Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy F. D., soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobce: U. S., zastoupeného Mgr. Václavem Slukou, advokátem, sídlem [adresa] Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. OAM-1037/ZA-ZA11-ZA05-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2026, č. j. 36 Az 1/2026-42,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 11. 2025 neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí městský soud jako nedůvodnou zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Proti rozsudku městského soudu se žalobce (stěžovatel) bránil kasační stížností dle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).
[4] Namítal, že v řízení u Policie České republiky nebyl přítomen kvalifikovaný soudní tlumočník zapsaný v seznamu soudních tlumočníků, přítomen byl pouze jakýsi krajan. Stěžovatel tak nemohl sdělit nemožnost pětkrát denně se modlit. Došlo tak k neodstranitelné vadě obou správních řízení předcházejících soudnímu přezkumu.
[5] Stěžovatel byl diskriminován z náboženských důvodů a nezohlednění této skutečnosti bylo nespravedlivé a podle všeho to vedlo k uložení delší doby vyhoštění. Zmínka o náboženském pronásledování asi „někam na Ministerstvo vnitra zapadla“ z důvodu neodpovídající kvalifikace tlumočníka.
[6] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil, zrušil též obě jemu předcházející rozhodnutí a věc vrátil příslušnému oddělení Policie ČR k novému správnímu řízení.
[7] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že námitky nemají nic společného s případem stěžovatele a nadto již byly vypořádány.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti.
[9] Judikatura zdůrazňuje, že stížní důvody se musí upínat k rozsudku krajského soudu, neboť kasační stížnost podle § 102 s. ř. s. je opravným prostředkem právě proti rozsudku krajského soudu; smyslem řízení o kasační stížnosti tak je polemika s rozhodnutím krajského soudu (usnesení NSS ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003-73). Uvedení konkrétních stížních námitek zároveň nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v žalobě, neboť žalobní námitky směřovaly proti jinému rozhodnutí, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem (rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006-58).
[10] Stěžovatelovy námitky uvedené v doplnění kasační stížnosti na vypořádání městského soudu nereagují nijak, natož kvalifikovaně. Stěžovatel pouze zopakoval námitky uvedené již v žalobě, nadto velmi nepřiléhavě k okolnostem případu stěžovatele (například odkazy na řízení u Policie ČR a rozhodnutí správních orgánů obou stupňů či námitka týkající se doby vyhoštění). Kasační stížnost vzbuzuje pochybnosti, zda se zmocněný zástupce stěžovatele s případem stěžovatele vůbec seznámil způsobem odpovídajícím povinnostem advokáta. Věcné argumentaci rozhodně věnoval méně pozornosti i prostoru než vyčíslení své odměny.
[11] Nejvyšší správní soud shledal, že námitky obsažené v kasační stížnosti jsou dle § 104 odst. 4 s. ř. s. a § 102 s. ř. s. nepřípustné.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl.
[13] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2026
JUDr. F. D., Ph.D.
předseda senátu