Usnesení ze dne 7. 11. 2013
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: E. K., proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2013, č. j. 32 A 58/2013 – 3, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
t a k t o :
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 9. 2013, č. j. 32 A 58/2013 – 3, odmítl pro opožděnost žalobu, v níž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 30. 7. 2013, č. j. CPR-6045-3/ČJ-2013-930310-V242, kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 18. 3. 2013, č. j. KRPC-145991-47/ČJ-2012-020025, jímž bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 1 roku. Krajský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost, v níž požádal o přiznání odkladného účinku. Tento návrh odůvodnil tím, že rozhodnutí žalované porušuje čl. 6, 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, přičemž jeho výkon by pro stěžovatele znamenal nežádoucí dopad do jeho hmotně právního postavení a nenahraditelnou újmu.
[3] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné uvedla, že stěžovatel podal u krajského soudu v téže věci žalobu ze dne 13. 9. 2013, která byla z důvodu její opožděnosti odmítnuta usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2013, č. j. 32 A 61/2013 – 8, a poukázala na skutečnost, že v téže věci je u Krajského soudu v Brně vedeno ještě další řízení pod sp. zn. 32 A 55/2013 o včasné žalobě, kterou stěžovatel podal prostřednictvím Mgr. Marka Sedláka, advokáta.
[4] Dne 21. 10. 2013 Nejvyšší správní soud telefonicky ověřil, že Krajský soud v Brně ve věci sp. zn. 32 A 55/2013 skutečně projednává stěžovatelovu žalobu směřující proti rozhodnutí žalované, které stěžovatel napadl také v posuzované věci.
[5] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Z citovaných ustanovení vyplývá, že kasační stížnost ze zákona nemá odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele a po vyjádření žalovaného usnesením přiznat, jestliže by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu, resp. krajským soudem přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozhodnutí. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení a povinnost důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly. Pokud důkazní břemeno neunese, soud návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítne (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2003, č. j. 52 Ca 9/2003 - 144, publikované pod č. 87/2004 Sb. NSS, či usnesení téhož soudu ze dne 29. 11. 2005, č. j. 30 Ca 28/2005 - 86). Nejvyšší správní soud považuje uvedený závěr, k němuž dospěl krajský soud, za přesvědčivý a konstatuje, že jej lze nepochybně vztáhnout i na řízení o kasační stížnosti.
[7] Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zdůvodnil především tím, že dopad tohoto rozhodnutí do jeho hmotně právního postavení představuje nenahraditelnou újmu. Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem stěžovatele neztotožnil a to právě s ohledem na skutečnost, že u Krajského soudu v Brně probíhá pod sp. zn. 32 A 55/2013 řízení o včas podané žalobě, kterou žalobce podal prostřednictvím Mgr. Marka Sedláka, advokáta, v níž žalobce brojí proti zcela totožnému rozhodnutí žalované jako v posuzované věci. Zákon o pobytu cizinců v § 172 odst. 3 přiznává žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, což však není případ stěžovatele). Stěžovateli tudíž v současnosti s ohledem na odkladný účinek žaloby zakotvený v § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nehrozí výkon rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2013, č. j. CPR-6045-3/ČJ-2013-930310-V242, neboť toto rozhodnutí žalované je předmětem probíhajícího soudního přezkumu ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 32 A 55/2013. Stěžovatel tak může plně realizovat své právo na spravedlivý proces, tj. osobně v řízení vystupovat, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny, atd. Stěžovatelem namítaný rozpor rozhodnutí žalované s čl. 6, 8 a 13 Úmluvy pak může představovat pouze důvod nezákonnosti tohoto rozhodnutí, nikoli však důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[8] Nejvyšší správní soud tedy na základě shora uvedeného dospěl k názoru, že pro závěr, že by stěžovateli v důsledku výkonu či jiných právních následků napadeného rozhodnutí žalované mohla vzniknout nepoměrná újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., neexistuje ve spise žádná opora.
[9] S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto Nejvyšší správní soud podle § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu
Usnesení ze dne 19. 12. 2013
Plný text
č. j. 4 As 140/2013 -
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: E. K., proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2013, č. j. 32 A 58/2013 – 3,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e o d m í t á.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 9. 2013, č. j. 32 A 58/2013 – 3, odmítl pro opožděnost žalobu, v níž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 30. 7. 2013, č. j. CPR-6045-3/ČJ-2013-930310-V242, kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 18. 3. 2013, č. j. KRPC-145991-47/ČJ-2012-020025, jímž bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 1 roku. Krajský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[2] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost, v níž mimo jiné požádal o přiznání odkladného účinku. Stěžovatel dále požádal o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 11. 2013, č. j. 4 As 140/2013 – 26, návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[4] Usnesením ze dne 22. 11. 2013, č. j. 4 As 140/2013 – 34, Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2013, č. j. 32 A 58/2013 – 3 a vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Zároveň stěžovatele poučil, že nebude-li soudu ve stanovené lhůtě předložena plná moc nebo doklad o vzdělání, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že stěžovatel není zastoupen advokátem, ačkoliv podle § 105 odst. 2 s. ř. s. je takové zastoupení v řízení o kasační stížnosti povinné. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. totiž musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li sám vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Zvláštním zákonem je v této souvislosti míněn zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem pro toto rozhodnutí bylo zjištění, že kasační stížnost podaná stěžovatelem je zjevně bezúspěšným návrhem. Žaloba podaná stěžovatelem v nyní rozhodované věci totiž byla skutečně podána po lhůtě stanovené zákonem, přičemž zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout. Nadto Nejvyšší správní soud zjistil, že proti stejnému rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel další dvě žaloby, z nichž jedna byla podána včas právním zástupcem stěžovatele a je meritorně projednávána Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 32 A 55/2013.
[5] Z doručenky založené ve spise Nejvyšší správní soud zjistil, že uvedené usnesení zdejšího soudu ze dne 22. 11. 2013, č. j. 4 As 140/2013 – 34, bylo stěžovateli doručeno dne 2. 12. 2013, kdy si jej osobně převzal. Lhůta k doložení vysokoškolského právnického vzdělání stěžovatele nebo předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti tak uplynula dne 16. 12. 2013. Stěžovatel však na výzvu Nejvyššího správního soudu k odstranění vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě, ani později, nereagoval.
[6] S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil povinnost předepsanou ustanovením § 105 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel totiž na výzvu soudu nedoložil, že sám má vysokoškolské právnické vzdělání, ani nepředložil plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v tomto řízení, přestože byl soudem řádně poučen o možnosti odmítnutí kasační stížnosti.
[7] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.) a tato vada nebyla k výzvě soudu odstraněna, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003 – 19, k dispozici na www.nssoud.cz).
[8] Nedostatek zastoupení stěžovatele brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn, proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 téhož zákona odmítl.
[9] Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud důvodností kasační stížnosti nezabýval.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu