Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

4 Afs 220/2024

Téma · generováno AIVýzva k vrácení dotace a odvod

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 29. 9. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: ROZTOČIL AlešECLI:CZ:NSS:2026:4.Afs.220.2024.53
Další údaje
Předmět řízení: Dotace, rozpočtová pravidla

Shrnutí · generováno AI

Příjemce dotace napadl rozhodnutí, kterým mu byl stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně, protože předtím neobdržel výzvu k vrácení dotace. NSS zrušil rozsudek městského soudu: absence výzvy v této věci nepoškodila příjemce při stanovení odvodu, který již uhradil. Případný dopad tohoto pochybení se může týkat jen penále, jež nebylo předmětem sporu.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Nevydání výzvy k vrácení dotace podle § 14f odst. 3 zákona č. 218/2000 Sb. je pochybením, avšak samo o sobě nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí o odvodu, odpovídá-li odvod částce, kterou by příjemce na výzvu vrátil, a nevznikla mu tím újma. Absence výzvy může založit vadu ve vztahu k penále, neboť brání fikci neporušení rozpočtové kázně dle § 14f odst. 2, nikoli však ve vztahu k samotnému odvodu. Povinnost výzvu učinit má poskytovatel dotace; správce daně ji může vydat analogicky podle § 145 odst. 2 daňového řádu.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Nejvyšší správní soud proto stěžovateli přisvědčil také v tom, že absence výzvy podle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel nepředstavuje takovou vadu, která by mohla způsobit nezákonnost rozhodnutí stěžovatele.
    Zobrazit v textu
  • Z výše citovaného rozsudku č. j. 1 Afs 293/2018-28 ovšem vyplývá, že za takové situace mohla mít absence vydání výzvy za následek toliko vadu ve vztahu k penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně.
    Zobrazit v textu
  • Stěžovatel tudíž nebyl povinen se s žádostí o zaslání výzvy podle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel obrátit na jiný subjekt než poskytovatele dotace.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Česká centrála cestovního ruchu - CzechTourism, IČO: [IČO], se sídlem [adresa] Praha 2, zast. JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem, se sídlem [adresa] Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem [adresa] Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2023, č. j. 31475/23/5300-10611-712507, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 6 Af 21/2023-62,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 6 Af 21/2023-62, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Přehled dosavadního řízení

[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, změnil tato rozhodnutí Finančního úřadu pro hl. m. Prahu: (i) platební výměr ze dne 30. 11. 2017, č. j. 8455719/17/2000-31476-110445, kterým byl žalobci podle § 44a odst. 4 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 2.292.137 Kč tak, že se tento odvod vyměřuje ve výši 479.358 Kč, a (ii) platební výměr ze dne 30. 11. 2017, č. j. 8455960/17/2000-31476-110445, kterým byl žalobci podle § 44a odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 12.988.774 Kč, tak, že se tento odvod vyměřuje ve výši 2.716.360 Kč. V ostatním ponechal tyto platební výměry beze změny.

[2] Žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobu, na základě níž městský soud nadepsaným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že pokud poskytovatel dotace provede u příjemce dotace kontrolu, na základě které zjistí porušení dotačních podmínek, vyzve ho k dobrovolné nápravě tohoto porušení podle § 14f odst. 1 nebo 3 rozpočtových pravidel. Jestliže příjemce této výzvě vyhoví, uplatní se fikce, že se nedopustil porušení rozpočtové kázně v rozsahu, v jakém provedl opatření k nápravě či vrátil dotaci nebo její část. Správce daně mu tak již za totéž pochybení nemůže v rámci daňového řízení vyměřit odvod za porušení rozpočtové kázně ani penále.

[3] Poskytovatel dotace je povinen tento zákonem předvídaný postup dodržet. Pokud by i přes zjištění porušení dotačních podmínek výzvu dle § 14f rozpočtových pravidel nevydal, nemohl by pak správce daně příjemci dotace v souvislosti s tímto pochybením vyměřit bez dalšího odvod za porušení rozpočtové kázně a případné penále. Jinak by totiž nebylo dosaženo smyslu předmětné právní úpravy, podle které má být preferována dobrovolná náprava porušení dotačních podmínek před stanovením „sankčních“ opatření. Poskytovatel dotace tak při zjištění porušení dotačních podmínek musí v souladu s § 14f rozpočtových pravidel umožnit příjemci dotace toto pochybení na základě výzvy napravit, a aktivovat tak fikci neporušení rozpočtové kázně (§ 14f odst. 2 rozpočtových pravidel).

[4] Ze závěrů uvedených v rozsudku NSS ze dne 21. 3. 2019, č. j. 1 Afs 293/2018-28, vyplývá, že případné procesní vady v případě výzvy k vrácení podpory dle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel je oprávněn v rámci daňového řízení napravit správce daně, pokud uzná, že postup poskytovatele dotace při vydávání předmětné výzvy byl vadný. Žalovaný již v roce 2020 pochybil, pokud se s dotazem, zda byla prováděna na úrovni poskytovatele dotace kontrola ve smyslu § 14f rozpočtových pravidel, obrátil toliko na Ministerstvo pro místní rozvoj (dále též „MMR“), ale neobrátil se již na Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále též „MPSV“) jakožto administrátora předmětného dotačního programu a především podatele podnětu (jednalo se o přípis ze dne 16. 8. 2016, č. j. MPSV-2016/166288-852, nazvaný „Předání podkladů k prošetření podezření na porušení rozpočtové kázně dle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech“) k prošetření podezření na porušení rozpočtové kázně. Postup žalovaného je tak třeba označit za přehnaně formalistický, když vycházel striktně z rozhodnutí o poskytnutí dotace, aniž by zohlednil, kdo předmětný podnět podal a že správce daně považoval za poskytovatele dotace právě MPSV, od kterého také opatřoval potřebné podklady pro provedení daňové kontroly.

[5] Další pochybení žalovaného shledal městský soud v tom, že po zrušení jeho předchozího rozhodnutí městským soudem rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. 3 Af 3/2021-55, nezohlednil, že v mezidobí došlo k novelizaci § 14f odst. 1 a 3 rozpočtových pravidel. Žalovaný tak po vrácení věci měl zohlednit, že podkladem pro podání podnětu k prošetření podezření na porušení rozpočtové kázně byla Zpráva o auditu operace ze dne 7. 12. 2015. Měl se tedy zabývat tím, zda tento audit nelze podřadit pod nové znění § 14f odst. 1 a odst. 3 rozpočtových pravidel.

[6] Soud se dále neztotožnil s argumentací žalovaného, že i kdyby bylo dovozeno, že bylo namístě vydat výzvu dle ustanovení § 14f rozpočtových pravidel, tak by absence této výzvy neměla za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí, jelikož nebylo zasaženo do hmotných práv žalobce. Újma žalobce totiž spočívá v tom, že nevydáním (byť formální a dodatečné) výzvy dle ustanovení § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel nemohlo dojít k aktivaci tzv. fikce neporušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 14f odst. 2 rozpočtových pravidel, což má vliv na uložení penále žalobci. Kdyby tato fikce byla aktivována, tak by penále žalobci nemohlo být uloženo. Negativní následek v podobě stanovení penále nemá za dané skutkové situace žalobce možnost zvrátit.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce

[7] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Předeslal, že důsledky absence výzvy podle § 14f rozpočtových pravidel na stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně se již opakovaně zabývaly správní soudy a poukázal na závěry uvedené v rozsudcích NSS č. j. 1 Afs 293/2018-28, č. j. 4 Afs 287/2023–38 a č. j. 7 Afs 407/2021–45. Závěr městského soudu stran formalistického postupu stěžovatele, který oslovil za účelem postupu podle § 14f rozpočtových pravidlech pouze MMR, nemá oporu v právní úpravě. Ustanovení § 14f rozpočtových pravidel normuje za splnění zákonem stanovených podmínek povinnost vydání výzvy k provedení opatření k nápravě (odst. 1), resp. k vrácení dotace nebo její části (odst. 3) s důsledkem případné fikce neporušení rozpočtové kázně (odst. 2) pouze poskytovateli dotace. Stěžovatel tedy nepochybil, pokud oslovil za účelem postupu podle §14f rozpočtových pravidel pouze poskytovatele dotace, tj. MMR, nikoli též MPSV jakožto podatele podnětu a administrátora předmětného dotačního programu. Pokud městský soud zavázal stěžovatele, aby se v dalším řízení obrátil na MPSV s dotazem, zda v dané věci provádělo vlastní kontrolu, bylo to navíc i nadbytečné a bezpředmětné. Ze samotného podnětu je totiž evidentní, že byl učiněn na základě zjištění Auditního orgánu Ministerstva financí z auditu operace č. OPLZZ/2015/O/008, na základě kterých MPSV jako vyhlašovatel výzvy a řídící orgán OP LZZ upozornilo na nesrovnalosti spočívající v netransparentním stanovení způsobu hodnotících kritérií stanovených v zadávací dokumentaci k výběrovým řízením na veřejné zakázky. Podnět tedy nebyl učiněn na základě vlastní kontrolní činnosti MPSV.

[8] Stěžovatel připustil, že v obnoveném odvolacím řízení po vydání rozsudku městského soudu sp. zn. 3 Af 3/2021 již nezohlednil novelizaci § 14f rozpočtových pravidel účinnou od 1. 1. 2022, konkrétně skutečnost, že byl proveden audit Auditním orgánem Ministerstva financí. Smyslem a účelem výzvy podle § 14f rozpočtových pravidel je umožnit příjemci dotace provést opatření k nápravě, resp. vrátit dotaci nebo její část, a tím aktivovat fikci neporušení rozpočtové kázně. Absence výzvy dle 14f rozpočtových pravidel nepředstavuje vadu takové intenzity, aby byla s to založit nezákonnost stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně a rozhodnutí o odvolání, neboť stanovený odvod odpovídá části dotace, kterou by mohl žalobce na základě výzvy poskytovatele dotace podle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel vrátit, pokud by tato výzva byla vydána. Rozhodnutím o stanovení odvodu tak nemohlo být zasaženo do práv žalobce, a samotná úhrada odvodu za porušení rozpočtové kázně tak pro žalobce žádnou újmu nepředstavuje. Případnou újmou by pro žalobce bylo až vyměření penále, které však není předmětem tohoto řízení, a pro posouzení zákonnosti rozhodnutí stěžovatele je proto zcela irelevantní. Pro uvedené závěry stěžovatel nachází oporu ve výše uvedené judikatuře. Pokud městský soud újmu shledává ve stanovení penále, pak zcela nepřípustně směšuje dvě samostatná řízení, a fakticky tím nahrazuje pasivitu žalobce v řízení o stanovení penále, kdy se proti platebním výměrům na penále ani proti rozdílovým platebním výměrům na penále neodvolal, a připravil se tak i o možnost obrany ve správním soudnictví cestou správní žaloby.

[9] Odvod za porušení rozpočtové kázně byl žalobcem uhrazen po vydání platebních výměrů v letech 2019 a 2020. Závazný právní názor městského soudu by tak ve svém důsledku vedl k vydání výzvy podle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel v situaci, kdy odvod za porušení rozpočtové kázně byl již uhrazen. Žalobce by pak byl vyzván k již realizovanému plnění, a výzva dle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel by proto byla již zcela formální a bezpředmětná. V této souvislosti odkázal na rozsudky Krajského soudu v Plzni č. j. 77 Af 4/2021–191, č. j. 77 Af 37/2020-382 a rozsudek NSS sp. zn. 7 Afs 407/2021. Upozornil také, že k úhradě odvodů za porušení rozpočtové kázně došlo až po ukončení daňové kontroly a vydání platebních výměrů, přičemž výsledky auditu provedeného Auditním orgánem Ministerstva financí, proti jehož výsledkům se žalobce bránil, mu byly prokazatelně známy již před zahájením daňové kontroly, proti jejímž výsledkům se následně také bránil podáním odvolání a správní žaloby. Nelze proto usuzovat na dobrovolné vrácení dotace či její části žalobcem na základě výzvy podle § 14f rozpočtových pravidel.

[10] Nesprávná je úvaha městského soudu, že žalobce za dané skutkové situace nemá možnost zvrátit v řízení o stanovení penále negativní následek v podobě stanovení penále, neboť v řízení o stanovení penále nelze namítat nezákonnost samotného odvodu za porušení rozpočtové kázně. V řízení o stanovení penále je nezbytné se primárně zabývat otázkou, zda byly splněny podmínky pro předpis penále, kdy v případě absence výzvy podle § 14f rozpočtových pravidel, jejímž důsledkem je nemožnost aktivovat tzv. fikci neporušení rozpočtové kázně, by bylo nutné na stanovení penále nazírat jako nezákonné a k odvolání daňového subjektu příslušný platební výměr na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně zrušit. Pro uvedený závěr lze ostatně najít oporu v rozsudcích NSS sp. zn. 1 Afs 293/2018 a 4 Afs 287/2023.

[11] Stěžovatel uzavřel, že závěr městského soudu o nezákonnosti rozhodnutí stěžovatele je nesprávný a neobstojí ani závazný právní názor městského soudu, že se stěžovatel má obrátit na podatele podnětu k prošetření podezření na porušení rozpočtové kázně, zda v daném případě prováděl vlastní kontrolu, zohlednit nové ustanovení § 14f odst. 1 a 3 rozpočtových pravidel a až po té přistoupit k posouzení, zda měla či neměla být vydána výzva, resp. zda byla či nebyla aktivována tzv. fikce neporušení rozpočtové kázně.

[12] Žalobce se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu. S ohledem na akcesorickou povahu penále je pro něj zcela zásadní posouzení zákonnosti platebních výměrů na odvod za porušení rozpočtové kázně, resp. rozhodnutí žalovaného, neboť jedině tak se může domoci toho, aby přestala existovat povinnost hradit stanovené penále. Pokud bylo penále žalobci vyměřeno samostatným platebním výměrem, musí veškerá polemika s tím, zda skutečně k porušení rozpočtové kázně došlo (zda nastala fikce neporušení rozpočtové kázně), proběhnout v rámci přezkumu rozhodnutí o uložení odvodu, nikoli rozhodnutí o sdělení předpisu penále, které na rozhodnutí o uložení odvodu toliko navazuje. V rámci přezkumu platebního výměru, jímž byl sdělen předpis penále, nelze přihlížet k námitkám proti zákonnosti rozhodnutí o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně.

[13] Nejvyšší správní soud přerušil řízení o kasační stížnosti usnesením ze dne 19. 6. 2025, č. j. 4 Afs 220/2024-37, neboť měl za to, že je třeba vyčkat na výsledek řízení vedeného rozšířeným senátem ve věci sp. zn. 1 Afs 226/2023. Po rozhodnutí rozšířeného senátu pak rozhodl usnesením ze dne 2. 7. 2026, č. j. 4 Afs 220/2024-39, o pokračování v řízení. Současně dal účastníkům možnost se k rozhodnutí rozšířeného senátu vyjádřit.

[14] Ve vyjádření ze dne 17. 7. 2026 žalobce s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 4. 2026, č. j. 1 Afs 226/2023–50, uvedl, že městský soud při posouzení věci postupoval správně a měla být vydána výzva podle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech, což je úprava procesního charakteru. Neoslovení poskytovatele dotace za účelem postupu dle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech představuje vadu takové intenzity, že měla za následek nezákonnost rozhodnutí o odvolání a odůvodňovala jeho zrušení. Žalovaný tak měl zohlednit, že pokladem pro podání podnětu k prošetření podezření rozpočtové kázně byla Zpráva o auditu operace ze dne 7. 12. 2015 a měl postupovat podle nového znění § 14f odst. 1 a 3 rozpočtových pravidel s tím, že měl být osloven poskytoval dotace k vydání výzvy, resp. taková výzva měla být vydána. Absence zaslání výzvy má pro žalobce zásadní negativní důsledky spočívající v neaktivování fikce „neporušení rozpočtové kázně“.

[15] Stěžovatel ve vyjádření ze dne 29. 7. 2026 uvedl, že právní otázka řešená rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 21. 4. 2026, č. j. 1 Afs 226/2023–50, není pro posouzení věci významná, neboť charakter výzvy dle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech coby procesního rozhodnutí a s tím související otázku týkající se aplikace konkrétního znění právního předpisu nečinil stěžovatel v kasační stížnosti spornou. Městský soud správně uzavřel, že v posuzované věci měla být vydána výzva podle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech. Otázkou, kterou by měl Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti stěžovatele zodpovědět je, zda procesní pochybení spočívající v neoslovení poskytovatele dotace za účelem postupu podle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech novelizovaného s účinností od 1. 1. 2022, je vadou takové intenzity, která má za následek nezákonnost rozhodnutí o odvolání, a odůvodňuje tak jeho zrušení. Stěžovatel je s odkazem na svou argumentaci v kasační stížnosti přesvědčen, že nikoli.

[16] Rozhodnutím o stanovení odvodu nemohlo být jakkoli zasaženo do práv žalobce, neboť uložený odvod za porušení rozpočtové kázně odpovídá výši dotace nebo její části, která by byla případně vrácena na základě výzvy poskytovatele dotace podle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech. Absence výzvy podle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech tak jednoznačně nepředstavuje vadu takové intenzity, aby byla s to založit nezákonnost rozhodnutí o odvolání, resp. stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně. Případnou újmu by představovalo až rozhodnutí o stanovení penále, které však není předmětem tohoto řízení, a pro posouzení nyní řešené věci je tak uvedená otázka irelevantní. Nelze ani přehlédnout, že odvod za porušení rozpočtové kázně byl v letech 2019 a 2020 již uhrazen a za dané situace by tedy vydání výzvy podle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel bylo již zcela formální a bezpředmětné, neboť žalobce by byl vyzván k vrácení již vráceného plnění. Nelze směšovat řízení o stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně a řízení o stanovení penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Jedná se o dvě samostatná řízení, a pokud žalobce proti stanovení penále nebrojil, nelze tuto jeho procesní pasivitu klást k tíži stěžovatele.

III. Posouzení kasační stížnosti

[17] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná a za stěžovatele v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnankyně s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[18] Kasační stížnost je důvodná.

[19] Nejvyšší správní soud předesílá, že zvažoval, do jaké míry je třeba na posuzovanou věc aplikovat právní úpravu obsaženou v § 14f odst. 2 a 3 rozpočtových pravidel ve znění zákona č. 25/2015 Sb., který nabyl účinnosti dne 20. 2. 2015, s ohledem na to, že o poskytnutí dotace bylo rozhodnuto před tímto datem a do období před nabytím účinnosti zákona č. 25/2015 Sb. spadají i skutkové okolnosti zakládající odpovědnost žalobce za porušení rozpočtové kázně. Podle čl. II zákona č. 25/2015 Sb., právní vztahy vzniklé z rozhodnutí o poskytnutí dotace vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzují podle zákona č. 218/2000 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Rozšířený senát v rozsudku ze dne 21. 4. 2026, č. j. 1 Afs 226/2023-50, potvrdil názor vyslovený předtím např. v rozsudku NSS ze dne 21. 3. 2019, č. j. 1 Afs 293/2018–28, že cit. přechodné ustanovení o aplikovatelnosti staré právní úpravy dopadá pouze na vztahy hmotněprávní, nikoli na procesní úpravu. V právě uvedeném rozsudku č. j. 1 Afs 293/2018–28 přitom zdejší soud dovodil, že § 14f rozpočtových pravidel je procesní normou, kterou je třeba aplikovat i na případy dotací poskytnutých před 20. 2. 2015. Rozšířený senát (který se zabýval povahou jiného ustanovení, § 14e rozpočtových pravidel) k tomu v bodu 27 cit. rozsudku uvedl, že § 14f rozpočtových pravidel „má jistě částečně i hmotněprávní rozměr“. Tím ovšem podle názoru nyní rozhodujícího čtvrtého senátu rozšířený senát sice relativizoval, nicméně zcela nepopřel předchozí názor dle rozsudku č. j. 1 Afs 293/2018–28, že jako (i) procesněprávní ustanovení je třeba § 14f rozpočtových pravidel aplikovat i ve věcech dotací poskytnutých před 20. 2. 2015.

[20] Čtvrtý senát, ačkoli má o správnosti takového názoru jisté pochybnosti, nyní posuzovanou věc ovšem opětovně nepředkládal rozšířenému senátu k překonání rozsudku č. j. 1 Afs 293/2018–28 ohledně otázky převažujícího charakteru § 14f rozpočtových pravidel (hmotněprávního či procesního), což by dle § 17 odst. 1 s. ř. s. bylo potřebné k odchýlení se od názoru uvedeného v cit. rozsudku prvního senátu. Na způsob rozhodnutí v posuzované věci by to totiž nemohlo mít vliv: ať by § 14f rozpočtových pravidel obsahoval právní úpravu převážně hmotněprávní a s ohledem na přechodná ustanovení čl. II zákona č. 25/2015 Sb. by na posuzovanou věc vůbec nedopadal, nebo by byl správný závěr městského soudu, že § 14f na posuzovanou věc jakožto předpis procesní dopadá, v obou případech napadené rozhodnutí stěžovatele obstojí a rozsudek městského soudu musí být zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Ke stejnému závěru totiž právě dospěl i první senát v opakovaně zmíněném rozsudku č. j. 1 Afs 293/2018–28, který posuzoval případ v rozhodných okolnostech stejný jako je posuzovaná věc, což bude dále vysvětleno. V takovém případě (při aplikaci obou možných výkladů § 14f rozpočtových pravidel ve spojení s čl. II zákona č. 25/2015 Sb. by výsledek soudního řízení byl stejný) dle ustálené judikatury rozšířeného senátu není dána jeho pravomoc k rozhodování předložené otázky (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 2 Afs 47/2018-52, č. 4052/2020 Sb. NSS, bod 9, nebo usnesení ze dne 21. 2. 2017, čj. 1 As 72/2016-48, č. 3539/2017 Sb. NSS, bod 27). Čtvrtý senát tak postupoval v souladu s názorem vyjádřeným v rozsudku č. j. 1 Afs 293/2018–28 a na něj navazujících dalších rozhodnutích NSS o aplikovatelnosti § 14f rozpočtových pravidel na posuzovanou věc.

[21] Stěžovatel nerozporuje závěr městského soudu, že v rozporu s § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel nebyl žalobce poskytovatelem dotace vyzván k vrácení dotace. Stěžovatel však namítá, že v intencích rozsudku NSS ze dne 21. 3. 2019, č. j. 1 Afs 293/2018–28, správně oslovil za účelem postupu podle § 14f rozpočtových pravidel poskytovatele dotace, tj. MMR, aniž by se měl též obracet na MPSV jakožto podatele podnětu. Tato námitka je důvodná, neboť v § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel, a to i ve znění novely provedené zákonem č. 484/2000 Sb., na kterou se odkazoval městský soud v bodu 41 napadeného rozsudku, je jako subjekt povinný k učinění výzvy uveden pouze poskytovatel dotace. Stěžovatel tudíž nebyl povinen se s žádostí o zaslání výzvy podle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel obrátit na jiný subjekt než poskytovatele dotace. Postup žalovaného tak byl v souladu s § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel, nikoli přehnaně formalistický, jak uvádí městský soud. Městským soudem zmíněná skutečnost, že podnět podalo MPSV a správce daně mylně považoval za poskytovatele dotace MPSV, od něhož opatřoval podklady pro provedení daňové kontroly, nic nemění na tom, že poskytovatelem dotace bylo v projednávaném případě MMR. V této souvislosti je nicméně na místě konstatovat, že žalovanému nic nebránilo, aby výzvu podle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel učinil sám, neboť jak již Nejvyšší správní soud vyslovil v bodu 29 již zmíněného rozsudku č. j. 1 Afs 293/2018–28, „pokud tedy správce daně zjistí, že nebyl splněn předpoklad pro vyměření odvodu stanovený v § 14f rozpočtových pravidel, tj. možnost dobrovolné nápravy pro daňový subjekt, může i sám, analogicky dle § 145 odst. 2 daňového řádu vydat výzvu k dobrovolnému vrácení dotace či její části (§ 14f odst. 3 rozpočtových pravidel), nebo k provedení opatření k nápravě (§ 14f odst. 1 rozpočtových pravidel).“ Žalovaný tudíž pochybil, když předmětnou výzvu žalobci sám nezaslal.

[22] Stěžovateli je na místě přisvědčit také v tom, že by bylo nadbytečné a bezpředmětné, aby se v dalším řízení obrátil na MPSV s dotazem, zda v dané věci provádělo vlastní kontrolu, neboť z podnětu k zahájení řízení o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně vyplývá, že jej MPSV učinilo na základě zjištění Auditu operace č. OPLZZ/2015/O/008 provedeného Ministerstvem financí. Podnět tedy nebyl učiněn na základě vlastní kontrolní činnosti MPSV. MPSV v podnětu žádnou svoji kontrolní činnost nezmínilo, poukázalo pouze na výsledky auditu operace. Z toho vyplývá, že žádnou vlastní kontrolní činnost neprovádělo. To však pro posouzení věci nemá žádný význam.

[23] Judikatura, na kterou stěžovatel odkázal v kasační stížnosti je ovšem pro posouzení věci podstatná. V bodech 34 a 35. opakovaně zmiňovaného rozsudku č. j. 1 Afs 293/2018-28 zdejší soud uvedl:

[34] Nejvyšší správní soud vzal v úvahu, že stěžovatel v rámci své obrany proti napadenému platebnímu výměru konstantně usiloval o to, aby mohl část dotace odpovídající porušení dotačních podmínek (které v rozsahu zjištění poskytovatele dotace uznal) na základě výzvy dle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel vrátit a aktivovat tak uplatnění fikce o neporušení rozpočtové kázně (§ 14f odst. 2). Svou újmu pramenící z nezákonného postupu správních orgánů spatřuje zejména v tom, že mu nemělo být vyměřeno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, představující sankci za porušení rozpočtové kázně. Předmětem přezkumu v nyní posuzované věci je však stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně, nikoliv také stanovení penále. Stanovený odvod přitom odpovídá části dotace, kterou by mohl stěžovatel na základě výzvy poskytovatele dotace dle § 14f odst. 3 dobrovolně vrátit, pokud by tato výzva byla vydána. Samotná úhrada odvodu tak pro stěžovatele dle jeho tvrzení žádnou újmu nepředstavuje, naopak sám chtěl poskytovateli část dotace odpovídající porušení dotačních podmínek dobrovolně vrátit. S ohledem na skutkové okolnosti posuzované věci tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že správce daně sice postupoval v daňovém řízení nezákonně (vydal platební výměr, aniž by jeho vydání předcházela výzva dle § 14f rozpočtových pravidel), tento samotný postup však stěžovatele ani dle jeho vyjádření nijak nepoškodil. Uložený odvod za porušení rozpočtové kázně totiž svou povahou odpovídá vrácení části dotace, o které stěžovatel usiloval. Případnou újmou by však pro stěžovatele bylo vyměření penále, jež by bylo nutno považovat z důvodu shora uvedeného za nezákonné.
[35] Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozsudek krajského soudu je co do jeho výroku správný, neboť je zřejmé, že stěžovateli v souvislosti s vydáním napadeného platebního výměru nevznikla žádná újma, kterou ostatně sám spatřuje pouze v případném penále (to však nyní napadeným rozhodnutím stanoveno nebylo, jak již výše NSS zdůraznil). Kasační soud tak s ohledem na zásadu hospodárnosti a efektivnosti řízení rozsudek krajského soudu pro nezákonnost některých jeho závěrů nezrušil, ale tyto závěry nahradil svými.“ (zvýraznění doplněno).

[24] V bodu 24 rozsudku ze dne 27. 9. 2023, č. j. 7 Afs 407/2021–45, na to pak zdejší soud navázal tak, že „nejpodstatnější byla otázka, zda nesprávným postupem správních orgánů spočívajícím v tom, že mu nebyla zaslána výzva podle § 14f rozpočtových pravidel, byl stěžovatel dotčen na svých právech. Nejvyšší správní soud souhlasí se závěrem krajského soudu, že tomu tak v případě stěžovatele nebylo. Stanovený odvod totiž odpovídal části dotace, kterou by mohl stěžovatel na základě výzvy poskytovatele dotace podle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel dobrovolně vrátit, pokud by tato výzva byla vydána. Samotná úhrada odvodu tak pro stěžovatele žádnou újmu nepředstavuje. Finanční úřad tak sice postupoval v daňovém řízení nezákonně (vydal platební výměry, aniž by jejich vydání předcházela výzva podle § 14f rozpočtových pravidel), tento samotný postup (formálně napravený žalovaným) však stěžovatele nijak nepoškodil. Uložený odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši zjištěných pochybení stěžovatele totiž svou povahou odpovídá vrácení části dotace na základě předmětné výzvy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2019, č. j. 1 Afs 293/2018-28, bod 34). Případnou újmou by pro stěžovatele bylo vyměření penále, jež by bylo nutno považovat z důvodu shora uvedeného za nezákonné. Předmětem přezkumu v nyní posuzované věci je však stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně, nikoliv stanovení penále.“ Stejný závěr vyslovil Nejvyšší správní soud též v rozsudku ze dne 26. 6. 2024, č. j. 4 Afs 287/2023-38, body 20-22.

[25] Nyní posuzovaná věc je v podstatě identická jako věc rozhodovaná v rozsudku č. j. 1 Afs 293/2018-28: výzva podle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel nebyla ani dodatečně vydána, což ostatně stěžovatel připouští v kasační stížnosti. Zároveň i zde žalobce napadá pouze rozhodnutí správních orgánů ve věci stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně, nikoli však s tím souvisejícího penále. I v posuzované věci pak stanovený odvod odpovídá části dotace, kterou by byla býval mohl žalobce na základě výzvy poskytovatele dotace podle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel dobrovolně vrátit, pokud by tato výzva byla vydána. Samotná úhrada odvodu tak pro žalobce žádnou újmu nepředstavuje. Žalobce navíc odvody za porušení rozpočtové kázně uhradil již před vydáním přezkoumávaného rozhodnutí stěžovatele (žalobce ve svém vyjádření ze dne 23. 8. 2023 uvádí, že tak učinil dne 4. 6. 2019, stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že tak žalobce učinil v letech 2019 a 2020). Žalobce tedy odvody uhradil ve vyšší částce, než mu výsledně byly vyměřeny přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného, který výši vyměřených odvodů snížil. Nejvyšší správní soud proto stěžovateli přisvědčil také v tom, že absence výzvy podle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel nepředstavuje takovou vadu, která by mohla způsobit nezákonnost rozhodnutí stěžovatele. Vydání této výzvy, jak to stěžovateli uložil městský soud, by bylo v situaci, kdy odvod za porušení rozpočtové kázně již byl žalobcem uhrazen, zcela formální (jak ostatně zdejší soud také konstatoval ve výše uvedených rozsudcích) a bez vlivu na odvod vyměřený žalobci.

[26] Jak správně konstatoval stěžovatel, smyslem a účelem výzvy podle § 14f rozpočtových pravidel je umožnit příjemci dotace provést opatření k nápravě, resp. vrátit dotaci nebo její část, a tím aktivovat fikci neporušení rozpočtové kázně, a vyhnout se tak uložení penále za porušení rozpočtové kázně. Jestliže v posuzované věci tato výzva vydána nebyla, pak žalobce nemohl postupovat podle § 14f odst. 2 rozpočtových pravidel, tj. nemohl dosáhnout fikce neporušení rozpočtové kázně. Z výše citovaného rozsudku č. j. 1 Afs 293/2018-28 ovšem vyplývá, že za takové situace mohla mít absence vydání výzvy za následek toliko vadu ve vztahu k penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Stanovení penále však v posuzované věci žalobce (zřejmě) nenapadl, brojí pouze proti stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Jak již ale bylo vysvětleno v rozsudku č. j. 1 Afs 293/2018–32 vada spočívající v nezaslání výzvy k vrácení dotace jejím poskytovatelem nemůže způsobit nezákonnost stanovení samotného odvodu. Z výše citované judikatury NSS lze učinit závěr, že pro vadu spočívající v nevydání výzvy nelze zrušit samotné napadené rozhodnutí stěžovatele týkající se stanovení odvodu.

[27] K upozornění stěžovatele, že k úhradě odvodů za porušení rozpočtové kázně došlo až po ukončení daňové kontroly a vydání platebních výměrů a z jednání žalobce nelze usuzovat na dobrovolné vrácení dotace či její části na základě výzvy podle § 14f rozpočtových pravidel, postačuje uvést, že tato výzva učiněna nebyla, a proto nelze jakkoliv dovozovat či předjímat, jak by na ni žalobce reagoval.

[28] Stěžovatel v kasační stížnosti za nesprávnou označil úvahu městského soudu, v níž s poukazem na rozsudek NSS ze dne 3. 6. 2020, č. j. 8 Afs 128/2018-56, uvedl, že negativní následek v podobě stanovení penále nemá za dané skutkové situace žalobce možnost zvrátit v řízení o stanovení penále, neboť v řízení o stanovení penále nelze namítat nezákonnost samotného odvodu za porušení rozpočtové kázně, ale předmětem takového řízení (a případně následného soudního přezkumu) jsou pouze otázky týkající se penále. Tato úvaha městského soudu není správná, neboť zjištěné pochybení správních orgánů spočívající v nevydání výzvy podle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel má za následek možnou nezákonnost pouze a právě ve vztahu ke stanovení penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, jak již bylo uvedeno výše. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správních orgánů týkajícímu se stanovení penále by tedy bylo možno k takovéto vadě přihlédnout.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

[29] Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů kasační stížností napadený rozsudek městského soudu podle § 110 odst. 1 věty prvé s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.), že v nyní projednávané věci absence výzvy podle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí stěžovatele, která by žalobce zkracovala na jeho právech.

[30] Městský soud v novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. září 2026

Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací