5 A 127/2002

Právní věta

I. „Nemožnost zjednat nápravu v odvolacím řízení“ ve smyslu § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu je nemožností v objektivním smyslu. Pro povolení obnovy řízení z tohoto důvodu není určující, zda v odvolacím řízení byla náprava skutečně zjednána, ale rozhodující je to, zda nesprávný postup správního orgánu bylo či nebylo možno uplatnit nejpozději odvoláním. II. Skutečnost, že důkaz byl opatřen nezákonným způsobem, ještě neznamená, že takový důkaz je nepravdivý ve smyslu § 62 odst. 1 písm. e) správního řádu. Důvodně tvrzenou nezákonnost důkazů, o které se rozhodnutí opírá, vyšlou najevo po právní moci rozhodnutí, lze však považovat za důvod obnovy řízení podle § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu; „novou skutečností“ by tu byla právě nově najevo vyšlá nezákonnost získání důkazu. Jestliže však účastník řízení již v době řízení o věci samé znal skutkové okolnosti, o které opírá pozdější tvrzení o nezákonnosti použitých důkazů, nejde o skutečnosti nové; takový důvod proto nemůže být důvodem obnovy řízení ani podle § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu. K nápravě právních vad pravomocného rozhodnutí slouží jiné instituty správního řádu.