Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek1× citováno

Spisová značka

3 As 53/2012

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 24. 10. 2012Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: PRŮCHA PetrECLI:CZ:NSS:2012:3.As.53.2012.48
Další údaje
Předmět řízení: Stavební zákon

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (10) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 24. 10. 2012

Plný text

3 As 53/2012 - 50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobců: a) Sdružení občanů Písková – Na Havránce, se sídlem [adresa] Praha 4, b) T. T., oba zastoupeni JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ing. arch. M. T., zast. JUDr. Milanem Kohoutem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 6, za účasti: Stavební bytové družstvo POKROK, se sídlem [adresa] Praha 8, zast. JUDr. Markem Novotným, advokátem, se sídlem [adresa] proti certifikátu žalovaného ze dne 26. 7. 2010, čj. 711025, v řízení o kasačních stížnostech 1) žalovaného a 2) osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012, č j. 7 A 142/2010 - 68,

t a k t o :

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012, č j. 7 A 142/2010 - 68, s e z r u š u j e .

II. Žaloba proti certifikátu Ing. arch. M. T., ze dne 26. 7. 2010, čj. 711025, s e o d m í t á .

III. Stěžovatelům s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o žalobě.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanými samostatnými kasačními stížnostmi napadli 1) žalovaný a 2) osoba zúčastněná na řízení (dále též „stěžovatelé“) v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), jímž byl k žalobě žalobce a) zrušen certifikát žalovaného ze dne 26. 7. 2010, čj. 711025, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Městský soud žalobě vyhověl zejména s odůvodněním, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s okruhem osob, kterým by jinak příslušelo postavení účastníků řízení.

V kasační stížnosti žalovaného tento stěžovatel (1) s důvody zrušovacího rozsudku zásadně nesouhlasí, je toho názoru, že postupoval v souladu se zákonem a současně i v souladu s předchozí judikaturou. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Obdobně i osoba zúčastněná na řízení jako stěžovatel (2) s důvody zrušovacího rozsudku nesouhlasí a taktéž rozporuje názor Městského soudu v Praze na postavení subjektů, jimž by jinak příslušelo postavení účastníků řízení. Proto osoba zúčastněná na řízení také navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ze závazkem, respektovat právní názor kasačního soudu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnosti jsou důvodné.

Nejvyšší správní soud přitom zejména přihlédl ke v mezidobí přijatému usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 6. 9. 2012, č. j. Konf 25/20012 - 9, a tam zaujatému právnímu názoru, jímž se Nejvyšší správní soud cítí být vázán.

Zvláštní senát v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že: Autorizovaný inspektor jmenovaný podle § 143 a násl. stavebního zákona z roku 2006 není správním orgánem ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu z roku 2004 a § 4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního. Jím vydaný certifikát (§ 117 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006) není rozhodnutím správního orgánu (§ 67 správního řádu z roku 2004, § 65 s. ř. s.) přezkoumatelným ke správní žalobě soudem, ale plněním ze soukromoprávní smlouvy uzavřené se stavebníkem.

V řízení o žalobě i v řízení o kasační stížnosti je vždy třeba zkoumat, zda v řízení před krajským (městským) soudem byly splněny podmínky řízení. V případě žaloby podávané jako žaloby proti rozhodnutí ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jak tomu bylo v této věci, je vždy třeba, aby ten, kdo podává takovou žalobu tvrdil, že byl na svých (veřejných subjektivních) právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (pro takový úkon s. ř. s. utváří legislativního zkratku „rozhodnutí“).

Ustanovení § 70 písm. a) s. ř. s. stanoví, že ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. S ohledem na vymezení v § 2 s. ř. s. a použitou legislativní zkratku v § 65 odst. 1 s. ř. s. lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu posledně citovaného ustanovení lze považovat jen takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti, a jen proti takovýmto rozhodnutím je žalobce legitimován brojit postupem podle § 65 a násl. s. ř. s. Certifikátem autorizovaného inspektora však podle závazného právního názoru z citovaného usnesení zvláštního senátu nejen není rozhodováno o právech a povinnostech, ani se jím práva či povinnosti závazně neurčují, ale dále autorizovaný inspektor současně ani není správním orgánem.

Z uvedených důvodů Městský soud v Praze pochybil, když žalobu jako nepřípustnou neodmítl [§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Proto Nejvyšší správní soud zároveň se zrušením nezákonného rozsudku městského soudu podanou žalobu odmítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s., neboť již v řízení před městským soudem byl důvod pro odmítnutí návrhu pro nepřípustnost vyplývající z kompetenční výluky ve smyslu § 70 písm. a) s. ř. s. Za tohoto stavu věci bylo bezpředmětné, aby se Nejvyšší správní soud zabýval důvodností námitek obsažených v kasační stížnosti.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo zrušeno a žaloba byla odmítnuta, rozhodoval Nejvyšší správní soud o nákladech řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení před městským (krajským) soudem (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. v případě odmítnutí žaloby nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 60 odst. 1, § 120 s. ř. s. platí (v případě nákladů řízení o kasační stížnosti), že nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelé ovšem ve věci plný úspěch neměli (navrhovali sice zrušení rozsudku městského soudu, ale nikoliv již odmítnutí žaloby). Proto soud v souladu s výše uvedeným ustanovením s. ř. s. rozhodl, že stěžovatelům právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti taktéž nepřísluší.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. října 2012

JUDr. Petr Průcha
předseda senátu

Usnesení ze dne 30. 5. 2012

Plný text

3 As 53/2012 - 32

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobců: a) Sdružení občanů Písková – na Havránce, se sídlem [adresa] Praha 4, b) T. T., oba zast. JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ing.arch. M. T., zast. JUDr. Milanem Kohoutem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 6, za účasti: Stavební bytové družstvo POKROK, se sídlem [adresa] Praha 8, zast. JUDr. Markem Novotným, advokátem společné advokátní kanceláře Prof. Oto Novotný a partneři, se sídlem [adresa] v řízení o kasačních stížnostech: a) žalovaného a dále b) osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012, č. j. 7 A 142/2010 - 68-69, o návrhu stěžovatelů na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

t a k t o :

Návrh na přiznání odkladného účinku kasačních stížností proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012, č. j. 7 A 142/2010 - 68-69, se z a m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanými kasačními stížnostmi žalovaný a osoba zúčastněná na řízení [dále jen „stěžovatel a)“, „stěžovatel b)“, popř. „stěžovatelé“] brojí proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 8. 3. 2012, č. j. 7 A 142/2010 - 68-69 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž městský soud zamítl žalobu žalobce b) proti certifikátu žalovaného ze dne 26. 7. 2010, čj. 711025, předloženému stavebnímu úřadu, kterým bylo stvrzeno, že stavba „Bytový dům v ul. Písková, Praha 4 – Modřany“, může být podle ověřené dokumentace a připojených podkladů provedena, a kterým současně k žalobě žalobce a) certifikát žalovaného ze dne 8. 3. 2012, č. j. 7 A 142/2010 - 68-69 předložený stavebnímu úřadu zrušil, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

V kasační stížnosti stěžovatele a), podané z důvodů § 103 odst. 1 písm. a), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), stěžovatel mj. navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tento svůj návrh odůvodnil tím, že předmětem zkráceného stavebního řízení byl bytový dům. Zrušením certifikátu jsou „postiženi“ jak jeho vlastník, tak stěžovatel. Žádné občanské sdružení, ani jiné osoby nebo veřejný zájem nebudou/nemohou být přiznáním odkladného účinku postiženy.

Stěžovatel b) podal návrh na přiznání odkladného účinku své kasační stížnosti, podané z důvodu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., samostatným podáním ze dne 16. 5. 2012. Svůj návrh především odůvodnil tím, že k užívání předmětného bytového domu je již vydán kolaudační souhlas a následky účinného zrušení certifikátu by mohly vést ke zbytečné nejistotě ohledně povolení stavby ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti, přičemž následky takové nejistoty by pro stěžovatele (či jeho členy) mohly znamenat nenahraditelnou újmu. Dále stěžovatel uvedl, že stavbu podle certifikátu neprováděl pro svůj zisk, ale pro uspokojení bytových potřeb svých členů, kteří tyto byty financovali a kterým tyto byty stěžovatel neziskově pronajímá. Současně stěžovatel poznamenal, že byl v dobré víře, že stavba byla certifikátem řádně povolena, což souviselo mj. s tím, že žalobcem původně navrhovaný odkladný účinek žalobě nebyl soudem přiznán pro nedostatek jakýchkoliv tvrzení o bezprostředním ohrožení životního prostředí. Odůvodnění svého návrhu stěžovatel b) uzavírá konstatováním, že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným (zde žádným) způsobem nabytých práv třetích osob (stavba podle certifikátu již skončila) a není ani v rozporu s žádným veřejným zájmem.

Nejvyšší správní soud shledal, že návrhy stěžovatelů nejsou důvodné.

Podle ustanovení § 107 s. ř. s., nemá kasační stížnost odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně použijí ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. ve znění zákona č. 303/2011 Sb. účinného od 1. 1. 2012 soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz k tomu též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012 - 30, přístupné na www.nssoud.cz).

Podle § 73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Podmínky přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již ve své judikatuře Nejvyšší správní soud několikrát vyložil. Obecně lze konstatovat, že Nejvyšší správní soud vnímá možnost přiznání odkladného účinku jako určitou výjimku z pravidla, že kasační stížnost nemá odkladný účinek ze zákona a rozhodnutí krajského soudu napadená kasační stížností jsou tak v zásadě pravomocná a vykonatelná.

Nejvyšší správní soud zvážil konkrétní okolnosti případu a dospěl k závěru, že přiznání odkladného účinku v této věci není opodstatněné.

Jak vyplývá ze samotného napadeného rozsudku, certifikát autorizovaného inspektora předložený stavebnímu úřadu byl zrušen městským soudem pro shledané procesní vady, které mohly mít vliv na zákonnost certifikátu ve věci samé, a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný byl tedy zavázán k tomu, aby se věcí znovu zabýval, vyvaroval se přitom vytýkaných procesních vad, a shledá-li splnění zákonných podmínek, aby certifikát nově vydal, a stavebník jej dále předložil stavebnímu úřadu. Autorizovaný inspektor přitom může konat neprodleně. Pokud by příp. autorizovaný inspektor dospěl k závěru, že pro vydání certifikátu nejsou splněny zákonné podmínky, potom by jen sám potvrdil právní závěr napadeného rozsudku.

Pro případ, že by byl vydán nový certifikát stvrzující, že autorizovaný inspektor ověřil projektovou dokumentaci a připojené podklady z hledisek uvedených v § 11 odst. 1 a 2 SZ a že navrhovaná stavba může být provedena, návazně by byl předložen stavebnímu úřadu, a teprve poté by Nejvyšší správní soud příp. napadený rozsudek městského soudu zrušil, nastal by stav, kdy by stavba předmětného domu mohla být i nadále považována za způsobile provedenou. Tato představa žádnou právní nejistotu, a to bez ohledu na skutečnost, že tč. je podle vyjádření stěžovatele b) ke stavbě již vydán i kolaudační souhlas, vyvolat nemůže. Tu by mohla vyvolat toliko představa, že by Nejvyšší správní soud rozhodl, že certifikát předložený stavebnímu úřadu nemohl pro rozpor s právem založit stav povolenosti předmětné stavby. To by ale však na straně druhé nemohlo při nepřiznání odkladného účinku současně přisvědčit tomu, že odkladný účinek měl být podané kasační stížnosti přiznán.

Argumentuje-li stěžovatel b) vedle právní nejistoty dále tím, že stavbu neprováděl za účelem zisku, ale pro potřeby svých členů, a že byl v dobré víře v bezvadnost certifikátu předloženého stavebnímu úřadu, potom je nutno poznamenat, že tyto důvody jsou pro posouzení opodstatněnosti předmětných návrhů na přiznání odkladného účinku kasačních stížností v této posuzované věci s ohledem na její okolnosti nepřípadné. Právní stav nastolený napadeným certifikátem, předloženým stavebnímu úřadu (nyní pravomocně zrušeným) netrval tak dlouhou dobu, aby již mohla vzniknout obava z narušení užívacích vztahů k bytovému domu, na jejichž vzniku se žalovaný [stěžovatel a)] vydáním certifikátu podílel. Zmiňovanou dobrou víru v bezvadnost certifikátu potom stěžovatel b) spojuje se skutečností, že žalobcem původně navrhovaný odkladný účinek žalobě nebyl soudem přiznán pro nedostatek jakýchkoliv tvrzení o bezprostředním ohrožení životního prostředí. K tomu je však nutno dodat, že v daném stadiu rozhodování byl rozpor daného certifikátu s právem teprve, či toliko, namítán, zatímco v současné době o něm již soud, poté, co jej autoritativně shledal, pravomocně rozhodl.

Nejvyšší správní soud dále uvádí, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí (přichází v úvahu toliko výkon napadeného rozsudku – povinnost znovu vést „řízení“ o vydání certifikátu a tento předložit stavebnímu úřadu) nemohou znamenat pro oba stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. O takové újmě pro oba stěžovatele by bylo možné příp. hovořit až při event. nařízení odstranění předmětné stavby, jako stavby nepovolené, což by však přicházelo v úvahu až jako důsledek zcela samostatného řízení, s příslušnými opravnými prostředky.

Současně by při byť dočasném prolongování stavu povolenosti stavby (přiznáním odkladného účinku) za tohoto stavu věci při pravomocném rozhodnutí městského soudu, kterým byl předmětný certifikát pravomocně zrušen, přiznání odkladného účinku zřejmě bylo i v rozporu s důležitým veřejným zájmem (respekt k závaznému pravomocnému rozhodnutí soudu, ve vztahu k němuž nejsou naplněny předchozí důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti).

V posuzované věci Nejvyšší správní soud tak shledal, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasačních stížností nejsou naplněny. Proto rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. května 2012

JUDr. Petr Průcha
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací