5 As 149/2026

Plný text

5 As 149/2026 - 26
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Mgr. V. V., proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 7. 2026, č. j. 52 A 54/202613,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení opatrovníka pro řízení o kasační stížnosti se zamítá.
II. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:

[1] Žalobou podanou dne 16. 6. 2026 ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích se žalobce domáhal ochrany ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. před tvrzeným nezákonným zásahem žalované ze dne 15. 4. 2026, který měl dle žalobce spočívat „v povalení žalobce na zem policií v nádražní hale nádraží Pardubice a dání pout za zády, včetně usazení žalobce do policejního vozu s pouty za zády“. Žalobce považuje za nezákonné rovněž „odmítnutí prověřit na místě, zda se skutečně žalobce choval ve vlaku Olomouc – Praha agresivně, tedy v odmítnutí návrhu na vyslechnutí svědků ve vlaku“.

[2] Krajský soud podanou žalobu usnesením ze dne 21. 7. 2026, č. j. 52 A 54/202613, dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděnou odmítl. V odůvodnění konstatoval, že podle žalobních tvrzení šlo o jednorázový zásah, který byl téhož dne ukončen. Dále uvedl, že lhůta k podání žaloby dle § 84 odst. 1 s. ř. s., určená podle měsíců, skončila uplynutím dne, který se označením shoduje se dnem, jenž určil její počátek (§ 40 odst. 2 s. ř. s.); posledním dnem dvouměsíční lhůty proto bylo pondělí 15. 6. 2026, žaloba však byla soudu doručena až dne 16. 6. 2026, tedy opožděně. Na tomto závěru dle krajského soudu nemůže nic změnit odeslání žaloby žalovanému správnímu orgánu dne 15. 6. 2026 v 23:57:37 hodin. Lhůta je totiž zachována, jeli podání v poslední den předáno soudu, zasláno soudu prostřednictvím držitele poštovní licence nebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 40 odst. 4 s. ř. s.), přičemž žalovaný správní orgán takovým orgánem není.

[3] Proti uvedenému usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Spolu s podáním kasační stížnosti však stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti [§ 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v relevantním znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)]. Nejvyšší správní soud tedy stěžovatele usnesením ze dne 7. 8. 2026, č. j. 5 As 149/20266, vyzval k zaplacení soudního poplatku.

[4] Na tuto výzvu reagoval stěžovatel podáním ze dne 26. 8. 2026, jímž požádal o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel uvedl, že tuto žádost podává z důvodu nemajetnosti, když neosvobozením od soudního poplatku by mu vznikla závažná újma spočívající v odepření přístupu k soudu ve věci ochrany proti „policejnímu násilí“. Dále uvedl, že je dlouhodobě nemocný a nemá tedy fakticky žádný příjem.

[5] Nejvyšší správní soud výrokem I. usnesení ze dne 18. 9. 2026, č. j. 5 As 149/202617, zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a výrokem II. stěžovatele opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatele se jedná o zjevně neúspěšný návrh ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s. Z § 84 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem soudní řád správní stanoví jednak objektivní lhůtu dvou let od okamžiku, kdy k zásahu došlo, jednak lhůtu subjektivní, a to dva měsíce ode dne, kdy se žalobce o nezákonném zásahu dozvěděl. V kontextu nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, je pak třeba zkoumat povahu zásahu, jelikož v případě neukončeného trvajícího zásahu nemůže dojít k uplynutí lhůt pro podání žaloby, neboť lhůta k podání žaloby proti neukončenému trvajícímu zásahu ve skutečnosti začíná každý den znovu. Jak přitom vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2020, č. j. 5 Ads 20/202035, trvající zásah spočívá v udržování protiprávního stavu, nikoliv v jednorázovém úkonu (byť i ten může mít trvající důsledky).

[6] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že ze skutkového stavu i ze skutečností uvedených samotným stěžovatelem je zřejmé, že v nyní posuzované věci se jedná o zásah jednorázový, který byl téhož dne ukončen, když ani samotný stěžovatel netvrdil, že by se jednalo o zásah trvající. Na této skutečnosti nemohou ničeho změnit ani stěžovatelem tvrzené zdravotní následky, které měly nastat v důsledku napadeného zásahu.

[7] Sám stěžovatel ve své kasační stížnosti uvedl, že k zásahu policejní hlídky proti jeho osobě došlo dne 15. 4. 2026. Subjektivní lhůta k podání žaloby určená podle měsíců v souladu s § 40 odst. 2 s. ř. s. skončila uplynutím dne, který se označením shoduje se dnem, jenž určil její počátek. Posledním dnem dvouměsíční lhůty tedy bylo pondělí 15. 6. 2026. Ze soudního spisu však vyplývá, že žaloba byla u krajského soudu podána až na dne 16. 6. 2026 v 00:02:10 hodin, tedy opožděně. Na tomto závěru pak nemohlo ničeho změnit ani tvrzení stěžovatele, že žalobu odeslal žalovanému správnímu orgánu dne 15. 6. 2026 ve 23:57:37 hodin ani tvrzená nemoc stěžovatele, když lhůty pro podání zásahové žaloby jsou lhůtami propadnými, jejichž zmeškání nelze, jak vyplývá z § 84 odst. 2 s. ř. s., prominout.

[8] Dne 12. 10. 2026 bylo zdejšímu soudu doručeno podání, v němž stěžovatel požádal o ustanovení opatrovníka z důvodu dlouhodobé nemoci a tomu odpovídající pracovní neschopnosti, kdy tvrdil, že není schopen aktivně procesně vystupovat v řízení o kasační stížnosti. O potřebě ustanovit opatrovníka dle názoru stěžovatele svědčí i jeho neschopnost vyplnit formulář k doložení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů pro posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků a „údajné pozdní podání správní žaloby“.

[9] Nejvyšší správní soud neshledal, že by stěžovatel v této věci neměl postulační způsobilost. Stěžovatelem tvrzená dlouhodobá nemoc a tomu odpovídající pracovní neschopnost sama o sobě nemůže odůvodnit potřebu ustanovení opatrovníka. Jak zdejší soud uvedl již ve výše zmiňovaném usnesení ze dne 18. 9. 2026, č. j. 5 As 149/202617, stěžovatel nedoložil žádné lékařské zprávy či cokoliv, čím by prokázal svůj aktuální zdravotní stav. Současně s ohledem na průběh řízení a obsah podání, která stěžovatel učinil, nemá Nejvyšší správní soud důvod pochybovat o tom, že je stěžovatel schopen se srozumitelně vyjadřovat. Pokud jde o tvrzenou neschopnost stěžovatele vyplnit formulář k doložení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů, Nejvyšší správní soud připomíná, že s ohledem na to, že v případě kasační stížnosti stěžovatele se jedná o zjevně neúspěšný návrh, nejsou za tohoto stavu splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. Z toho důvodu zdejší soud ani nevyzýval stěžovatele k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů, neboť by to bylo nadbytečné. Stejně tak ani opožděné podání správní žaloby samo o sobě nemůže být důvodem pro ustanovení opatrovníka. Nejvyšší správní soud proto naplnění zákonných podmínek k ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 64 s. ř. s. neshledal.

[10] Dle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč. Dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebylli poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[11] Výše zmiňované usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2026, č. j. 5 As 149/202617, obsahující též opětovnou výzvu k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím jeho datové schránky dne 23. 9. 2026. Stanovená patnáctidenní lhůta pro zaplacení soudního poplatku tedy uplynula ve čtvrtek dne 8. 10. 2026.

[12] Vzhledem k tomu, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek za kasační stížnost neuhradil, Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než řízení o kasační stížnosti podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. zastavit.

[13] Jelikož bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, nemá podle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.

Poučení:

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).

V Brně dne 23. října 2026

JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu