Plný text
k § 47 odst. 3 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2004, čj. 5 A 154/2002-51)
Věc: Ing. M. C. proti Komisi pro cenné papíry o uložení pokuty.Komise pro cenné papíry uložila žalobci ve výroku IV rozhodnutí ze dne 6. 5. 2002 podle § 9 odst. 3 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „zákon č. 15/1998 Sb.“), za porušení povinností žalobce jako člena představenstva akciové společnosti T. dle § 183a odst. 11 písm. a), b) obchodního zákoníku pokutu ve výši 100 000 Kč.
Prezidium Komise pro cenné papíry k rozkladu žalobce změnilo rozhodnutí Komise pro cenné papíry ve výroku IV tak, že pokutu snížilo na 50 000 Kč.
V žalobě žalobce mj. namítal, že ve správních rozhodnutích žalované schází přezkoumatelná úvaha o tom, jak a s přihlédnutím ke kterým skutečnostem a s pominutím jakých okolností stanovila výši pokuty.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení, rozhodnutí Prezidia Komise pro cenné papíry ve výroku týkajícím se žalobce zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud za důvodnou považuje námitku žalobce, že ve správních rozhodnutích žalované schází přezkoumatelná úvaha o tom, jak a s přihlédnutím ke kterým skutečnostem a s pominutím jakých okolností stanovila žalovaná výši pokuty.
Pokutu podle § 9 odst. 1, 3 zákona č. 15/1998 Sb. je možno uložit členu představenstva cílové společnosti dle § 183a odst. 11 obchodního zákoníku v případě, že tento speciální subjekt, u něhož je schopnost nést následky svého protiprávního jednání vázána právě na způsobilost mít ono kvalifikované právní postavení, se dopustí jednání, které je v rozporu s citovaným ustanovením, tedy svým jednáním poruší princip neutrality a ohrozí právem chráněný zájem. V daném případě jde o odpovědnost, která má znaky odpovědnosti objektivní, tedy o odpovědnost, při níž není zkoumáno zavinění, ale k jejímuž vyvození je nutné prokázat protiprávní jednání subjektu, v tomto případě žalobce jako fyzické osoby vykonávající funkci člena představenstva akciové společnosti.
Ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 15/1998 Sb. stanoví, že při ukládání opatření k nápravě a sankcí Komise vychází zejména z povahy, závažnosti, způsobu, doby trvání a následků protiprávního jednání. Při rozhodování o výběru opatření k nápravě nebo sankce je Komise dále povinna přihlížet také k povaze podnikatelské a jiné výdělečné činnosti, kterou vykonává osoba, jíž se opatření k nápravě nebo sankce ukládá, a vycházet z přiměřenosti při ukládání pokuty vzhledem k majetkovým poměrům osoby.
Jak patrno, § 10 odst. 4 zákona č. 15/1998 Sb. uvádí demonstrativní výčet kritérií pro stanovení výše sankce (pokuty). Z rozhodnutí žalované ze dne 6. května 2002 vyplývá, že se žalovaná při stanovení výše pokuty výslovně zabývala závažností a následky protiprávního jednání žalobce. V odůvodnění rozhodnutí se však žalovaná ostatními jmenovanými kritérii zabývala velice povrchně, zvláště pokud se týkalo povahy a způsobu protiprávního jednání, kterého se dopustil žalobce osobně.
Z rozhodnutí o rozkladu proti označenému rozhodnutí pak vyplývá, že se ani rozkladový orgán – Prezidium Komise pro cenné papíry – v odůvodnění, ve kterém se překrývají jednotlivá odůvodnění, vztahující se k pokutám uloženým různým účastníkům řízení (navíc za porušení rozdílných právních povinností), podrobně nezabýval povahou a způsobem protiprávního jednání žalobce. I on se omezil na pouhé konstatování, že žalobce spolu s další osobou podepsal mandátní smlouvu s obchodníkem s cennými papíry.
Pokud tedy správní orgán I. stupně zmínil a odůvodnil jen některá kritéria pro stanovení pokuty a správní orgán II. stupně ve svém rozkladovém rozhodnutí výslovně neuvedl a dostatečně neodůvodnil všechna zbývající kritéria, jedná se o vadu řízení.
Institut správního uvážení v takovéto koncepci rozhodnutí (obsahujícího několik výroků, rozličné účastníky řízení, sankce za porušení různé právní povinnosti apod.) totiž při své realizaci s ohledem na jeho možnou přezkoumatelnost ve správním soudnictví, ale i s ohledem na jeho srozumitelnost účastníkům řízení, vyžaduje, aby z odůvodnění rozhodnutí bylo jasně patrno, k jakému účastníku řízení a k porušení kterého ustanovení zákona se jednotlivé odůvodnění vztahuje, a aby všechna v demonstrativním výčtu uvedená kritéria pro uložení sankce konkrétnímu účastníku řízení byla výslovně zmíněna a dostatečně odůvodněna. Dále musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, která další, v demonstrativním výčtu výslovně neuvedená kritéria byla vzata v úvahu.
Protože žalovaná v souladu s výše uvedeným nepostupovala, jedná se o pochybení mající za následek zrušení napadeného rozhodnutí.
Právní věta
I. Pokud správní orgán I. stupně označí a odůvodní jen některá kritéria, z nichž vycházel při stanovení pokuty, a orgán II. stupně ve svém rozhodnutí výslovně neuvede a dostatečně neodůvodní všechna zbývající kritéria, jedná se o vadu řízení.
II. Rozhodnutí týkající se několika účastníků řízení, obsahující několik výroků a ukládající několik sankcí za nesplnění různých právních povinností dostojí požadavku srozumitelnosti a přezkoumatelnosti ve správním soudnictví jen tehdy, je-li z jeho odůvodnění jasně patrno, k jakému účastníku řízení a k porušení kterého ustanovení zákona se jednotlivé odůvodnění vztahuje, a jsou-li všechna – v demonstrativním výčtu zákona uvedená – kritéria pro uložení sankce konkrétnímu účastníku řízení výslovně zmíněna a dostatečně odůvodněna. Stejně tak musí být nade vší pochybnost zřejmé, která další – v demonstrativním zákonném výčtu výslovně neuvedená – kritéria byla vzata v úvahu.