5 As 171/2026

Plný text

5 As 171 2026 - 18
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Z. Š., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem [adresa] Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2026, č. j. 12 A 19/202633,

takto:

I. Žádost o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti stanovené usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2026, č. j. 5 As 171/20266, se zamítá.
II. Kasační stížnost se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 (třiceti) dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Nejvyšší správní soud ve shora uvedené věci obdržel dne 2. 9. 2026 kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Tímto usnesením městský soud odmítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutím žalované ze dne 22. 12. 2025, č. j. 10.04000138/250002, ze dne 22. 12. 2025, č. j. 10.04000139/250002, ze dne 22. 12. 2025, č. j. 10.04000140/250002, ze dne 2. 1. 2026, č. j. 10.04000141/250002, ze dne 6. 1. 2026, č. j. 10.04000146/250002, ze dne 6. 1. 2026, č. j. 10.04000147/250002, a ze dne 7. 1. 2026, č. j. 10.04000148/250002, kterými žalovaná neurčila stěžovatelce advokáta dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v rozhodném znění (dále jen „zákon o advokacii“). Důvodem pro neurčení advokáta pro příslušná řízení byla skutečnost, že stěžovatelka ve všech případech ve svých žádostech neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu (viz § 18c odst. 3 zákona o advokacii).

[2] Jelikož stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem, resp. neprokázala, že má sama vysokoškolské právnické vzdělání, vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatelku usnesením ze dne 8. 9. 2026, č. j. 5 As 171/20266, mimo jiné k doložení splnění podmínky povinného zastoupení podle § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), k čemuž jí stanovil lhůtu 15 dní od doručení daného usnesení. Nejvyšší správní soud současně stěžovatelku poučil, že pokud výzvě nevyhoví, soud kasační stížnost odmítne.

[3] Uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovatelce doručeno dne 11. 9. 2026. Posledním dnem lhůty pro doložení povinného zastoupení tak bylo úterý 29. 9. 2026.

[4] Nejvyšší správní soud obdržel dne 30. 9. 2026 podání stěžovatelky (k poštovní přepravě podané dne 29. 9. 2026), v němž soud požádala o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Důvodem bylo, že stěžovatelka požádala žalovanou o určení advokáta v této věci. Žádost o určení advokáta stěžovatelka podala dne 14. 9. 2026, její kopii pak přiložila k podání jako důkaz.

[5] Podle § 40 odst. 5 věty třetí s. ř. s. může předseda senátu prodloužit lhůtu k provedení úkonu určenou soudem z vážných omluvitelných důvodů. Stěžovatelka žádné skutečnosti, které by bylo možné považovat za vážné omluvitelné důvody ve smyslu tohoto ustanovení neuvedla. Usnesením, kterým byla k předložení plné moci vyzvána, jí byla stanovena lhůta 15 dní, přičemž stěžovatelka požádala o její prodloužení až poslední den stanovené lhůty, tedy dne 29. 9. 2026. K tomu je nutno připočíst dobu uplynulou od doručení napadeného usnesení městského soudu, jelikož již v něm byla stěžovatelka poučena o nutnosti zastoupení v řízení o kasační stížnosti. Usnesení městského soudu bylo stěžovatelce doručeno dne 17. 8. 2026.

[6] Od doručení napadeného usnesení městského soudu do odeslání žádosti o prodloužení lhůty k doložení podmínky povinného zastoupení uplynulo 6 týdnů. Nejvyšší správní soud má za to, že toto období je dostatečný časový prostor k tomu, aby se stěžovatelka pokusila zajistit si advokáta. Stěžovatelka zdejšímu soudu nesdělila, zda v tomto období vůbec nějaké advokáty oslovila. Tato okolnost nevyplývá ani ze samotné žádosti o určení advokáta ze dne 14. 9. 2026, jejíž kopii stěžovatelka přiložila k podání ze dne 29. 9. 2026. Stěžovatelka netvrdila ani žádné mimořádné okolnosti, které by jí v hledání právního zastoupení bránily či jí tuto snahu neúměrně ztěžovaly.

[7] Soud proto nepovažoval za nutné v této situaci vyčkat na rozhodnutí žalované o žádosti stěžovatelky ze dne 14. 9. 2026 o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu dle § 18c zákona o advokacii (tedy opětovné určení advokáta). Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná žádosti stěžovatelky uplatněné v rámci jiných řízení vedených u zdejšího soudu zpravidla zamítá a advokáta jí neurčuje (viz např. řízení vedená pod sp. zn. 2 As 155/2023, sp. zn. 3 As 22/2025 nebo sp. zn. 7 As 54/2025). Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 30. 11. 2022, č. j. 3 As 260/2022, týkající se obdobné kasační stížnosti stěžovatelky, uvedl, že „vyčkávat za těchto okolností dalšího rozhodnutí České advokátní komory by se dříve či později mohlo proměnit v nekonečný řetězec zacyklených soudních sporů, kdy se předmětem řízení stává neurčení advokáta v rámci přezkumu rozhodnutí o neurčení advokáta v rámci přezkumu rozhodnutí o neurčení advokáta…“. Obdobné zacyklení by hrozilo i v nyní projednávané věci.

[8] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty pro doložení povinného zastoupení zamítl (výrok I.).

[9] Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, máli stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

[10] Stěžovatelka ani přes výzvu soudu tento nedostatek podmínky řízení dle § 105 odst. 2 s. ř. s. neodstranila a pro tento nedostatek nelze v řízení o kasační stížnosti pokračovat, Nejvyšší správní soud proto její kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 105 odst. 2 a § 120 s. ř. s. (výrok II.).

[11] O nákladech nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylali kasační stížnost odmítnuta (výrok III.).

[12] Stěžovatelka v řízení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl dle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, o vrácení částky 5 000 Kč, a to ve lhůtě stanovené § 10a odst. 1 téhož zákona, tedy ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok IV.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. října 2026

JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu