Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek1× citováno

Spisová značka

4 Azs 297/2022

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 21. 2. 2023Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: ROZTOČIL AlešECLI:CZ:NSS:2023:4.Azs.297.2022.48
Další údaje
Předmět řízení: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

Související rozhodnutí

  • Cituje:5 Azs 354/2021
  • Cituje:8 Azs 281/2020
  • Cituje:6 Azs 210/2020

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 21. 2. 2023

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: T. L. N., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2022, č. j. OAM-80/LE-BA05-HA15-2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-41,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-41, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Přehled dosavadního řízení

[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl tak, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil.

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž poukázal na důvody podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany a zmínil obavy z návratu do země původu. Požádal o přiznání odkladného účinku žalobě a o ustanovení opatrovníka k ochraně svých práv.

[3] Krajský soud usnesením ze dne 8. 9. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-20, návrh žalobce na ustanovení zástupce a návrh na přiznání odkladného účinku žaloby zamítl a vyzval žalobce, aby ve lhůtě 8 dnů od doručení tohoto usnesení odstranil vadu žaloby a uvedl žalobní body, z nichž bude patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje výrok napadeného rozhodnutí za nezákonný nebo nicotný.

[4] Následně krajský soud žalobu v záhlaví uvedeným usnesením odmítl, neboť neobsahovala žádný řádně formulovaný žalobní bod a žalobce na výzvu soudu k odstranění této vady nereagoval.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[5] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítl, že došlo k vadám při doručování usnesení krajského soudu ze dne 8. 9. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-20, obsahujícího výzvu k doplnění žalobních bodů, přičemž tyto vady měly za následek nezákonnost napadeného usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby. Z lustrace pobytu stěžovatele založené na č. l. 19 spisu krajského soudu je zřejmé, že dne 26. 8. 2022 byl stěžovatel přemístěn do Pobytového střediska Havířov a následně mu bylo téhož dne umožněno opustit pobytové středisko do 24. 9. 2022. Jako adresu propustky stěžovatel uvedl adresu: J. X, P X. Právě na tuto adresu se krajský soud pokusil doručit usnesení ze dne 8. 9. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-20, avšak dne 27. 9. 2022 byla zásilka vrácena soudu, aniž by se ji stěžovateli podařilo doručit. Krajský soud následně uzavřel, že stěžovateli bylo podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř“), doručeno uplynutím desátého dne ode dne, kdy byla v Pobytovém středisku Havířov připravena výzva k převzetí písemnosti, tj. dne 22. 9. 2022.

[6] Adresou pro doručování stěžovateli ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. měla být adresa místa pobytu cizince podle druhu pobytu cizince. Adresou místa pobytu stěžovatele ke dni vydání kasační stížností napadeného usnesení byla adresa, kterou ve smyslu § 82 odst. 1 a 3 zákona o azylu oznámil při opuštění pobytového střediska na dobu déle než 15 dnů, tedy adresa J. X, P. X. Tato adresa tak byla dle přesvědčení stěžovatele jeho adresou pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Nepodařilo-li se krajskému soudu na tuto adresu doručit, resp. zásilka adresovaná stěžovateli byla krajskému soudu vrácena s tím, že adresát nemá na tomto místě označenou schránku, a nepodařilo-li se stěžovateli doručit ani na předchozí poslední známou adresu hlášeného pobytu (zásilka sice krajskému soudu nebyla vrácena, ale nebyl na ní vyznačen den převzetí ani podpis stěžovatele), pobyt stěžovatele nebyl znám a bylo na místě mu ustanovit opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. za účelem ochrany jeho práv a zájmů. V této souvislosti stěžovatel odkázal na závěry uvedené v rozsudcích NSS ze dne 31. 10. 2022, č. j. 5 Azs 354/2021-21, a ze dne 29. 4. 2021, č. j. 8 Azs 281/2020-63.

[7] V návaznosti na výše uvedené stěžovatel konstatoval, že ke dni 22. 9. 2022 nemohly nastoupit účinky fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. s ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. uplynutím desátého dne úložní lhůty doručením na adresu Pobytového střediska X, když se zde stěžovatel kde dni vydání usnesení ze dne 8. 9. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-20, nezdržoval a jeho adresou pro doručování byla ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 24 odst. 2 zákona o azylu adresa, kterou uvedl při opuštění pobytového střediska na dobu delší než 15 dnů. Vady řízení při doručování usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce pro řízení způsobily, že toto usnesení nemohlo nabýt právní moci dříve než ke dni 20. 10. 2022, kdy bylo stěžovateli předáno v pobytovém středisku X, a tudíž nebylo možné žalobu odmítnout ke dni 24. 10. 2022, jelikož k tomuto dni neuplynula lhůta pro doplnění samotné žaloby.

[8] Pro úplnost stěžovatel dodal, že ačkoliv se dne 22. 9. 2022 osobně dostavil na příslušné pracoviště žalovaného, kde mu byla prodloužena platnost průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany, nebyla mu žádná (jemu doručovaná) písemnost předána ani k jejímu převzetí nebyl vyzván a s usnesením krajského soudu ze dne 8. 9. 2022 měl poprvé možnost se seznámit teprve dne 20. 10. 2022 při opakovaném prodloužení platnosti průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany.

[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že námitky stěžovatele směřují do procesního postupu soudu, a proto ponechává posouzení jejich důvodnosti na Nejvyšším správním soudu, neboť nedisponuje dostatkem nezbytných informací k zaujetí vlastního stanoviska.

III. Posouzení kasační stížnosti

[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[11] Kasační stížnost je důvodná.

[12] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že kasační stížnost je založena na důsledcích stěžovatelem tvrzeného nesprávného doručování usnesení ze dne 8. 9. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-20, krajským soudem.

[13] Podle § 42 odst. 5 s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.

[14] Podle § 49 odst. 4 o. s. ř., nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

[15] Podle § 2 odst. 1 písm. b) věty první a druhé zákona o azylu, žadatelem o udělení mezinárodní ochrany cizinec, který podal v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany má dále cizinec po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32 a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle soudního řádu správního, má-li tato žaloba odkladný účinek nebo do vydání usnesení krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku, pokud o něj cizinec požádal.

[16] Podle § 77 odst. 1 téhož zákona, místem hlášeného pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany je azylové zařízení, do něhož je ministerstvem umístěn, nebo zařízení pro zajištění cizinců anebo přijímací středisko, ve kterém je zajištěn.

[17] V evidenční kartě stěžovatele na č. l. 19 spisu krajského soudu je uveden příchod stěžovatele do Pobytového střediska X dne 26. 8. 2022 a propustka stěžovatele na dobu od 26. 8. 2022 do 24. 9. 2022 na adresu J. X, P. X. V evidenční kartě stěžovatele na č. l. 56 spisu krajského soudu je uvedena propustka stěžovatele na adresu J. X, P. X na dobu od 26. 8. 2022 do 24. 9. 2022 a od 22. 9. 2022 do 22. 10. 2022. Krajský soud dále u spoluvlastnic budovy na adrese J. X, P. X, zjistil, že stěžovatel na této adrese nikdy nebydlel a je jim neznámý.

[18] Krajský soud usnesení ze dne 8. 9. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-20, doručoval stěžovateli do Pobytového střediska X, kde dle doručenky založené ve spise byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí dne 12. 9. 2022 a adresátu (stěžovateli) byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl, a poté co si ji stěžovatel nevyzvedl v úložní době, byla vložena do schránky dne 27. 9. 2022. Stěžovatel si tedy zásilku obsahující předmětné usnesení nepřevzal. Dále krajský soud toto usnesení doručoval také na adresu J. X, P. X, kde dle obálky založené ve spise byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí dne 13. 9. 2022 a stěžovateli byla zanechána výzva, aby si zásilku (písemnost) vyzvedl. Dne 26. 9. 2022 byla zásilka vrácena soudu s tím, že zásilku nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta, neboť nemá schránku.

[19] Podle § 46b písm. a) o. s. ř. je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu (…) adresa místa pobytu cizince na území České republiky podle druhu pobytu cizince. V případě cizinců může být adresou pro doručování adresa místo hlášeného pobytu podle § 77 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to v případě, že cizinec je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Místo hlášeného pobytu dle § 77 zákona o azylu přitom nelze zaměňovat s adresou uvedenou pro účely dočasného opuštění pobytového střediska dle § 82 zákona o azylu. Stěžovatel však vydáním usnesení ze dne 8. 9. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-20, pozbyl podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, neboť žaloba stěžovatele neměla odkladný účinek a krajský soud tímto usnesením žádost stěžovatele o přiznání odkladného účinku zamítl. Nebylo proto možné od 8. 9. 2022 vycházet z toho, že místo jeho hlášeného pobytu je výše uvedené pobytové zařízení. Adresa stěžovatele v pobytovém zařízení tedy již nebyla v době doručování usnesení krajského soudu ze dne 8. 9. 2022 adresou pro doručování dle § 46b písm. a) o. s. ř., neboť již nebyla místem hlášeného pobytu stěžovatele ve smyslu § 77 zákona o azylu. Nebylo proto ani možné na tuto adresu doručit fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. Z výše uvedeného vyplývá, že krajský soud nepostupoval správně, když vycházel z toho, že stěžovateli bylo usnesení ze dne 8. 9. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-20, doručeno v Pobytovém středisku X fikcí dne 22. 9. 2022 a toto datum vyznačil jako datum nabytí právní moci tohoto usnesení.

[20] Ve vztahu k adrese, na kterou měl stěžovatel povolenou propustku, Nejvyšší správní soud konstatuje, že ani tato adresa nebyla a nemohla být adresou pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., neboť jak již zdejší soud konstatoval v bodu 21 rozsudku ze dne 15. 10. 2022, č. j. 6 Azs 210/2020-20, adresu propustky uvedenou pro účely dočasného opuštění pobytového střediska dle § 82 zákona o azylu nelze považovat za adresu pro doručování. Obálka se zásilkou obsahující usnesení ze dne 8. 9. 2022 byla soudu vrácena s tím, že adresát je neznámý a nemá schránku, přičemž spoluvlastnice domu na této adrese soudu sdělily, že stěžovatel na tomto místě nebydlel ani nijak nepřebýval. Ani na tuto adresu tak stěžovateli nebylo předmětné usnesení doručeno.

[21] V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší správní soud přisvědčil argumentaci stěžovatele, že ve vztahu k usnesení krajského soudu ze dne 8. 9. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-20, nemohly ke dni 22. 9. 2022 nastoupit účinky fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. Nezbývá tak než vycházet z tvrzení stěžovatele, že se s tímto usnesením fakticky seznámil dne 20. 10. 2022, při opakovaném prodloužení platnosti průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Lhůta 8 dnů k odstranění vady žaloby spočívající v absenci žalobních bodů proto žalobci nemohla uplynout ke dni vydání kasační stížností napadeného usnesení dne 24. 10. 2022. Stěžovateli je tudíž třeba přisvědčit také v tom, že k odmítnutí žaloby došlo ze strany krajského soudu před uplynutím lhůty pro doplnění žalobních bodů, což zakládá nezákonnost tohoto usnesení a naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.

[22] V dalším řízení tak bude na krajském soudu, aby usnesení ze dne 8. 9. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-20, stěžovateli řádně doručil a následně v řízení postupoval v návaznosti na procesní aktivitu stěžovatele.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

[23] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou. Usnesení krajského soudu proto podle § 110 odst. 1 věty prvé s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

[24] Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnost (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. února 2023

Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu

Usnesení ze dne 19. 1. 2023

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: T. L. N., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2022, č. j. OAM-80/LE-BA05-HA15-2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-41,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek vůči rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2022, č. j. OAM-80/LE-BA05-HA15-2022, a vůči usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2022, č. j. 53 Az 6/2022-41.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl tak, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil.

[2] Krajský soud žalobu žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného nadepsaným usnesením odmítl, neboť neobsahovala žádný řádně formulovaný žalobní bod a žalobce na výzvu soudu k odstranění této vady nereagoval.

[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) proti tomuto usnesení krajského soudu brojí kasační stížností, jejíž součástí je návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“). Stěžovatel tento návrh odůvodňuje tím, že nepřiznáním odkladného účinku by mu byla způsobena nenahraditelná újma, která by dosahovala intenzity nepřiměřeného zásahu do práva na respektování jeho soukromého a rodinného života. Stěžovateli je již v důsledku nabytí právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nejen uložena povinnost vycestovat z území České republiky ve správním orgánem stanovené lhůtě, ale současně mu již není dána žádná jiná možnost alternativního řešení jeho pobytové situace. Veškeré sociální a rodinné zázemí stěžovatele se přitom nachází právě na území České republiky, do které stěžovatel přicestoval již v roce 1994. V zemi původu stěžovatel nemá žádné zázemí ani zdroj příjmů. Naproti tomu na území České republiky má přátele a známé, kteří mu emočně i finančně pomáhají. Integrace do společnosti v zemi původu je pro stěžovatele nepředstavitelná. V této souvislosti stěžovatel poukázal na usnesení Nejvyšší správního soudu ze dne 25. 8. 2022, č. j. 6 Azs 170/2022-23. Přiznání odkladného účinku nezasahuje do práv třetích osob a stěžovateli není známo, že by mohlo dojít k ohrožení důležitého veřejného zájmu.

[4] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nepovažuje za důvodný. Stěžovatelem uvedené skutečnosti nenasvědčují tomu, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí pro něj znamenaly újmu. Ve svém návrhu nedokládá reálné skutečnosti svědčící o zásahu do práva na respektování jeho soukromého a rodinného života. Respektování pravomocných rozhodnutí správních orgánů představuje důležitý veřejný zájem. Odkaz stěžovatele na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 170/2022-23 není přiléhavý. Podle názoru žalovaného je pro posuzovanou věc přiléhavé usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2022, č. j. 3 Azs 23/2022-19.

[5] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje kumulativní splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou disproporcionalitu újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.

[6] V posuzovaném případě byly splněny obě uvedené podmínky, a Nejvyšší správní soud tak shledal návrh stěžovatele důvodným. Z tvrzení stěžovatele je zřejmé, že v případě nepřiznání odkladného účinku by nebyl nadále oprávněn pobývat na území České republiky, což by s ohledem na délku jeho pobytu na území České republiky představovalo intenzivní zásah do jeho soukromé sféry. Také je vystaven riziku dalších kroků správních orgánů vůči osobám neoprávněně pobývajícím na území ČR. Nejvyšší správní soud zároveň neshledal, že by se přiznání odkladného účinku jakkoli dotklo práv třetích osob. Lze proto konstatovat, že první podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna je. Výkon rozhodnutí žalovaného by mohl představovat pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by se tento výkon a jiné právní následky napadeného rozhodnutí neodložily. Nucené vycestování mimo území České republiky by mělo nepochybně za následek i ztížení možností stěžovatele uplatnit svá práva v řízení u soudu, přestože je zastoupen.

[7] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V daném případě přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalované po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí krajského soudu přezkoumávána. Lze tedy konstatovat, že v projednávané věci přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[8] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2023

Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací