3 Azs 150/2026

Plný text

3 Azs 150/2026 - 24
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: U. M., zast. Mgr. Václavem Slukou, advokátem, se sídlem [adresa] Praha, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem [adresa] Praha 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2026, č. j. CPR217043/ČJ2026930310V241, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2026, č. j. 31 A 25/2026  42,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2026, č. j. 31 A 25/2026  42, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím ze dne 20. 5. 2026, č. j. KRPA16837614/ČJ2026000022SV, uložila Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění. Současně stanovila, že mu po dobu jednoho roku nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Počátek této doby určila ode dne, kdy žalobce vycestuje z území těchto států, přičemž lhůtu k vycestování z území stanovila v délce 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.

[2] Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaný o něm rozhodl v záhlaví uvedeným rozhodnutím tak, že je zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

[3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“). Mimo jiné v ní požádal o nařízení jednání, u kterého by byl přítomen tlumočník. Městský soud nařídil jednání na 4. 9. 2026, předvolání bylo zástupci žalobce doručeno 6. 8. 2026. Dne 28. 7. 2026 doručil žalovaný městskému soudu omluvu z jednání. Dne 18. 8. 2023 doručil soudu omluvu rovněž zástupce žalobce spolu s žádostí o odročení jednání. Uvedl, že od 29. 8. 2026 do 6. 9. 2026 bude služebně mimo Českou republiku, k čemuž přiložil potvrzení o rezervaci ubytování ze dne 8. 7. 2026. Městský soud zástupci žalobce přípisem ze dne 25. 8. 2026 sdělil, že žádosti o odročení jednání nevyhovuje. Na to reagoval zástupce žalobce dne 27. 8. 2026 podáním, v němž se opět omluvil z účasti s poukazem na zahraniční služební cestu a znovu požádal o odročení jednání, neboť se mu nepodařilo nalézt vhodnou substituci a s ohledem na časové okolnosti již ani není dost dobře možné nalézt kvalifikovaný zástup, který by měl dostatečný čas pro přípravu na jednání.

[4] Městský soud provedl dne 4. 9. 2026 jednání, na kterém žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Uvedl, že jednání bylo nařízeno na základě požadavku žalobce, jehož zástupce se omluvil z důvodu čerpání dovolené a svou nepřítomnost omluvil rovněž žalovaný. K jednání se nedostavil ani žalobce, ani předvolaný tlumočník. Městský soud proto konal jednání v nepřítomnosti předvolaných účastníků. Dále soud shrnul skutková zjištění ze správního spisu a průběh správního řízení. Na základě vznesených žalobních námitek, které hodnotil jako spíše obecné, pak městský soud neshledal namítané porušení práva na tlumočení ani nepřiměřenost stanovené doby zákazu vstupu na území.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Namítá, že městský soud pochybil tím, že neodročil soudní jednání za situace, kdy se k němu stěžovatel nedostavil a jeho právní zástupce se omluvil. Stěžovatel se chce osobně zúčastnit soudního řízení, a proto žádá, aby Nejvyšší správní soud vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. Za tímto účelem rovněž navrhuje, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Dále setrvává na námitce, že bylo porušeno jeho právo na porozumění policejnímu jednání. Správní orgán prvního stupně totiž nepřizval registrovaného soudního tlumočníka z uzbečtiny již v prvním stupni řízení, aby stěžovatel průběhu řízení rozuměl. Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek pro procesní vady zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na svých závěrech a ztotožnil se se závěry městského soudu. Dále podle něj z napadeného rozsudku nevyplývá, že by stěžovatel svou neúčast na jednání omluvil nebo požádal o odročení jednání z důvodu konkrétní překážky na své straně. Městský soud proto nepochybil, pokud věc projednal v jeho nepřítomnosti. Námitku týkající se tlumočení označil za nedůvodnou, neboť výslechu stěžovatele byl přítomen řádně ustanovený soudní tlumočník, přičemž stěžovatel nevznesl žádné výhrady proti kvalitě tlumočení a na otázky reagoval věcně a souvisle. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost i návrh na přiznání odkladného účinku.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Jelikož jde o věc, v níž rozhodoval u krajského soudu specializovaný samosoudce, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s § 104a s. ř. s. nejprve otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. V opačném případě by byla kasační stížnost nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti odkazuje Nejvyšší správní soud pro stručnost na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39, č. 933/2006 Sb. NSS, jehož závěry se užijí i na nyní účinnou právní úpravu (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021  28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

[8] Jedním z důvodů zakládajících přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu výše uvedené judikatury je i to, pokud je v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Nejvyšší správní soud takové pochybení shledal v postupu městského soudu, který provedl ústní jednání bez přítomnosti stěžovatele a jeho advokáta, aniž by se řádně vypořádal s jeho žádostí o odročení jednání. Uvedené pochybení totiž představuje vadu řízení, jež může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [viz § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

[9] Kasační stížnost je proto přijatelná a zároveň důvodná.

[10] Podle § 49 odst. 1 s. ř. s. k projednání věci samé nařídí předseda senátu jednání a předvolá k němu účastníky tak, aby měli k přípravě alespoň deset dnů. Dle odst. 3 citovaného ustanovení neúčast řádně předvolaných účastníků nebrání projednání a skončení věci, nejsouli důvody pro odročení podle § 50 téhož zákona.

[11] Ustanovení § 50 s. ř. s. uvádí: „Z důležitých důvodů může být jednání odročeno. Soud může odročit jednání též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnou.“

[12] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 2. 2005, č. j. 2 Afs 5/200596, č. 558/2005 Sb. NSS, konstatoval, že právo na projednání věci před soudem, čítaje v to i právo na osobní účast na jednání soudu a právo při tomto jednání tvrdit skutečnosti, navrhovat důkazy a předkládat právní argumenty, je jedním ze základních pilířů práva na spravedlivý proces a jako takové je zakotveno na ústavní úrovni jak v právu vnitrostátním, tak v mezinárodních úmluvách o lidských právech (čl. 38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 odst. 1 věta druhá Mezinárodního paktu o občanských a politických právech). Dále zdůraznil, že „odepřít právo osobní účasti na jednání soudu lze jen výjimečně; jedním z takových důvodů by mohlo být, pokud účastník řízení či jeho zástupce svým chováním svoji neúčast způsobí a zaviní, a to z důvodů, které nelze omluvit. V těchto intencích je nutno vykládat ustanovení § 50 s. ř. s. – jednání musí být podle tohoto ustanovení odročeno vždy, když existuje důležitý důvod, přičemž za důležitý důvod bude nutno považovat neúčast účastníka nebo jeho zástupce na jednání z omluvitelných důvodů“.

[13] Za omluvitelný důvod ve smyslu § 50 s. ř. s. je možné považovat dlouhodobě plánovanou dovolenou či služební cestu účastníka řízení nebo jeho právního zástupce (pokud vzhledem k okolnostem případu není možné zajistit jiné adekvátní zastoupení). Soud je přitom povinen šetřit práva účastníků, a proto zpravidla vyhoví omluvě účastníka, popř. jeho zástupce, a jednání odročí, aby jim umožnil osobní přítomnost u jednání soudu. Předpokladem je, že omluva je odůvodněna vážným důvodem (tj. důvodem, který přítomnost osoby u jednání prakticky znemožňuje) a tento důvod je konkretizován a řádně doložen. Požadavek na konkretizaci a doložení tvrzených důvodů nepřítomnosti je v této souvislosti opodstatněný, protože jedině jeho prostřednictvím může soud ověřit, zda jde skutečně o nepřítomnost z omluvitelných důvodů, nebo naopak o účelové tvrzení směřující k oddálení rozhodnutí ve věci, tedy záměrná procesní obstrukce (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2017, č. j. 4 As 190/201724, ze dne 2. 5. 2018, č. j. 1 As 20/2018  34 či ze dne 19. 11. 2009, č. j. 6 Azs 72/2009  127). V případě zástupce účastníka je pak třeba rovněž zdůvodnit, proč nelze zajistit substituta, který by při jednání zastoupil zástupce účastníka (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2020, č. j. 1 Afs 218/2020  43, ze dne 9. 11. 2021, č. j. 2 As 405/2020  40, či ze dne 15. 3. 2022, č. j. 4 Afs 352/2021  30.

[14] Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že k projednání a skončení věci může dojít pouze tehdy, pokud nejsou dány důvody pro odročení jednání, přičemž v souladu se shora odkazovanou judikaturou je v hraničních případech nutno posoudit věc ve prospěch umožnění přítomnosti účastníka řízení na ústním jednání.

[15] V posuzované věci městský soud doručil zástupci stěžovatele dne 6. 8. 2026 předvolání k jednání, které nařídil na 4. 9. 2026 v 10:00 hod. Zástupce stěžovatele zaslal městskému soudu dne 18. 8. 2026 žádost o odročení takto nařízeného jednání. V ní uvedl, že je nucen se z jednání omluvit, neboť se v uvedené době nachází se svou klientkou působící v oblasti cestovního ruchu na služební cestě v zahraničí, což doložil potvrzením o ubytování pro tři osoby v Chorvatsku od 29. 8. 2026 do 6. 9. 2026. Z daného podkladu mimo jiné vyplývá, že ubytování bylo zakoupeno dne 8. 7. 2026. Uvedl rovněž, že místo své osoby nedokáže na den 4. 9. 2026 sehnat žádnou substituci, neboť advokáti, se kterými se obvykle zastupují navzájem, neumí uzbecky ani rusky natolik, aby mohli stěžovatele řádně zastupovat, protože by mu nerozuměli. Dne 27. 8. 2026 městský soud doručil zástupci stěžovatele přípis, v němž mu sdělil, že nevyhovuje jeho žádosti o odročení jednání. Téhož dne zaslal zástupce stěžovatele opětovnou žádost o odročení jednání. V ní mimo jiné uvedl, že je již nedostatečný čas na přípravu k jednání pro případného substituta z řad advokátů. Rovněž zopakoval informace o zahraniční cestě. Upozornil též na to, kdy bylo ubytování zakoupeno, a že mu byla služební cesta jeho klientkou nařízena.

[16] Městský soud k otázce nepřítomnosti stěžovatele a jeho zástupce při jednání v bodě 10 napadeného rozsudku uvedl: „Žalobce ve věci požadoval konání ústního jednání, které bylo proto nařízeno na den 4. 9. 2026, zástupce žalobce se omluvil z důvodu čerpání dovolené, rovněž žalovaný omluvil svou nepřítomnost. K jednání se nedostavil ani žalobce, ani předvolaný tlumočník. Jednání soud proto konal v nepřítomnosti předvolaných účastníků.“ Ze zvukového záznamu jednání plyne, že soud při jednání uvedl v podstatě totéž. Nic dalšího k tomu, proč nevyhověl (opakované) žádosti o odročení jednání neuvedl, a v další části odůvodnění se zabýval věcí samou.

[17] Nejvyšší správní soud musí přisvědčit stěžovateli, že městský soud se svým postupem dopustil vady řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Jak vyplývá z výše uvedeného, omluvitelným důvodem pro odročení jednání dle § 50 s. ř. s. může být za určitých okolností dlouhodobě plánovaná dovolená či služební cesta právního zástupce účastníka řízení. Nejvyšší správní soud přitom postrádá v odůvodnění rozsudku městského soudu vysvětlení, z jakých důvodů nepovažoval skutečnosti tvrzené zástupcem stěžovatele za důležitý důvod ve smyslu § 50 s. ř. s. Zástupce stěžovatele požádal o odročení jednání v dostatečném předstihu (téměř tři týdny dopředu) a skutečnosti týkající se služební cesty doložil, a to potvrzením, které dokládalo rezervaci pořízenou několik týdnů před doručením předvolání. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak není zřejmé, proč za těchto okolností městský soud označil důvod nepřítomnosti zástupce stěžovatele jako „čerpání dovolené“, ačkoliv zástupce stěžovatele tvrdil, že se nemůže dostavit z důvodu služební cesty s jiným klientem (byť do Chorvatska). Prima facie je přesvědčivý také poukaz zástupce stěžovatele na to, že v daném případě nebylo s ohledem na jazykovou bariéru snadné najít substituční zastoupení pro účast na jednání. Za těchto okolností se nevyhovění žádosti o odročení jednání jeví jako překvapivé a nepřezkoumatelné.

[18] Lze dodat, že postup zástupce stěžovatele a priori nevykazuje ani znaky obstrukčního jednání stěžovatele, resp. jeho zástupce, vedené snahou oddálit rozhodnutí ve věci. O takové jednání by se jednalo například tehdy, pokud by zástupce stěžovatele žádal o odročení ústního jednání opakovaně (například z důvodu dovolených), nebo by takové jednání bylo častou procesní strategií zástupce stěžovatele, případně by se ukázalo, že tvrzená služební cesta je smyšlená, nevěrohodná nebo účelová. Nic takového ovšem městský soud netvrdil, nepoukázal na žádné okolnosti nasvědčující účelovosti tvrzené služební cesty, ani v tomto směru nepožadoval po zástupci stěžovatele žádné další důkazní prostředky k prokázání tvrzené služební cesty. Podle judikatury přitom platí, že dospějeli soud k závěru, že žádost účastníka řízení o odročení jednání je obstrukční, musí tuto skutečnost explicitně uvést a pečlivě odůvodnit, jaké nestandardní okolnosti konkrétního případu jej k takovému závěru vedou (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2022, č. j. 5 As 384/2021  57 a ze dne 10. 2. 2023, č. j. 5 Afs 417/2021  40).

[19] Kasační soud proto uzavírá, že se městský soud v tomto konkrétním případě nevypořádal řádným a přezkoumatelným způsobem se žádostí zástupce stěžovatele o odročení jednání. Pokud následně jednal v nepřítomnosti stěžovatele a jeho zástupce, dopustil se vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k tomu, že již uvedený důvod postačuje na zrušení napadeného rozsudku a zároveň nelze předjímat další průběh řízení před městským soudem, není na místě zabývat se zbylými kasačními námitkami.

IV. Závěr a náklady řízení

[20] S ohledem na výše popsanou procesní vadu nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než napadený rozsudek městského soudu podle § 110 odst. 1 věty prvé s. ř. s. zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení, v němž je vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

[21] Městský soud v dalším řízení rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

[22] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jelikož rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného prodlení po provedení nezbytných procesních úkonů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019, č. j. 9 Azs 72/2019  32).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. října 2026

Mgr. Lenka Krupičková
předsedkyně senátu