Plný text
6 As 206/2026 - 18
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobkyně: Z. Š., proti žalované: Česká advokátní komora, sídlem [adresa] Praha 1, proti rozhodnutím žalované ze dne 6. 5. 2026, č. j. 10.04 000047/ 26 0002, č. j. 10.04 000048/26 0002, č. j. 10.04 000049/26 0002, č. j. 10.04 000050/26 0002, č. j. 10.04 000051/26 0002, č. j. 10.04 000052/26 0002, č. j. 10.04 000053/26 0002, č. j. 10.04 000054/26 0002. č. j. 10.04 000055/26 0002, č. j. 10.04 000056/26 0002 a č. j. 10.04 000057/26 0002, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2026, č. j. 18 A 31/2026 24,
takto:
I. Žádost žalobkyně o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti se zamítá.
II. Kasační stížnost se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutími označenými v záhlaví tohoto usnesení žalovaná nevyhověla žádostem žalobkyně o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Žalobu, jíž žalobkyně brojila proti v záhlaví označeným rozhodnutím žalované, Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nedoložila podmínku povinného zastoupení advokátem dle § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud ji usnesením ze dne 7. 9. 2026, č. j. 6 As 206/2026 5, vyzval mj. k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, a to ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení. Usnesení č. j. 6 As 206/2026 5 bylo stěžovatelce doručeno dne 11. 9. 2026. Podáním ze dne 29. 9. 2026 stěžovatelka požádala o prodloužení lhůty do doby, než žalovaná rozhodne o její žádosti ze dne 14. 9. 2026 o určení advokáta k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
[3] Podle § 40 odst. 5 s. ř. s. platí, že předseda senátu může z vážných omluvitelných důvodů na žádost prodloužit lhůtu určenou soudem k provedení úkonu.
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že takové důvody pro prodloužení lhůty k předložení plné moci advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nejsou naplněny. Nejvyšší správní soud již dříve stěžovatelce opakovaně a podrobně vysvětlil, že v jejích věcech nebude vyčkávat na rozhodnutí žalované o její žádosti o určení advokáta, protože takový postup nepovažuje za efektivní výkon práva na přístup k soudu a soudní ochraně (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2025, č. j. 10 As 110/2025 24).
[5] Ani v tomto případě nejsou ve stěžovatelčině žádosti o určení advokáta adresované žalované, kterou připojila k žádosti o prodloužení lhůty, uvedena konkrétní jména dvou advokátů, kteří jí odmítli poskytnout právní službu, přestože si stěžovatelka musí být vědoma toho, že podle právního názoru žalované – potvrzeného už mnohokrát městským soudem – musejí tuto podmínku podle § 18c odst. 3 zákona o advokacii splnit i ti, kteří žádají o určení advokáta za úplatu. Nejvyšší správní soud tak má důvod předpokládat, že žalovaná stěžovatelčinu žádost o určení advokáta k zastupování v tomto kasačním řízení opět zamítne (a stěžovatelka posléze opětovně požádá o další prodloužení lhůty až do rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí žalované; v takové situaci jí soud lhůtu nikdy neprodlužuje). Nejvyššímu správnímu soudu je navíc z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatelka takové výzvě soudu nevyhoví ani v případě, kdy je jí lhůta prodloužena. Určení advokáta ze strany žalované přitom není pro stěžovatelku jedinou možností, jak dosáhnout právní pomoci, neboť není nemajetná ani nepatří do skupiny zvlášť zranitelných osob. Stěžovatelka vede desítky různých soudních sporů, zná tak podmínky, za kterých se lze na soudy obracet, neboť o nich byla opakovaně poučena.
[6] Nejvyšší správní soud proto stěžovatelce výrokem I tohoto usnesení neprodloužil lhůtu k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Obdobně Nejvyšší správní soud postupoval např. v usneseních ze dne 25. 2. 2026, č. j. 6 As 12/2026 20 a č. j. 6 As 13/2026 20 (ústavní stížnosti proti těmto usnesením Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 14. 5. 2026, sp. zn. IV. ÚS 1235/26, a ze dne 18. 5. 2026, sp. zn. IV. ÚS 1236/26), nebo v usnesení ze dne 30. 9. 2026, č. j. 6 As 187/2026 16.
[7] Nestanoví li zákon jinak, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.) soud usnesením odmítne návrh, (…) nejsou li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. Nedoložení povinného zastoupení advokátem, anebo toho, že stěžovatel sám má vysokoškolské právnické vzdělání ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., je odstranitelným nedostatkem podmínek řízení. K odstranění tohoto nedostatku byla stěžovatelka vyzvána a zároveň byla poučena o procesních důsledcích spojených s nevyhověním výzvě.
[8] Neprodloužená lhůta k doložení podmínky povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti podle § 40 odst. 3 s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.) marně uplynula v úterý dne 29. 9. 2026 (nejblíže následující pracovní den po sobotě 26. 9. 2026, na kterou připadl konec lhůty, neděli a pondělním svátku), přičemž stěžovatelka plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nedoložila. Nedostatek zastoupení tak stěžovatelka přes výzvu soudu neodstranila. Nejvyšší správní soud proto výrokem II tohoto usnesení kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 105 odst. 2 s. ř. s. a § 120 s. ř. s.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla li kasační stížnost odmítnuta.
[10] Vzhledem k tomu, že došlo k odmítnutí kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud zároveň rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč (§ 10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. října 2026
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu