Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

22 As 113/2026

Téma · generováno AIPříjmový test aktivního zemědělce v paušálním režimu

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 11. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: FOLTAS TomášECLI:CZ:NSS:2026:22.As.113.2026.52
Další údaje
Předmět řízení: Zemědělství, myslivost a rybářství

Shrnutí · generováno AI

Žádost o zemědělské platby byla zamítnuta, protože správní orgány započetly celkové příjmy částkou 1 000 000 Kč a žadatel pak nedosáhl požadovaného podílu zemědělských příjmů. Nejvyšší správní soud jejich rozhodnutí i předchozí rozsudek zrušil, protože nebylo vysvětleno, z jakého právního důvodu byla tato částka použita. Věc se vrací ministerstvu k novému posouzení.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

§ 4 odst. 2 písm. a) a § 4 odst. 5 nařízení vlády č. 83/2023 Sb. nestanoví, že se celkové příjmy žadatele v paušálním režimu pro příjmový test považují za 1 000 000 Kč. Správní orgán proto musí podle § 68 odst. 3 správního řádu uvést právní základ a úvahy, z nichž takové určení příjmů dovodil, a podle § 89 odst. 2 správního řádu vypořádat odvolací námitku. Bez toho nelze přezkoumat závěr o nesplnění podmínky aktivního zemědělce.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Jinými slovy, uvedená ustanovení neobsahují zvláštní pravidlo pro určení výše celkových příjmů nebo výnosů žadatele, který je poplatníkem v paušálním režimu. Nestanoví, že se pro účely příjmového testu podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 celkové příjmy takového žadatele považují za příjmy ve výši 1 000 000 Kč.
    Zobrazit v textu
  • Žalovaný nevysvětlil, na základě jakého právního základu dovodil, že účast stěžovatele v paušálním režimu znamená pro účely posuzování jeho žádosti o poskytnutí přímé platby dle nařízení vlády č. 83/2023 existenci celkových příjmů ve výši 1 000 000 Kč. Tím nedostál požadavku plynoucího z § 68 odst. 3 správního řádu, podle něhož je v odůvodnění správního rozhodnutí nutné uvést důvody výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastn
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: J. M., zastoupený Mgr. Martinou Grochovou, Ph.D., MSt, advokátkou se sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem [adresa] Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2025, čj. MZE-33037/2025-14141, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2026, čj. 6 A 116/2025-45,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2026, čj. 6 A 116/2025-45, se ruší.

II. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 31. 7. 2025, čj. MZE-33037/2025-14141, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti částku 23 210 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně, Mgr. Martiny Grochové, advokátky.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Dne 15. 5. 2024 podal žalobce tzv. Jednotnou žádost o platbu pro oblasti s přírodními omezeními, základní podporu příjmu pro udržitelnost, platbu na produkci bílkovinných plodin, doplňkovou redistributivní podporu příjmu pro udržitelnost a ekoplatbu celofaremní základní (dále též „Jednotná žádost“).

[2] Státní zemědělský intervenční fond (dále též „SZIF“) rozhodnutím ze dne 21. 1. 2025, čj. SZIF/2025/0055687, žádost o platbu zamítl. Předeslal, že žalobce v žádosti tvrdil splnění podmínky aktivního zemědělce ve smyslu § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb., o stanovení podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům, ve znění pozdějších předpisů (dále též „nařízení vlády č. 83/2023“). Podle označeného ustanovení mj. platí, že aktivním zemědělcem je zemědělský podnikatel, jehož minimální příjmy ze zemědělské činnosti na jeho celkových příjmech za poslední účetně uzavřené období činí nejméně 30 %. SZIF vyšel z toho, že celkové příjmy žalobce činily v rozhodném období 1 000 000 Kč, neboť žalobce byl plátcem daně v paušálním režimu. Žalobce doložil příjmy ze zemědělské činnosti ve výši 277 142 Kč, což při celkových příjmech představovalo 27,71 % namísto požadovaných alespoň 30 %. SZIF proto uzavřel, že žalobce nesplnil podmínku aktivního zemědělce, a požadované platby mu nepřiznal.

[3] Proti rozhodnutí SZIF podal žalobce odvolání. V něm mj. namítl, že příjmů ve výši 1 000 000 Kč nedosáhl a že jeho skutečné příjmy pocházely výlučně ze zemědělské činnosti. Zdůraznil, že účast v paušálním režimu nevypovídá o konkrétní výši skutečně dosažených příjmů. Žalovaný odvolání zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím. Uvedl, že SZIF vycházel z podkladů předložených samotným žalobcem, který si musel být vědom toho, že při účasti v paušálním režimu budou jeho celkové příjmy počítány ve výši 1 000 000 Kč. Znovu provedl výpočet 277 142 Kč / 1 000 000 Kč = 27,71 %. K daňovému přiznání předloženému až koncem června 2024 nepřihlédl, protože lhůta pro doplnění jednotné žádosti skončila dne 10. 6. 2024.

[4] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se se závěrem správních orgánů, že žalobce neprokázal splnění podmínky aktivního zemědělce ve smyslu jím zvoleného příjmového kritéria [§ 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb.]. Neshledal pochybení v postupu správních orgánů stran posuzování příjmů žalobce ani stran nezohlednění později předloženého daňového přiznání. Nepřisvědčil ani námitkám týkajícím se mezigeneračního převodu zemědělského závodu, tvrzené diskriminace malých zemědělců oproti zemědělcům velkým, či tvrzeného rozporu vnitrostátní úpravy s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115. Rozsudek městského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[5] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost obsahově podřaditelnou pod § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Uplatněné námitky uspořádal Nejvyšší správní soud pro přehlednost a s ohledem na jejich význam pro výsledek řízení následovně. Stěžovatel namítal, že správní orgány a městský soud dostatečně nevysvětlili, proč za hodnotu jeho příjmů považovali částku 1 000 000 Kč, resp. z jakého právního předpisu dovodili, že účast v tzv. paušálním režimu, má dopad i na určování výše příjmu pro dotační účely. Podle stěžovatele účast v paušálním režimu neznamená, že i pro účely určování výše příjmu osoby žádající o poskytnutí přímé platby podle nařízení vlády č. 83/2023 je nutné vycházet z paušální částky stanovené v zákoně o daních z příjmů. Dále stěžovatel namítal, že správní orgány a městský soud dostatečně nezohlednily specifika mezigeneračního převodu zemědělského závodu. Poukázal na to, že nastavení podmínek pro splnění kritéria „aktivní zemědělec“ neumožňuje přiměřeně zohlednit situaci, kdy dojde k převodu rodinného hospodářství mezi blízkými osobami, a vede k nepřiměřeně tvrdým důsledkům pro určitou skupinu žadatelů. V této souvislosti namítl i rozpor s účelem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 a nepřiměřeně odlišné dopady právní úpravy na zemědělce podnikající jako fyzické osoby oproti některým jiným formám podnikání. Stěžovatel dále nesouhlasil s dílčími závěry správních orgánů a krajského soudu. Ty popírají smysl a účel dané dotace, resp. přehlížejí konkrétní okolnosti věci. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek městského soudu, tak i rozhodnutí žalovaného, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na svých dosavadních závěrech. Podle jeho názoru stěžovatel v kasační stížnosti v podstatě opakuje argumentaci uplatněnou již v odvolacím řízení a v žalobě. Zdůraznil, že podmínky aktivního zemědělce byly stanoveny na základě objektivních a nediskriminačních kritérií, že jejich splnění je třeba posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli a že stěžovatel nesplnil kritérium, které si sám zvolil. Stěžovatel si příjmový test i paušální režim zvolil sám, odpovídal za správnost údajů v žádosti a později podané daňové přiznání již nebylo možné zohlednit. Navrhl proto zamítnutí kasační stížnosti.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[8] Nejvyšší správní soud se při přezkumu kasační stížností napadených rozhodnutí krajských soudů předně zabývá jejich přezkoumatelností. Bylo by totiž předčasné zabývat se dalšími kasačními námitkami, pokud by bylo napadené rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné (nepřezkoumatelnost brání věcnému přezkumu a posouzení žalobních námitek – usnesení RS NSS ze dne 8. 3. 2011, čj. 7 Azs 79/2009-84, rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2018, čj. 3 As 38/2018-29), příp. pokud by krajský soud přezkoumal nepřezkoumatelné rozhodnutí žalovaného, čímž by zatížil i své vlastní rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti (rozsudky NSS ze dne 13. 6. 2007, čj. 5 Afs 115/2006-91, ze dne 30. 11. 2023, čj. 8 As 137/2022-67, či ze dne 20. 12. 2024, čj. 8 Azs 222/2024-50). Nepřezkoumatelné je přitom takové správní rozhodnutí, které nelze přezkoumat pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2023, čj. 8 As 141/2021-36, nebo ze dne 30. 3. 2023, čj. 8 As 65/2021-50). K nepřezkoumatelnosti Nejvyšší správní soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).

[9] Správní orgány nevyhovění žádosti stěžovatele o poskytnutí přímé platby postavily na tom, že stěžovatel nesplnil příjmové kritérium podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023. Podle SZIF stěžovatel doložil zemědělské příjmy ve výši 277 142 Kč, což při celkových příjmech ve výši 1 000 000 Kč představovalo 27,71 % namísto požadovaných alespoň 30 %. S tím se ztotožnil i žalovaný. Uvedl, že SZIF vycházel z podkladů předložených samotným stěžovatelem, přičemž ten si musel být vědom toho, že při účasti v paušálním režimu budou jeho celkové příjmy počítány ve výši 1 000 000 Kč. Znovu provedl výpočet 277 142 Kč / 1 000 000 Kč = 27,71 %. K daňovému přiznání předloženému až na konci června 2024 nepřihlédl, protože lhůta pro doplnění Jednotné žádosti skončila dne 10. 6. 2024.

[10] Podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb. aktivním zemědělcem je dále fyzická nebo právnická osoba, která je zemědělským podnikatelem a jejíž minimální příjmy nebo výnosy ze zemědělské činnosti na jejích celkových příjmech nebo výnosech za poslední účetně uzavřené období činí nejméně 30 % a zároveň maximální podíl roční částky přímých plateb na základě podané žádosti pro kalendářní rok, ke kterému budou doloženy zemědělské příjmy nebo výnosy za poslední účetně uzavřené období, činí nejvýše 80 % jejích celkových příjmů nebo výnosů ze zemědělské činnosti.

[11] Podle § 4 odst. 5 nařízení vlády č. 83/2023 Sb. k prokázání údajů podle odstavce 2 písm. a) předloží žadatel společně s žádostí
a) zprávu auditora, která potvrdí soulad žadatelem uvedených údajů o jeho celkových příjmech nebo výnosech a jeho příjmech nebo výnosech ze zemědělské činnosti s jeho účetními záznamy, nebo
b) kopii daňového přiznání se všemi přílohami za poslední účetně uzavřené období prokazující celkové příjmy nebo výnosy žadatele a současně daňové a účetní doklady prokazující příjmy nebo výnosy ze zemědělské činnosti za shodné účetní období včetně soupisu účetních dokladů, a to minimálně v rozsahu naplnění podílu podle odstavce 2 písm. a), přičemž z příjmových účetních nebo daňových dokladů musí být zřejmé, že úhrada byla provedena ve prospěch žadatele.

[12] Z citovaných ustanovení tedy mj. plyne, že tzv. aktivním zemědělcem je zemědělský podnikatel, jehož příjmy ze zemědělské činnosti tvoří alespoň 30 % jeho celkových příjmů, a současně u něho roční částka přímých plateb nepřesahuje 80 % příjmů nebo výnosů ze zemědělské činnosti. Splnění těchto podmínek musí žadatel doložit společně se žádostí, a to buď a) zprávou auditora potvrzující soulad uváděných údajů s účetními záznamy, nebo b) kopií daňového přiznání se všemi přílohami za poslední účetně uzavřené období a příslušnými daňovými a účetními doklady, včetně jejich soupisu. Tyto doklady musí prokazovat příjmy ze zemědělské činnosti alespoň v rozsahu potřebném k dosažení stanoveného podílu a musí z nich být zřejmé, že příslušné úhrady byly skutečně provedeny ve prospěch žadatele.

[13] Jinými slovy, uvedená ustanovení neobsahují zvláštní pravidlo pro určení výše celkových příjmů nebo výnosů žadatele, který je poplatníkem v paušálním režimu. Nestanoví, že se pro účely příjmového testu podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 celkové příjmy takového žadatele považují za příjmy ve výši 1 000 000 Kč.

[14] Stěžovatel přitom v odvolání namítal nejen to, že příjmů ve výši 1 000 000 Kč fakticky nedosáhl a že jeho skutečné příjmy byly podstatně nižší, ale zpochybňoval i samotný předpoklad správních orgánů, že účast v paušálním režimu bez dalšího znamená, že pro účely posuzování podmínky aktivního zemědělce mají být jeho celkové příjmy stanoveny právě v této výši.

[15] Na nastíněnou argumentaci žalovaný reagoval tím, že zopakoval SZIF provedený výpočet a uvedl, že stěžovatel si musel být vědom toho, že při účasti v paušálním režimu budou jeho příjmy počítány ve výši 1 000 000 Kč. Současně konstatoval, že SZIF vycházel z podkladů předložených samotným stěžovatelem.

[16] Takové odůvodnění neumožňuje přezkoumat, na základě jakých úvah dospěl žalovaný k uvedenému závěru. Žalovaný nevysvětlil, na základě jakého právního základu dovodil, že účast stěžovatele v paušálním režimu znamená pro účely posuzování jeho žádosti o poskytnutí přímé platby dle nařízení vlády č. 83/2023 existenci celkových příjmů ve výši 1 000 000 Kč. Tím nedostál požadavku plynoucího z § 68 odst. 3 správního řádu, podle něhož je v odůvodnění správního rozhodnutí nutné uvést důvody výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí; jako odvolací orgán byl současně povinen se s touto odvolací námitkou vypořádat (§ 89 odst. 2 správního řádu). Tato otázka přitom nebyla pro věc okrajová. Naopak šlo o okolnost přímo určující splnění či nesplnění podmínky minimálního podílu zemědělských příjmů na celkových příjmech stěžovatele. Nebylo-li řádně vysvětleno, z jakého důvodu byly celkové příjmy stanoveny právě částkou 1 000 000 Kč, nelze přezkoumat ani správnost navazujícího závěru o nesplnění podmínky aktivního zemědělce.

[17] Již pro uvedenou vadu nemělo rozhodnutí žalovaného v soudním přezkumu obstát. Uvedený nedostatek rozhodnutí žalovaného nemohl odstranit ani městský soud. Ostatně ten jej nahradil toliko obecným konstatováním, že použití částky 1 000 000 Kč vyplývá z „podstaty paušálního režimu“. Takovou úvahou však nelze nahradit chybějící vysvětlení otázky, z jakého právního důvodu správní orgány z uvedené částky vycházely. Nepřípadný je v této souvislosti i poukaz městského soudu na Příručku pro žadatele pro rok 2024. Ta sama o sobě nevysvětluje postup správních orgánů, naopak z ní vyplývá, že u poplatníků v paušálním režimu se má počítat s částkou 2 000 000 Kč, a nikoliv s částkou 1 000 000 Kč, kterou akcentovaly správní orgány ve svých rozhodnutích. Příručka tak neodstraňuje nedostatky odůvodnění žalovaného, ale naopak zvýrazňuje rozpor mezi jeho postupem a metodikou, o kterou se následně opřel městský soud. Lze dodat, že metodický dokument může sjednocovat zákonnou správní praxi a za určitých podmínek založit legitimní očekávání, avšak pouze tehdy, je-li jím vyjádřený postup v souladu se zákonem (rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2026, čj. 5 Afs 5/2025-78).

[18] V této souvislosti nelze přehlédnout ani způsob vypořádání dalších námitek. Stěžovatel v odvolání poukazoval i na důsledky převzetí zemědělského závodu po matce, smysl dané regulace a nesoulad s unijním právem. Žalovaný na tuto argumentaci reagoval, soustředil se však především na otázku splnění podmínek zvoleného způsobu prokázání postavení aktivního zemědělce, aniž by se podrobněji zabýval podstatou stěžovatelovy argumentace. Stěžovatel návazně svou argumentaci rozvinul v řízení o žalobě. Městský soud se k ní však omezil převážně na obecná konstatování, aniž by se podrobněji zabýval konkrétní argumentací stěžovatele týkající se důsledků mezigeneračního převodu zemědělského závodu, účelu poskytované podpory či tvrzeného souladu vnitrostátní úpravy s unijním právem. Argumentace stěžovatele v tomto směru tak zůstala vypořádána převážně v obecné rovině. Za situace, kdy navíc není přezkoumatelně vysvětlen ani základní předpoklad, z něhož správní orgány vycházely při posouzení splnění podmínky podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb., a už z tohoto důvodu bylo třeba přistoupit ke zrušení rozhodnutí žalovaného, nepovažuje Nejvyšší správní soud za účelné tyto další otázky dále rozebírat a nahrazovat vlastními úvahami chybějící úvahy správních orgánů či městského soudu (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 3. 2023, čj. 8 As 265/2021-67, bod 68, kde Nejvyšší správní soud konstatoval, že za takové situace je vhodnější, aby se vznesenými otázkami nejdříve náležitě zabývaly správní orgány). Dospěje-li navíc žalovaný v dalším řízení k odlišnému závěru ohledně splnění podmínky příjmového testu podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb., mohou se úvahy týkající se významu těchto námitek pro výsledek věci ukázat jako předčasné či nadbytečné. Bude proto na žalovaném, aby v dalším řízení nejprve odstranil vytčenou vadu nepřezkoumatelnosti a následně se přezkoumatelným způsobem vypořádal i s dalšími relevantními námitkami stěžovatele.

IV. Závěr a náklady řízení

[19] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadený rozsudek. Současně za podmínek § 110 odst. 2 s. ř. s. sám rozhodl o žalobě, zrušil rozhodnutí žalovaného podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc mu podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení žalovaný odstraní výše vytčené vady, přezkoumatelně vyloží rozhodné právní i skutkové úvahy, z nichž při posouzení žádosti vycházel, a řádně vypořádá všechny odvolací námitky stěžovatele.

[20] Zruší-li Nejvyšší správní soud jak rozsudek krajského soudu, tak rozhodnutí žalovaného, je současně povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu dle § 110 odst. 3 s. ř. s. Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek (rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2008, čj. 1 As 61/2008-98). Podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch stěžovatel. Soud jeho návrhu vyhověl. Zrušil jak napadený rozsudek městského soudu, tak i rozhodnutí žalovaného.

[21] Náklady stěžovatele za řízení o žalobě tvoří zaplacený soudní poplatek (3 000 Kč) a odměna advokátky. Ta zahrnuje odměnu za dva úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení a sepsání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za každý úkon náleží odměna ve výši 4 620 Kč (§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupkyně stěžovatele přitom ani na výzvu soudu nedoložila, že je plátkyní DPH. Náklady za řízení o žalobě tedy činí 13 140 Kč.

[22] Náklady stěžovatele za řízení o kasační stížnosti tvoří zaplacený soudní poplatek (5 000 Kč) a odměna advokátky. Ta zahrnuje odměnu za sepsání doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za tento úkon náleží odměna ve výši 4 620 Kč (§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupkyně stěžovatele ani na výzvu soudu nedoložila, že je plátkyní DPH. Náklady řízení o kasační stížnosti tedy činí celkem 10 070 Kč.

[23] Celkové náklady činí 23 210 Kč. Ty je žalovaný povinen zaplatit stěžovateli ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 11. listopadu 2026

Tomáš Foltas
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací