Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto11× citovánoSb. NSS

Spisová značka

4 Ads 108/2012

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 10. 1. 2013Senát: Tříčlenný senátČ. j.: 4 Ads 108/2012-31Právní moc: 22. 1. 2013Oblast: Důchodové pojištění - invalidní důchodZpravodaj: PALLA Jiří, JUDr.ECLI:CZ:NSS:2013:4.Ads.108.2012.31
Další údaje
Předmět řízení: Důchodové pojištění: řízení o změnu výše invalidního důchodu
Účastníci a aplikované předpisy

Účastníci

Žalobce:
Štěpán Š(fyzická osoba)
Žalovaný:
České správě sociálního zabezpečení(fyzická osoba)

Aplikované předpisy

  • zákona č. 582/1991 Sb.

Plný seznam účastníků (z vyhledávače NSS)

  • Česká správa sociálního zabezpečení- stěžovatel
  • Fyzická osoba (anonymizováno)- žalobce/navrhovatel 1.st
  • Česká správa sociálního zabezpečení- žalovaný/odpůrce 1.st
  • Fyzická osoba (anonymizováno)- účastník řízení

Klíčová slova (vyhledavač NSS)

Odnětí důchodové dávkyInvalidní důchod

Právní věta

I. Bylo-li správní řízení zahájeno na základě žádosti účastníka řízení, musí správní orgán o takové žádosti rozhodnout. Učinil-li žalobce ve své žádosti předmětem správního řízení změnu výše přiznané dávky (invalidního důchodu), byla Česká správa sociálního zabezpečení v daném řízení oprávněna rozhodovat jen o výši invalidního důchodu, nikoliv však o nároku na tuto dávku, resp. o odnětí dávky. II. Probíhající řízení o žádosti žalobce, jehož předmětem byla změna výše invalidního důchodu, není podle § 81 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, překážkou pro to, aby Česká správa sociálního zabezpečení z moci úřední zahájila řízení o odnětí invalidního důchodu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 10. 1. 2013

Plný text

Předpisy:

k § 81 odst. 2 a 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákonů č. 590/1992 Sb., č. 134/1997 Sb., č. 501/2004 Sb. a č. 306/2008 Sb.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, čj. 4 Ads 108/2012-31)

Věc: Š. Š. proti České správě sociálního zabezpečení o invalidní důchod, o kasační stížnosti žalované.

Žalobci byl od 12. 10. 2005 přiznán částečný invalidní důchod, který byl od 1. 1. 2010 transformován na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Dne 17. 1. 2011 požádal žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Dle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava-město ze dne 22. 2. 2011 poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pracovní schopnost žalobce o 40 %, a jeho stav tak nadále odpovídal invaliditě prvního stupně. Žalovaná proto zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu rozhodnutím ze dne 18. 3. 2011.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce námitky. Žalovaná vydala v řízení o námitkách dne 18. 7. 2011 rozhodnutí, kterým zcela změnila své rozhodnutí ze dne 18. 3. 2011 tak, že žalobci podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, odňala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a to od 18. 8. 2011. V odůvodnění uvedla, že podle posudku ze dne 16. 6. 2011 činila míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce 30 %. Žalobce tedy nebyl invalidní, a žalovaná proto s odkazem na § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění dávku odňala.

Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu u Krajského soudu v Ostravě, v níž namítal nesprávné a neobjektivní posouzení svého zdravotního stavu. Tvrdil, že se jeho stav natolik zhoršil, že splňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně. Cítí se velmi špatně, je unavený a bez léků tišících bolest není schopen vést normální život, natož vykonávat práci.

Krajský soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2012, čj. 20 Ad 35/2011-78, zrušil rozhodnutí žalované ze dne 18. 7. 2011 a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud konstatoval, že žalovaná nerozhodla o předmětu řízení a překročila rámec řízení vytyčený žádostí o úpravu důchodu. Správní řízení bylo zahájeno k žádosti žalobce a o této žádosti nebylo rozhodnuto, zrušila-li žalovaná své rozhodnutí ze dne 18. 3. 2011. Odnětí dávky nemůže automaticky absorbovat zamítnutí žádosti. Bylo-li řízení zahájeno k žádosti o zvýšení důchodu, nemůže být v průběhu tohoto řízení zahájeno řízení ex offoo odnětí dávky, a to ani za použití § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. Vyloučení ochranného charakteru opravného prostředku neznamená, že žalovaná není vázána předmětem řízení. Řízení o odnětí invalidního důchodu může zahájit ex offoaž po skončení řízení o žádosti. Žalovaná tak byla povinna rozhodnout pouze o nároku na zvýšení invalidního důchodu, nikoliv o odnětí invalidního důchodu.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost, v níž namítala, že zdravotní stav žalobce ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí byl posouzen zcela správně; žalobce již dne 22. 2. 2011 nesplňoval podmínky pro nárok na invalidní důchod. Ustanovení § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. dle stěžovatelky stanoví možnost správního orgánu rozhodnout i v neprospěch účastníka řízení. Jestliže stěžovatelka v řízení o námitkách zjistila, že žalobce není invalidní, nic jí nebránilo v tom, aby od nejbližší splátky odňala invalidní důchod. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že rámec předmětu řízení nepřekročila. Jiný postup by uměle prodloužil vyplácení invalidního důchodu a podpořil bezdůvodné obohacení žalobce. Stěžovatelka poukázala rovněž na zátěž pro státní rozpočet, z něhož jsou důchodové dávky hrazeny. Uzavřela, že aplikace § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. vylučuje aplikaci § 81 odst. 3 téhož zákona.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Z odůvodnění:

(...) Nejvyšší správní soud předesílá, že v řízení před krajským soudem bylo prokázáno, že žalobce nebyl k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Toto zjištění nikdo nezpochybnil. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává právní otázka, zda stěžovatelka postupovala v souladu se zákonem, pokud v řízení o námitkách žalobce proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zvýšení invalidního důchodu rozhodla o odnětí této dávky, nebo zda tímto postupem překročila rámec předmětu správního řízení.

Podle § 81 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. "[ř]ízení o změně poskytování nebo výše již přiznané dávky důchodového pojištění se zahajuje na základě písemné žádosti nebo z moci úřední orgánem, který je příslušný k rozhodnutí o této změně, není-li stanoveno jinak".

Z citovaného ustanovení vyplývá, že v případě již přiznané dávky důchodového pojištění je třeba odlišovat řízení o změně poskytování dávky a řízení o změně výše dávky. Současně je nutno brát v potaz, zda bylo řízení zahájeno na žádost účastníka řízení nebo z moci úřední.

Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje, že bylo-li správní řízení zahájeno na základě žádosti účastníka řízení, musí správní orgán o takové žádosti rozhodnout. To se v projednávané věci nestalo, neboť stěžovatelka žalobou napadeným rozhodnutím původní rozhodnutí o žádosti žalobce změnila tak, že výrok o zamítnutí žádosti nahradila výrokem o odnětí invalidního důchodu. Samotná žádost, která řízení iniciovala, zůstala nevyřízena.

Žalobce ve své žádosti ze dne 17. 1. 2011 učinil předmětem správního řízení změnu výše přiznané dávky (invalidního důchodu), stěžovatelka tudíž mohla v daném řízení rozhodovat jen o výši invalidního důchodu, nikoliv však o nároku na tuto dávku. Stěžovatelka tedy nebyla oprávněna v tomto řízení vydat rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, a to ani v prvním stupni, ani v řízení o námitkách.

Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. stěžovatelce v řízení o námitkách umožňuje rozhodnout v neprospěch účastníka řízení. Toto ustanovení totiž nezakládá oprávnění překročit předmět správního řízení vymezený v žádosti podané účastníkem řízení.

Stěžovatelce lze přisvědčit, že pokud v řízení o námitkách zjistila, že žalobce není invalidní, nic jí nebránilo odejmout žalobci invalidní důchod od nejbližší splátky. Nebyla však oprávněna učinit tak v řízení o žádosti žalobce o změnu výše invalidního důchodu, ale v samostatném řízení zahájeném z moci úřední.

Podle § 81 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. "[z]ahájení řízení o dávku důchodového pojištění brání tomu, aby v téže věci probíhalo jiné řízení".

Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že citované ustanovení upravující litispendenci je nutno vykládat v kontextu výše uvedeného. Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení. Řízení o změně výše invalidního důchodu a řízení o odnětí této dávky mají odlišný předmět (v jednom případě jde o výši dávky, ve druhém o nárok na dávku). Probíhající řízení o žádosti žalobce, jehož předmětem byla změna výše invalidního důchodu, tudíž nemůže být překážkou toho, aby stěžovatelka z moci úřední zahájila řízení o odnětí invalidního důchodu.

Krajský soud tedy pochybil, pokud dospěl k závěru, že stěžovatelka může řízení o odnětí invalidního důchodu zahájit až po skončení řízení o žádosti žalobce o zvýšení této dávky. Uvedené pochybení ovšem nemá žádný vliv na správnost ostatních úvah krajského soudu, který zjistil závažné vady správního řízení a zcela důvodně vyslovil, že stěžovatelka byla v tomto řízení povinna rozhodnout výlučně o žádosti o zvýšení invalidního důchodu, nikoliv o odnětí dávky.

Zmiňuje-li stěžovatelka umělé prodlužování vyplácení invalidního důchodu a bezdůvodné obohacení žalobce, Nejvyšší správní soud podotýká, že obě tyto skutečnosti byly způsobeny výhradně nestandardním procesním postupem stěžovatelky. Ani namítaná zátěž pro státní rozpočet není relevantním argumentem opravňujícím stěžovatelku porušovat základní procesní pravidla (nerozhodnout o žádosti, resp. překročit rámec daný předmětem správního řízení), a to tím spíše v situaci, kdy bylo možné zmíněné zátěži pro státní rozpočet předejít výše popsaným a procesně korektním způsobem. (...)

Právní věta

I. Bylo-li správní řízení zahájeno na základě žádosti účastníka řízení, musí správní orgán o takové žádosti rozhodnout. Učinil-li žalobce ve své žádosti předmětem správního řízení změnu výše přiznané dávky (invalidního důchodu), byla Česká správa sociálního zabezpečení v daném řízení oprávněna rozhodovat jen o výši invalidního důchodu, nikoliv však o nároku na tuto dávku, resp. o odnětí dávky.

II. Probíhající řízení o žádosti žalobce, jehož předmětem byla změna výše invalidního důchodu, není podle § 81 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, překážkou pro to, aby Česká správa sociálního zabezpečení z moci úřední zahájila řízení o odnětí invalidního důchodu.

Usnesení ze dne 18. 10. 2012

Plný text

4 Ads 108/2012 - 21

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Š. Š., zast. JUDr. Zuzanou Šmídovou, advokátkou, se sídlem [adresa] Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2012, č. j. 20 Ad 35/2011 - 78, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

t a k t o :

Návrh žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 7. 2012, č. j. 20 Ad 35/2011 - 78, zrušil rozhodnutí žalované ze dne 18. 7. 2011, č. X, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Soud rozhodl o zrušení předmětného rozhodnutí z důvodu vady řízení před správním orgánem, neboť žalovaná byla podle jeho názoru povinna rozhodnout pouze o návrhu na zvýšení invalidního důchodu a nikoliv o odnětí invalidního důchodu.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž požádala o přiznání odkladného účinku. Tento návrh stěžovatelka odůvodnila tím, že pokud by Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, jímž bylo rozhodnutí stěžovatelky zrušeno, dostane se věc do stadia nového posouzení žaloby. Krajský soud, vázaný rozsudkem Nejvyššího správního soudu, může rozhodnout opačně, což by znamenalo, že původní zrušené rozhodnutí stěžovatelky „obživne“. Důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu by však nebylo zrušení rozhodnutí vydaného v mezidobí k realizaci původního rozsudku krajského soudu. Poté by tedy vedle sebe stála dvě opačná rozhodnutí stěžovatelky o téže věci. V této skutečnosti stěžovatelka spatřuje nenahraditelnou újmu ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.

Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

Návrh stěžovatelky, která je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS: „S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.

Nejvyšší správní soud si je plně vědom, že bylo několika jeho rozhodnutími vyhověno stěžovatelce v její žádosti o odkladný účinek právě s přihlédnutím k citovanému usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, s ohledem na problematičnost skutečnosti, že by vedle sebe mohla být dvě odlišná či dokonce opačná správní rozhodnutí o téže věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2008, č. j. 3 Ads 29/2008 - 35, dostupné na www.nssoud.cz), avšak v této věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatelce nelze vyhovět.

Nejvyšší správní soud stejně jako v usnesení č. j. 6 Ads 87/2009 - 49 ze dne 15. 7. 2009 upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.

Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s., které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného, bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.

Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší újmě.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě nehrozí stěžovatelce nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. V daném případě krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka zatížila řízení vadou, neboť měla rozhodnout o návrhu na zvýšení invalidního důchodu, a nikoliv o jeho odnětí. Ve svém zrušovacím rozhodnutí přitom krajský soud nezavázal stěžovatelku právním názorem, jak konkrétně má ve věci návrhu na zvýšení invalidního důchodu rozhodnout.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatelky nejsou podmínky ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. dány.

Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. října 2012

JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací