Právní věta
I. Byla-li daň stanovena podle pomůcek z důvodu nepodání daňového přiznání, lze ve smyslu § 44 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a § 98 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, zohlednit jen takové výhody pro daňový subjekt, které byly známy již správci daně I. stupně, resp. plynou z dostupných informací využitelných ke kvalifikovanému odhadu správce daně I. stupně.; II. Zkoumá-li odvolací orgán, zda se v případě stanovení daně podle pomůcek kvalifikovaný odhad správce daně I. stupně co možná nejvíce blíží realitě (čili zda byly použité pomůcky přiměřené), nemůže zohlednit doklady o výhodách svědčících daňovému subjektu předložené až v odvolacím řízení. Nepřiměřenost použitých pomůcek nelze odůvodňovat tím, že daňový subjekt následně přesně vyčíslí daňovou povinnost tak, jak to měl učinit již na výzvu správce daně I. stupně podle § 44 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a poukazuje na rozdíly mezi takto určenou daňovou povinností a výší daně stanovenou správcem daně za použití pomůcek.; III. Ustanovení § 116 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, nezakládá povinnost odvolacího orgánu vrátit věc správci daně I. stupně k postupu podle § 113 odst. 1 téhož zákona, byť by byly splněny podmínky pro autoremeduru dle posledně citovaného ustanovení. Odvolací orgán je oprávněn využít této zákonné možnosti, a pokud tak neučiní, nelze mu vytýkat, že o podaném odvolání rozhodl sám.