Plný text
3 As 52/2026-36
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radima Kadlčáka v právní věci žalobkyně: BOVIMEISTER-CZ s. r. o., IČO: [IČO], se sídlem [adresa] Jinonice, Praha 5, zastoupená Mgr. Františkem Málkem, advokátem se sídlem [adresa] Pardubice, proti žalované: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, se sídlem [adresa] Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2025, č. j. SVS/2025/050903, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 25. 3. 2026, č. j. 52 A 54/2025-43,
takto:
I. Soudnímu dvoru Evropské unie se předkládá následující předběžná otázka:
Musí být pojem „organizátor“ v čl. 2 písm. q) nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. 12. 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97, vykládán tak, že jím může být pouze osoba, která uskutečnila konkrétní formálně-právní jednání (uzavřela nájemní smlouvu či podepsala knihu jízd), anebo lze za organizátora považovat také osobu, která přepravu fakticky (materiálně) řídí, plánuje a organizačně zajišťuje, aniž by uskutečnila konkrétní formálně-právní jednání podle citovaného ustanovení?
Pokud platí, že lze pod pojem „organizátor“ zařadit i osobu, která splňuje kritéria stanovená v čl. 2 písm. q) nařízení toliko materiálně, uplatní se toto materiální hledisko jako samostatné a rovnocenné kritérium vedle formálních kritérií, anebo se uplatní pouze subsidiárně, tedy až v situaci, kdy žádná osoba nenaplní formální kritéria v čl. 2 písm. q) nařízení?
Existuje mezi jednotlivými body čl. 2 písm. q) nařízení hierarchická posloupnost, anebo může postavení organizátora jedné a téže přepravy svědčit více osobám?
II. Řízení se přerušuje.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení a předchozí procesní vývoj
[1] Inspektoři Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Pardubický kraj (dále jen „krajská správa“) obdrželi dne 26. 6. 2024 informaci, že v obci Býšť došlo k nehodě kamionu přepravujícího jalovice. Bezprostředně po obdržení této informace se dostavili na místo nehody a zahájili kontrolu přepravy a její organizace. Na základě kontrolních zjištění uznala krajská správa žalobkyni rozhodnutím ze dne 30. 4. 2025 vinnou ze spáchání dvou přestupků. První z nich spatřovala v tom, že žalobkyně dne 26. 6. 2024 zorganizovala prostřednictvím chorvatského dopravce BIKIĆ TRANSPORT d. o. o. přepravu svodem skotu z celkem šesti hospodářství na Pardubicku, která byla zahájena cca v 7:00 v Mrklově, přičemž v okamžiku dopravní nehody (13:53 hod.) trvala v případě první skupiny zvířat již téměř 7 hodin s tím, že mělo dojít ještě k jedné nakládce a následnému vyložení zvířat ve shromažďovacím středisku ve Zlukově vzdáleném dalších 153,2 km. Přeprava se odehrávala v odpoledních hodinách, kdy teplota vzduchu přesahovala 30º C a ve vozidle nebyl funkční napájecí systém. Podle krajské správy se žalobkyně tímto jednáním dopustila toho, že jako organizátor přepravy nařídila přepravu zvířat způsobem, který jim mohl přivodit zranění nebo zbytečné utrpení, neučinila předem všechna nezbytná opatření, aby se minimalizovala délka cesty a uspokojily potřeby zvířat během ní, zvířata nebyla napojena a nakrmena a nebyl jim poskytnut odpočinek ve vhodných odstupech a v odpovídající kvalitě a množství a konečně nezajistila, aby dobré životní podmínky zvířat nebyly ohroženy nedostatečnou koordinací různých úseků cesty a byly zohledněny povětrnostní podmínky. Druhý přestupek se týkal související porážky jalovice bez předepsané dokumentace.
[2] Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí krajské správy odvolání, o němž žalovaná rozhodla v záhlaví uvedeným rozhodnutím tak, že výrokem I. zrušila výrok o druhém přestupku a věc vrátila v tomto rozsahu k novému projednání. Současně snížila uloženou pokutu z 50 000 Kč na 25 000 Kč (výrok II.). Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí výrokem III. potvrdila.
[3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované v rozsahu výroků II. a III. žalobou, kterou Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též „krajský soud“) zamítl nyní napadeným rozsudkem. Krajský soud považoval za stěžejní část žalobní argumentace polemiku žalobkyně se závěrem správních orgánů, že byla organizátorem přepravy ve smyslu čl. 2 písm. q) nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. 12. 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 (dále jen „nařízení 1/2005“). Zdůraznil, že tento pojem vyžaduje i podle Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) funkční výklad před mechanickým formalismem. Cílem vymezení organizátora je totiž jednoznačné určení subjektu, který bude odpovědný za zajištění dodržení všech dílčích pravidel a povinností přepravy, a ponese tak celkovou odpovědnost za mnohé aspekty přepravy jako jsou naplánování trasy, přestávek, ale i administrativní činnost. Navíc, i když žalobkyně prezentuje svou pozici pouze jako výkon „administrativních a pomocných úkonů“, jen stěží lze podle krajského soudu jako pomocné či asistenční úkony vnímat komunikaci s orgány veterinární správy, zajišťování veterinární dokumentace, poskytování GPS souřadnic a jiných instrukcí k přepravě. Na tom, že je třeba žalobkyni považovat za organizátora, podle něj nic nemění ani fakt, že přepravu objednala litevská společnost EUROASIA SIA. Tato společnost totiž vůči realizaci přepravy nezastávala žádné výkonné postavení. Naproti tomu bylo doloženo, že právě žalobkyně skutečně organizovala přepravu po stránce formální (evidence v knize jízd a uvedení na přepravních dokumentech) i materiální („asistenční či administrativní servis“). Odpovědnost přitom není vázána jen na smluvní či formální označení, ale na skutečné působení při organizaci a uskutečňování přepravy. Mezi povinnosti organizátora se nutně řadí zabezpečení dodržování podmínek přepravy zvířat. Krajský soud dodal, že argumentace žalobkyně je vnitřně rozporná, neboť se snaží přenést odpovědnost na jiný subjekt s odkazem na výhradně formální smluvní vztahy. Navíc ji staví na čistě subjektivních prvcích jako je chybějící identifikace s pozicí organizátora či nevědomost o údajné nefunkčnosti napájecího systému a teplotních podmínkách. Postavení organizátora se však odvíjí od faktického stavu a jedná se o objektivní odpovědnost, u které není stav vůle a vědomí pachatele k plnění jeho povinností relevantní. Krajský soud uzavřel, že skutkový stav byl zjištěn řádně, neboť bylo prokázáno porušení dílčích povinností žalobkyně, která ani nevyvrátila relevantní skutková zjištění o nefunkčnosti napájení, nevhodné délce cesty atd.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že podle čl. 2 písm. q) nařízení 1/2005 je organizátorem pouze subjekt, který s příslušnými rozhodovacími oprávněními vůči přepravcům zajišťuje celkový průběh přepravy, tj. najímá přepravce, rozhoduje o jejich nasazení nebo podepisuje plán cesty. Nestačí jakýkoliv administrativní či zprostředkovatelský podíl na činnosti související s exportem zvířat, rozhodující je, že daná osoba vstoupí konkrétním právním jednáním do konkrétní právní pozice, s níž se pojí odpovídající rozhodovací pravomoci o průběhu přepravy. Stěžovatelka přepravu neobjednala ani nenajala žádného přepravce a nepodepsala knihu jízd. Její označení jako organizátora v knize jízd nebylo nijak objasněno. I žalovaná ostatně připustila, že jí toto postavení bylo přiřknuto proto, že činnost organizátora fakticky vykonávala a nelze dopustit, aby se na ni nevztahovaly související povinnosti jen proto, že formálně nenaplnila dané ustanovení.
[5] Stěžovatelka namítá, že krajský soud tento výklad contra legem aproboval a dokonce dále „rozmlžil“ požadavkem na funkční výklad definice s materiálními a formálními východisky. Nejenže tato myšlenka není ničím podložena, ale navíc je podle stěžovatelky závěr krajského soudu o naplnění formální stránky definice nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Zatímco správní orgány alespoň připustily, že stěžovatelka definici organizátora formálně nesplnila, dle krajského soudu postačuje k jejímu naplnění již to, že se název stěžovatelky někde objevil. Současně krajský soud v rámci oněch materiálních východisek neinterpretoval normu, ale doplnil do definice organizátora další kritéria. Není-li však splněna jedna ze tří variant předvídaných taxativně v nařízení 1/2005, nemůže samotné faktické zapojení do průběhu přepravy, byť třeba administrativně či koordinačně nápomocné, vést k právnímu postavení organizátora, zvláště v oblasti správního trestání. Jedná se o nepřípustné dotváření práva k tíži účastníka. Krajský soud fakticky vytvořil čtvrtou „materiální“ kategorii organizátora: osoba, která fakticky koordinovala přepravu. Jedná se o důsledek nesprávné práce s judikaturou SDEU. V rozsudcích, na které krajský soud odkázal, totiž SDEU neprovedl žádnou „funkční“ redefinici pojmu organizátor, nýbrž použil funkční výklad rozsahu jeho povinností. Úvahou o „materiální“ koordinaci dopravy se pak krajský soud vyhnul vypořádání rozhodné otázky, kdo byl skutečným nositelem právní a organizační kontroly nad přepravou. Stěžovatelka vůči dopravci rozhodně nevystupovala v postavení osoby závazně oprávněné rozhodovat o průběhu přepravy. Toto oprávnění nelze směšovat s jakoukoliv formou součinnosti. Kdyby měl být organizátorem každý, kdo v určité míře fakticky koordinuje nebo administrativně podporuje přepravu, ztrácela by definice v nařízení smysl. Správní orgány a krajský soud svým postupem podle stěžovatelky popřely konstrukci zvláštního subjektu, zásadu legality a zásadu nullum crimen sine lege.
[6] Stěžovatelka dále nesouhlasí s tím, že část jejích tvrzení a podkladů nebyla zohledněna s odkazem na to, že související e-mailové zprávy nebyly opatřeny zaručeným elektronickým podpisem. Tento postup podle ní odporuje zásadám materiální pravdy a vyhledávací, pro něž není rozhodné, jak se konkrétní skutečnosti a podklady ke správnímu orgánu dostaly. Jestliže nebyla tato podání zohledněna, nelze hovořit současně o tom, že bylo učiněno vše pro řádné zjištění skutkového stavu a že stěžovatelka nepředložila důvody pro jiné skutkové hodnocení. Dále nelze klást stěžovatelce k tíži, že se po nehodě ve věci angažovala a zajímala se o stav zvířat. Rovněž nebylo prokázáno, že by stěžovatelka skutečně plánovala trasu, určovala dobu přepravy, nesla odpovědnost za technický stav dopravního prostředku a mohla ovlivnit napájení a průběh cesty. Její odpovědnost byla dovozena spíše z obecné účasti na exportním procesu než z konkrétního porušení právní povinnosti, která by jí byla přičitatelná. Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení, eventuálně aby zrušil též rozhodnutí správních orgánů.
II. Vnitrostátní právní úprava a použitelné právo EU
[7] Podle § 72 odst. 1 písm. s) zákona č. 166/1999 Sb., veterinární zákon, platí, že právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jiným jednáním, než je uvedeno v písmenech a) až r), nesplní povinnost podle přímo použitelného předpisu Evropské unie na úseku veterinární péče63. Poznámka pod čarou č. 63 odkazuje mimo jiné na nařízení 1/2005.
[8] Podle bodu 16 preambule nařízení 1/2005 do přepravy zvířat jsou zapojeni nejen přepravci, ale i jiné kategorie subjektů, například zemědělci, obchodníci, sběrná střediska a jatky. Proto by se některé povinnosti týkající se dobrých životních podmínek zvířat měly rozšířit na všechny subjekty, které se na přepravě zvířat podílejí.
[9] Podle čl. 2 písm. q) nařízení 1/2005 platí, že pro účely tohoto nařízení se rozumí „organizátorem“:
i) přepravce, který na určitý úsek cesty najal alespoň jednoho dalšího přepravce, nebo
ii) fyzická nebo právnická osoba, která na cestu najala více než jednoho přepravce, nebo
iii) osoba, která podepsala oddíl 1 knihy jízd podle přílohy II.
[10] Příloha II upravuje podobu knihy jízd a povinnosti spojené s jejím vedením. Kniha jízd se podle ní skládá mimo jiné z oddílu 1 – Plánování, kam se vyplňují údaje o předpokládaném průběhu cesty (plánovaná celková délka, místo odeslání a určení, seznam plánovaných míst odpočinku, překládky nebo výstupních míst), prohlášení organizátora („Já, organizátor, tímto prohlašuji, že odpovídám za organizování výše uvedené cesty a že jsem přijal vhodná opatření k zajištění dobrých životních podmínek zvířat během cesty v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1/2005“) a jeho podpis. Osoba, která plánuje cestu, je povinna připravit, opatřit razítkem a parafovat všechny strany v knize jízd dle této přílohy. Podle bodu 3 přílohy musí organizátor mimo jiné 1) opatřit každou knihu jízd identifikačním číslem, 2) zajistit, aby příslušný orgán místa odeslání obdržel stanoveným způsobem do dvou pracovních dnů před časem odjezdu podepsanou kopii oddílu „plánování“, řádně vyplněnou s výjimkou čísla veterinárního osvědčení a 3) zajistit, aby kniha jízd doprovázela zásilku zvířat během celé cesty až do místa určení.
[11] Podle čl. 5 odst. 3 písm. a) nařízení 1/2005 organizátoři při každé cestě zajistí, aby dobré životní podmínky zvířat nebyly ohroženy nedostatečnou koordinací různých úseků cesty a byly zohledněny povětrnostní podmínky. Článek 3 téhož nařízení pak vymezuje obecné podmínky pro přepravu zvířat. Tou základní je, že nikdo nesmí provádět ani nařídit přepravu zvířat způsobem, který jim může přivodit zranění nebo zbytečné utrpení. Další podmínkou je, aby předem byla učiněna všechna nezbytná opatření, aby se minimalizovala délka trvání cesty a uspokojily potřeby zvířat během cesty [písm. a)] a dále zvířata musí být napojena a nakrmena a musí jim být poskytnut odpočinek ve vhodných odstupech a v kvalitě a množství odpovídajícím druhu zvířat a jejich vzrůstu [písm. h)].
III. Rozbor předkládané předběžné otázky a názor předkládajícího soudu
[12] Česká právní úprava vymezuje skutkovou podstatu přestupku, jehož se měla dopustit stěžovatelka, pomocí odkazu na úpravu unijní. Plně tím přebírá katalog povinností stanovených v nařízení 1/2005, a to včetně vymezení pojmu „organizátor“.
[13] Článek 2 písm. q) nařízení 1/2005 považuje za organizátora i) přepravce, který najal dalšího přepravce; ii) osobu, která najala více než jednoho přepravce; a iii) osobu, která podepsala knihu jízd. Není však jasné, zda postavení organizátora může svědčit pouze osobě, která uskutečnila konkrétní formálně-právní jednání (uzavřela nájemní smlouvu či podepsala knihu jízd), nebo lze za organizátora považovat (také) osobu, která fakticky provedla celou sérii úkonů nezbytných pro její uskutečnění bez toho, aby podepsala knihu jízd v oddíle 1, čímž čistě formálně nesplní textaci čl. 2 písm. q) bodu iii) nařízení 1/2005.
[14] V posuzované věci posuzovaly správní orgány organizátorství přepravy skotu způsobem uvedeným na druhém místě. Stěžovatelku považovaly za organizátora na základě toho, že byla uvedena v oddílu 1 knihy jízd, komunikovala se správními orgány, zajišťovala veterinární osvědčení a vývozní dokumenty, poskytla přepravci (řidiči) GPS souřadnice k místům svozu a instrukce k nakládkám a na svých webových stránkách nabízela „zajištění mezinárodní přepravy zvířat“. Dospěly tedy k závěru, že stěžovatelka je organizátorem v materiálním slova smyslu na základě celkového posouzení konkrétních okolností daného případu, a do jisté míry nezávisle na tom, že unijní úprava spojuje pojem „organizátor“ s toliko třemi konkrétně vymezenými situacemi.
[15] Nejvyšší správní soud i s ohledem na znění bodu 16 preambule nařízení 1/2005 vede v patrnosti, že nařízení akcentuje odpovědnost za dobré životní podmínky přepravovaného skotu, přičemž jasně stanovený odpovědnostní vztah představuje stěžejní prvek ochrany tohoto nosného zájmu. Určení odpovědné osoby zabezpečuje vymahatelnost povinností pod hrozbou i citelné sankce. Touto perspektivou je třeba považovat za nežádoucí situaci, v níž lze pravidla pro přepravu a související činnosti vyložit natolik kreativně, že odpovědnostní vztah spočívající v organizátorství přepravy nevznikne či ho nebude možné vůbec identifikovat, ať už z důvodu složitosti dokazování nebo „mnohosti organizátorů“. Definice v čl. 2 písm. q) nařízení 1/2005 totiž na první pohled nevylučuje stav, kdy bude organizátorství svědčit několika osobám současně: například celou přepravu bude formálně zastřešovat kupující, který podepíše oddíl 1 knihy jízd, s tím, že půjde o přepravu rozdělenou do několika úseků, kdy prodávající najme přepravce A a B, který na dílčí úsek přepravy najme přepravce C. V takovém případě by byl striktně vzato organizátorem jak kupující [iii)], tak prodávající [ii)], ale i přepravce B [i)].
[16] Stejně problematickou však bude opačná situace, v níž bude přepravu fakticky organizovat jediná osoba (např. prodávající či kupující), která najme pouze jednoho přepravce a nepodepíše oddíl 1 knihy jízd. Taková osoba striktně vzato nespadá pod čl. 2 písm. q) nařízení 1/2005. Ostatně právě taková situace nastala podle skutkových zjištění správních orgánů v posuzované věci: litevská společnost EUROASIA SIA jakožto kupující najala přepravce BIKIĆ TRANSPORT d. o. o., žádný další přepravce ve věci zjištěn nebyl a v oddílu 1 knihy jízd, která byla předložena, není uveden žádný podpis, pouze se zde nachází identifikace stěžovatelky (prodávající). Formálně tak není naplněn žádný znak organizátorství v čl. 2 písm. q) nařízení 1/2005: z provedených zjištění neplyne, že by přepravu jakožto vlastní přesun zvířat ve smyslu čl. 2 písm. x) ve spojení s písm. w) nařízení 1/2005 prováděl další přepravce krom BIKIĆ TRANSPORT d. o. o., takže nejde o situace upravené v písm. q) body i) a ii). Současně prodávající (stěžovatelka) ani kupující (EUROASIA SIA) nepodepsali knihu jízd, takže nejde ani o situaci upravenou v čl. 2 písm. q) bod iii) nařízení. Nepochybně se přitom jednalo od počátku o dlouhotrvající cestu mezi členskými státy a mezi nimi a třetími zeměmi, kdy musí přepravci a organizátoři podle čl. 5 odst. 4 nařízení 1/2005 dodržovat ustanovení o knize jízd dle přílohy II: k okamžiku nehody (13:53 hod.) trvala přeprava první skupiny jalovic již téměř 7 hodin s tím, že podle plánu mělo dojít po cestě ještě k jedné nakládce v místě, které je od shromažďovacího střediska ve Zlukově vzdáleno dalších 153,2 km. Současně bylo pro zvířata vystaveno veterinární osvědčení s časem odjezdu na Slovensko (a přes další členské státy dále do Turecka) ze Zlukova shodně s předloženým plánem cesty téhož dne v 18:00. Šlo tedy zjevně od počátku o cestu (celá přepravní operace od místa odeslání do místa určení, včetně případné vykládky, ustájení a nakládky na místech zastávek na trase), která je dlouhotrvající (více než osm hodin počínaje okamžikem pohybu prvního zvířete zásilky) ve smyslu čl. 2 písm. m) ve spojení s písm. j) nařízení 1/2005, neboť Zlukov nelze považovat za „místo určení“, kterým se rozumí místo, kde je zvíře vyloženo z dopravního prostředku a ustájeno po dobu nejméně 48 hodin před dobou odjezdu ani za místo odeslání (místo, kde je zvíře poprvé naloženo na dopravní prostředek, za předpokladu, že zde bylo před odjezdem ustájeno po dobu nejméně 48 hodin), a to ani jako sběrné středisko. Nachází se totiž od místa první nakládky jalovic více než 100 km a s ohledem na časové okolnosti zde nemohla být zvířata ustájena s dostatečnou podestýlkou a napojena po dobu nejméně šesti hodin před dobou odjezdu z tohoto střediska [čl. 2 písm. s) bod i) a písm. r) nařízení 1/2005].
[17] Nejvyšší správní soud je tedy postaven před řadu otázek. Tou zásadní je, zda lze pojem „organizátor“ v nařízení 1/2005 naplnit i v materiální (faktické) rovině, a to konkrétně v případě osoby, jíž toto postavení vzniká na základě čl. 2 písm. q) bod iii) nařízení. Je v tomto případě postavení organizátora založeno na materiálních znacích typických pro pomocné a direktivní úkony namířené vůči přepravci či přepravcům (administrace povolení, plánování cesty, pokyny řidičům), nebo jde o formální přihlášení se k „odpovědnosti“ za blaho (dobré životní podmínky) přepravovaných zvířat prostřednictvím podpisu knihy jízd?
[18] Předkládající soud se domnívá, že cílem ukotvení pojmu „organizátor“ bylo stanovení povinnosti osobám, které jsou fakticky odpovědné za zajištění dobrých životních podmínek přepravovaných zvířat, a to tím, že přepravu fakticky organizují tak, aby byly dodrženy všechny povinnosti stanovené právními normami. Typicky jím bude osoba, která se k této funkci přihlásí podpisem knihy jízd v oddíle 1. Není-li takové osoby, s čímž zjevně počítá i znění nařízení 1/2005 (nabízí více možností, jak se stát organizátorem), bude organizátorem odpovědným za blaho přepravovaných zvířat osoba, která najala více než jednoho přepravce nebo přepravce, který najal dalšího přepravce. Předkládající soud se proto domnívá, že půjde o do jisté míry hierarchické uspořádání okruhu organizátorů, přičemž v řízení před správním orgánem má vystupovat toliko jeden odpovědný subjekt, který případná pochybení dalších článků přepravy, jež mu šly k tíži, může požadovat v rámci regresní náhrady typicky v soukromoprávním řízení ve formě kompenzace. Pokud by měly správní orgány vždy vyhledávat všechny osoby potenciálně přicházející v úvahu jako organizátoři podle jednotlivých bodů čl. 2 písm. q) nařízení 1/2005, což nelze a priori vyloučit ani v posuzované věci (správní orgány zde ustaly na nalezení organizátora v „materiálním“ smyslu), a vést řízení proti každému z nich, snížila by se rychlost správního řízení a jeho celková efektivita. Materiální hledisko výkladu pojmu „organizátor“ by se nicméně mělo uplatnit subsidiárně až tehdy, pokud by toto postavení podle doslovného znění nařízení nesvědčilo žádné z identifikovaných osob zúčastněných na přepravě; v takovém případě by nastoupil výklad podle smyslu a účelu právní normy. Organizátorem by tak byla osoba, u níž bylo zjištěno, že přepravu fakticky řídila, resp. zajišťovala její hladký průběh po administrativní i praktické stránce. Typicky by to byla osoba, která za organizaci přepravy dostala zaplaceno (sama by však nebyla přepravcem), nebo by mohlo kupříkladu jít o vlastníka přepravovaných zvířat, který je za tato zvířata z titulu vlastnictví odpovědný ve shodě s ustáleným právním východiskem, že vlastnictví zavazuje.
[19] Nejvyšší správní soud ponechává stranou možnost zneužití práva či obcházení zákona, kdy by naopak došlo k naplnění pojmu „organizátor“ toliko ve formální rovině, například tak, že se tzv. prázdné schránky přihlásí k tomu, že jsou organizátory, ať již podle kteréhokoli bodu čl. 2 písm. q) nařízení 1/2005. O takovou situaci se v posuzované věci nejedná. Pokud by k ní došlo, měly by ji dle předkládajícího soudu zkoumat správní orgány a případně na ni reagovat i právě výše zmíněným principem zneužití práva s konstatováním, že organizátor v materiálním pojetí se těmito formálními kroky snažil zbavit odpovědnosti za dobré životní podmínky zvířat, resp. vymahatelnosti postihu za jejich nedodržení.
[20] Dle předkládajícího soudu je tudíž nutné dbát na naplnění textu nařízení a až v případě, že na jeho základě nelze identifikovat osobu organizátora, je možné přistoupit k jeho nalezení v souladu s materiálním pojetím organizátora, jakožto osoby, která činí řídící a pomocné úkony ve vztahu k přepravě. Odpovědná osoba (organizátor) by pak dle vnímání soudu měla být toliko jedna. Odpověď na tyto otázky však soud ponechává plně na Soudním dvoru Evropské unie.
IV. Závěr
[21] Nejvyšší správní soud pro výše uvedené pokládá Soudnímu dvoru Evropské unie následující otázky:
Musí být pojem „organizátor“ v čl. 2 písm. q) nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. 12. 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97, vykládán tak, že jím může být pouze osoba, která uskutečnila konkrétní formálně-právní jednání (uzavřela nájemní smlouvu či podepsala knihu jízd), anebo lze za organizátora považovat také osobu, která přepravu fakticky (materiálně) řídí, plánuje a organizačně zajišťuje, aniž by uskutečnila konkrétní formálně-právní jednání podle citovaného ustanovení?
Pokud platí, že lze pod pojem „organizátor“ zařadit i osobu, která splňuje kritéria stanovená v čl. 2 písm. q) nařízení toliko materiálně, uplatní se toto materiální hledisko jako samostatné a rovnocenné kritérium vedle formálních kritérií, anebo se uplatní pouze subsidiárně, tedy až v situaci, kdy žádná osoba nenaplní formální kritéria v čl. 2 písm. q) nařízení?
Existuje mezi jednotlivými body čl. 2 písm. q) nařízení hierarchická posloupnost, anebo může postavení organizátora jedné a téže přepravy svědčit více osobám?
[22] V návaznosti na položení předběžné otázky Nejvyšší správní soud dle § 48 odst. 1 písm. b) s. ř. s. přerušil řízení. Poté, co Soudní dvůr o předložených otázkách rozhodne, bude v řízení pokračováno (§ 48 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. října 2026
Mgr. Lenka Krupičková
předsedkyně senátu