Plný text
3 As 158/2026 - !Neočekávaný konec výrazu
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Mgr. J. Š., zast. Mgr. Martinem Bugajem, advokátem, se sídlem [adresa] Bruntál, proti žalované: Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, se sídlem [adresa] Praha, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2026, č. R2603 17, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti I. výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2026, č. j. 6 Ad 13/2026 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Autorizační rada žalované (dále jen „autorizační rada“) rozhodnutím ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. V82/AR/2024, neudělila žalobci výjimku z předepsaného vzdělání v souvislosti s jeho žádostí o udělení autorizace pro obor Pozemní stavby v úrovni autorizovaný technik s označením „autorizovaný stavitel“.
[2] Představenstvo žalované (dále jen „žalovaná“) v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce proti rozhodnutí autorizační rady zamítlo a toto rozhodnutí potvrdilo.
[3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který v průběhu řízení shora uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) jednak rozhodl o žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků tak, že jej přiznal v rozsahu 90 % a ve zbylé části ji zamítl (I. výrok) a jednak žalobci ustanovil zástupcem Mgr. Martina Bugaje, advokáta (II. výrok).
[4] Proti I. výroku napadeného usnesení se nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brání (blanketní) kasační stížností.
[5] Nejvyšší správní soud se především musel vypořádat s otázkou přípustnosti kasační stížnosti.
[6] Podle § 104 odst. 3 písm. d) s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 1. 2026), kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
[7] Jak shora uvedeno, stěžovatel kasační stížnost směřuje právě proti I. výroku napadeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Kasační stížnost proti takovému rozhodnutí (zde tedy proti I. výroku napadeného usnesení) je podle shora citovaného ustanovení nepřípustná. Nejvyšší správní soud tudíž kasační stížnost směřující proti I. výroku napadeného usnesení odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.
[8] Na závěru o nepřípustnosti kasační stížnosti pak nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že městský soud stěžovatele chybně poučil o možnosti podat proti napadenému usnesení (tedy i proti jeho I. výroku) kasační stížnost.
[9] Nejvyšší správní soud nad rámec potřebného dodává, že ačkoliv stěžovatele vyzval usnesením ze dne 8. 10. 2026, č. j. 3 As 158/2026 9, k doplnění blanketní kasační stížnosti (o důvody, pro které kasační stížnost podává a o uvedení petitu) ve lhůtě 1 měsíce ode dne jeho doručení (usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 15. 10. 2026), nevyčkal uplynutí této lhůty, resp. splnění uložené povinnosti. Je tomu tak proto, že ani případné řádné a včasné doplnění kasační stížnosti o požadované náležitosti by ničeho nezměnilo na objektivní skutečnosti, že kasační stížnost je v daném případě nepřípustná. Zbývá doplnit, že Nejvyšší správní soud není podle § 55 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona vázán usnesením, kterým se upravuje vedení řízení (tedy usnesením č. j. 3 As 158/2026 9).
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona. Kasační stížnost byla odmítnuta, tudíž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2026
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu