3 Ads 32/2013

Plný text

3 Ads 32/2013 - 21
pokračování
[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: P. K., zastoupený JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem, se sídlem [adresa] Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem [adresa] Praha 5 - Smíchov, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2013, č.j. X, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2013, č. j. 19 Ad 3/2013 – 14,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2013, č. j. 19 Ad 3/2013 – 14, s e z r u š u j e a věc s e tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení

Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) rozhodla dne 2. 2. 2012 pod č. j. X tak, že podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žalobci náleží od 18. 3. 2012 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Dále rozhodla, že podle článku II bodu 13 věty první zákona č. 306/2008 Sb., výše tohoto invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně zůstává beze změny, takže invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně náleží ve výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně.

K námitkám žalobce stěžovatelka dne 14. 1. 2013 pod č. j. X rozhodla tak, že se rozhodnutí č. j. X ze dne 2. 2. 2012 mění a podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů žalobci náleží od 18. 3. 2012 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a ve zbytku se rozhodnutí potvrzuje.

Žalobce následně žalované rozhodnutí napadl žalobou, neboť dle jeho názoru žalované rozhodnutí zakládá retroaktivní postup, který zákon neumožňuje.

Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) o žalobě rozhodl rozsudkem z 16. 4. 2013, č. j. 19 Ad 3/2013 - 14, žalované rozhodnutí zrušil a vrátil věc stěžovatelce k dalšímu řízení; současně rozhodl o nákladech řízení.

V odůvodnění krajský soud uvedl, že výrok správního rozhodnutí je základní a nejdůležitější částí rozhodnutí, protože se jím určují konkrétní práva a povinnosti účastníků řízení a správní orgán v něm formuluje, jak rozhodl ve věci, která je předmětem řízení. Výrok i odůvodnění musí být jasné a přesvědčivé nejen pro účastníky správního řízení, ale i ostatní orgány a fyzické osoby.

Krajský soud konstatoval, že podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, je vyloučeno užití § 90 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (zákaz změny rozhodnutí v neprospěch účastníka řízení na základě jeho odvolání), to však neznamená, že může docházet ke zpětnému snížení dávky.

Podle krajského soudu stěžovatelka pochybila, když v řízení o námitkách rozhodla o zpětné změně stupně invalidity z třetího na první stupeň, neboť odnětí důchodu (změna) se provádí vždy do budoucna. Krajský soud rovněž shledal pochybení stěžovatelky v tom, že rozhodnutím o námitkách potvrdila i druhý výrok rozhodnutí z 2. 2. 2012, kterým byla s odkazem na článek II bod 13 věty první zákona č. 306/2008 Sb., původně přiznána výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně ve výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka stejným (žalovaným) rozhodnutím rozhodla o změně invalidního důchodu pro invaliditu ze třetího stupně na stupeň první, je podle krajského soudu tato část výroku rozhodnutí nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost, neboť se stěžovatelka nevypořádala se změnou výroku rozhodnutí.

II. Kasační stížnost

Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

Stěžovatelka nejprve shrnula skutkové okolnosti věci vyplývající ze spisu. Žalobce byl od 3. 2. 2005 poživatelem plného invalidního důchodu, který byl podle článku II zákona č. 306/2008 Sb., od 1. 1. 2010 transformován na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Kontrolní lékařskou prohlídkou z 12. 1. 2012, kterou provedla Okresní správa sociálního zabezpečení, bylo zjištěno, že žalobce již není invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale je invalidní pro invaliditu druhého stupně. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla stanovena dle kapitoly XI., odd. F, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. na 45 % a vzhledem k dalšímu postižení byla tato hodnota navýšena o 10 % na celkových 55 %. Na základě tohoto posudku bylo proto vydáno rozhodnutí z 2. 2. 2012, č. j. X.

V řízení o námitkách proti uvedenému rozhodnutí byl žalobce shledán invalidním pouze pro invaliditu prvního stupně. Dle posudkového zhodnocení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XI., odd. F, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 45 %, posudkový lékař se neztotožnil s posudkovým zhodnocením lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě a poukázal na nadhodnocení při kontrolních lékařských prohlídkách v letech 2007 a 2009.
Stěžovatelka dále shrnula, že rozhodnutím z 10. 5. 2012, č. j. X mělo být rozhodnutí z 2. 2. 2012 změněno tak, že od 18. 3. 2012 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně náleží žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Omylem však bylo v rozhodnutí uvedeno, že od 18. 3. 2012 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně náleží žalobci invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Stěžovatelka poukázala na to, že následně bylo toto rozhodnutí o námitkách zrušeno pro nepřezkoumatelnost rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 24. 10. 2012, č. j. 19 Ad 38/2012 - 20; důvodem této vady rozhodnutí o námitkách bylo rozdílné uvedení ustanovení právního předpisu a stupně invalidity ve výroku a odůvodnění. Následně stěžovatelka vydala nové rozhodnutí o námitkách, v němž tento nedostatek výroku odstranila a ve zbytku námitkami napadené rozhodnutí potvrdila.

S rozsudkem krajského soudu, který rozhodnutí o námitkách zrušil, se stěžovatelka neztotožnila. Připomněla, že účinností zákona č. 306/2008 Sb. od 1. 1. 2010 právní úprava zná pouze jednu invalidní dávku, její výše může doznat změny v závislosti na tom, pro který stupeň je poživatel důchodu uznán invalidním. Dále stěžovatelka uvedla, že přechodné ustanovení článku II bodu 13 věty první zákona č. 306/2008 Sb. má ochranný charakter a zajišťuje pojištěncům vyplácení invalidního důchodu v nezměněné výši ještě po dobu 12 měsíčních splátek ode dne konání první kontrolní lékařské prohlídky po roce 2009, přestože z objektivního hlediska již nejsou invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale pouze pro invaliditu prvního nebo druhého stupně. Rozhodnutí správního orgánu, které předchází snížení výše invalidního důchodu od třinácté splátky, nemůže dostát požadavkům snížení důchodu podle § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť invalidní důchod se i nadále vyplácí v nezměněné výši. Ke snížení výše dávky dochází až na základě aplikace přechodného ustanovení. V případě žalobce se tak stalo s účinností od 18. 2. 2013 až rozhodnutím ze dne 6. 2. 2013, č. j. X, nikoliv rozhodnutím ze dne 14. 1. 2013, č. j. X. Námitky byly zamítnuty rozhodnutím z 25. 3. 2013, č. j. X s ohledem na právní a skutkový stav v době rozhodování správního orgánu.

Vzhledem k tomu, že ke snížení výše invalidního důchodu došlo od 18. 2. 2013 až rozhodnutím z 6. 2. 2013, č. j. X, nedošlo ke zpětnému snížení výše dávky. Výše dávky byla tedy snížena až po dvanácti měsíčních splátkách po vydání posudku o invaliditě, kterým byl stanoven nižší stupeň invalidity. Pokud by podle stěžovatelky nedošlo k aplikaci pravidel přechodného ustanovení, došlo by ke snížení výše invalidního důchodu ve výši pro druhý stupeň rozhodnutím z 2. 2. 2012, č. j. X od 18. 3. 2012 podle § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, a později na ke snížení výše invalidního důchodu ve výši pro první stupeň invalidity rovněž podle § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění.

Názor krajského soudu, že odnětí důchodu (změna) se provádí vždy do budoucna a nikoliv zpětně, je podle stěžovatelky s ohledem na skutkové okolnosti nejasný, neurčitý a vyvolává pochybnosti o tom, jak má stěžovatelka postupovat v dalším řízení. Stěžovatelka částečně akceptovala výtku krajského soudu spočívající v tom, že námitkami napadené rozhodnutí změnila pouze ve výroku I., zatímco výrok II. (o výši invalidního důchodu) potvrdila, aniž by v tomto výroku současně opravila slovo „druhého“ na „prvního“. Stěžovatelka tuto vadu považuje za formální a je toho názoru, že nemá vliv na věcnou správnost výrokové části, neboť ke snížení výše invalidního důchodu přistoupila podle přechodných ustanovení až od 18. 2. 2013 nikoliv od 18. 3. 2012 podle § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. Pro úplnost stěžovatelka dodala, že v dalším řízení bude vycházet z dosavadních posudků o invaliditě, neboť krajský soud neprovedl dokazování žádným dalším posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

Žalobce je toho názoru, že kasační stížnost je zcela nedůvodná, neboť postup stěžovatelky v řízení vykazuje formální a právní vady, které je třeba odstranit. Podle žalobce nemůže stěžovatelka svá pochybení omlouvat formálními nedostatky, zvláště když neplní hmotněprávní podmínky stanovené právní úpravou pro rozhodování ve věcech invalidity. Žalobce má za to, že stěžovatelka nesprávně považuje a vydává svá rozhodnutí za pravomocná i přesto, že přezkoumávané rozhodnutí bylo zrušeno soudem. Žalobce uzavřel, že vady rozhodnutí bylo možné odstranit několikrát v průběhu řízení, ale stěžovatelka několikrát za sebou, vzhledem k tomu, že přezkoumává sama sebe, učinila několik stejných chyb, aniž by se pracovníci stěžovatelky zabývali myšlenkou, co krajský soud stěžovatelce uložil zrušujícím rozsudkem.

K žádosti stěžovatelky Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek usnesením z 13. 6. 2013, č. j. 3 Ads 32/2013 - 14.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

Stěžovatelka kasační stížností uplatnila důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, spočívající v nezákonnosti napadeného rozsudku pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Zásadní otázkou žalobního i následujícího kasačního řízení je posouzení postupu stěžovatelky, která rozhodnutím z 14. 1. 2013 snížila u žalobce stupeň invalidity s účinností od 18. 3. 2012. Stěžovatelka tak učinila po první kontrolní lékařské prohlídce následující po účinnosti transformace invalidního důchodu zákonem č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Žalobce v žalobě uplatnil jedinou námitku, kterou tvrdil, že rozhodnutí stěžovatelky zakládá retroaktivní postup a zákon jej neumožňuje. Rovněž krajský soud byl toho názoru, že pokud stěžovatelka 14. 1. 2013 rozhodla, že se změna invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invaliditu prvního stupně vztahuje od 18. 3. 2012, rozhodla o této změně zpětně, přičemž odnětí (změna) důchodu se provádí vždy do budoucna. Takový závěr soudu k uvedené žalobní námitce však podle Nejvyššího správního soudu neobstojí z několika důvodů.

S účinností zákona č. 306/2008 Sb., od 1. 1. 2010 náleží z důchodového pojištění dávka invalidního důchodu stanovená podle uznaného stupně invalidity pojištěnce. V souladu se zásadou zachování nabytých práv pak uvedený zákon převedl dříve přiznané dávky plného či částečného invalidního důchodu na invalidní důchod podle pravidel přechodných ustanovení článku II. bodu 8 zákona č. 306/2008 Sb. Současně, podle článku II. bodu 13 těchto přechodných ustanovení platí, že byl-li plný invalidní důchod přiznán před 1. lednem 2010 a při první kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2009 je zjištěn takový stupeň invalidity, který má za následek snížení výše invalidního důchodu, sníží se výše invalidního důchodu až od třinácté splátky tohoto důchodu splatné po dni konání této prohlídky.

Stanovení stupně invalidity stěžovatele, nároku na dávku a její výši se tedy v souladu s pravidly přechodných ustanovení článku II. bodů 8 a 13 zákona č. 306/2008 Sb., v projednávané věci odvíjí od uskutečnění první kontrolní lékařské prohlídky konané po roce 2009. Neuplatní se zde tak pravidla pro přepočet dávky podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) a d) zákona o důchodovém pojištění.

Žalobce, který byl v roce 2005 uznán plně invalidním, se podle přechodných ustanovení zák. č. 306/2008 Sb. stal od 1. 1. 2010 invalidním ve třetím stupni. Stěžovatelka poté rozhodnutím ze dne 2. 2. 2012 uznala žalobce od 18. 3. 2012 invalidním ve druhém stupni namísto dřívější invalidity třetího stupně. K tomuto závěru stěžovatelka dospěla na základě kontrolní lékařské prohlídky žalobce (srov. § 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) a posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě z 12. 1. 2012.

Vzhledem k tomu, že žalobce proti rozhodnutí uplatnil námitky (opravný prostředek pojištěnce proti rozhodnutí ve věcech důchodového pojištění), stěžovatelka přezkoumala jeho zdravotní stav a nakonec toto rozhodnutí změnila v neprospěch účastníka. Možnost takového postupu stěžovatelky v námitkovém řízení předpokládá ustanovení § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, které vylučuje jinak obecný zákaz změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele ve správním řízení dle § 90 odst. 3 správního řádu. Oprávněnost této výluky ve věcech důchodového pojištění je podle názoru Nejvyššího správního soudu opodstatněna možnou potřebou nápravy situace tam, kde posudkový lékař posudkové zhodnocení v I. stupni provedl nesprávně.

Pokud tedy stěžovatelka dne 14. 1. 2013 znovu rozhodla o námitkách z 12. 2. 2012 (proti rozhodnutí z 2. 2. 2012) a napadené rozhodnutí pouze změnila ve výroku I., je z uvedeného podle názoru Nejvyššího správního soudu zcela zřejmé, že postup stěžovatelky v námitkovém řízení byl pouze promítnutím pravidel procesu přezkoumání napadeného rozhodnutí (tj. nepravomocného rozhodnutí) ve věcech důchodového pojištění a nikoliv pravým retroaktivním postupem.

Stěžovatelka podle názoru Nejvyššího správního soudu proto rozhodla o námitkách zcela v souladu se zákonnou úpravou.

Nejvyšší správní soud dále ex officio (srov. § 109 odst. 4 s. ř. s.) shledal vadu v postupu krajského soudu, který rozhodl o zrušení též té části výroku žalovaného rozhodnutí, jímž stěžovatelka potvrdila druhý výrok námitkami napadeného rozhodnutí z 2. 2. 2012 o ponechání stávající výše dávky, přestože žalobce brojil pouze proti posouzení stupně invalidity. Krajský soud tak v rozporu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal výroky napadeného rozhodnutí nad rámec žalobních bodů.

Proto jen pro úplnost a nad rámec věci Nejvyšší správní soud uvádí, že se ztotožnil s úvahou krajského soudu potud, pokud ten poukázal na rozpor části výroku žalovaného rozhodnutí, který se vztahuje k potvrzení výroku II. rozhodnutí z 2. 2. 2012 o výši dávky, se změnou výroku I. rozhodnutí z 2. 2. 2012 o přiznání nároku na dávku. Stěžovatelka na jedné straně totiž přiznala žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, ale oproti tomu nesprávně vyslovila (resp. ponechala tento výrok beze změny), že výše dávky invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně zůstává ve výši pro invaliditu třetího stupně.

Podle názoru Nejvyššího správního soudu je však v této procesní situaci podstatná závislost výroku II. rozhodnutí z 2. 2. 2012 ve znění rozhodnutí z 14. 1. 2013 na výroku I. téhož rozhodnutí, neboť bez přiznaného invalidního důchodu nemůže dojít k žádné výplatě dávky. Současně pro výši a počátek výplaty dávky platí pravidla článku II. bodu 13 přechodných ustanovení zákona č. 306/2008 Sb., podle něhož „byl-li plný invalidní důchod přiznán před 1. lednem 2010 a při první kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2009 je zjištěn takový stupeň invalidity, který má za následek snížení výše invalidního důchodu, sníží se výše invalidního důchodu až od třinácté splátky tohoto důchodu splatné po dni konání této prohlídky“. I kdyby stěžovatelka stejným výrokem vyslovila, že výše přiznaného důchodu pro invaliditu prvního stupně bude žalobci náležet ve výši invalidity třetího stupně (jak by měl výrok znít správně), nemělo by to vliv na výši dávky a počátku její výplaty v nové výši. Výrok II. je tedy jen deklaratorním výrokem o zákonem stanovených skutečnostech. Nejvyšší správní soud rovněž připomíná, že stěžovatelka k provedení této části výroku následně vydala zvláštní rozhodnutí z 6. 2. 2013, v němž byla stanovena konkrétní výše dávky a toto rozhodnutí je v souladu s výrokem žalovaného rozhodnutí. Jakkoli jsou tedy rozdílné výroky I. a II. rozhodnutí stěžovatelky z 2. 2. 2012 ve znění rozhodnutí o námitkách z 14. 1. 2013, tato chyba stěžovatelky neměla reálný zásah do práv a povinností žalobce.

Z výše uvedených důvodů se Nejvyšší správní soud se závěry Krajského soudu v Ostravě neztotožnil, shledal kasační stížnost důvodnou, a proto rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil tomuto soudu věc k dalšímu řízení. V dalším řízení je Krajský soud v Ostravě vázán výše vyloženým právním názorem Nejvyššího správního soudu.

IV. Náklady řízení

Krajský soud v Ostravě v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 28. května 2014

JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu

Plný text

3 Ads 32/2013 - 15
pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: P. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem [adresa] 5 - Smíchov, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2013, č.j. x, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2013, č. j. 19 Ad 3/2013 – 14,

t a k t o :

Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2013, č. j. 19 Ad 3/2013 - 14, s e p ř i z n á v á odkladný účinek.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě zrušil v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2013, č.j. x, a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím žalovaná změnila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 2. 2012, č.j. x, tak, že podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. náleží žalobci od 18. 3. 2012 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Ve zbytku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno.

V kasační stížnosti žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Uvedla, že v důsledku rozhodování Nejvyššího správního soudu by se mohla věc dostat do stadia nového posouzení žaloby. Krajský soud by následně mohl rozhodnout opačně a původní zrušené správní rozhodnutí by mohlo „obživnout“. Důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu by již ovšem nebylo zrušení rozhodnutí vydaného v mezidobí k realizaci původního rozsudku. V takovém případě by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci. Jde o nežádoucí následek, který je na základě existujících procesních institutů prakticky neřešitelný.

Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle § 73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.

Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, poskytují soudy ve správním soudnictví primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak jsou nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce. [Dle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu tak např. nelze spatřovat „nenahraditelnou újmu“ (pojem obsažený v § 73 odst. 2 s. ř. s. ve znění do 31. 12. 2011) způsobenou žalovanému v tom, že mu bude krajským soudem uložena povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového pojištění, přeplatek na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33, www.nssoud.cz; usnesení ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS).] S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně nelze žalovanému správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností.

Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, pak zásadně platí, že zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.

V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu, jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem kasačního soudu (§ 110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může být napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Právě na výše popsanou problematickou situaci, kdy by vedle sebe existovala dvě odlišná správní rozhodnutí, poukázala žalovaná ve svém návrhu na odkladný účinek. Veden uvedeným názorem rozšířeného senátu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že žalovanou namítaný nežádoucí stav, který v daném případě reálně hrozí, je v rozporu s principem právní jistoty a současně představuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout žalobci či jiným osobám. Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s veřejným zájmem. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 13. června 2013

JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu

3