3 Ads 115/2026

Plný text

3 Ads 115/2026 - 23
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. B., zastoupený JUDr. Danielem Bartošem, advokátem se sídlem [adresa] Ústí nad Labem, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem [adresa] ze dne 28. 3. 2025, č. j. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2026, č. j. 75 Ad 10/202575,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu JUDr. Danielu Bartošovi se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti a náhrada hotových výdajů v úhrnné výši 6 135,Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.

Odůvodnění:

[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 3. 2025. Tímto rozhodnutím byly podle § 90 odst. 5 správního řádu ve spojení s § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí vydané žalovanou v prvním stupni dne 15. 3. 2025. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Žalobce sice byl uznán invalidním v prvním stupni s poklesem pracovní schopnosti ve výši 35 % ode dne 14. 12. 2023, avšak v předcházejícím období deseti, eventuálně dvaceti let nezískal potřebnou dobu pěti, eventuálně deseti let pojištění. V prve uvedeném období získal pouze jeden rok a 40 dnů pojištění, ve druhém 6 let a 242 dnů pojištění.

[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujících skutečností. Žalobci byl původně přiznán částečný invalidní důchod rozhodnutím žalované ze dne 15. 6. 2009 ode dne 5. 4. 2009. Po transformaci tohoto důchodu na invalidní důchod v roce 2010 byl pak žalobci po různých změnách invalidní důchod odňat rozhodnutím žalované ze dne 23. 3. 2022 ode dne 20. 4. 2022. Námitky žalobce pak byly zamítnuty a rozhodnutí vydané v prvním stupni potvrzeno rozhodnutím žalované ze dne 8. 6. 2022. Rozhodnutí nabylo právní moci dnem 13. 6. 2022.

[3] Novou žádost o přiznání invalidního důchodu podal žalobce dne 15. 1. 2024. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím žalované ze dne 15. 3. 2024 pro nesplnění podmínky invalidity. Námitky žalobce proti tomuto rozhodnutí byly zamítnuty a rozhodnutí vydané v prvním stupni bylo potvrzeno rozhodnutím žalované ze dne 24. 6. 2024. V přezkumném řízení soudním byla však uvedená rozhodnutí žalované rozsudkem krajského soudu ze dne 4. 3. 2025, č. j. 75 Ad 6/202464 zrušena a na základě posudku posudkové komise MPSV ze dne 20. 11. 2024 vypracovaného pro účely přezkumného soudního řízení byla žalovaná zavázána právním názorem tak, že žalobce je invalidní v prvním stupni ode dne 14. 12. 2023. Na základě uvedeného rozsudku pak byla vydána rozhodnutí žalované ze dne 15. 3. 2025 a 25. 3. 2025. V rámci řízení o žalobě proti posledně uvedenému rozhodnutí žalované byl vypracován další posudek posudkové komise MPSV ze dne 11. 3. 2026, který potvrdil závěry posudku předchozího.

[4] Vzhledem k tomu, že o rozsahu dob pojištění nebylo sporu, dospěl krajský soud po zhodnocení výše uvedených skutečností k závěru, že napadené rozhodnutí žalované je zákonné.

[5] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Nezákonnost napadeného rozsudku spatřuje ve věcně nesprávném posouzení délky potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod. Podle jeho názoru mělo být rozhodné období pro zjištění potřebné doby pojištění odvíjeno od roku 2009, kdy byl uznán částečně invalidním. Stěžovatel má za to, že jeho pokles pracovní schopnosti po celou dobu překračoval hranici 35 % a že v minulosti došlo k neoprávněnému odnětí dříve přiznaného nároku na invalidní důchod. To se pak projevilo tím, že rozhodnutí žalované bylo krajským soudem zrušeno, přesto však žalovaná a následně i soud stanovily rozhodné období nesprávně až od roku 2023. Navrhl proto, aby byl zrušen jak napadený rozsudek, tak i rozhodnutí žalované a věc vrácena žalované k dalšímu řízení.

[6] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná upozornila na skutečnost, že v projednávané věci se jedná o novou žádost o invalidní důchod, tedy o samostatné dávkové řízení, nikoliv o pokračování původního řízení o invalidní důchod. Nové datum vzniku invalidity bylo posudkovou komisí MPSV určeno na den 14. 12. 2023, aniž by bylo zjištěno, že by se u stěžovatele jednalo o nepřetržitou invaliditu od roku 2009. Naopak, v období od 20. 4. 2022 do 13. 12. 2023 nebyl stěžovatel shledán invalidním vůbec. Není přitom sporné, že v rozhodném období přede dnem 14. 12. 2023 potřebnou dobu pojištění nezískal. Žalovaná proto navrhla, aby byla kasační stížnost zamítnuta.

[7] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přezkoumat napadený rozsudek z hlediska uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.

[8] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s., jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

[9] Kritéria přijatelnosti byla poprvé formulována v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639. Kasační stížnost je přijatelná, pokud Nejvyšší správní soud považuje za nutné a) vyjádřit se k zásadní právní otázce, b) sjednotit dosud rozpornou judikaturu krajských soudů, c) učinit tzv. judikatorní odklon, d) napravit zásadní pochybení krajského soudu při vedení řízení, jež mohlo mít citelný dopad do hmotněprávního postavení účastníků.

[10] V projednávané věci stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti, žádné důvody přijatelnosti pak nezjistil ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. V řízení nebylo třeba řešit žádnou zásadní právní otázku (fakticky dokonce vůbec žádnou právní otázku), a to ani pokud jde o zápočet doby pojištění, ani pokud jde o datum vzniku či zániku invalidity stěžovatele. Není sporu o tom, že stanovení rozhodného období, z něhož se zjišťuje potřebná doba pojištění pro vznik nároku na dávku, je závislá na datu vzniku invalidity. Tato otázka však byla řešena v předchozích řízeních. Jak bylo již uvedeno výše, (částečná) invalidita žalobce uznaná v roce 2009 zanikla v roce 2022 a dávka byla odňata ode dne 20. 4. 2022 rozhodnutím žalované ze dne 23. 3. 2022. Toto rozhodnutí nabylo právní moci a následně nebylo jakkoliv změněno v jiném správním řízení, či dokonce zrušeno v přezkumném řízení soudním. Datum nového vzniku invalidity pak bylo posudkem posudkové komise MPSV ze dne 20. 11. 2024 určeno na den 23. 12. 2023. Proti tomuto posudku stěžovatel nevznesl v průběhu řízení před krajským soudem žádné námitky (viz rozsudek krajského soudu ze dne 4. 3. 2025, č. j. 75 Ad 6/202464), takto stanovené datum vzniku invalidity bylo pak pro žalovanou na základě uvedeného rozsudku závazné. Stanovené datum vzniku invalidity bylo následně potvrzeno i posudkem posudkové komise MPSV ze dne 11. 3. 2026, jenž byl jako důkaz proveden v řízení o žalobě proti nyní napadenému rozhodnutí žalované ze dne 25. 3. 2025. Za výše popsané skutkové situace zde není žádná sporná otázka, k níž by se mohl Nejvyšší správní soud vyjádřit. Ostatní důvody přijatelnosti kasační stížnosti pak vzhledem ke konkrétním okolnostem této věci nepřipadají v úvahu.

[11] Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná, proto ji podle výše cit. ustanovení § 104a odst. 1 odmítl.

[12] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).

[13] Ustanovený zástupce stěžovatele advokát JUDr. Daniel Bartoš učinil ve věci jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., za což mu náleží odměna vypočtená podle § 7 a § 9 odst. 5 cit. vyhl. ve výši 4 620 Kč a náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. ve výši 450,Kč, celkem tedy 5070,Kč. Vzhledem k tomu, že jmenovaný je plátcem DPH, byla uvedená částka s přihlédnutím k § 57 odst. 2 s. ř. s. navýšena o 21 %, takže jeho odměna a náhrada hotových výdajů činí úhrnem 6 135,Kč. Uvedená částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti nese stát (§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 21. října 2026

JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu