Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem [adresa] Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2026, č. j. 15663/26/5100-41452-711233, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2026, č. j. 29 Af 39/2026-39,
takto:
I. Žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá.
II. Kasační stížnost žalobce se zamítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku. Krajský soud usnesením označeným v záhlaví postoupil věc místně příslušnému Krajskému soudu v Ústí nad Labem podle § 7 odst. 6 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
II. Kasační stížnost
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Napadené usnesení je podle stěžovatele stiženo zásadní právní vadou. Stěžovatel má za to, že Krajský soud v Ústí nad Labem, včetně pobočky v Liberci, není způsobilý ve věci nestranně rozhodovat. Stěžovatel namítá „objektivní a systémovou podjatost všech soudců správního úseku“. Mezi stěžovatelem, resp. jeho rodinnými příslušníky, a všemi soudci správního úseku jmenovaného soudu existuje dlouhodobý procesní konflikt vyvolaný řadou předchozích svévolných rozhodnutí a ignorováním fatálních změn majetkových poměrů. Stěžovatel proto současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud přikázal věc jinému věcně příslušnému soudu dle § 12 odst. 2 s. ř. s (pozn. soudu: přikázání věci jinému soudu upravuje § 9 s. ř. s.).
[3] Současně stěžovatel v řízení o kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje proti procesnímu usnesení krajského soudu, Nejvyšší správní soud nevyžadoval vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že stěžovatel v podání ze dne 18. 10. 2026 uplatnil námitku podjatosti vůči všem soudcům šestého a pátého senátu Nejvyššího správního soudu. Námitka podjatosti je formulována zcela obecně bez jakéhokoli obsahového upřesnění. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel obecně formulované námitky podjatosti uplatňuje pravidelně, ačkoli byl v minulosti v řadě případů projednávaných u Nejvyššího správního soudu seznámen s požadavkem na uvedení konkrétních důvodů, pro které podjatost namítá (např. usnesení ze dne 2. 3. 2023, č. j. Nao 20/2023-26, ze dne 16. 8. 2023, č. j. Nao 120/2023-30, ze dne 19. 9. 2024, č. j. Nao 139/2024-209). Nejvyšší správní soud navíc již v usnesení ze dne 21. 2. 2025, č. j. Nao 31/2025-32, rozhodl o obdobné námitce stěžovatele tak, že soudci šestého senátu (vyjmenovaní v záhlaví tohoto rozsudku) nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování tehdejší stěžovatelovy věci. S ohledem na uvedené se proto Nejvyšší správní soud nyní opakovaně vznesenou námitkou podjatosti, která opět neobsahuje žádné konkrétní důvody, již nezabýval.
[5] Nejvyšší správní soud dále ve vztahu k podmínkám řízení o kasační stížnosti připomíná, že pokud se jedná o podmínku zaplacení soudního poplatku za podanou kasační stížnost, rozšířený senát již v usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS, dospěl k závěru, že „stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností“. V tomto případě nebylo napadeným usnesením rozhodováno o návrhu ve věci samé, neboť se jedná o procesní rozhodnutí o postoupení věci místně příslušnému soudu v řízení o žalobě, jímž řízení o žalobě nebylo skončeno. S podáním kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o postoupení věci není spojena poplatková povinnost (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2025, č. j. 7 As 6/2025-20, bod 11), a proto Nejvyšší správní soud o stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků samostatně nerozhodoval.
[6] Z citovaného usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 As 196/2014-19 (bod 29) rovněž plyne, že v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí, jímž se řízení o žalobě nekončí, není u Nejvyššího správního soudu vyžadováno ani povinné zastoupení advokátem. Přesto stěžovatel pro řízení o kasační stížnosti o ustanovení zástupce požádal, a proto se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval touto žádostí a hodnocením, zda stěžovatel skutečně potřebuje ustanovit zástupce k tomu, aby v řízení mohl náležitě hájit svá práva.
[7] V této souvislosti Nejvyšší správní soud považuje za podstatné zdůraznit, že předmětem řízení o kasační stížnosti jsou poměrně jednoduché otázky procesního práva týkající se místní příslušnosti správních soudů. Z obsahu podané kasační stížnosti je patrné, že stěžovatel se proti důvodům, které vedly krajský soud k postoupení věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem, vymezuje námitkami, jež v kasační stížnosti náležitě formuloval. V situaci, kdy Nejvyšší správní soud může na jejich základě projednat kasační stížnost, není zpravidla nutné, aby stěžovateli byl ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 3. 1. 2022, č. j. 2 As 272/2021-14, především bod 17).
[8] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že v daném případě není ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti nezbytné pro náležité uplatnění stěžovatelových práv, a proto stěžovatelův návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
[9] Nejvyšší správní soud poté přistoupil k věcnému posouzení kasační stížnosti a dospěl k závěru, že není důvodná.
[10] Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti. Dle odst. 6 věty první téhož ustanovení není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.
[11] Krajský soud v Brně v napadeném usnesení správně uvedl, že v posuzované věci vydal ve správním řízení rozhodnutí v prvním stupni Finanční úřad pro Ústecký kraj, který má sídlo v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem [§ 8 odst. 1 písm. f) a odst. 3 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve spojení s bodem 5 přílohy č. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů]. Proto Krajský soud v Brně správně žalobu postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu místně příslušnému.
[12] Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že usnesení o postoupení věci je nesprávné z důvodu podjatosti všech soudců správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem (včetně pobočky v Liberci). Námitky týkající se podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem (jemuž byla věc postoupena jako soudu místně příslušnému) však nelze v tomto řízení posuzovat. Tato otázka může být řešena až po přidělení věci konkrétnímu soudci, resp. senátu (viz např. rozsudek ze dne 21. 6. 2017, č. j. 3 As 116/2017-20, ve kterém Nejvyšší správní soud aproboval postoupení žaloby místně příslušnému soudu, přestože žaloba směřovala proti předsedovi tohoto soudu). Soud rozhodující o postoupení věci soudu místně příslušnému nemá ani možnost otázku podjatosti soudu, jemuž byla věc postoupena, posoudit (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 7 As 108/2017-30, bod 10, a ze dne 12. 12. 2019, č. j. 7 As 379/2019-23, bod 8).
[13] K návrhu stěžovatele na přikázání věci jinému krajskému soudu Nejvyšší správní soud uvádí, že o něm bude rozhodnuto v samostatném řízení (vedeném pod příslušnou sp. zn. Nad). Soud tak rovněž nemůže činit nyní v řízení o kasační stížnosti, v němž přezkoumává zákonnost usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu (viz k tomu shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2024, č. j. 9 As 213/2024-9). Předmětem tohoto řízení je přezkum zákonnosti napadeného usnesení krajského soudu o postoupení věci, nikoli návrh na přikázání věci jinému soudu.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[15] O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne krajský soud v konečném rozhodnutí o žalobě, a to podle pravidel o náhradě nákladů řízení o žalobě samotné (§ 60 s. ř. s., tedy podle procesního úspěchu účastníků řízení o žalobě, obdobně viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 As 84/2022-30, bod 50).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2026
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu