Plný text
3 Ads 59/2026 - 40
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. M., zastoupený Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem [adresa] ze dne 4. 2. 2025, č. j. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2026, č. j. 53 Ad 5/2025-64,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 2. 2025. Tímto rozhodnutím byly podle § 90 odst. 5 správního řádu v návaznosti na § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalované vydané v prvním stupni ze dne 30. 10. 2024. Uvedeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Pokles pracovní schopnosti žalobce byl ve správním řízení zjištěn pouze ve výši 25%.
[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud především z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen MPSV“) ze dne 4. 12. 2025 ve znění doplňujícího posudku ze dne 26. 2. 2026. Uvedený posudek považoval krajský za úplný ohledně provedených skutkových zjištění a přesvědčivý v jeho posudkových závěrech. Posudková komise vycházela z veškeré zdravotní dokumentace žalobce, včetně lékařských zpráv neuroložky MUDr. J. ze dne 14. 12. 2023 a 14. 1. 2026, na něž poukazoval žalobce v průběhu řízení. Kromě těchto zpráv měla komise k dispozici i kompletní zdravotní dokumentaci jmenované lékařky a také nálezy z oční ambulance. Žalobce byl při jednání posudkové komise rovněž orientačně přešetřen členkou komise neuroložkou MUDr. H. S.. Na základě tohoto důkazu měl pak krajský soud za prokázané, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a je podmíněn především stavem po operaci astrocytomu neocerebella v roce 2005. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila posudková komise podle kapitoly II, oddílu A, položky 1, písmene b), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a určila jej 20%. Soud poté dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro uznání invalidity a rozhodnutí žalované je tudíž zákonné.
[3] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Konkrétně namítal, že ve věci měl být proveden znalecký posudek z oboru neurologie. Podle jeho názoru je argument soudu, že znalec nemůže hodnotit pracovní schopnost, nesprávný. Znalec má hodnotit zdravotní stav a jeho funkční dopad, což je nezbytný podklad pro právní posouzení. Stěžovatel má dále za to, že existuje extrémní rozpor mezi jeho reálným zdravotním stavem a závěrem posudkové komise, který je v přímém rozporu s objektivními funkčními nálezy. V důsledku podhodnocení míry funkčního postižení vyplývající z jeho neurologického onemocnění pak došlo k nesprávnému určení hlavní příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a tím i k nesprávnému posudkovému zařazení zdravotních potíží. Stěžovatel má v souhrnu za to, že jeho onkologické onemocnění je v remisi, rozhodující jsou v současné době neurologické následky.
[4] V další části se stěžovatel věnoval okolnostem odnětí invalidního důchodu přiznaného v roce 2020 a odňatého v roce 2023 z důvodu původního posudkového nadhodnocení. V návaznosti na to pak namítal, že soud dostatečně nezohlednil skutečnost, že postižení dominantní pravé ruky nelze plnohodnotně kompenzovat využíváním levé ruky. Případná adaptace na levou ruku nevede k obnovení funkční zdatnosti potřebné pro běžné činnosti i pro práci, zejména s ohledem na poruchu koordinace a jemné motoriky. Podle stěžovatele krajský soud pochybil, pokud ve věci rozhodl bez vypracování znaleckého posudku z oboru neurologie, neboť bez tohoto důkazu nelze odstranit pochybnosti o správnosti posudkového závěru a rozpor mezi ním a zjištěným funkčním stavem. Soud podle něj rovněž nepostupoval správně, pokud odmítl zprávu neuroložky MUDr. J. z roku 2026 z toho důvodu, že nemůže prokázat zdravotní stav v době napadeného rozhodnutí žalované. Dle názoru stěžovatele je jeho zdravotní stav dlouhodobě stabilní, bez předpokladu zlepšení, což vyplývá z charakteru postižení. Neprovedením důkazu porušil soud právo stěžovatele na spravedlivý proces a navázal tím i na předchozí porušení principu legitimního očekávání spojené s nedostatečným odůvodněním změny posudkového závěru v předchozím řízení o odnětí invalidního důchodu. Stěžovatel proto navrhl, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen, věc mu vrácena k dalšímu řízení a soudu uložena povinnost jmenovat nezávislého soudního znalce z oboru neurologie.
[5] Ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázala žalovaná na skutečnost, že stěžovatel nijak nedefinoval, v čem spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti. Podle názoru žalované krajský soud postupoval při provádění dokazování v souladu se zákonem a zcela správně zamítl návrhy stěžovatele na jejich doplnění. V souvislosti s tím odkázala na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Závěrem navrhla, aby byla kasační stížnost pro nepřijatelnost odmítnuta, eventuálně pro nedůvodnost zamítnuta.
[6] V doplnění kasační stížnosti stěžovatel zkritizoval obecně postup posudkových orgánů ve správním řízení a jako doklad připojil poslední posudek lékařky IPZS ze dne 8. 9. 2026 ke své nové žádosti o invalidní důchod. K napadenému rozsudku nic nového neuvedl.
[7] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přezkoumat napadený rozsudek z hlediska uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit právě otázku přijatelnosti kasační stížnosti.
[8] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[9] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti formuloval Nejvyšší správní soud poprvé ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. 1 Azs 13/2006-39. Kasační stížnost je přijatelná, pokud Nejvyšší správní soud považuje za potřebné a) vyjádřit se k zásadní právní otázce, b) odstranit nejednotnost v rozhodování krajských soudů, c) provést tzv. judikatorní odklon d) postihnout zásadní pochybení krajského soudu při aplikaci procesních či hmotně-právních předpisů, které má za následek závažný dopad do postavení a práv účastníků. Ač byl uvedený judikát vytvořen na půdorysu věci mezinárodní ochrany, jsou jeho závěry všeobecně použitelné na všechny agendy, v nichž o věci rozhoduje samosoudce.
[10] V projednávané věci stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti a žádný důvod nenalezl ve věci ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Podle obsahu kasační stížnosti by bylo možno teoreticky uvažovat o důvodu posledně uvedeném pod bodem d). Tvrzení stěžovatele o závažných procesních vadách, jimiž bylo poznamenáno řízení před krajským soudem, však Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodné. Krajský soud při posouzení dochované pracovní schopnosti stěžovatele správně vycházel z posudku posudkové komise MPSV, neboť se jedná o tzv. předepsaný důkaz v tomto typu řízení. Velmi podrobně přitom vysvětlil, proč považuje závěry tohoto posudku za úplné v jeho skutkových zjištěních a přesvědčivé v jeho posudkových závěrech, ostatně sám si k odstranění určitých nedostatků původního posudku vyžádal vypracování posudku doplňujícího. Výslovně také (s poukazem na omezení klinických lékařů k zaujímání posudkových závěrů) zdůvodnil, proč neprovedl navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru neurologie. Zdůraznil rovněž, že (ač to není obvyklé – pozn. NSS) zdravotní stav žalobce byl při jednání posudkové komise orientačně přešetřen i členkou komise neuroložkou MUDr. H. S.. Úplnou zdravotní dokumentaci ošetřující neuroložky stěžovatele MUDr. J. přitom měla komise k dispozici. Není navíc pravdou, že by se komise nezabývala neurologickým nálezem z ledna 2026, pouze k tomu uvedla, že v něm nejsou obsaženy závěry tvrzené stěžovatelem a že navíc není nikterak průkazný k jeho zdravotnímu stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. Nakonec ohledně posudkového hodnocení upozornil, že na posudkový závěr by nemělo žádný vliv posouzení hlavní příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele podle odlišné kapitoly vyhl. č. 359/2009 Sb., jak požaduje stěžovatel (kapitoly VI místo kapitoly II), neboť výsledná míra poklesu pracovní schopnosti by byla v nejlepším případě stejná.
[11] Nejvyšší správní soud tak shrnuje, že se krajský soud velmi pečlivě a ve výsledku až nadstandardně vypořádal jak s hodnocením důkazů, tak i se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v žalobním řízení, takže o nějakých vadách v jeho postupu se nedá hovořit, a už vůbec ne o vadách zásadních, jež by s ohledem na právo na spravedlivý proces nemohly zůstat bez zásahu Nejvyššího správního soudu. Nebyl tak zjištěn žádný z důvodů přijatelnosti dle kritérií uvedených v odstavci 9 tohoto usnesení. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle výše citovaného ustanovení § 104a odst. 1 s. ř. s. jako nepřijatelnou odmítl.
[12] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 30. 9. 2026
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu