Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Štěpána Výborného a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: P. T., proti žalovanému: Magistrát města Pardubic, sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2026, č. j. MmP 130369/2026, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. 8. 2026, č. j. 52 Af 13/2026-18,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím potvrdil platební výměr, kterým byl žalobci vyměřen místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství za roky 2024 a 2025 ve výši 1 300 Kč. Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou. Krajský soud řízení o žalobě v záhlaví specifikovaným usnesením zastavil, neboť žalobce ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhal zrušení napadeného usnesení. Namítl, že se krajský soud nevypořádal se všemi rozhodnými procesními okolnostmi. Zároveň požádal o osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost s tím, že nemá zájem jej hradit.
[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 10. 2026, č. j. 6 Afs 205/2026-17, stěžovatelovu žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl, neboť nemohl posoudit naplnění zákonných podmínek pro osvobození zakotvených v § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel ve stanovené lhůtě (ani později) nijak nereagoval na výzvu soudu k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů.
[4] Usnesením ze dne 7. 10. 2026 Nejvyšší správní soud stěžovatele současně vyzval k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a poučil ho o následcích nezaplacení soudního poplatku v této lhůtě (viz § 9 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Usnesení bylo stěžovateli doručeno do datové schránky dne 7. 10. 2026 (středa), a lhůta pro zaplacení soudního poplatku mu tedy uplynula dne 22. 10. 2026 (čtvrtek).
[5] Stěžovatel reagoval na výzvu soudu podáním ze dne 18. 10. 2026, ve kterém uvedl, že soudní poplatek ve výši 5 000 Kč neuhradí, neboť nadále požaduje posouzení svého nároku na osvobození od soudních poplatků a na ochranu svého práva na přístup k soudu. Nezpochybnil sice, že Nejvyšší správní soud postupuje podle zákona, žádal však, aby byly konkrétně posouzeny také další okolnosti, které mohou mít význam pro zajištění skutečného přístupu k soudní ochraně. Soud by měl znovu zvážit podmínky osvobození od soudních poplatků a posoudit možnost, zda lze jeho poměry doložit a žádost věcně přezkoumat.
[6] Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro opětovné posouzení stěžovatelovy žádosti. Stěžovatel neuvádí žádné nové, dříve neuplatněné skutečnosti, které by byly relevantní z hlediska naplnění zákonných předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel v podání ze dne 18. 10. 2026 stejně jako v první žádosti o osvobození od soudních poplatků netvrdil ani neosvědčil, že by jeho osobní a majetkové poměry odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků, ač o této povinnosti byl informován. Povinnost soudu rozhodnout o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků přitom vyvstává toliko tehdy, uvede-li v ní účastník řízení skutečnosti svědčící o změně jeho majetkových poměrů od doby, kdy byla jeho předchozí žádost zamítnuta (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze ne 9. 12. 2019, č. j. 6 As 201/2019-39, bod 12). Nic takového nelze v projednávané věci seznat. Stěžovatelova žádost o osvobození od soudních poplatků by navíc nemohla být úspěšná proto, že jeho kasační stížnost představuje zjevně neúspěšný návrh. Ze spisu krajského soudu je zřejmé, že stěžovatel byl řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu, avšak svou poplatkovou povinnost ve stanovené patnáctidenní lhůtě nesplnil. O následcích nezaplacení soudního poplatku byl přitom poučen. Stěžovatel neuvádí žádné relevantní důvody, pro které krajský soud pochybil, jestliže řízení o žalobě zastavil.
[7] Podle § 47 písm. c) s. ř. s. aplikovaného na základě § 120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že soud řízení zastaví po marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku.
[8] Stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud proto podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řízení o kasační stížnosti zastavil.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2026
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu