Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZrušeno + odmítnuto18× citovánoSb. NSS

Ústavní stížnost IV. ÚS 2977/2014: Odmítnuto (usnesení ze dne 13. 8. 2015).

Spisová značka

4 As 16/2014

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 30. 6. 2014Senát: Tříčlenný senátČ. j.: 4 As 16/2014-65Právní moc: 22. 7. 2014Oblast: Pozemky a zeměměřictvíZpravodaj: PALLA Jiří, JUDr.ECLI:CZ:NSS:2014:4.As.16.2014.65
Další údaje
Předmět řízení: Řízení před soudem: chybějící předmět soudního řízení
Účastníci a aplikované předpisy

Účastníci

Žalobce:
a) Ing. Pavla J. a b) RNDr. Martin J(jiný účastník)
Žalovaný:
Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Praze(státní orgán)

Plný seznam účastníků (z vyhledávače NSS)

  • Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze- stěžovatel
  • Fyzická osoba (anonymizováno)- žalobce/navrhovatel 1.st
  • Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze- žalovaný/odpůrce 1.st
  • Fyzická osoba (anonymizováno)- účastník řízení

Klíčová slova (vyhledavač NSS)

Katastr nemovitostípísm. a)

Právní věta

Pokud katastrální úřad přistoupí k obnově katastrálního operátu novým mapováním, jeho dřívější rozhodnutí o opravě chyby v nahrazeném katastrálním operátu již nadále nezasahuje právní sféru adresáta, který byl tímto rozhodnutím původně dotčen. V důsledku obnovy katastrálního operátu v průběhu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí o opravě chyby v nahrazeném katastrálním operátu odpadá předmět tohoto soudního řízení, což je důvodem pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (46) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 30. 6. 2014

Plný text

Předpisy:

Katastr nemovitostí: obnova katastrálního operátu

k § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2014, čj. 4 As 16/2014-65)

Věc: a) Ing. P. J. a b) RNDr. M. J. proti Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Praze o opravu chyby v katastrálním operátu, o kasační stížnosti žalovaného.

Rozhodnutím ze dne 30. 6. 2009 žalovaný rozhodl o odvolání žalobců proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Rakovník, ze dne 6. 3. 2009 tak, že výrok rozhodnutí I. stupně změnil ve snaze jej upřesnit a zpřehlednit, aby bylo jednoznačně patrno, co bylo předmětem řízení o opravě chybného údaje katastru nemovitostí a jaký nesprávný údaj byl opraven. Odvolací orgán se pak podrobně zabýval i dalšími odvolacími námitkami, avšak ty nepovažoval za důvodné a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně shledal zákonným.

Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 4. 2010, čj. 11 Ca 240/2009-45, zamítl jako nedůvodnou. V odůvodnění soud uvedl, že oprava zákresu stavební parcely č. [parcela] tak, jak byla provedena na základě rozhodnutí katastrálního úřadu a následně potvrzena a upřesněna žalovaným, byla provedena v souladu s právními předpisy. Žalobci přitom z napadeného rozhodnutí vyvozují nesprávné a mylné závěry o tom, že v důsledku opravy vznikají nové právní vztahy v souvislosti s údajným posunem hranice mezi pozemky p. č. [parcela] a p. č. [parcela] v katastrálním území [k.ú.] (pozn. všechny parcely uvedené v tomto rozhodnutí se nacházejí v katastrálním území [k.ú.], což dále nebude uváděno). Opravou zobrazení stavební parcely č. [parcela] však podle názoru soudu nedošlo ke změně geometrického a polohového určení hranice mezi výše uvedenými pozemky, neboť ta je nadále určena geometrickým plánem č. 047/05-212-920-60. Uvedeným postupem nenastaly žádné změny právních vztahů na příslušných nemovitostech, protože oprava chyby v katastrálním operátu se týká výlučně stavební parcely č. [parcela] a pozemku p. č. [parcela], které nejsou ve vlastnictví žalobců. Tito tedy v souvislosti s provedením opravy zobrazení stavební parcely č. [parcela] nebyli podle soudu jakkoliv zasaženi na svých právech.

Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti žalobců rozsudkem ze dne 21. 7. 2011, čj. 4 As 32/2010-106, tak, že zrušil rozsudek městského soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o opravě chyby v katastrálním operátu záviselo na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, a proto měl městský soud ustanovit znalce z oboru geodézie a kartografie za účelem vypracování znaleckého posudku. Znalec se měl podle Nejvyššího správního soudu vyjádřit k tomu, zda "při vyhotovení geometrického plánu č. [číslo] a záznamů podrobného měření změn 305, 307 a 308, o které se rozhodnutí o opravě chyby v katastrálním operátu opíralo, bylo postupováno v souladu s předepsanými zeměměřičskými požadavky a zda výsledky těchto činností odpovídaly skutečné poloze rekreační chaty ev. č 13." Nejvyšší správní soud proto konstatoval, že městský soud učinil závěr o správnosti změny zobrazení stavební parcely č. [parcela] v katastrální mapě, aniž by k tomu měl potřebnou odbornou způsobilost, čímž založil jinou vadu řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé a ke které musel Nejvyšší správní soud přihlédnout z úřední povinnosti, aniž by to bylo žalobci namítnuto.

Městský soud znovu rozhodl o žalobě proti rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 12. 12. 2013, čj. 11 A 255/2011-260, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění soud uvedl, že doplnil dokazování způsobem, který byl stanoven v rozsudku Nejvyššího správního soudu, přičemž z obsahu znaleckého posudku znalkyně Ing. O. B. ze dne 26. 6. 2012 a z doplnění tohoto znaleckého posudku učinil následující závěry. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného a katastrálního úřadu o opravě chyby v katastrálním operátu podle záznamu podrobného měření změn č. 305 bylo vydáno v rozporu se zákonem, neboť pro vytyčení hranice mezi pozemky p. č. [parcela] byl ze strany zhotovitele záznamu podrobného měření č. 287 použit nesprávný podklad, čímž došlo k poškození vlastníků pozemku p. č. [parcela]. Vytyčení hranice mezi pozemky p. č. [parcela] bylo odvozováno pouze od stavby na stavební parcele č. [parcela] a v důsledku rozhodnutí správních orgánů se zvětšila vzdálenost mezi stavbou na stavební parcele č. [parcela] a severní hranicí mezi pozemky p. č. [parcela].

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost, v níž uvedl, že napadený rozsudek není v souladu se závazným právním názorem, který vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 7. 2011, čj. 4 As 32/2010-106, neboť znalecký posudek vyhotovený Ing. O. B., znalkyní z oboru geodézie a kartografie, je sice nazván "Znalecký posudek ve věci správnosti zobrazení parcely č. [parcela] v katastrálním území [k.ú.] v katastrální mapě", avšak zabývá se průběhem a zobrazením vlastnické hranice mezi pozemky p. č. [parcela], což podle stěžovatele nebylo a ani nemohlo být předmětem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Stěžovatel uvedl, že napadený rozsudek je v rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu také proto, že posudkem znalkyně nebyly zpochybněny záznamy podrobného měření změn č. 292, 305, 307 a 308, které byly podkladem pro rozhodnutí katastrálního úřadu. Znalkyně konstatovala pouze pochybení v případě záznamu podrobného měření č. 254 a 287. Konkrétní vytýkané závady se však netýkaly údajů, které katastrální úřad využil v řízení o opravě zobrazení stavební parcely č. [parcela]. Z těchto tvrzení stěžovatel dovodil, že znalecký posudek neprokázal žádné pochybení správních orgánů.

Stěžovatel dále uvedl, že znalkyně nezkoumala zobrazení pozemku stavební parcely č. [parcela] v platné digitální katastrální mapě, ale v analogové mapě na plastové fólii, která se stala neplatnou dne 20. 12. 2011 vyhlášením platnosti katastrálního operátu obnoveného novým mapováním. Stěžovatel konstatoval, že v neplatné katastrální mapě nelze provádět změny, takže znalkyně měla posoudit správnost zobrazení dotčené parcely v platné katastrální mapě. Geometrické a polohové určení ani zobrazení stavební parcely č. [parcela] v obnoveném operátu katastru nemovitostí nemá žádnou návaznost na dřívější výsledky zeměměřičských činností. Kromě toho, vlastníci dotčení rozhodnutím katastrálního úřadu o opravě chyby v katastrálním operátu nepodali námitky proti obnovenému katastrálnímu operátu a současné zobrazení stavební parcely č. [parcela] v katastrální mapě je zcela v souladu se skutečným stavem.

Stěžovatel dále namítl nesrozumitelnost napadeného rozsudku, který učinil svůj právní názor o nezákonnosti rozhodnutí správních orgánů na základě rozporných tvrzení znalkyně. Tuto rozpornost shledal stěžovatel v tom, že znalkyně na straně 12 znaleckého posudku uvedla, že severní hranice pozemku p. č. [parcela] je v mapě zobrazena správně. Přesto znalkyně na straně 13 téhož dokumentu uvedla, že opravou zobrazení pozemku stavební parcely č. [parcela] došlo k poškození vlastníků pozemku parcely č. [parcela]. Stěžovatel také namítl, že ačkoliv znalkyně založila svůj posudek na tvrzení, že pro zjištění skutečného průběhu hranice mezi pozemky p. č. [parcela] je rozhodný výsledek zeměměřičské činnosti, kterou hranice vznikla, tak odvozuje průběh této vlastnické hranice od umístění stavby, která byla postavena a zaměřena později, než došlo ke vzniku uvedených pozemkových parcel, což je podle stěžovatele v rozporu s vyhláškou Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 26/2007 Sb., katastrální vyhláškou, ve znění účinném do 31. 12. 2007. Dle stěžovatele městský soud nezohlednil, že v dodatku ke svému znaleckému posudku znalkyně připustila možnost vzniku chybného zobrazení překreslením ostrovní mapy do mapy souvislého zobrazení, nikoliv tedy chybným zaměřením, nebo prvotním zobrazením stavební parcely č. [parcela]. Podle stěžovatele tím potvrzuje, že "[s]everní hranice stavební parcely č. [parcela], daná obvodem budovy, není a ani dříve nebyla identická se severní vlastnickou hranicí pozemkové parcely č. [parcela]. Oprava chyby v zobrazení stavební parcely č. [parcela], vzniklé kresličskou chybou při překreslování mapy evidence nemovitostí, nemá proto žádnou spojitost s problematikou určení a zobrazení uvedené vlastnické hranice, která není předmětem žaloby." Stěžovatel také poukázal na část znaleckého posudku, ve které znalkyně uvedla, že identické body zaměřené podle záznamu podrobného měření změn č. 305 splňují kritéria identity podle § 71 odst. 3 a přílohy č. 15 katastrální vyhlášky, což potvrzuje správnost provedení opravy chybného zobrazení stavební parcely č. [parcela].

Stěžovatel dále namítl, že řízení před městským soudem bylo stiženo procesní vadou, neboť v rozporu s § 34 odst. 2 s. ř. s. nebyly o probíhajícím řízení vyrozuměny osoby zúčastněné na řízení. S právními účinky ke dni 29. 7. 2013 se vlastníky pozemku p. č. [parcela] stali manželé PharmDr. J. A. a D. A. Přestože na tuto skutečnost stěžovatel soud upozornil, noví vlastníci nebyli o probíhajícím řízení vyrozuměni, což mohlo zasáhnout do jejich ústavně zaručených práv.

Žalobkyně sub a) ve vyjádření ke kasační stížnosti odmítla tvrzení stěžovatele, podle kterého se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku uvedl, že v posuzovaném případě došlo ke změně polohového určení pozemku p. č. [parcela], v důsledku čehož již podle katastrální mapy není část zemského povrchu nacházející se severním směrem od rekreační chaty na stavebním pozemku p. č. [parcela] ve vlastnictví žalobců. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že znalkyně zcela samostatně odpověděla na všechny dotazy, které jí byly soudem položeny, a odborně odůvodnila své odpovědi. Žalobkyně odmítla tvrzení stěžovatele, podle něhož se znalkyně zabývala hranicí mezi pozemky p. č. [parcela], která ovšem nebyla a nemohla být předmětem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Žalobkyně odmítla také tvrzení, že znalkyně nezpochybnila záznamy podrobného měření č. 292, 305, 307 a 308, neboť znalkyně na jiném místě znaleckého posudku uvedla, že "[s]tavby oplocení v lokalitě, která je vymezena záznamy podrobného měření změn číslo 292-308, nelze věrohodně ztotožnit s hranicemi pozemků vzniklých v letech 1959 a 1960". Ze znaleckého posudku dle žalobkyně vyplývá, že katastrální úřad postupoval již od počátku v rozporu s katastrálním zákonem, neboť do řízení o opravě chyby v katastrálním operátu zavedl systém Jednotné trigonometrické sítě katastrální (SJTSK), aniž by si ověřil, že s tím souhlasí vlastníci dotčených pozemků. Tvar pozemku p. č. [parcela] před opravou katastrálního operátu se tedy liší od tvaru této parcely po opravě, a proto došlo k poškození vlastníků pozemku p. č. [parcela].

Žalobkyně dále odmítla tvrzení stěžovatele, že opravu chyby v katastrálním operátu nelze zvrátit, neboť tento katastrální operát je od 20. 12. 2011 neplatný, respektive stal se archiválií. Městský soud rozhodoval o hmotněprávním stavu před rokem 2011, znalkyně tedy postupovala správně, jestliže vycházela z katastrálního operátu platného do 20. 12. 2011. Ustanovení § 4 zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2013, stejně jako § 5 zákona č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona, podle žalobkyně stanoví, že dokumentované výsledky šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací (katastrální mapu a její číselné vyjádření) a listiny založené ve sbírce listin zůstávají nadále součástí katastrálního operátu, a nemohou tedy být archiválií. Žalobkyně uvedla, že i v obnoveném katastrálním operátu, je hranice mezi pozemky p. č. [parcela] určena jako sporná, což dosvědčuje, že žalobci právem brojí proti změně této hranice ve vztahu ke stavební parcele č. [parcela]. Žalobkyně zdůraznila, že od počátku nenapadá nesprávnost zobrazení stavební parcely č. [parcela], ale skutečnost, že polohu této parcely v katastrální mapě ve vztahu k pozemkům p. č. [parcela] nelze opravit bez souhlasu vlastníků a že k tomu musí být využity především výsledky měření z let 1959 a 1965. Tento názor podepřela žalobkyně odůvodněním rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, čj. 1 As 46/2008-134, a usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. II. ÚS 879/2011.

Žalobkyně dále popřela tvrzení stěžovatele, že vlastníci dotčení opravou chyby nepodali námitky proti obnovenému katastrálnímu operátu. Žalobci v současnosti vystupují jako žalobci u jiného správního soudu v řízení proti rozhodnutí žalovaného o neplatnosti námitek proti obnovenému katastrálnímu operátu. Žalobkyně také odmítla tvrzení stěžovatele o tom, že v řízení před soudem došlo k procesní vadě, spočívající v porušení § 34 a násl. s. ř. s. Žalobkyně uvedla, že noví vlastníci pozemku p. č. [parcela], manželé A., byli seznámeni se všemi okolnostmi prodeje tohoto pozemku, přičemž účelem převodu nemovitosti bylo odstranění sporu o hranici pozemku p. č. [parcela], neboť manželé A. jsou v příbuzenském vztahu s manželi M., tedy vlastníky pozemku p. č. [parcela]. Manželé A. tak podle žalobkyně nemohli v dané věci přispět žádnými důkazy. Vzhledem k těmto skutečnostem žalobkyně ve svém vyjádření označila kasační stížnost stěžovatele za nepřípustnou.

Žalobce b) se ke kasační stížnosti vyjádřil vesměs stejně jako žalobkyně a).

Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí městského soudu a žalobu odmítl.

Z odůvodnění:

Z obsahu kasační stížnosti vyplynulo, že novým mapováním obnovený katastrální operát pro katastrální území [k.ú.] se stal platným před vydáním kasační stížností napadeného rozsudku městského soudu. Tato informace je veřejně dostupná a žalobci nebyla rozporována. Městský soud tak ve svém rozsudku mohl a měl zohlednit skutečnost, že platností obnoveného katastrálního operátu v katastrálním území [k.ú.] odpadl předmět soudního řízení, neboť rozhodnutí stěžovatele ze dne 30. 6. 2009, ani rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 6. 3. 2009, již po obnovení katastrálního operátu nemohou zasáhnout právní sféru žalobců. Ustanovení § 17 odst. 2 katastrálního zákona z roku 1992, ve znění účinném do 1. 7. 2012, uvádí: "Dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu se dosavadní katastrální operát stává neplatný, a nadále se používá obnovený katastrální operát. Vybrané části neplatného katastrálního operátu mají trvalou dokumentární hodnotu a jsou archiváliemi."

Skutečnost, že dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací je součástí katastrálního operátu podle § 4 odst. 2 písm. d) katastrálního zákona z roku 1992 a § 5 katastrálního zákona z roku 2013, by v dané věci nemohla zachovat předmět řízení. Tato dokumentace totiž nepředstavuje správní akt, kterým by byli žalobci zasaženi na svých subjektivních veřejných právech či povinnostech, jedná se toliko o podklad pro vydání takového správního aktu podle § 50 správního řádu. Mají-li tedy žalobci za to, že pro obnovení katastrálního operátu byly využity podklady pořízené v rozporu se zákonem, tak musí napadat obnovení katastrálního operátu, nikoliv rozhodnutí stěžovatele o opravě chyby v katastrálním operátu, které již nemá žádný právní význam.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že ve věci projednávané před městským soudem pod sp. zn. 11 A 255/2011 odpadl předmět řízení před vydáním rozhodnutí ve věci. Napadený rozsudek byl tedy ve smyslu § 109 odst. 4 s. ř. s. zatížen vadou, která má za následek jeho nezákonnost. Již v řízení před městským soudem byl totiž dán důvod pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť nebyly splněny podmínky soudního řízení a tento nedostatek nemohl být odstraněn. Nejvyšší správní soud proto podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. rozsudek městského soudu ze dne 12. 12. 2013, čj. 11 A 255/2011-260, zrušil a současně odmítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2009.

Právní věta

Pokud katastrální úřad přistoupí k obnově katastrálního operátu novým mapováním, jeho dřívější rozhodnutí o opravě chyby v nahrazeném katastrálním operátu již nadále nezasahuje právní sféru adresáta, který byl tímto rozhodnutím původně dotčen. V důsledku obnovy katastrálního operátu v průběhu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí o opravě chyby v nahrazeném katastrálním operátu odpadá předmět tohoto soudního řízení, což je důvodem pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

Usnesení ze dne 6. 3. 2014

Plný text

4 As 16 /2014 - 28

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobců: a) Ing. P. J., b) RNDr. M. J., oba zast. Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem [adresa] Praha 8, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2013, č. j. 11 A 255/2011 - 260,

t a k t o :

Návrh žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2013, č. j. 11 A 255/2011 - 260, s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 12. 2013, č. j. 11 A 255/2011 - 260, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2009, č. j. ZKI-O-51/257/2009/Ho, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutí žalovaný změnil výrok rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Rakovník ze dne 6. 3. 2009, sp. zn. [číslo řízení]-72, vydaného ve věci opravy chybného údaje katastru nemovitostí, tak že „V katastru nemovitostí se v katastrálním území Ú. n. Z. dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) z. č. 344/1992 Sb., v platném znění, opravuje chybné zobrazení parcely č. st. X v analogové katastrální mapě dle Záznamu podrobného měření změn č. 305, tj. opravuje se chybné zobrazení podle geometrického a polohového určení nemovitosti, daného souřadnicemi lomových bodů v souřadnicovém systému S-JTSK, určených tímto záznamem.“. Zrušující rozsudek krajského soudu byl odůvodněn závěry znaleckého posudku o nesprávném polohovém určení stavební parcely č. X, z něhož vycházelo rozhodnutí o opravě chyby v katastrálním operátu. Tímto rozsudkem byla současně uložena povinnost žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení žalobcům ve výši 30.942 Kč a státu ve výši 25.849 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž požádal o přiznání odkladného účinku. Tento návrh stěžovatel odůvodnil tím, že s ohledem na zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vázanost právním názorem vysloveným v rozsudku krajského soudu je povinen provést znovu odvolací řízení a rozhodnout ve věci opravy chyby v již neplatném katastrálním operátu, což je plně v rozporu s příslušnou právní úpravou. Navíc vzhledem k nesrozumitelnosti napadeného rozsudku mu není zřejmé, jak by měl ve věci postupovat. Kromě toho kasační stížnost napadená i výrok o povinnosti nahradit náklady řízení státu spočívající ve znalečném, které však jako osoba osvobozená od soudních poplatků neměl platit. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemůže znamenat nepoměrně větší újmu pro žalobce. Jelikož totiž nejsou vlastníky žádné opravou chyby dotčené parcely, pozastavením účinků napadeného rozsudku do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem nemohou být dotčena přímo ani nepřímo žádná jejich práva. Přiznání odkladného účinku není zcela jistě ani v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem.

Žalobci se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřili.

Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2012, je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS: „S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro přiznání odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.

V tomto případě však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze vyhovět.

Nejvyšší správní soud stejně jako v usnesení ze dne 15. 7. 2009, č. j. 6 Ads 87/2009 - 49, upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.

Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s., které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného, bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.

Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší újmě.

V daném případě Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel újmu, která by mu měla vzniknout, nijak nekonkretizoval. Samotná okolnost, že je povinen respektovat závazný právní názor krajského soudu a znovu rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí prvního stupně o opravě chyby v katastrálním operátu, není způsobilá založit existenci nebezpečí vzniku nepoměrně větší újmy. V odvolacím řízení bude žalovaný vázán právním stavem, který tu bude v době nového rozhodnutí o odvolání, takže pokud s ohledem na současnou právní úpravu dospěje k závěru, že v původním řízení o opravě chyby v katastrálním operátu nelze pokračovat, bude moci postupovat podle příslušných ustanovení správního řádu. Ani povinnost stěžovatele nahradit náklady státu nepředstavuje nebezpečí vzniku nepoměrně větší újmy. Takovou újmu ostatně stěžovatel ani netvrdí.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatele nejsou podmínky ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. dány.

Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. března 2014

JUDr. Jiří Palla
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací