Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: E. P., zastoupená JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, o žalobě ze dne 7. 5. 2025 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2026, čj. 42 A 16/2026-47,
takto:
I. Kasační stížnost s e odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
[1] Žalobkyně, které jsou čtyři roky, podala žádost o dočasnou ochranu. Žádost podepsala babička žalobkyně. Žalovaný dne 26. 3. 2026 žádost shledal nepřijatelnou, jelikož žalobkyně neprokázala, že je osobou podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (Lex Ukrajina).
[2] Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Městský soud měl za to, že žalobkyně nepředložila žalovanému potřebné podklady nutné k udělení dočasné ochrany. K žádosti žalobkyně předložila pouze svůj cestovní doklad a rodný list a cestovní doklad svého otce, který nedisponoval pobytovým oprávněním na území Česka, nýbrž v Polsku. K žádosti tedy nepředložila podklady, které by naznačily, že žalobkyně ve skutečnosti o dočasnou ochranu žádá jako rodinný příslušník babičky, která v Česku dočasnou ochranu získala. Podle městského soudu tak žalovaný postupoval v souladu se zákonem, pokud žádost žalobkyni vrátil pro nepřijatelnost.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost.
[4] Podle stěžovatelky městský soud nesprávně posoudil právní otázku, jestliže formalistický postup žalovaného označil za správný, přičemž výklad městského soudu neodpovídá judikatuře. Stěžovatelka uvedla, že žalovaný měl již v době podání žádosti disponovat plnou mocí, ze které vyplývá, že babička je pověřena péčí o stěžovatelku. Podle stěžovatelky ani případná pochybnost o úplnosti doložených podkladů nemohla vést k vrácení žádosti jako nepřijatelné.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje se závěry městského soudu. Podle žalovaného ze správního spisu nevyplývá, že by měl plnou moc k dispozici. Jelikož nebyla stěžovatelkou plná moc předložena, nelze žalovanému vytýkat, že ji nezohlednil v rámci rozhodování o žádosti.
[6] V následné replice stěžovatelka uvedla, že vyjádření žalovaného nevyvrací námitku nesprávného posouzení věci městským soudem. Nadto zdůraznila, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že plná moc nebyla žalovanému předložena. Skutečnost, že plná moc nebyla založena do spisu, nemůže být podle stěžovatelky vykládána v její neprospěch.
[7] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že námitka stěžovatelky, že žalovaný měl v době podání žádosti k dispozici plnou moc, podle které babička byla pověřena péčí o stěžovatelku, je nepřípustná podle § 104 odst. 4 soudního řádu správního. Stěžovatelka námitku neuplatnila před městským soudem a poprvé ji vznesla až v kasační stížnosti, a to přesto, že jejímu vznesení před městským soudem nic nebránilo.
[8] Jelikož v nyní projednávané věci rozhodovala specializovaná samosoudkyně, zabýval se Nejvyšší správní soud tím, zda je kasační stížnost přijatelná.
[9] Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního platí, že rozhodoval-li před městským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení městského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). V posuzované věci není však dán ani jeden z důvodů.
[10] Judikatura Nejvyššího správního soudu opakovaně dovodila, že řízení o žádosti o dočasnou ochranu je ovládáno dispoziční zásadou. Žadatel musí aktivně uvádět rozhodné skutečnosti a předkládat potřebné podklady; správní orgán za něj nemá domýšlet skutková tvrzení ani za něj opatřovat podklady (rozsudek NSS ze dne 25. 6. 2025, čj. 10 Azs 12/2025-34, body 15-16; rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2025, čj. 1 Azs 305/2024-27, body 15-17). Tato zásada však správní orgán nezbavuje povinnosti umožnit žadateli odstranit vady žádosti a uplatnit jeho procesní práva ani povinnosti zjistit skutkový stav v potřebném rozsahu tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. V závěrech městského soudu nelze spatřovat zásadní pochybení.
[11] Městský soud se zabýval namítanou otázkou nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu, přičemž ze spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatelka přiložila správnímu orgánu k žádosti pouze materiály, které spojovaly stěžovatelku s jejím otcem. Dokumenty, které by dokládaly stěžovatelčinu spojitost s babičkou, byly dle spisového materiálu poprvé doloženy až k žalobě městskému soudu. Skutkové předpoklady městského soudu o tom, že žalovaný nemohl ani nepřímo z doložených podkladů vydedukovat babiččinu péči o stěžovatelku, mají oporu ve správním spise. Městský soud zásadně nepochybil, ani pokud nečitelný podpis žádosti nepovažoval za indicii, na základě které měl žalovaný zjišťovat, zda je stěžovatelka rodinným příslušníkem babičky a má tak na dočasnou ochranu nárok podle § 51 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců.
[12] Lze uzavřít, že kasační stížnost nevyvolává otázky, které by dosud nebyly v judikatuře řešeny nebo byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon. V daném případě nedošlo ani k zásadnímu pochybení městského soudu, které by mělo vliv na postavení stěžovatelky.
[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a proto ji podle § 104a soudního řádu správního odmítl pro nepřijatelnost.
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 soudního řádu správního. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch a náhradu nákladů jí proto nelze přiznat. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. listopadu 2026
Tomáš Foltas
předseda senátu