Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Ing. E. O., CSc., zastoupený JUDr. Jáchymem Kanarkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem [adresa] Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 3. 2026, čj. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2026, čj. 22 Ad 7/2026-53,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2026, čj. 22 Ad 7/2026-53, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 18. 12. 2024 požádal žalobce o zvýšení starobního důchodu za vychované děti.
[2] Dne 2. 10. 2025 vydala územní správa sociálního zabezpečení rozhodnutí, jímž rozhodla, že o děti pečovala v největším rozsahu tehdejší žalobcova manželka.
[3] Dne 5. 1. 2026 vydala žalovaná rozhodnutí (čj. 10000/10891282/25/353/KA), jímž zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí z 2. 10. 2025 pro opožděnost.
[4] Dne 29. 1. 2026 vydala žalovaná rozhodnutí, jímž zamítla žalobcovu žádost z 18. 12. 2024 o zvýšení starobního důchodu za vychované děti. Žalovaná uvedla, že rozhodnutím z 2. 10. 2025 územní správa rozhodla, že o děti pečovala v největším rozsahu tehdejší žalobcova manželka (tedy nikoliv žalobce). Tím tedy žalobce nesplnil zákonnou podmínku pro zvýšení důchodu.
[5] Dne 23. 2. 2026 podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Žalobce v ní označil jako žalobou napadené rozhodnutí žalované z 29. 1. 2026. Žalobce v žalobě zmínil také předchozí rozhodnutí žalované z 5. 1. a vznesl námitky jak k otázce včasnosti svého odvolání, tak i k otázce splnění podmínek pro zvýšení důchodu. Následně, v průběhu řízení o žalobě, podal žalobce několik doplnění žaloby.
[6] Dne 3. 3. 2026 vydala žalovaná rozhodnutí (čj. X), jímž zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí z 29. 1. 2026 a toto rozhodnutí potvrdila. Žalovaná zopakovala, že rozhodnutím z 2. 10. 2025 bylo rozhodnuto, že o děti pečovala v největším rozsahu tehdejší žalobcova manželka. Žalobce sice podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, nicméně to žalovaná zamítla pro opožděnost. Žalobce tedy nesplňuje podmínky pro zvýšení důchodu.
[7] V průběhu řízení o žalobě se žalovaná krajského soudu dotázala, jaké její rozhodnutí bylo žalobou napadeno. Žalovaná pak ve vyjádření k žalobě uvedla, že má za to, že rozhodnutí z 29. 1. 2026 není předmětem žaloby (listiny na č. l. 14 a 18 ve spise krajského soudu).
[8] Krajský soud se v průběhu řízení o žalobě dotázal žalobce, zda proti rozhodnutí žalované z 29. 1. 2026 podal námitky. Žalobce poté krajský soud informoval o tom, že námitky podal a že o nich žalovaná rozhodla rozhodnutím z 3. 3. 2026 (listiny na č. l. 12 a 21 ve spise krajského soudu).
[9] Přípisem ze 14. 4. 2026 krajský soud informoval žalobce o tom, že předmětem tohoto řízení o žalobě je rozhodnutí žalované z 5. 1. 2026. Proti rozhodnutí žalované z 3. 3. 2026 může žalobce podat samostatnou žalobu (listina na č. l. 49 ve spise krajského soudu).
[10] Krajský soud následně vydal v záhlaví uvedený rozsudek, jímž žalobu zamítl. V záhlaví tohoto rozsudku a v jeho bodě 1 uvedl, že žaloba směřovala proti rozhodnutí žalované z 3. 3. 2026. (poznámka NSS: Nejvyšší správní soud předesílá, že v záhlaví tohoto rozsudku uvedl, že se nyní jedná (volně řečeno) o právní věc proti rozhodnutí žalované z 3. 3. 2026. Toto označení napadeného správního rozhodnutí převzal Nejvyšší správní soud od krajského soudu již na začátku řízení o kasační stížnosti, neboť právě toto správní rozhodnutí označil krajský soud v rozsudku jako napadené, resp. jím přezkoumávané. Až v rámci posuzování kasační stížnosti shledal Nejvyšší správní soud níže popsanou vadu nesrozumitelnosti. Tím, že Nejvyšší správní soud převzal toto označení správního rozhodnutí následně i do záhlaví tohoto rozsudku, tedy nijak nepředjímá další postup krajského soudu v této věci, resp. nijak nenaznačuje, jaké rozhodnutí žalované by krajský soud měl přezkoumat. Tyto úvahy učiní krajský soud v dalším řízení.)
[11] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Stěžovatel má za to, že krajský soud postupoval formalisticky a jeho odůvodnění je rozporné.
[12] Žalovaná ve svém vyjádření navrhuje kasační stížnost zamítnout.
II. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“) totiž platí, že rozhodoval-li před krajským (městským) soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko).
[14] Kasační stížnost je přijatelná a důvodná, neboť rozsudek krajského soudu trpí zásadním pochybením v podobě jeho nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost.
[15] Nejvyšší správní soud je podle § 109 odst. 4 s. ř. s. obecně vázán důvody kasační stížnosti. To však neplatí například tehdy, je-li napadené rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[16] Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí může spočívat i v tzv. nesrozumitelnosti. K pojmu nesrozumitelnost Nejvyšší správní soud dovodil, že „za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné“ (z právní věty I. rozsudku NSS z 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS).
[17] Za nesrozumitelné je tedy třeba považovat mj. i takové rozhodnutí krajského soudu, z něhož nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno. To je případ i nyní napadeného rozsudku, ze kterého nelze jednoznačně určit, jaké konkrétní rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal.
[18] První důvod pro pochybnosti o předmětu řízení před krajským soudem spočívá v tom, že stěžovatel podal žalobu 23. 2. 2026. Krajský soud ale v záhlaví a v bodě 1 svého rozsudku uvedl, že touto žalobou je napadeno rozhodnutí žalované z 3. 3. 2026. To by ale znamenalo, že krajský soud přezkoumal rozhodnutí, které bylo vydáno až po podání žaloby. Krajský soud k tomu ovšem neuvedl žádné vysvětlení, z nějž by např. vyplývalo, že stěžovatel v průběhu řízení svoji žalobu upřesnil či změnil.
[19] Druhý důvod pro pochybnosti spočívá v tom, že krajský soud informoval přípisem ze 14. 4. 2026 stěžovatele o tom, že v tomto řízení bude přezkoumávat rozhodnutí žalované z 5. 1. 2026. A že rozhodnutí žalované z 3. 3. 2026 může být předmětem jiné žaloby. Tento přípis je ale v rozporu se záhlavím a bodem 1 napadeného rozsudku, kde krajský soud uvedl, že předmětem tohoto řízení o žalobě je rozhodnutí žalované z 3. 3. 2026. V záhlaví tohoto přípisu navíc krajský soud uvedl, že se jedná o řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované z 29. 1. 2026, což je v rozporu s následným obsahem tohoto přípisu.
[20] Třetí důvod pro pochybnosti spočívá v tom, že prvopis žaloby, který je součástí spisu krajského soudu na č. l. 1 a 2, je opatřen poznámkami vepsanými tužkou. Těmito poznámkami je původní datum 29. 1. 2026 uváděné stěžovatelem opraveno na datum 5. 1. 2026. Není zřejmé, kdo je autorem těchto poznámek. Zjevně ale existovaly pochybnosti o tom, jaké rozhodnutí žalované má krajský soud přezkoumat. Tyto pochybnosti ale krajský soud žádným přezkoumatelným způsobem nevyjasnil.
[21] Čtvrtý důvod pro pochybnosti spočívá v tom, že krajský soud sice v záhlaví a v bodě 1 svého rozsudku označil jako napadené rozhodnutí žalované z 3. 3. 2026. Nicméně v rámci svého posouzení žalobních námitek se krajský soud zabýval otázkami, které svým charakterem odpovídají obsahu rozhodnutí žalované z 5. 1. 2026. Krajský soud v bodech 44 a 45 svého rozsudku vysvětlil, že se nemůže zabývat věcnou podstatou tohoto sporu, tedy otázkou splnění podmínek pro zvýšení důchodu. Zabýval se tedy pouze včasností stěžovatelova odvolání a také tím, zda v nynějším případě existují důvody pro uplatnění některého z mimořádných opravných prostředků. To jsou otázky, kterými se zabývala také žalovaná v rozhodnutí z 5. 1. 2026.
[22] Nejvyšší správní soud k výše uvedeným pochybnostem dodává, že i žalovaná upozorňovala krajský soud na to, že není zřejmé, jaké její rozhodnutí je předmětem tohoto řízení o žalobě (bod [7] tohoto rozsudku). Krajský soud se k těmto pochybnostem žalované ve svém rozsudku nevyjádřil. Vysvětlující přípis ze 14. 4. 2026 krajský soud doručoval pouze stěžovateli, nikoli žalované.
[23] Nejvyšší správní soud nevylučuje, že zjištění uvedená v bodě [21] tohoto rozsudku by patrně mohla vést k závěru, že krajský soud fakticky přezkoumal rozhodnutí žalované z 5. 1. 2026. Výše uvedené pochybnosti nicméně nutí Nejvyšší správní soud k tomu, aby si tento potenciální závěr pouze domýšlel. I kdyby totiž Nejvyšší správní soud odhlédl od údajů ze záhlaví napadeného rozsudku, stále se v rozsudku nachází bod 1, v němž krajský soud uvedl, že předmětem žaloby je rozhodnutí žalované ve věci zamítnutí žádosti o zvýšení starobního důchodu, tedy rozhodnutí žalované z 3. 3. 2026. Tento bod 1 je ale v rozporu se zbytkem napadeného rozsudku, v němž se krajský soud zabýval včasností odvolání, tedy nejspíše obsahem rozhodnutí žalované z 5. 1. 2026.
[24] Na základě výše uvedených důvodů má tedy Nejvyšší správní soud za to, že napadený rozsudek krajského soudu je nesrozumitelný.
[25] Pro vysvětlení (napravení) těchto pochybností by se teoreticky mohlo nabízet, aby Nejvyšší správní soud informoval krajský soud o výše uvedených zjištěních a požádal ho, aby zvážil, zda je na místě postup podle § 54 odst. 6 s. ř. s., v rámci kterého by krajský soud případně opravil zjevnou chybu v psaní či jinou nesprávnost svého rozsudku. Pro uplatnění takového postupu je však třeba, aby bylo zjevné, že jde o pouhou nesprávnost, přičemž tuto zjevnost je třeba hodnotit z pohledu účastníků řízení (viz nález Ústavního soudu z 22. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 2678/13, N 65/73 SbNU 233). Tato podmínka není v nynější věci naplněna, neboť přinejmenším žalované nebylo zřejmé, o jaké její rozhodnutí má jít a aktivně na to krajský soud upozorňovala. Nejvyšší správní soud přitom neshledal, že by krajský soud dal žalované na tyto pochybnosti odpověď (body [7] a [22] tohoto rozsudku). Ostatně ani Nejvyššímu správnímu soudu toto není zřejmé, jak vysvětlil výše. Další důvod, kvůli kterému nelze uplatnit postup podle § 54 odst. 6 s. ř. s., spočívá v tom, že krajský soud by musel podstatně zasahovat do textu svého rozsudku. Nestačilo by jen upravit záhlaví. Podle toho, jaké rozhodnutí žalované by krajský soud přezkoumával, by musel buďto zcela změnit bod 1 anebo změnit své rozhodovací důvody (bod 7 a násl. napadeného rozsudku). K takovým zásahům do textu však postup podle § 54 odst. 6 s. ř. s. neslouží. Tento postup „slouží výhradně k opravě zjevných chyb majících spíše ‚technický charakter‘ (různých překlepů, zkomolenin, přepisů, chyb v počítání, nečitelnosti textu apod.)“ (z výše zmiňovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2678/13). Nejvyšší správní soud proto shledal, že jsou dány důvody pro zrušení napadeného rozsudku, a nikoliv důvody pro postup podle § 54 odst. 6 s. ř. s.
[26] S ohledem na tuto vadu nesrozumitelnosti je předčasné, aby se Nejvyšší správní soud věcně zabýval kasačními námitkami. Nejprve je třeba náležitě vyjasnit, jaké správní rozhodnutí má krajský soud přezkoumat. Toto vyjasnění totiž bude mít vliv i na samotný předmět a rozsah soudního přezkumu.
III. Závěr a náklady řízení
[27] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů napadený rozsudek krajského soudu podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, ve kterém je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).
[28] O náhradě nákladů řízení o žalobě i řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. listopadu 2026
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu