Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

22 As 139/2026

Téma · generováno AIUrčení odhadované hodnoty sektorové veřejné zakázky

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 15. 10. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: KRATOCHVÍL JanECLI:CZ:NSS:2026:22.As.139.2026.45
Další údaje
Předmět řízení: Ochrana hospodářské soutěže a veřejné zakázky

Shrnutí · generováno AI

Spor se týká okamžiku, k němuž se určuje odhadovaná hodnota zakázky zadané mimo formalizované zadávací řízení. Nejvyšší správní soud si není jistý souladem českého pravidla určujícího hodnotu ke dni uzavření smlouvy s unijním právem, proto se obrátil na Soudní dvůr EU a řízení přerušil.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Nejvyšší správní soud předložil Soudnímu dvoru EU výklad čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU, zejména zda dopadá i na neformalizované postupy zadavatele a zda brání § 16 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb. Řízení o kasační stížnosti podle § 48 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního přerušil do rozhodnutí Soudního dvora.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase, v právní věci žalobkyně: Severočeská vodárenská společnost a. s., se sídlem [adresa] zastoupená JUDr. V. P., LL.M, advokátem se sídlem [adresa] Praha 4, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 2. 2. 2024, čj. ÚOHS-04738/2024/162, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2026, čj. 31 Af 11/2024-112,

takto:

I. Soudnímu dvoru Evropské unie se předkládá tato předběžná otázka:

1. Vztahuje se článek 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU pouze na zadávací řízení výslovně upravená touto směrnicí, nebo pod něj spadají jakékoliv postupy zadavatele směřující k zadání veřejné zakázky?

2. V případě, že se článek 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU vztahuje pouze na zadávací řízení výslovně směrnicí upravená, upravuje jiné ustanovení směrnice, či základní zásady práva EU okamžik, ke kterému se má stanovit výpočet odhadované hodnoty zakázky v případech postupu mimo výslovně upravená zadávací řízení, nebo ponechává tuto úpravu zcela na členských státech?

3. Brání článek 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU, její jiné ustanovení nebo základní zásady práva EU přijetí takové vnitrostátní právní úpravy, která pro případy, kdy sektorová veřejná zakázka není zadávána v některém z druhů zadávacích řízení výslovně upravených vnitrostátním zákonem, stanoví, že se odhadovaná hodnota veřejné zakázky určuje vždy k okamžiku uzavření smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem?

II. Řízení o kasační stížnosti se přerušuje.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

[1] Předmětem sporu v projednávané věci je určení okamžiku, k němuž se stanoví odhadovaná hodnota veřejné zakázky pro účely posouzení, zda se jedná o zakázku podlimitní, nebo nadlimitní, na niž dopadají pravidla zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, případně směrnice č. 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES. Nejvyšší správní soud se obrací na Soudní dvůr s otázkou, jaká omezení unijní právo ukládá vnitrostátnímu zákonodárci při stanovení okamžiku rozhodného pro určení odhadované hodnoty veřejné zakázky, která je zadávána mimo režim některého z druhů zadávacích řízení upravených směrnicí 2014/25/EU.

[2] Severočeská vodárenská společnost a.s. (v řízení před Nejvyšším správním soudem „stěžovatelka“) v souladu se svými interními instrukcemi neformalizovaným přípisem ze dne 25. 11. 2019 oslovila jí vybrané dodavatele a sdělila jim, aby předložili nabídky na stavební práce spočívající v komplexní rekonstrukci stávající úpravy vody Vrutice. Tento svůj interní postup společnost nazývá zadávacím řízením sui generis a připodobňuje jej k jednacímu řízení bez uveřejnění (§ 63 a násl. zákona o zadávání veřejných zakázek). Odhadovanou (předpokládanou) hodnotu stanovila na 146 011 811 Kč bez DPH, a to ke dni 25. 11. 2019 (tj. ke dni, kdy odeslala vybraným dodavatelům neformalizovaný přípis, ve kterém je vyzvala k předložení nabídek). Podle nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, byl finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce 149 224 000 Kč. Teprve při překročení tohoto limitu by byla společnost povinna zadat zakázku v jednom z druhů zadávacího řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek, který transponuje směrnice EU v oblasti veřejných zakázek. Společnost nakonec veřejnou zakázku zadala mimo zadávací řízení. Smlouvu o dílo s vybraným dodavatelem uzavřela dne 3. 6. 2020. Cena za realizaci díla činila podle smlouvy o dílo 148 990 900 Kč bez DPH.

[3] Úřad pro ochranu hospodářské soutěže shledal společnost vinnou ze spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek. Veřejnou zakázku měla společnost podle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zadat v jednom z druhů zadávacích řízení vymezených v § 55 zákona o zadávání veřejných zakázek. Podle § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek se totiž hodnota veřejné zakázky v případě, že není vedeno zadávací řízení, určuje ke dni uzavření smlouvy. Od 1. 1. 2020 přitom došlo nařízením vlády ke snížení finančního limitu pro nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce, a to na částku 137 366 000 Kč bez DPH. Ke změně finančního limitu došlo z důvodu změny nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1828 ze dne 30. 10. 2019, kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ohledně finančních limitů pro veřejné zakázky na dodávky, služby a stavební práce a pro soutěže o návrh pro roky 2020-2021. Cena veřejné zakázky zadané společností činila k okamžiku jejího zadání (kterým je podle § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek den uzavření smlouvy o dílo, tj. 3. 6. 2020) 148 990 900 Kč bez DPH. Jednalo se tedy o nadlimitní sektorovou veřejnou zakázku na stavební práce.

[4] Společnost napadla rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže žalobou. Namítala, že odhadovanou hodnotu zakázky je třeba určit ke dni 25. 11. 2019, kdy oslovila vybrané dodavatele k předložení nabídek 25. 11. 2019. Jednalo se tedy o podlimitní zakázku, a proto nemohla porušit zákon o zadávání veřejných zakázek.

[5] Krajský soud v Brně žalobu zamítl. Vyložil, že podle § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek měla společnost předpokládanou hodnotu veřejné zakázky určit k okamžiku uzavření smlouvy a před samotným uzavřením smlouvy si měla zkontrolovat, zda může smlouvu s ohledem na finanční limity stanovené v nařízení vlády uzavřít. Proti rozsudku krajského soudu podala společnost kasační stížnost. Té Nejvyšší správní soud vyhověl a rozsudek krajského soudu zrušil rozsudkem ze dne 12. 3. 2026, čj. 22 As 212/2025-119. Krajský soud se podle Nejvyššího správního soudu nevypořádal s tím, zda je § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek v rozporu s právem EU, jak tvrdí stěžovatelka. Nejvyšší správní soud proto krajský soud zavázal, aby se zabýval souladem § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek s právem EU a tím, zda není na místě aplikovat právo EU přímo.

[6] Krajský soud novým rozsudkem ze dne 7. 7. 2026 žalobu opětovně zamítl. Setrval na svém názoru, že společnost byla povinna ve smyslu § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek před samotným uzavřením smlouvy ověřit, že smlouvu může uzavřít, tj. že předpokládaná hodnota veřejné zakázky k okamžiku zadání veřejné zakázky nedosahuje finančního limitu stanoveného nařízením vlády. Úprava obsažená v § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek totiž podle krajského soudu není v rozporu s unijním právem. Unijní právo upravuje okamžik stanovení předpokládané hodnoty pouze pro formalizované zadávací řízení. Tuto skutečnost vnitrostátní zákonodárce reflektoval v první části § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek, podle něhož se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení. Druhá část § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek upravuje podle krajského soudu stanovení předpokládané hodnoty v případě, že je veřejná zakázka zadána mimo formální zadávací řízení (a zakotvuje ji k okamžiku uzavření smlouvy). Unijní právní úpravu tedy druhá část § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek doplňuje tím, že obsahuje pravidlo, které má zabránit jejímu obcházení. Takové pravidlo podle krajského soudu nemůže být v rozporu s unijním právem, protože se vztahuje na situace, které unijní právo nepokrývá.

[7] Stěžovatelka se proti rozsudku krajského soudu bránila kasační stížností. V ní namítá rozpor vnitrostátní právní úpravy obsažené v § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek s unijní právní úpravou.

[8] Stěžovatelka v prvé řadě nesouhlasí s tím, že by se unijní právní úprava vztahovala pouze na formalizovaná zadávací řízení. Relevantním unijním předpisem je směrnice 2014/25/EU. Ta neobsahuje žádnou legální definici pojmu zadávací řízení, ani nijak nevymezuje, co zadávacím řízením je a co není. Podle stěžovatelky je proto zadávacím řízením jakýkoliv postup směřující k zadání veřejné zakázky (uzavření smlouvy) vedený ze strany zadavatele. Čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU v první části explicitně pokrývá zadávací řízení, která jsou zahajována výzvou ve smyslu čl. 44 této směrnice. Druhá část čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU je podle stěžovatelky konstruována obecně tak, aby dopadala na jakýkoliv postup směřující k uzavření smlouvy, a to i takový, který není zahajovaný odesláním výzvy ve smyslu čl. 44 směrnice 2014/25/EU a je mimo režim jí vymezených druhů zadávacích řízení. A tedy i zadávací řízení sui generis, které vedla stěžovatelka podle svých interních postupů. V této souvislosti stěžovatelka poukazuje na to, že směrnice 2014/25/EU v čl. 16 odst. 4 považuje minimálně pro účely stanovení předpokládané hodnoty za relevantní okamžik zahájení zadávacího procesu již samotné kontaktování hospodářských subjektů. I proto nelze bez dalšího dovozovat, že její úprava dopadá výlučně na formalizovaná zadávací řízení.

[9] V tomto kontextu považuje stěžovatelka za zásadní, že čl. 16 směrnice 2014/25/EU obsahuje vyčerpávající právní úpravu týkající se problematiky stanovení předpokládané hodnoty. Ve vztahu k této problematice tak není členským státům dán žádný prostor pro odchýlení či doplnění stanovených pravidel. I kdyby tedy skutečně právní úprava v § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek šla nad rámec směrnice 2014/25/EU, resp. upravovala situaci tam neupravenou, nebyla by se směrnicí 2014/25/EU v souladu a rozpor s unijním právem by zde byl i tak dán. Část věty § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek začínající slovem „nebo“, která určí moment stanovení hodnoty až k okamžiku uzavření smlouvy, evidentně odporuje čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU, protože pro zakázky zadávané mimo zadávací řízení stanovuje nový okamžik pro určení předpokládané hodnoty. Ani v čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU ani v jiném jejím ustanovení ale není stanoveno, že by se předpokládaná hodnota měla nebo mohla stanovit až k okamžiku uzavření smlouvy. Předpokládaná hodnota se má naopak určit k okamžiku zahájení zadávacího řízení, tj. v kontextu čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU k okamžiku kontaktování hospodářských subjektů za účelem uzavření smlouvy.

[10] S ohledem na možný rozpor vnitrostátní úpravy s unijní úpravou stěžovatelka v kasační stížnosti navrhla, aby Nejvyšší správní soud položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku.

II. Použitelné právo Evropské unie a vnitrostátní právní úprava

II.A. Unijní právo

[11] Podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2014/25/EU platí, že:

Pokud nejsou vyjmuty podle článků 18 až 23 nebo podle článku 34 v souvislosti s výkonem příslušné činnosti, vztahuje se tato směrnice na zakázky, jejichž odhadovaná hodnota bez daně z přidané hodnoty (DPH) se rovná těmto finančním limitům nebo je vyšší:

a)

414 000 EUR u zakázek na dodávky a služby, jakož i u soutěží o návrh;

b)

5 186 000 EUR u zakázek na stavební práce;

c)

1 000 000 EUR u zakázek na sociální a jiné zvláštní služby uvedené v příloze XVII.

[12] Podle čl. 16 odst. 1 směrnice 2014/25/EU platí, že:

výpočet odhadované hodnoty zakázky je založen na celkové splatné částce bez DPH, odhadnuté zadavatelem, která zahrnuje jakoukoliv formu případných opcí a případná obnovení zakázek výslovně uvedená v zadávací dokumentaci.

Pokud zadavatel poskytuje zájemcům či uchazečům ceny nebo platby, zahrne je do výpočtu odhadované hodnoty zakázky.

[13] Podle čl. 16 odst. 3 směrnice 2014/25/EU platí, že:

výběr metody použité pro výpočet odhadované hodnoty zakázky nesmí být proveden s úmyslem vyloučit ji z oblasti působnosti této směrnice. Zakázka nesmí být rozdělena tak, aby to vedlo k jejímu vyloučení z oblasti působnosti této směrnice, pokud to není odůvodněno objektivními důvody.

[14] Podle čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU platí, že:

tento odhad hodnoty zakázky se musí vztahovat k okamžiku, kdy je odesílána výzva k účasti v soutěži, nebo v případech, kdy se taková výzva nepoužije, v okamžiku, kdy zadavatel zahájí zadávací řízení, a to například kontaktováním hospodářských subjektů ve věci zadání zakázky, je-li to vhodné.

[15] Podle čl. 5 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES, platí, že:

tento odhad hodnoty veřejné zakázky se musí vztahovat k okamžiku, kdy je odesílána výzva k účasti v soutěži, nebo v případech, kdy se taková výzva nepoužije, v okamžiku, kdy veřejný zadavatel zahájí zadávací řízení, a to například kontaktováním hospodářských subjektů ve věci zadání veřejné zakázky.

II.B. Vnitrostátní právní úprava

[16] Podle § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek platí, že:

předpokládaná hodnota veřejné zakázky se stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

[17] Podle § 25 zákona o zadávání veřejných zakázek platí, že:

nadlimitní veřejnou zakázkou je veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté, pokud není zadávána podle části páté až sedmé, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení

III. Rozbor předkládané předběžné otázky

[18] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU je téměř shodný s čl. 5 odst. 4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES. Ustanovení § 16 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek upravuje moment určení odhadované hodnoty veřejné zakázky jak pro zakázky zadávané subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb, tak pro „běžné“ veřejné zakázky. Ačkoliv se tedy v nyní projednávané věci jedná o sektorovou veřejnou zakázku, bylo by příslušné ustanovení vnitrostátního práva pravděpodobně v rozporu nejen se směrnicí 2014/25/EU ale i se směrnicí 2014/24/EU. Předmětem sporu je otázka, zda směrnice 2014/25/EU umožňuje, aby vnitrostátní zákonodárce stanovil pro veřejné zakázky, vlastní okamžik, ke kterému se stanoví odhadovaná hodnota veřejné zakázky, a jakými mezemi je při tom vázán.

[19] Úřad pro ochranu hospodářské soutěže postupoval podle příslušné vnitrostátní úpravy. Vyhodnotil, že společnost nevedla zadávací řízení, a proto měla určit předpokládanou hodnotu zakázky k momentu uzavření smlouvy o dílo. Otázkou ale je, zda taková právní úprava není v rozporu s unijní právní úpravou.

[20] Soudní dvůr v rozsudku ze dne 15. 5. 2008, ve spojených věcech C-147/06 a C-148/06, SECAP a Santorso, uvedl, že unijní právní úprava se nepoužije na zakázky, jejichž hodnota nedosahuje finančních limitů stanovených v unijní právní úpravě (body 19-21, 24, 30-31 rozsudku). I zakázky nedosahující finančního limitu ale podléhají základním pravidlům uvedeným SFEU (zejména zákazu diskriminace a transparentnosti), pokud mají přeshraniční význam. Na tyto své závěry Soudní dvůr navázal v rozsudku ze dne 10. 7. 2014, C-358/12, Consorzio Stabile L. L. Pubblici (body 24-25) a v rozsudku ze dne 16. 4. 2015, C-278/14, SC Enterprise Focused Solutions (body 15-16 a 19-22). V rozsudku ze dne 18. 12. 2014, C-470/13, Generali-Providencia Biztosító, Soudní dvůr vyložil, že vnitrostátní právo může směrnice 2014/24/EU učinit závaznou i pro ty zakázky, které nedosahují finančních limitů (body 21-29 a 32 rozsudku). Tyto své závěry potvrdil v rozsudku ze dne 4. 4. 2019, C-699/17, Allianz Vorsorgekasse (body 40-52, 61-62) a v rozsudku ze dne 5. 3. 2026, C-210/24, AESTE (body 30-34).

[21] Směrnice 2014/25/EU zakotvuje finanční limity, kterých musí zakázka dosahovat, aby spadala do její působnosti. Z rozhodovací praxe Soudního dvora pak vyplývá, že pokud zakázka finančního limitu nedosahuje, nevztahují se na ni ani příslušné směrnice a pravidla v nich zakotvená. Sporné ale je, zda uvedené platí i pro čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU, který upravuje moment určení odhadované hodnoty zakázky.

[22] Pro rozhodnutí, zda se na zakázku vůbec směrnice 2014/25/EU vztahuje, je nutné určit limit pro konkrétní zakázku (čl. 15 směrnice 2014/25/EU), metodu výpočtu ceny zakázky (čl. 16 vyjma odst. 4 směrnice 2014/25/EU) a moment, ke kterému se odhadovaná cena určuje (čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU). Moment je důležitý nejen z důvodu, že vypočtená hodnota zakázky se může v čase měnit, ale i proto, že se může změnit limit v čl. 15 směrnice 2014/25/EU. To právě nastalo v nyní posuzovaném případě.

[23] Čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU se zdá být jediným jejím ustanovením, které určuje moment, ke kterému se vypočítává odhadovaná hodnota sektorové zakázky. A jde tak o jedno ze stěžejních pravidel pro určení režimu sektorové zakázky a zda vůbec jde o zakázku, na kterou se směrnice 2014/25/EU vztahuje.

[24] Toto ustanovení má dvě části. První část věty reguluje situaci, kdy je odesílána výzva k účasti v soutěži. To v tomto případě nenastalo, proto se zdá být toto pravidlo pro tento případ irelevantní. Druhá část věty se týká situace, kdy se taková výzva nepoužije. V této věci je mezi účastníky spor o výklad právě této části čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU.

[25] Směrnice 2014/25/EU blíže nestanoví, co v čl. 16 odst. 4 myslí „zahájením zadávacího řízení“. Možné jsou dva výklady. Buď zahájením zadávacího řízení myslí jen řízení v ní upravená; tedy otevřené řízení, užší řízení, jednací řízení s předchozí výzvou k účasti v soutěži, soutěžní dialog, inovační partnerství a jednací řízení bez předchozí výzvy k účasti v soutěži (čl. 45 až 50 směrnice 2014/25/EU). Poté by se tato část ustanovení aplikovala pouze na jednací řízení bez předchozí výzvy k účasti v soutěži. Ostatní druhy zadávacích řízení by byly pokryty první částí věty čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU: „k okamžiku, kdy je odesílána výzva k účasti v soutěži“. Druhý možný výklad je, že zahájením zadávacího řízení čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU myslí jakýkoliv postup zadavatele směřující k uzavření smlouvy s dodavatelem bez ohledu na hodnotu zakázky. Jinými slovy druhá část čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU by se týkala všech sektorových veřejných zakázek.

[26] U první verze výkladu by nastala situace, kdy čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU nijak neupravuje moment, ke kterému by měla být určena hodnota veřejné zakázky, u které není odesílána výzva k účasti v soutěži, protože nedosahuje finančních limitů. U takového výkladu by buď určení momentu u těchto veřejných zakázek bylo zcela ponecháno na členských státech, nebo by ten moment bylo nutno dovodit z jiných ustanovení směrnice 2014/25/EU, případně by diskrece členských států mohla být omezena pouze obecnými pravidly transparentnosti a přiměřenosti.

[27] Ponechání určení momentu na národních státech se může jevit jako neslučitelné s požadavkem na jednotnou aplikaci směrnice2014/25/EU v rámci EU. Je třeba připomenout, že určení momentu, ke kterému se stanovuje hodnota veřejné zakázky, může být klíčové právě pro určení, zda se na zakázku směrnice 2014/25/EU, či vůbec pravidla práva Unie vztahují. Jak nakonec ukazuje tento případ.

[28] U druhé verze výkladu, pokud by směrnice 2014/25/EU pod pojmem zadávací řízení rozuměla veškeré postupy zadavatele směřující k uzavření smlouvy, včetně podlimitní zakázky, pak je navazující otázkou, jaké konkrétní pravidlo obsahuje. Je nutné určit, jaký prostor by ustanovení poskytovalo vnitrostátním zákonodárcům při implementaci. U této verze výkladu by druhá část ustanovení pokrývala jednací řízení bez předchozí výzvy k účasti v soutěži a jakýkoliv jiný postup zadavatele v případě, že odhadovaná cena zakázky nedosahuje stanovených finančních limitů.

[29] Druhá část ustanovení uvádí kontaktování hospodářských subjektů jako příklad momentu, který může vnitrostátní zákonodárce použít jako moment určení odhadované hodnoty veřejné zakázky. Ve směrnici 2014/25/EU je navíc tento text ještě doplněný dovětkem je-li to vhodné. Sama směrnice 2014/25/EU tedy umožňuje, aby se jednalo i o jiný moment, než je kontaktování hospodářských subjektů. Pokud by určujícím momentem mělo být kontaktování hospodářských subjektů, tak by v praxi mohlo docházet k pochybnostem, kdy je zadávací řízení pro podlimitní zakázku zahájeno. Zda k zahájení stačí například i odeslání prostého e-mailu jednomu hospodářskému subjektu, či něco více.

[30] Soudní dvůr se k této otázce ve své rozhodovací praxi dosud nevyjádřil. Lze nalézt pouze stanovisko generální advokátky Trstenjak ze dne 23. 5. 2012, ve věci C-159/11, Azienda Sanitaria Locale di Lecce. Výklad provedený generální advokátkou se sice vztahoval ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby. Jak ale vyplývá ze stanoviska, ani ta neobsahovala jasnou úpravu, která by určovala moment stanovení odhadované hodnoty pro zakázky, jejichž hodnota je pod stanoveným finančním limitem. Navíc se stejně jako současná právní úprava nepoužila na zakázky, které nedosáhly stanoveného finančního limitu. V bodě 39 stanoviska generální advokátka uvedla, že pravidla ale nijak nenapovídají, jak se má postupovat v případě, kdy se z jakéhokoli důvodu nabídkové řízení - tak jako ve věci v původním řízení - nekonalo. V bodě 40 generální advokátka navrhla, aby v případě, kdy se nekonalo nabídkové řízení, byl za rozhodný okamžik pro určení příslušné prahové hodnoty a nepřímo též pro určení časové působnosti směrnice o zadávání veřejných zakázek považován okamžik, kdy se konala jednání o uzavření smlouvy. To má podle mého názoru smysl, zvláště když právě v tento okamžik existuje dostatečná jistota o celkovém rozsahu zakázky a o její předpokládané hodnotě. Shora uvedená ustanovení čl. 9 odst. 2 směrnice 2004/18 spočívají na téže úvaze. Jelikož je nutno vycházet z toho, že definitivní jistota o předpokládané hodnotě zakázky byla dána nejpozději k okamžiku uzavření smlouvy, musí být ve věci v původním řízení rozhodným okamžikem právě tento okamžik. Stanovisko generální advokátky tak podporuje první z výše uvedených výkladů. V takovém případě by směrnice 2014/25/EU (a ani směrnice 2014/24/EU, která obsahuje obdobnou úpravu) výslovně neupravovaly moment stanovení odhadované hodnoty podlimitní zakázky a ponechávaly by tuto úpravu na vnitrostátních zákonodárcích. Ti by byli při implementaci vázáni obecnými pravidly transparentnosti a přiměřenosti.

[31] Nejvyššímu správnímu soudu tak s ohledem na uvedené vznikla pochybnost, zda se čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU vztahuje i na podlimitní zakázky. A zda v takovém případě toto ustanovení, nebo směrnice 2014/25/EU jako celek, umožňuje, aby vnitrostátní zákonodárce přijal takovou úpravu, která zakotví moment určení odhadované hodnoty zakázky pro zakázky, u kterých neprobíhá formalizované zadávací řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek, jinými slovy podlimitní zakázky, k momentu uzavření smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem.

IV. Závěr

[32] Vyřešení této předběžné otázky považuje Nejvyšší správní soud za zásadní z důvodu vzniklé pochybnosti, zda je vnitrostátní právní úprava v souladu se sektorovou směrnicí. Jak vyplývá z výše uvedeného, Soudní dvůr se výkladem čl. 16 odst. 4 směrnice 2014/25/EU nebo obdobně formulovaným čl. 5 odst. 4 směrnice 2014/25/EU dosud nezabýval. Nelze tedy dovodit, že by se jednalo o acte éclairé, tedy o otázku, kterou lze z dosavadní judikatury Soudního dvora beze zbytku vyložit. Současně Nejvyšší správní soud neshledal, že by ji bylo možno vyložit na základě obecných zásad výkladu, z nichž by se nastíněné otázky jevily natolik nespornými, aby je bylo možné považovat za acte clair.

[33] Nejvyšší správní soud proto pokládá Soudnímu dvoru předběžné otázky vymezené ve výroku I. tohoto usnesení.

[34] V návaznosti na položení předběžné otázky Nejvyšší správní soud dle § 48 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního přerušil řízení. Poté, co Soudní dvůr o předložené otázce rozhodne, bude v řízení Nejvyšší správní soud pokračovat (§ 48 odst. 6 soudního řádu správního).

Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 15. října 2026

Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací