípadě zamítnout. Zdůraznil, že otázka významu kulturních tradic již byla judikaturou řešena a že ostatní kasační námitky jen opakují žalobní argumentaci. K výhradě týkající se osoby zúčastněné na řízení uvedl, že žalobkyně svého manžela jako možnou osobu zúčastněnou na řízení neoznačila a ani manžel sám neprojevil vůli v tomto postavení do řízení vstoupit. Případná vada proto podle žalovaného nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku.
[7] Protože před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, Nejvyšší správní soud posoudil přijatelnost kasační stížnosti podle § 104a odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost je přijatelná zejména tehdy, vyžaduje-li řešená otázka sjednocující zásah Nejvyššího správního soudu, nebo dopustil-li se krajský soud zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS; usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS). V nynější věci je kasační stížnost přijatelná pro zásadní procesní pochybení městského soudu.
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Důvodnost této námitky zpravidla představuje zásadní pochybení krajského soudu způsobilé založit přijatelnost kasační stížnosti. Podle ustálené judikatury musí být z rozhodnutí soudu zřejmé, jaký skutkový stav soud vzal za rozhodný, jak uvážil o podstatných skutečnostech a proč považoval argumentaci účastníka za lichou, mylnou či vyvrácenou. Zároveň však soud nemusí odpovídat jednotlivě na každý dílčí argument, pokud vypořádá obsah a smysl žalobní argumentace a všechny její nosné námitky alespoň implicitně (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014 - 78, odst. [23], a usnesení ze dne 15. 5. 2025, č. j. 1 As 43/2025 - 28, odst. [7]).
[9] Námitka nepřezkoumatelnosti důvodná není. Z rozsudku městského soudu je patrné, z jakých skutkových zjištění a právních úvah soud vyšel. To však nic nemění na dále uvedené vadě řízení.
[10] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 5. 2026, č. j. 22 Azs 286/2025 - 42, vyslovil, že v řízení o žalobě proti neudělení krátkodobého schengenského víza za účelem návštěvy rodiny je třeba rodinné příslušníky cizince vyjmenované v § 15a zákona o pobytu cizinců, které cizinec hodlá v České republice navštívit, považovat za osoby přicházející v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení. Soud je musí podle § 34 odst. 2 s. ř. s. vyrozumět, je-li z obsahu správního spisu a žalobní argumentace dostatečně zjevné, že mohou být rozhodnutím přímo dotčeni na svých právech. Shodný závěr v bezprostředně související věci vyslovil zdejší soud rovněž v rozsudku ze dne 28. 5. 2026, č. j. 22 Azs 285/2025 - 43.
[11] Tyto závěry plně dopadají i na nynější věc. Stěžovatelka žádala o vízum z titulu manželství se státním občanem České republiky, a právě skutečná povaha tohoto manželství byla předmětem správního i soudního posouzení. Její manžel proto mohl být výsledkem řízení přímo dotčen na právu na respektování rodinného života. Městský soud tuto skutečnost mohl bez obtíží zjistit ze správního a soudního spisu, přesto manžela stěžovatelky nevyrozuměl a nevyzval jej, aby oznámil, zda bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Na této povinnosti městského soudu nic nemění, že stěžovatelka svého manžela v žalobě jako možnou osobu zúčastněnou na řízení neoznačila; soud je povinen okruh takových osob zjišťovat aktivně (srov. body [15] a [24] rozsudku č. j. 22 Azs 286/2025 - 42).
[12] Nelze vyloučit, že případná procesní aktivita manžela stěžovatelky mohla být významná pro posouzení žalobních bodů týkajících se existence a povahy jejich rodinného života, okolností uzavření manželství a hodnocení podkladů, z nichž správní orgány dovodily jeho účelovost. Vada řízení proto mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
[13] Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek podle § 110 odst. 1 věty první před středníkem s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Městský soud vyrozumí manžela stěžovatelky postupem podle § 34 odst. 2 s. ř. s. a následně znovu rozhodne.
[14] Vzhledem k povaze uvedené vady se Nejvyšší správní soud ostatními kasačními námitkami nezabýval, neboť jejich posouzení by bylo předčasné.
[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2026
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu