Usnesení ze dne 27. 9. 2023
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2022, č. j. 22 A 2/2021 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude z účtu Nejvyššího správního soudu vyplacen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 9. 12. 2020, č. j. MSK 146246/2020, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy (dále jen „magistrát“) ze dne 29. 9. 2020, č. j. SMO/546890/20/DSČ/LipK-BS, kterým byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, zamítnuty námitky žalobce proti záznamům bodů v jeho evidenční kartě řidiče jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů ke dni 7. 5. 2020 byl potvrzen. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou; rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2022, č. j. 22 A 2/2021 - 30, byla žaloba zamítnuta.
[2] V napadeném rozsudku krajský soud neshledal žalované rozhodnutí nezákonné. Uvedl, že není pravdou, že by žalovaný a magistrát vycházeli pouze z oznámení policie o spáchání přestupku, neboť si vyžádali také předmětné pokutové bloky. Žalovaný se rovněž dostatečně zabýval individualizací skutku, a to, zda se přestupku dopustil žalobce, zda obsahují popis skutku (i s ohledem na vznesené námitky žalobce ohledně užitých zkratek), i údaje o místě a času spáchání přestupků a dospěl k závěru, že pokutové bloky obsahují veškeré náležitostí správního rozhodnutí. Následně krajský soud zrekapituloval obsah jednotlivých bloků, zejména popisem jednotlivých vytýkaných jednáních a identifikací oprávněných úředních osob, které je vydaly, a dospěl k závěru, že všechny pokutové bloky obsahují srozumitelný popis skutku, jsou čitelné, splňují požadavek dostatečné individualizace skutku, je z nich patrné kdy a kde ke konkrétnímu jednání došlo, a proto jsou způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. V závěru krajský soud poznamenal, že žalobcův odkaz na jiné řízení, v němž Nejvyšší správní soud shledal nedostatečnou individualizaci skutku uvedeného v pokutovém bloku, je pro posuzovanou věc nepřípadný, jelikož nevykazuje žádné podobné znaky s nyní posuzovaným případem.
[3] Proti tomuto rozsudku brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, odkazující na důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Ze samotného obsahu kasační stížnosti je nicméně zřejmé, že stěžovatel jen reprodukuje žalobní, respektive odvolací argumentaci; nijak ovšem nepolemizuje s odůvodněním napadeného rozsudku.
[4] Konkrétně stěžovatel, stejně jako v žalobě, opakovaně rozporuje úvahy a závěry uvedené v rozhodnutí žalovaného. Opětovně namítá, že oznámení od věcně příslušných oddělení policie nejsou dostatečným důkazem a musí být vždy porovnány s rozhodnutími, kterých se týká. V této souvislosti stěžovatel namítá nedostatky pokutových bloků, zejména zpochybňuje jejich způsobilost být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, jelikož přestupky nebyly dostatečně konkretizovány a nebylo dostatečně individualizováno vytýkané jednání. Z pokutových bloků není patrné komu, kdy a kde a potažmo za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Stěžovatel v těchto pochybnostech spatřuje naplnění kasačního důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož podklady, které správní orgány použily pro záznam bodů v registru řidičů, nebyly způsobilé pro provedení takového záznamu.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke k věci navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
[6] S ohledem na způsob, jakým je v dané věci formulována kasační argumentace stěžovatele, je vhodné nejprve připomenout, že řízení ve správním soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou, což platí i o řízení o kasační stížnosti. S výjimkami uvedenými v ustanovení § 109 odst. 4, větě za středníkem s. ř. s., je tak Nejvyšší správní soud vázán důvody tvrzené nezákonnosti, uvedenými v kasační stížnosti (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.), a proto preciznost ve formulaci obsahu stížnostních bodů a jejich odůvodnění v kasační stížnosti do značné míry předurčuje obsah rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 67/2011 - 108, nebo ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 - 54; všechna citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Rozsudek krajského soudu je tak přezkoumáván v intencích kasačních námitek, se zřetelem k důvodům obsaženým v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. Je nutno zdůraznit, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tedy musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 6 Ads 3/2003). Jinými slovy, „[u]vedení konkrétních stížních námitek (…) nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem.“ (rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006 - 58).
[7] V posuzované věci stěžovatel v kasační stížnosti pouze zopakoval svou žalobní argumentaci (respektive okopíroval některé části žaloby), kterou uplatnil u krajského soudu. Obecně vzato, stěžovatelům nic nebrání zopakovat žalobní argumentaci v případech, kdy ji krajský soud dostatečně nevypořádal, směřuje-li taková argumentace k existenci kasačního důvodu ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (tedy nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí či jiné vadě řízení před krajským soudem – v tomto případě nevyčerpání žalobou vymezeného předmětu řízení). Tímto směrem nicméně kasační stížnost vedena není a Nejvyšší správní soud shledává vypořádání identických žalobních námitek za přezkoumatelné (případnou nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí by kasační soud musel zohlednit ex officio – viz ustanovení § 109 odst. 4 věta za středníkem s. ř. s.). Nejsou-li ale stěžovatelé spokojeni se skutkovým či právním posouzením věci, musí být z obsahu kasační stížnosti zřejmé, které závěry krajského soudu pokládají za nedostatečné, respektive nesprávné, a z jakého důvodu. Neobsahuje-li kasační stížnost takovou argumentaci (což je i případ stěžovatele), je nutno na ni nahlížet jako na nepřípustnou, neboť se míjí s kasačními důvody uvedenými v § 103 s. ř. s. (viz § 104 odst. 4 s. ř. s.).
[8] Jakkoli tedy stěžovatel v kasační stížnosti srozumitelně formuloval důvody, pro které navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit, pro posouzení věci je rozhodující, že nijak nepolemizuje s důvody, na nichž stojí napadené rozhodnutí krajského soudu. Za této situace Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než kasační stížnost v souladu s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s § 104 odst. 4 s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s., odmítnout bez věcného projednání pro její nepřípustnost.
[9] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[10] Podle § 10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut. Nejvyšší správní soud proto vrátil žalobci zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu
Usnesení ze dne 14. 7. 2022
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2022, č. j. 22 A 2/2021-30,
takto:
Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včasnou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2020, č. j. MSK 146246/2020. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 29. 9. 2020, č. j. SMO/546890/20/DSČ/LipK-BS, kterým byly zamítnuty námitky stěžovatele proti provedení záznamu bodů v registru řidičů. Kasační stížnost stěžovatel spojil s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[2] Stěžovatel svůj návrh odůvodnil tím, že výkonem rozhodnutí by mu vznikla nenapravitelná újma spočívající v nemožnosti výkonu jeho podnikatelské činnosti, kterou je poskytování projekční, inženýrské a poradenské činnosti ve stavebnictví a s tím související návštěvy u zákazníků. Stěžovatel pracuje jako OSVČ a je jednatelem společnosti SMART POCKET, s. r. o. Řidičské oprávnění je pro stěžovatele nezbytné i z důvodu péče o rodiče, kteří dle jeho čestného prohlášení žijí odděleně, a jejichž zdravotní stav vyžaduje zajištění každodenní péče stěžovatelem (obstarávání nákupů, léků a doprava k lékařům). Stěžovatel dále uvádí, že přiznáním odkladného účinku nebude ohrožen veřejný zájem; přestupky, na základě nichž dosáhl 12 bodů, nebyly závažné a nelze v nich spatřovat ohrožení ostatních účastníků silničního provozu. K osvědčení svých tvrzení doložil stěžovatel výpis z obchodního a živnostenského rejstříku a lékařské zprávy popisující zdravotní stav jeho rodičů Z. K. a J. K.
[3] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí o tomto návrhu ponechává zcela na úvaze soudu.
[4] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut odkladného účinku má zcela mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, není-li následně zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.
[5] Podle ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (toto ustanovení se užije přiměřeně v řízení o kasační stížnosti – viz § 107 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku tedy reflektuje na jedné straně hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný účinek přiznán), s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný účinek přiznán), jako hledisko druhé. K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li stěžovatel, že jeho újma, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti, by byla nepoměrně větší oproti případně újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno, a současně teprve poté, co vyloučí kolizi odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem.
[6] Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti. Rozhodnutí o odkladném účinku je rozhodnutím předběžné povahy, kterým Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá (ani nemůže předjímat) výsledek meritorního posouzení věci.
[7] Při posouzení stěžovatelova návrhu Nejvyšší správní soud zohlednil skutečnost, že na základě obdobných důvodů byl v dané věci krajským soudem přiznán odkladný účinek již jeho žalobě (usnesení ze dne 4. 2. 2021, č. j. 22 A 2/2021-17). Nejvyšší správní soud, stejně jako krajský soud, akceptoval tvrzení stěžovatele, že pozbytí řidičského oprávnění by mu fakticky znemožnilo dopravovat své nemocné rodiče k lékařům a poskytovat jim péči. Stěžovatel tyto skutečnosti dostatečně prokázal, a to zejména předloženými lékařskými zprávami, z nichž je tato potřeba zjevná. Stěžovatel dále uvedl, že podniká jako OSVČ a mezi jeho pracovní náplň spadají služební cesty. Tato skutečnost byla doložená výpisem z obchodního a živnostenského rejstříku. Lze tedy důvodně usuzovat, že nemožnost řídit motorové vozidlo by pro stěžovatele představovala rovněž silnou komplikaci při výkonu jeho podnikatelské činnosti, tj. zajišťování jeho obživy. Konečně kasační soud přihlédl i k tomu, že proti přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ničeho nenamítá ani žalovaný.
[8] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dále nehrozí újma jiným osobám, neboť napadené rozhodnutí se týká toliko žalobce. Pokud jde o kritérium veřejného zájmu, Nejvyšší správní soud nepřehlédl zájem na ochraně společnosti před působením řidičů, kteří soustavně porušují předpisy upravující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Tento veřejný zájem nicméně v daném případě nepřeváží nad dopady odebrání řidičského oprávnění na mobilitu stěžovatele, u něhož je s ohledem na zdravotní stav jeho rodičů a výkon jeho podnikatelské činnosti řízení motorového vozidla nezbytné. Stěžovateli lze přisvědčit také v tom, že přestupky, kterých se v minulosti při řízení motorového vozidla dopustil (porušení držení hovorového zařízení za jízdy, opakované překročení nejvyšší povolené rychlosti o 20, respektive 17 km/h a následně o 13, respektive 10 km/h a nerespektování světelného signálu „Stůj“) nepatří mezi nejvíce společensky nebezpečné. Odklad vykonatelnosti přitom nic nezmění na nekompromisním dopadu nekázně stěžovatele v případě, že jeho kasační stížnost nebude shledána důvodnou. O věcných aspektech kasační stížnosti však bude teprve rozhodnuto.
[9] S ohledem na to na výše uvedené Nejvyšší správní soud podle § 107 s. ř. s., ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s., kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nicméně Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 14. července 2022
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu