Rozsudek ze dne 16. 5. 2019
Plný text
5 Ads 63/2018 - 46
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: S. K., zastoupená JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem [adresa] Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. SZ/MPSV-2017/149729-916, čj. MPSV-2017/154225-916, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2017, čj. 78 Ad 28/2017-29,
t a k t o :
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 573 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Bedřicha Hájka, advokáta.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Most (dále jen „úřad práce“), ze dne 29. 6. 2017, čj. 119978/2017/MOS, kterým byl žalobkyni podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v relevantním znění (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), přiznán doplatek na bydlení ve výši 1 411 Kč měsíčně s počátkem plnění od května 2017.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u krajského soudu, který ji výše uvedeným rozsudkem zamítl.
[3] Krajský soud s odkazem na § 33 odst. 1 písm. b), § 34 písm. a) až c) a § 35 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi konstatoval, že spornou otázkou je výše doplatku na bydlení, na který žalobkyni vznikl nárok. Své námitky ovšem směřovala jen k částečně nepřiznaným úhradám za elektřinu a plyn, proto nebylo nutné se zabývat posuzováním celé výše dané dávky.
[4] Krajský soud zdůraznil, že správní orgány sice musí při posuzování výše doplatku na bydlení zohlednit individuální situaci konkrétního žadatele, ale to neznamená, že by byly povinny zkoumat veškeré aspekty způsobu jeho života, energetickou náročnost, stáří či počet spotřebičů aj. Ustanovení § 34 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi totiž konkrétně ve vztahu k odůvodněným nákladům na prokazatelně nezbytnou spotřebu energií určuje, že výše těchto nákladů se stanoví jako v místě obvyklá průměrná cena za dodávku energií pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů těchto energií. S ohledem na zákonné parametry se tedy nelze určitému paušalizování při výpočtu nákladů na energie vyhnout. Stanovení paušální částky sice musí respektovat subjektivní možnosti a potřeby žadatele, nikoli však až do té míry, že by se exaktně prověřoval chod jeho domácnosti – rozhodující pro výpočet jsou zejména údaje o spotřebě v místě obvyklé.
[5] Krajský soud dále k námitce žalobkyně, že vzorce používané žalovaným neuvádějí konkrétní individualizované hodnoty, z nichž bylo při výpočtu nezbytné spotřeby energií vycházeno, odkázal na svůj rozsudek ze dne 27. 10. 2016, čj. 75 Ad 14/2015-33, a konstatoval, že ve správním rozhodnutí se nelze spokojit jen s uvedením přiznané částky doplatku na bydlení (resp. jakékoliv jiné dávky), aniž by z něj současně vyplývalo, jakou metodikou k ní správní orgány dospěly a z jakých vstupních dat vycházely. V projednávané věci úřad práce tento názor nerespektoval, neboť pouze stanovil, že započtená výše obvyklých nákladů na elektrickou energii činí 675,12 Kč a na plyn 179,42 Kč. Odůvodnění rozhodnutí úřadu práce sice obsahuje některé obecné vzorce pro výpočet, ale chybí konkrétní hodnoty, které byly pro výpočet v této věci do vzorců dosazeny. V rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nejsou uvedeny důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání a úvahy ve vztahu k výpočtům nezbytné spotřeby energií. Rozhodnutí úřadu práce je proto nepřezkoumatelné, přičemž žalovaný tuto vadu v odvolacím řízení neodstranil. Z rozhodnutí žalovaného zejména není zřejmé, jaká data jsou považována za vstupní, např. kolik činí průměrná spotřeba elektřiny v sazbě D02d, jež měla být žalovanému sdělena ze strany Energetického regulačního úřadu, v jakém rozmezí se pohybují platné ceníkové ceny za distribuci a dodávku elektřiny a plynu jednotlivých dodavatelů, včetně s tím spojených nákladů.
[6] Žalovaný dále ve svém rozhodnutí uvedl průměrnou nezbytnou spotřebu energie domácnosti na vaření v hodnotě 600 kWh/rok, resp. 0,6 MWh/rok, přičemž uvedenou informaci dle svého vyjádření získal od nevládní environmentální organizace Hnutí DUHA. Takový zdroj pro účely výpočtu doplatku na bydlení (resp. odůvodněných nákladů na bydlení) shledal krajský soud irelevantním. Uvedené informace nadto podle krajského soudu nemají oporu ve spisu (např. v podobě vyjádření spolku či jiné obdobné listiny). Tato námitka přitom byla vznesena již v odvolání proti rozhodnutí úřadu práce, ale žalovaný se jí podrobněji nezabýval.
[7] K námitce žalobkyně, že správní orgány při stanovení výše odůvodněných nákladů za energie nezohlednily velikost jejího bytu a počet společně posuzovaných osob, krajský soud odkázal na § 34 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi s tím, že tento právní předpis předpokládá posouzení hlediska velikosti bytu, na který musí vzít orgány pomoci v hmotné nouzi při výpočtu zřetel z úřední povinnosti. Z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, zda správní orgány k hledisku velikosti bytu při stanovení výše úhrady prokazatelné nezbytné spotřeby energií skutečně přihlédly, což krajský soud blíže rozvedl.
[8] Krajský soud v této souvislosti dále uvedl, že nezahrnutí velikosti bytu do vzorců při stanovení energie na svícení, spotřeby jiných elektrických spotřebičů a vaření nemusí být vždy nutně v rozporu se zákonem. Je možné, že takový postup užil žalovaný s ohledem na specifickou situaci žalobkyně, avšak nijak jej nezdůvodnil. Rozhodnutí žalovaného je proto též z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.
[9] Ve vztahu ke spotřebě elektrické energie vynaložené na vaření a svícení a na jiné elektrické spotřebiče v souvislosti s počtem osob v domácnosti krajský soud konstatoval, že zákon o pomoci v hmotné nouzi uvedené hledisko v § 34 písm. c) na rozdíl od velikosti bytu nezmiňuje, nelze proto správním orgánům vyčítat, že jej do svých výpočtů nezahrnuly.
[10] Povinnost správních orgánů použít podle § 65 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi při výpočtu úhrady prokazatelné nezbytné spotřeby energií ve smyslu § 34 písm. c) citovaného předpisu programovou aplikaci OK Nouze, nezbavuje podle názoru krajského soudu správní orgány povinnosti vyhodnotit každou žádost o dávku doplatku na bydlení individuálně. Je proto v souladu s námitkou žalobkyně neobvyklé, že součástí výpočtu je výše průměrné spotřeby elektřiny v sazbě D02d stanovená pro celou Českou republiku. Nejen s ohledem na logické rozdíly mezi vesnicí a městem, domem a bytem [adresa] § 34 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi je dle krajského soudu zřejmé, že se průměrná spotřeba v jednotlivých případech musí odlišovat. Posouzení této otázky není z rozhodnutí žalovaného patrné.
[11] Krajský soud se rovněž pozastavil nad žalobkyní namítanou paušalizací odůvodněných nákladů na elektřinu v částce 675,12 Kč a plyn v částce 179,42 Kč. V řízení vedeném krajským soudem pod sp. zn. 75 Ad 14/2015 totiž ve skutkově obdobném případě přiznaly správní orgány tehdejší účastnici rovněž jako součást doplatku na bydlení odůvodněné náklady 675,12 Kč za elektrickou energii a 179,42 Kč za plyn. Mezi dotčenými byty je přitom nezanedbatelný rozdíl v jejich velikosti. Další rozdíl mezi těmito případy krajský soud spatřoval ve značném časovém odstupu, přičemž v důsledku neustálého kolísání cen energií v průběhu jednotlivých let bylo na žalovaném, aby zdůvodnil, na základě jakých skutečností může úhrada za elektřinu a plyn v dané lokalitě činit stále shodnou částku.
[12] K námitce žalobkyně, že výše úhrady za energie zůstává stejná po dobu několika let i přesto, že v mezidobí došlo ke změně sazby DPH z 19 % na 21 %, krajský soud uvedl, že nemá k dispozici srovnání dotčených vzorců z doby předešlé. Z nyní správními orgány užívaného výpočtu je patrné, že je vzata v úvahu aktuálně platná sazba DPH ve výši 21 %.
[13] Krajský soud tedy zrušil rozhodnutí žalovaného i úřadu práce a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
II. Podstatný obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované
[14] Rozsudek krajského soudu napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností.
[15] Stěžovatel uvedl, že při postupu dle zákona o pomoci v hmotné nouzi jsou zohledňovány zálohy na energie ve výši nákladů na bydlení v místě obvyklé a zdůraznil, že orgány pomoci v hmotné nouzi jsou povinny v řízení o dávkách používat aplikační program automatizovaného zpracování údajů hmotné nouze (dále jen „aplikační program“) dle § 52 odst. 3 uvedeného zákona, účinného od 1. 1. 2007. Došlo k liberalizaci trhu s elektrickou energií, proto byl nastaven nově (oproti roku 2006) mechanismus výpočtu nákladů na energie. Žadatel o dávku na tiskopise „Informace o užívaném bytu (obývaném prostoru)“ uvádí adresu a plochu bytu, druh a účel užívání energií, identifikační údaje distributorů, v případě elektrické energie druh sazby a počet jističů (fází). Na základě těchto informací se vypočte měsíční spotřeba energie (na vytápění, na svícení a malé domácí spotřebiče, pro ohřev vody, na vaření). Vypočtené spotřeby jsou rozpočítány podle jednotlivých druhů energií uvedených v tiskopise. Na základě zadaného jsou zjištěny platné ceníkové ceny za distribuci a dodávku a z vypočtených hodnot spotřeby se vypočtou teoretické náklady na elektřinu a plyn. Jako výše úhrady za prokazatelnou nezbytnou spotřebu energií se použijí žadatelem uvedené skutečné náklady za úhradu spotřeby, avšak maximálně do výše vypočtených teoretických nákladů.
[16] Jednotlivé položky odůvodněných nákladů na bydlení jsou ohraničeny výší v místě obvyklou ve srovnání s dávkou příspěvek na bydlení, jejíž možná výše je, zjednodušeně řečeno, ohraničena normativními náklady na bydlení. Výše těchto nákladů je stanovena s ohledem na počet obyvatel v obci a počet osob v rodině. Stanovení výše doplatku na bydlení není u energií jednoduchou záležitostí, proto její výpočet provádí algoritmus zavedený v aplikačním programu. Stěžovatel je názoru, že splnil požadavky rozsudku krajského soudu ze dne 27. 10. 2016, čj. 75 Ad 14/2015-33, kladené na odůvodnění rozhodnutí o dávce doplatku na bydlení. Informace, kolik činí průměrná spotřeba elektřiny v sazbě D02d, v jakém rozmezí se pohybují platné ceníkové ceny za distribuci a dodávku elektřiny a plynu jednotlivých dodavatelů, včetně s tím spojených nákladů, nejsou nezbytnou součástí odůvodnění tohoto rozhodnutí. Žalovanému nejsou známa vstupní data, např. kolik činí průměrná spotřeba elektřiny v sazbě D02d, která poskytuje Energetický regulační úřad přímo společnosti OK systém, a. s., a jsou zahrnuta do aplikačního programu. Stěžovatel není oprávněn tato data přezkoumávat.
[17] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že není patrné, jakými podklady se řídil při výpočtu nezbytné spotřeby. Naopak v jeho rozhodnutí jsou tyto podklady uvedeny, a to velikost bytu, účel užití jednotlivých energií, distributor elektřiny i plynu, sazba a jistič týkající se elektřiny. Součástí odůvodnění rozhodnutí by neměl být údaj o průměrování spotřeby energie na vaření. Detaily požadované krajským soudem nejsou srovnatelné s údaji, které jsou podle § 50 zákona o pomoci v hmotné nouzi rozhodnými údaji pro nárok na dávku.
[18] Stěžovatel tedy označil, z jakých podkladů vycházel a dále porovnal výši skutečné zálohy na elektřinu a plyn s výší nákladů na elektřinu a plyn, která je v místě obvyklá. Následně byly aplikací, kterou jsou správní orgány povinny používat, vyčísleny odůvodněné náklady na plyn ve výši 179,42 Kč a na elektřinu ve výši 675,12 Kč.
[19] Stěžovatel s odkazem na své rozhodnutí dále uvedl, že se k velikosti bytu přihlíží pouze v případě, kdy jsou elektřina nebo plyn využívány k vytápění bytu. V případě využití energií pouze k vaření, svícení a spotřebě jinými elektrickými spotřebiči, jako je tomu v případě žalobkyně, se k velikosti bytu nepřihlíží. Jedná se o principy stanovení výpočtu výše úhrady za prokazatelnou nezbytnou spotřebu energií, které byly vypracovány za účelem stanovení metodiky a algoritmu výpočtu nezbytných nákladů za spotřebovanou energii. Stěžovatel není oprávněn hodnotit správnost či způsob stanovení těchto principů, je povinen je respektovat, proto je v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl jako fakt a dále je již nehodnotil. Požadavek krajského soudu, aby byl odůvodněn rozdíl v přístupu při výpočtu jednotlivých druhů spotřeby, považuje stěžovatel za výklad přesahující naplnění dikce ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. V řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi jsou zohledňovány mnohé vstupní informace, a pokud by u každé měl orgán pomoci v hmotné nouzi předpokládat, že pouhé konstatování faktu nepostačuje, je nutné jej detailně vysvětlit, nebylo by možné rozhodovat o těchto dávkách v zákonem stanovených lhůtách.
[20] Stěžovatel nedisponuje konkrétními vstupními daty sdělovanými Energetickým regulačním úřadem přímo společnosti OK systém a. s., která je tvůrcem aplikačního programu. Krajskému soudu se může jevit jako neobvyklé, že výše průměrné spotřeby elektřiny v sazbě D02d je stanovena pro celou Českou republiku, ale takto byl výpočet nastaven metodikou pro výpočet nezbytných nákladů za spotřebovanou energii a stěžovatel je musí respektovat. Obdobné platí rovněž o užití vstupních dat od Hnutí DUHA; stěžovatel není oprávněn přezkoumávat užití vstupních dat do algoritmu výpočtu.
[21] Stěžovatel zdůraznil, že není v jeho možnostech uvést důvody, pro které programová aplikace údajně (dle názoru krajského soudu) nezohledňuje vývoj cen energií a generuje stále stejné částky.
[22] Podle názoru stěžovatele je napadený rozsudek šikonózní a požaduje vyhotovení odůvodnění rozhodnutí v takovém rozsahu, který by vedl k nepřehlednosti, nesrozumitelnosti a možné nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, navíc stěžovatel nedisponuje podrobnými informacemi o výpočtu odůvodněných nákladů na dodávku elektřiny a plynu (výše v místě obvyklá) pro každou konkrétní domácnost, do které je vyplácen doplatek na bydlení.
[23] Žalobkyně se vyjádřila ke kasační stížnosti a uvedla, že základem právního problému je záměr žalovaného regulovat odůvodněné náklady bydlení na korunu přesně. Tato snaha podmiňuje příliš složité a náročné výpočty, které stěžovatel nezvládl vysvětlit. Skutečnost, že složité vzorce generují po více let shodné konstanty, je dokladem toho, že ve výpočtové aplikaci je blíže nespecifikovatelný problém.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[24] Kasační stížnost není důvodná.
[25] NSS úvodem podotýká, že o obdobných kasačních námitkách stejného stěžovatele již rozhodl v rozsudku ze dne 17. 5. 2018, čj. 2 Ads 99/2018-46. Kasační stížnost v citované věci směřovala proti obdobnému rozsudku krajského soudu, který se týkal téže problematiky. NSS nemá důvod odchýlit se v této věci od názorů vyslovených druhým senátem, a proto z nich v tomto rozsudku vychází.
[26] Podle § 34 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi se do odůvodněných nákladů na bydlení započítávají úhrada prokazatelné nezbytné spotřeby energií; úhradou prokazatelné nezbytné spotřeby energií se rozumí úhrada dodávky a spotřeby elektrické energie, plynu, případně výdaje na další druhy paliv, a to ve výši, která je v místě obvyklá; výše úhrady za prokazatelnou nezbytnou spotřebu energií se stanoví jako průměrná cena za dodávku energií pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů těchto energií, nejvýše však ve výši skutečných úhrad; v odůvodněných případech lze navýšit takto zjištěné částky až o 10 %; za odůvodněný případ se považuje zejména dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav.
[27] Podle § 52 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi Ministerstvo zajišťuje pro provádění zákona na vlastní náklady aplikační program automatizovaného zpracování údajů potřebný pro rozhodování o dávkách, jejich výplatu a jejich kontrolu, včetně jeho aktualizací, a poskytuje tento program bezplatně orgánům pomoci v hmotné nouzi. Orgány pomoci v hmotné nouzi jsou povinny při řízení o dávkách, při jejich výplatě a kontrole tento program používat.
[28] Podle § 65 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi orgány pomoci v hmotné nouzi, pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a újezdní úřady jsou povinny využívat pro řešení hmotné nouze informační systém pomoci v hmotné nouzi.
[29] NSS uvádí, že doplatek na bydlení má sociálně slabým osobám garantovat, že jim po zaplacení nákladů na bydlení zůstane konečný příjem alespoň ve výši životního, případně existenčního minima. Tato sociální dávka představuje provedení ústavně zaručeného práva každého, kdo je v hmotné nouzi, na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Uvedeného základního práva zaručeného v čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí (čl. 41 odst. 1 Listiny).
[30] Žalobkyně zpochybnila výši dávky doplatku na bydlení, a to v části částečně nepřiznané úhrady za elektřinu a plyn. Krajský soud odůvodnil zrušení rozhodnutí vadami řízení spočívajícími v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a tím, že skutkový stav, který vzaly správní orgány za základ svých rozhodnutí, nemá oporu ve správním spisu [§ 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.]. NSS se s tímto právním závěrem ztotožnil z níže uvedených důvodů.
[31] Jeden z důvodů, proč zákon o pomoci v hmotné nouzi nahradil předchozí zákon č. 482/1991 Sb. o sociální potřebnosti, byla neexistence jednotného softwarového a hardwarového vybavení (viz důvodová zpráva k návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi) a jak plyne z § 52 odst. 3 a § 65 písm. c) uvedeného zákona, správní orgány jsou povinny při řízení o dávkách, při jejich výplatě a kontrole používat aplikační program. Stěžovatel proto správně poukazuje na tuto svou povinnost. Použitím aplikačního programu je dosaženo nejen ulehčení práce správních orgánů při stanovení správné výše dávek pomoci v hmotné nouzi, ale rovněž objektivnějšího rozhodování o těchto dávkách (tj. je rozhodováno „ve stejné situaci vždy stejně“), než když správní orgány rozhodovaly dle předchozí právní úpravy bez pomoci aplikačního programu na základě řady různých faktorů.
[32] NSS v prvé řadě odkazuje na své rozsudky ze dne 24. 10. 2012, čj. 3 Ads 33/2012-30, ze dne 7. 5. 2014, čj. 3 Ads 22/2013-30, a ze dne 17. 5. 2018, čj. 2 Ads 99/2018-46. V prvně zmíněném rozsudku byl učiněn závěr, že „[t]o, že je správní orgán povinen při svém rozhodování používat aplikační program automatického zpracování údajů, pak v žádném případě nepředstavuje odpověď na otázku, jakým způsobem tento program k určení výše prokazatelné nezbytné spotřeby energií dospěl.“ V odůvodnění rozsudku ze dne 7. 5. 2014 bylo mj. uvedeno: „Nejvyššímu správnímu soudu je známo, že v nepojistných systémech (hmotná nouze, státní sociální podpora, dávky tělesně postiženým občanům, příspěvek na péči, dávky v nezaměstnanosti) je posouzení existence nároku a výše dávky závislé na výstupech automatizovaného systému, který zajišťuje ministerstvo. Při složité konstrukci výpočtu výše konkrétní dávky je tímto způsobem posílena správnost výpočtu, uchování dat, systém významně urychluje rozhodování o nárocích klientů v podmínkách správního řízení a snižuje se chybovost.“
[33] Krajský soud považoval za nedostatek správních rozhodnutí, že v nich nejsou uvedena konkrétní data, která byla do uvedených matematických vzorců dosazována. K tomu NSS dodává, že tento požadavek neodpovídá rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2014, čj. 1 Ad 57/2011-81 (o který opřel krajský soud své rozhodnutí), ve kterém městský soud vycházel z toho, že správní orgán je povinen uvést, z jakých dat vycházel, jaký matematický vzorec využil či s jakým srovnávacím vzorkem při stanovení konečné částky pracoval. V rozhodnutí stěžovatele jsou uvedena data, se kterými pracoval (tj. vstupní data poskytnutá žalobkyní) a též matematické vzorce použité při výpočtu výše úhrady za prokazatelnou nezbytnou spotřebu elektřiny a plynu. Podle názoru NSS nelze po správních orgánech při výpočtu výše doplatku na bydlení požadovat, aby v rozhodnutí popsaly všechny matematické postupy, které zpracoval aplikační program použitý k tomuto výpočtu. Nicméně nelze vycházet z představy, že s ohledem na složitost aplikačního programu je žadatel o dávku v hmotné nouzi povinen beze zbytku a bez jakýchkoliv pochybností akceptovat výslednou částku vygenerovanou aplikačním programem za situace, v níž (řečeno slovy rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2014, čj. 1 Ad 57/2011-81) nemá k dispozici informace o tom, s jakým srovnávacím vzorkem dat byl požadavek o dávku zpracován. Za tento srovnávací vzorek dat je nutno považovat v dané věci údaje, kolik činí průměrná spotřeba elektřiny v sazbě D02d za určité období, z jaké průměrné ceny elektřiny a plynu za určité období se vycházelo, a (v obecné poloze) jakým způsobem byly tyto ceny spočteny. Žadatel o dávku musí mít možnost si na základě odůvodnění rozhodnutí o své žádosti učinit představu o průměrné ceně a průměrné spotřebě energií v určitém čase a místě a v rámci této možnosti by měl být ze strany správního orgánu informován o tom, za jaké období je průměrná cena a průměrná spotřeba počítána a v rámci jak velkého regionu. Jinými slovy, žadatel by měl být natolik informován, aby svou skutečnou spotřebu energií a náklady na ně mohl srovnat s uváděnými obecnými údaji. Tak tomu v dané věci nebylo a i z tohoto důvodu je zatím nevysvětleno, proč odůvodněné náklady na elektřinu v částce 675,12 Kč a plyn v částce 179,42 Kč jsou zcela stejné, jako tyto náklady ve věci řešené krajským soudem v rozsudku ze dne 27. 10. 2016, čj. 75 Ad 14/2015-33, byť šlo o rozdílná časová období (roky 2017 a 2015) a mj. i velikosti bytů byly odlišné. Totožnost těchto částek vzbuzuje pochybnosti, neboť právě v důsledku používání aplikačního programu, který při svém výpočtu bere v úvahu řadu proměnných faktorů, lze u odlišných žadatelů očekávat odlišné výsledky. Pokud by tomu tak nebylo, vyvstávala by otázka, proč by vůbec bylo potřebné použít aplikační program k výpočtu odůvodněných nákladů na elektřinu a plyn.
[34] Nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že nemá přístup k údajům o průměrné spotřebě elektřiny v sazbě D02d za určité období a o průměrné ceně elektřiny a plynu za určité období v určitém regionu, a že tato data poskytuje Energetický regulační úřad přímo společnosti OK systém, a. s., tvůrci a správci aplikačního programu. Je na stěžovateli, aby si zajistil informace o těchto obecných údajích buď od uvedené společnosti, nebo přímo od Energetického regulačního úřadu, a to vždy za rozhodné období (není tak potřeba činit ke každé žádosti o dávku pomoci v hmotné nouzi). Jak správně uvedl krajský soud, pokud tyto údaje nejsou v rozhodnutí o dávce nedoplatku na bydlení obsaženy, pak nelze učinit závěr, že by v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu byly v odůvodnění rozhodnutí uvedeny důvody výroku rozhodnutí a podklady pro jeho vydání.
[35] S ohledem na uvedené závěry se NSS ztotožnil s krajským soudem, že rozhodnutí stěžovatele bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a tudíž byl dán důvod pro zrušení tohoto rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Na odůvodnění napadeného rozsudku pak v podrobnostech odkazuje.
[36] Ve vztahu k údajům poskytnutým spolkem Hnutí DUHA o roční spotřebě energie na vaření ve výši 600 kWh/rok, NSS konstatuje, že nelze akceptovat poukaz stěžovatele na principy dané metodikou. Pokud stěžovatel uvedl v rámci výpočtu tento údaj o spotřebě elektrické energie na vaření, je nutno jej odůvodnit a NSS souhlasí s krajským soudem, že z rozhodnutí stěžovatele není zřejmé, proč tento údaj, který navíc nebyl nijak osvědčen, má být považován za relevantní. Uvedený skutkový závěr nemá oporu ve správním spisu, v této části je proto správný i závěr krajského soudu, že je dána rovněž vada řízení dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[37] NSS souhlasí také se závěry krajského soudu, že rozhodnutí žalovaného postrádá odůvodnění, proč nebyla při spotřebě elektřiny vzata v úvahu velikost bytu, byť s tímto parametrem počítá ustanovení § 34 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Jak správně uvedl krajský soud, v tabulce „Způsoby výpočtu nezbytné energie“ jsou sice uvedeny obecné čtyři skupiny, přičemž jen u jedné z nich je vzata v úvahu velikost bytu (vytápění), která se ale v tomto konkrétním případě ani neuplatnila. Žalovaný nevysvětlil, proč v ostatních položkách nebyl uvedený parametr vzat v úvahu a toto vysvětlení (odůvodnění) nelze nahradit úvahou soudu. Je proto správný závěr krajského soudu, že uvedený nedostatek důvodů je vadou řízení dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení
[38] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s., a to ve prospěch úspěšné žalobkyně proti stěžovateli. Zástupce žalobkyně učinil v řízení před NSS jeden úkon právní služby, kterým bylo vyjádření ke kasační stížnosti [úkon podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu]. Za to mu náleží odměna ve výši 1 000 Kč (§ 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bodem 3 advokátního tarifu), k níž je třeba připočíst 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu; to činí dohromady 1 300 Kč. Zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, a částka náhrady se proto zvyšuje o částku 273 Kč odpovídající dani v sazbě 21 %, kterou je zástupce povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů, na částku 1 573 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu
Usnesení ze dne 14. 3. 2018
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: S. K., zastoupena JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem [adresa] Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2017, č. j. 78 Ad 28/2017 - 29, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
t a k t o :
Kasační stížnosti žalovaného s e odkladný účinek n e p ř i z n á v á .
O d ů v o d n ě n í :
[1] Rozhodnutím ze dne 25. 7. 2017, č. j. MPSV-2017/154225-916, žalovaný (dále jen „stěžovatel“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Most, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 119978/2017/MOS, jímž byl žalobkyni přiznán doplatek na bydlení ve výši 1411 Kč měsíčně od května 2017 podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v relevantním znění (dále jen „zákon o hmotné nouzi“).
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 29. 12. 2017, č. j. 78 Ad 28/2017 - 29, zrušil obě výše uvedená rozhodnutí. V odůvodnění rozsudku konstatoval, že správní orgány v rozhodnutích nesprávně a nedostatečně zdůvodnily výši dávky doplatku na bydlení, neboť uvedly toliko výši přiznané částky, aniž by současně vyplývalo, jakou metodikou k částce dospěly a z jakých vstupních dat vycházely. V daném případě nebylo zřejmé, jak byla stanovena nezbytná spotřeba elektrické energie a plynu pro účely výpočtu dávky. Používání aplikačního programu OK Nouze k výpočtům úhrady prokazatelně nezbytné spotřeby energie nezbavuje správní orgány povinnosti vyhodnocovat každou žádost o dávku doplatku na bydlení individuálně. Krajský soud správní orgány zavázal, aby v dalším řízení řádně odůvodnily, na základě jakých vstupních údajů a jakým mechanismem stanovily výši prokazatelně nezbytné spotřeby elektřiny a plynu žalobkyně ve vztahu k soudem poukazovaným nedostatkům.
[3] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, v níž zároveň požádal Nejvyšší správní soud, aby jí byl přiznán odkladný účinek.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel zdůvodnil tím, že v současné době není schopen dostát podmínkám uvedeným krajským soudem v napadeném rozsudku tak, aby pro řízení před uvedeným soudem obstálo odůvodnění rozhodnutí ve věci dávky doplatku na bydlení. Stěžovatel má v podstatě doplnit odůvodnění rozhodnutí a podklady do správního spisu. Přitom však bude i nadále respektovat výši záloh na energii tak, jak je vyhodnocena aplikačním programem automatizovaného zpracování údajů potřebného pro rozhodování o dávkách, jejich výplatu a kontrolu. V aplikačním programu je použit složitý algoritmus za účelem co nejpřesnějšího stanovení výše záloh na spotřebu energií v místě obvyklé. Přiznáním odkladného účinku by žalobkyni nevznikla žádná finanční újma.
[5] Žalobkyně navrhla zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku. Uvedla, že pro jeho přiznání nejsou splněny podmínky stanovené zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Po zrušení napadených rozhodnutí je na stěžovateli, aby provedl nový výpočet odůvodněných nákladů na dodávku elektřiny, plynu a vody. Platby související s užíváním nájemního bytu se pohybují ve stokorunách až tisícikorunách, proto je vyloučeno, aby došlo k závažné újmě na rozpočtu stěžovatele. Naopak v rozpočtu osob v hmotné nouzi se jedná o významnou částku. V procesní situaci, v níž podala žalobkyně žalobu, aby se domohla vyššího výpočtu odůvodněných nákladů na bydlení, není jasné, co by mělo být předmětem návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[6] Nejvyšší správní soud věc posoudil následujícím způsobem.
[7] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Kasační stížnost je přitom mimořádným opravným prostředkem, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. K přiznání odkladného účinku, tím spíše, je-li navrhován správním orgánem, by proto mělo docházet pouze ve zcela ojedinělých případech. Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), jakkoli se týká ještě předcházející právní úpravy odkladného účinku: „S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.
[9] Institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2009, č. j. 6 Ads 87/2009 - 49, nebo ze dne 30. 6. 2015, č. j. 5 Ads 118/2015 - 18).
[10] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru, že v jeho případě nejsou podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti naplněny.
[11] Nejvyšší správní soud především posuzoval, zda stěžovatel dostatečně tvrdil a prokázal, že by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku krajského soudu pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám.
[12] Stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že „v současné době není schopen dostát podmínkám uvedeným krajským soudem tak, aby pro řízení před tímto soudem obstálo odůvodnění rozhodnutí ve věci dávky doplatek na bydlení“. Toto tvrzení stěžovatel blíže nespecifikoval. Nejvyšší správní soud k uvedenému konstatuje, že institut odkladného účinku kasační stížnosti nemohou správní orgány využívat jako způsob, jak získat prostor pro splnění podmínek vyslovených v závazném právním názoru zrušujícího rozsudku krajského soudu. Smyslem přiznání odkladného účinku je zabránit hrozící vážné újmě, které by mohl výkon rozhodnutí krajského soudu vyvolat, nikoliv poskytnout správním orgánům prostor pro splnění podmínek krajského soudu při novém projednání věci.
[13] Nejvyšší správní soud poměřoval újmu, která hrozí stěžovateli s újmou, která by vznikla přiznáním odkladného účinku ostatním osobám. Tvrzená neschopnost stěžovatele dostát podmínkám stanoveným krajským soudem tak, aby odůvodnění nového rozhodnutí stěžovatele obstálo v řízení před soudem, zcela jistě nepředstavuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Stěžovatel tvrzení o hrozící nepoměrně větší újmě ani řádným způsobem neprokázal, neboť v jedné větě pouze poukazuje na možný následek, který ale blíže nijak nespecifikoval a nevysvětlil. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že stěžovatel neuvedl žádné konkrétní důvody, proč by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku krajského soudu pro něho znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám.
[14] V projednávané věci stěžovatel tedy neprokázal naplnění první z podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tj. jemu hrozící újmy. Za této situace již není třeba zkoumat naplnění ostatních zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku dle § 73 odst. 2 s. ř. s., tedy disproporcionalitu případné újmy a absenci rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem. Z tohoto důvodu je nadbytečné zabývat se naplněním dvou zbývajících podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[15] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek nepřiznal. Závěrem Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že tímto rozhodnutím nijak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2018
Mgr. Ondřej Mrákota
předseda senátu