6 Azs 201/2026

Plný text

6 Azs 201/2026 - 33
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobkyně: M. S., t. č. neznámého pobytu, zastoupená Mgr. E. G., advokátkou, sídlem [adresa] Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2026, č. j. OAM135/ZAZA11LE272026, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2026, č. j. 19 Az 14/202633,

takto:

I. Mgr. E. G., advokátka, která byla žalobkyni ustanovena jako zástupkyně usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2026, č. j. 19 Az 14/202613, se zprošťuje zastupování.

II. Soud ustanovuje žalobkyni v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2026, č. j. 19 Az 14/202633, opatrovnici Mgr. E. G., advokátku.

III. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

V. Mgr. E. G., advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 5 070 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení výroku I v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelčinu žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť stěžovatelka neprokázala, že v jejím případě nelze Severní Makedonii považovat za bezpečnou zemi původu.

[2] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti mj. upozornil, že stěžovatelka dne 15. 6. 2026 odešla z Pobytového střediska Havířov a její aktuální pobyt není znám.

[3] Nejvyšší správní soud proto přistoupil k prověření aktuálního místa stěžovatelčina pobytu. Z elektronické evidence Ministerstva vnitra týkající se žadatelů o mezinárodní ochranu (ev. č. M005383) ve shodě s vyjádřením žalovaného vyplynulo, že stěžovatelka měla evidován dne 6. 3. 2026 příchod do Pobytového střediska Havířov, z něhož dne 15. 6. 2026 odešla bez uvedení dalšího místa pobytu. K výzvě soudu také stěžovatelčina zástupkyně v podání ze dne 7. 9. 2026 uvedla, že jí není aktuální místo stěžovatelčina pobytu známo a že se jí přes veškerou snahu nepodařilo se stěžovatelkou navázat kontakt, a to ani telefonicky. Dále uvedla, že při podání kasační stížnosti vycházela z posledního jí známého pobytu stěžovatelky, jiné informace o jejím pobytu nemá.

[4] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že aktuální pobyt stěžovatelky není znám.

[5] Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že pokud se jedná o vztah institutů ustanoveného opatrovníka a ustanoveného zástupce (advokáta), již v rozsudku ze dne 10. 2. 2011, č. j. 4 Ads 129/2010164, soud vyložil, že ochrana zájmů účastníka řízení, jemuž byl ustanoven opatrovník (byť z řad advokátů), logicky musí mít přednost před instituty zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (v daném případě s ohledem na nemožnost advokáta realizovat případné pokyny klienta vzhledem k jeho neznámému pobytu). Nejvyšší správní soud proto přistoupil ke zproštění Mgr. E. G., advokátky, zastupování stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti a současně ji ustanovil jako její opatrovnici [§ 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Jmenovaná advokátka je s danou věcí již obeznámena (obdobně Nejvyšší správní soud postupoval např. v usnesení ze dne 3. 3. 2014, č. j. 6 Azs 25/201334, nebo v rozsudku ze dne 11. 1. 2024, č. j. 6 Ads 49/202344) a Nejvyššímu správnímu soudu současně nebyla známa žádná konkrétní osoba stěžovatelce blízká, či jiná vhodná osoba, která by mohla plnit funkci opatrovníka ve smyslu § 29 odst. 3 o. s. ř.

[6] Jelikož aktuální pobyt stěžovatelky není znám, nejsou splněny podmínky pro věcné projednání kasační stížnosti.

[7] Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanovíli tak tento nebo zvláštní zákon.

[8] Podle § 33 písm. c) zákona o azylu, ve znění účinném od 12. 6. 2026, soud řízení zastaví, a to i když je účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany zastoupen, jestliže účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany se nezdržuje v místě posledního hlášeného pobytu.

[9] Pod pojem nezdržuje se v místě posledního hlášeného pobytu nepochybně je možno podřadit i neznámý pobyt žadatele, který opustil pobytové středisko a jehož další pobyt není znám. Již v rozsudku ze dne 14. 8. 2009, č. j. 8 Azs 21/200991, k tomu Nejvyšší správní soud uvedl, že vycházíli soud ve svém rozhodnutí mj. ze skutečnosti, že je účastník řízení neznámého pobytu, musí být ověření této skutečnosti přiměřeně aktuální. V rozsudku ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/200458, č. 707/2005 Sb. NSS, pak Nejvyšší správní soud vyslovil, že „nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (§ 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) [je] dána jen tam, kde (…) soud vyvíjel požadované úsilí ke zjištění místa pobytu žadatele (…) a přes toto úsilí a případně další pátrání v příslušných evidencích (…) pobyt žadatele nebyl zjištěn a zůstal neznámý.“ V daném případě Nejvyšší správní soud využil dostupných možností k tomu, aby zjistil aktuální místo stěžovatelčina pobytu. Provedl lustraci v elektronické evidenci žadatelů o mezinárodní ochranu, dle které měla stěžovatelka naposledy hlášen pobyt v Pobytovém středisku Havířov. Zjištění soudu, že stěžovatelka z pobytového střediska odešla neznámo kam, a tedy její aktuální pobyt není znám, potvrdil shodně jak žalovaný, tak stěžovatelčina zástupkyně.

[10] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že považuje postup dle § 33 písm. c) zákona o azylu za souladný s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „procedurální nařízení“). Tento nástroj (stejně jako před novelou zákona o azylu provedenou zákonem č. 314/2025 Sb.) nadále slouží k řešení případů neplnění povinností žadatele, které jsou nyní vyjmenovány v čl. 9 procedurálního nařízení [srovnej zejména bod 2 písm. c), e) a h) tohoto článku, tj. povinnost poskytovat informace o veškerých změnách svého bydliště, poštovní adresy, telefonního čísla nebo emailové adresy; zůstat k dispozici v průběhu celého řízení a setrvávat na území členského státu, ve kterém je žadatel povinen být přítomen v souladu s čl. 17 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 ze dne 14. května 2024 o řízení azylu a migrace, o změně nařízení (EU) 2021/1147 a (EU) 2021/1060 a o zrušení nařízení (EU) č. 604/2013], ve spojení s čl. 41 procedurálního nařízení.

[11] Zastavení řízení soudem v situaci, kdy žadatel místo hlášeného pobytu opustí a zdržuje se na neznámém místě tak shodně jako v minulosti reflektuje unijní snahu zamezit zneužívání systému, neposkytování potřebné součinnosti ze strany žadatelů a zamezit tzv. druhotnému pohybu cizinců v rámci Evropské unie (viz § 49a odst. 2 zákona o azylu). Shodný závěr, dle kterého tento důvod pro zastavení soudního řízení souvisí se zákazem tzv. druhotných pohybů, zastávala již za předchozí právní úpravy (rozuměj před novelou č. 314/2025 Sb.) také odborná komentářová literatura (srovnej § 33. In: CHMELÍČKOVÁ, N., VOTOČKOVÁ, V. Zákon o azylu. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2024).

[12] Nejvyšší správní soud tak řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) s. ř. s. (za použití § 120 s. ř. s.) ve spojení s § 33 písm. c) zákona o azylu zastavil.

[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.

[14] Stěžovatelce byla krajským soudem ustanovena k ochraně jejích práv zástupkyně Mgr. E. G., advokátka. V souladu s § 35 odst. 10 s. ř. s. zastupuje advokát ustanovený krajským soudem navrhovatele také v řízení o kasační stížnosti (zde do okamžiku, kdy došlo ke zproštění zastupování). Podle § 35 odst. 10 části věty prvé za středníkem s. ř. s. platí v takovém případě hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce stát. V uvedeném postavení (tj. v postavení soudem ustanovené zástupkyně) učinila jmenovaná advokátka jeden úkon právní služby (písemné podání ve věci samé: kasační stížnost), za který jí podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží odměna ve výši 4 620 Kč; a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 450 Kč. Celkem tedy Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené zástupkyni odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů částku ve výši 5 070 Kč (zástupkyně není plátcem daně z přidané hodnoty). K vyplacení této částky byla stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Jako ustanovená opatrovnice jmenovaná advokátka žádný další úkon v řízení neučinila.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. října 2026

Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu