7 Afs 173/2026

Plný text

7 Afs 173/2026 - 41
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: Lagermax Logistics Czech s. r. o., se sídlem [adresa] Praha 6, zast. JUDr. Evou Koubovou, advokátkou se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem [adresa] Praha 4, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2026, č. j. 18 Af 14/2024107,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Celní úřad pro hlavní město Prahu v rámci následné kontroly zjistil, že žalobkyně v postavení nepřímého celního zástupce příjemce zboží zařadila dovezené zboží propuštěné do celního režimu volného oběhu pod nesprávnou podpoložku celního sazebníku (spor se týká návěstních panelů/LED modulů s diodami). Vydal proto dne 13. 12. 2013 dodatečné platební výměry, kterými příjemci zboží dodatečně vyměřil dovozní clo a předepsal mu penále. Příjemce zboží však dlužnou částku neuhradil. Celní úřad pro hlavní město Prahu, Celní úřad pro Středočeský kraj a Celní úřad Praha Ruzyně proto zahájily se žalobkyní řízení o dodatečném vyměření dovozního cla a následně vydaly dodatečné platební výměry. Žalobkyně proti nim podala odvolání. O nich rozhodl žalovaný tak, že prvostupňová rozhodnutí změnil jen formálně a věcně je potvrdil. Původní rozhodnutí žalovaného však zrušil Městský soud v Praze rozsudky ze dne 6. 5. 2019, č. j. 10 Af 39/2015301, č. j. 10 Af 40/2015101 a č. j. 10 Af 42/2015108, a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný pak rozhodnutími ze dne 23. 8. 2024, č. j. 213647/2024900000311, č. j. 213657/2024900000311 a č. j. 213637/2024900000311, formálně změnil výroky dodatečných platebních výměrů a zrušil předpis penále, ve zbytku však rozhodnutí celních úřadů ponechal beze změny.

[2] Proti rozhodnutím žalovaného podala žalobkyně samostatné žaloby k Městskému soudu v Praze, který je spojil ke společnému projednání a v záhlaví označeným rozsudkem je zamítl. Podrobně se zabýval jak otázkou prekluze práva celních orgánů vyměřit clo, tak přezkoumatelností napadených rozhodnutí a tvrzenými vadami řízení při následné kontrole. Jdeli pal o námitky týkající se samotného celního zařazení zboží, městský soud dospěl předně k tomu, že žalovaný dodržel závazný právní názor soudu s tím, že žalobkyně měla možnost se proti skutkovým a právním zjištěním celních orgánů procesně i věcně bránit. Ve vztahu k samotné podstatě sporu pak městský soud nepřisvědčil žalobkyní navrhovanému sazebnímu zařazení zboží a důvodnými neshledal ani námitky, podle nichž žalovaný nesprávně vyhodnotil nevyužitelnost žalobkyní předložených závazných informací o sazebním zařazení a nezávazných stanovisek.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost a s odkazem na důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil.

[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti tvrdí, že v napadeném rozsudku a v rozhodnutích žalovaného není správně zjištěn skutkový stav ohledně vlastností deklarovaného zboží, resp. z provedených důkazů nevyplývá skutkový stav, který v rozhodnutí sloužil jako základ pro posouzení právní, tedy pro zařazení daného zboží do položek celního sazebníku. V napadeném rozhodnutí jsou upřednostněny vybrané důkazy před jinými, resp. jejich obsah je selektivně interpretován, některé důkazy jsou zcela opomenuty. Při podřazení zboží do položek celního sazebníku napadené rozhodnutí nerespektuje již existující závazné informace o zařazení zboží a stanoviska ke stejnému zboží vydaná a při používání pravidel pro zařazování zboží se vychyluje z obvyklých pravidel zařazování a účelově formuluje a rozšiřuje požadavky na charakteristiku zboží, které z interpretačních pravidel nikterak nevyplývají.

[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti předně shrnul dosavadní průběh řízení, a to jak správních, tak soudních. Uvedl především, že s právními závěry městského soudu se zcela ztotožňuje. Odůvodnění kasační stížnosti je podle něj stručné a jednotlivé námitky jsou formulovány natolik obecně, že se nimi lze jen obtížně vypořádat jinak než obecně. Se všemi námitkami se již žalovaný i městský soud vypořádali, proto žalovaný odkázal na odůvodnění žalobou napadených rozhodnutí. Veškerá procesní práva žalobkyně byla respektována, žalobou napadené rozhodnutí i napadený rozsudek vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Městský soud pečlivě hodnotil veškeré důkazy jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a své závěry dostatečně, srozumitelně a přehledně odůvodnil. Žalovaný zásadně odmítá tvrzení o údajném selektivním přístupu k hodnocení a interpretaci důkazů a o jejich účelovém opomíjení. Při stanovení sazebního zařazení dovezeného zboží postupovali žalovaný i městský soud mimo jiné v souladu s komunitárními celními předpisy, s právně závaznými pravidly pro výklad Kombinované nomenklatury i judikaturou.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud se s ohledem na vyjádření žalovaného i podobu uplatněné kasační argumentace zabýval nejprve tím, zda je kasační stížnost v dané podobě vůbec věcně projednatelná. Dospěl přitom k závěru, že kasační stížnost není přípustná.

[7] Kasační stížnost lze podat jen z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost podaná z jiných důvodů je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Stěžovatelka musí reagovat na argumentaci krajského (městského) soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou závěry, které soud v napadeném rozsudku uvedl, nesprávné. Stěžovatelka tedy musí vylíčit, kterých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl soud vůči ní dopustit v procesu vydání rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnost (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/200558, č. 835/2006 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2023, č. j. 6 As 358/2021  38, bod 11). Pokud tak neučiní a pouze znovu zopakuje námitky, které uvedla v řízení před krajským soudem, aniž by jakkoliv reflektovala argumentaci krajského soudu, pak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal a nelze v jejich opakování spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/200977, č. 2103/2010 Sb. NSS; ze dne 15. 9. 2009, č. j. 6 Ads 113/200943; nebo ze dne 14. 6. 2016, č. j. 1 As 271/201536). Nejvyšší správní soud pak považuje za nutné připomenout též požadavek, podle něhož máli určitá argumentace vůbec představovat kasační námitku, musí být dostatečně konkrétní (rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2023, č. j. 8 As 163/202159 či usnesení NSS ze dne 25. 8. 2023, č. j. 8 As 5/202244).

[8] Stěžovatelka v nyní projednávané věci uplatnila v kasační stížnosti pouze zcela obecná tvrzení, jež jsou v podstatě v plném znění reprodukována v bodě [4] tohoto usnesení shora. Tato tvrzení však v souladu se shora citovanou judikaturou buď pro svoji obecnost vůbec nemohou představovat projednatelnou argumentaci, nebo je nelze považovat za přípustnou argumentaci reagující na podrobné a srozumitelné závěry napadeného rozsudku. Jdeli o stěžovatelkou zmiňovanou otázku nesprávně zjištěného skutkového stavu, tou se městský soud zcela konkrétně zabýval (viz např. shrnutí v bodě 98 napadeného rozsudku) a stěžovatelka nijak neupřesňuje, v čem měl v tomto směru městský soud pochybit. Totéž platí i ve vztahu ke kasačním tvrzením žalobkyně o upřednostnění „vybraných“ důkazů a opomenutí „některých“ jiných (viz např. bod 97 napadeného rozsudku). Jdeli pak o samotné podřazení zboží do položek celního sazebníku, v tomto ohledu se městský soud zabýval jak existujícími závaznými informacemi o zařazení zboží, tak pravidly zařazování (viz zejm. bod 109 a násl. napadeného rozsudku). Stěžovatelka nijak nevysvětluje, v čem konkrétně městský soud „účelově formuluje“ či nezákonně „rozšiřuje“ požadavky na charakteristiku zboží.

[9] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že žádné ze stěžovatelkou uvedených tvrzení nesplňuje náležitosti kasačního bodu, neboť (lzeli je vůbec považovat za kasační argumentaci) jimi stěžovatelka nereaguje na rozhodovací důvody městského soudu. Jedná se tedy o nepřípustné námitky ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. (rozsudek NSS č. j. 8 Azs 299/202041, bod 16 a další tam citovaná judikatura). Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není povinen ani oprávněn domýšlet za stěžovatelku argumenty, na základě kterých by přezkoumával napadené rozhodnutí. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2020, č. j. 7 Afs 251/202029, bod 11 a tam citovaná judikatura). V dané věci tedy není prostor pro to, „aby Nejvyšší správní soud ‚stručně a obecně‘ přezkoumal závěry krajského soudu – tak někdy postupují krajské soudy ve vztahu ke správním rozhodnutím, majíli projednat ‚neumělou‘ laickou žalobu. K tomuto postupu vede krajské soudy snaha nepřipravit žalobce, kteří nemusí být zastoupeni advokátem, o přístup k soudu. V řízení o kasační stížnosti však není pro podobný postup prostor. V řízení, v němž musí za stěžovatele jednat advokát či jiný právní profesionál, je třeba vyžadovat tomu odpovídající úroveň právní argumentace“ (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2022, č. j. 2 Afs 115/202042, bod 16).

[10] Lze dodat, že stěžovatelka ani nijak neavizovala možné doplnění kasační argumentace, a to ani v textu samotné kasační stížnosti, ani v reakci na vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud stěžovatelku nevyzýval k jejímu doplnění o další kasační námitky, neboť postup podle § 109 odst. 1 ve spojení s § 106 odst. 3 s. ř. s. je na místě jen v situaci, kdy kasační stížnost neobsahuje vůbec žádnou argumentaci (ani pokus o ni). Postup podle těchto ustanovení není určen k tomu, aby soud upozorňoval stěžovatelku na potřebu či vhodnost doplnění její argumentace (usnesení NSS ze dne 24. 4. 2023, č. j. 8 Azs 41/2023  38, bod 16 či obdobně již zmíněné usnesení č. j. 2 Afs 115/2020  42, bod 19).

IV. Závěr a náklady řízení

[11] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka z výše uvedených důvodů v kasační stížnosti neuplatnila ani jednu přípustnou kasační námitku, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost jako celek je nepřípustná, a proto ji odmítl [§ 104 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, bylali kasační stížnost odmítnuta.

[13] Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč stěžovatelce podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle tohoto ustanovení soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, bylli návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut. Soudní poplatek ve výši 5 000 Kč tak bude v souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vrácen k rukám její zástupkyně, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. října 2026

Milan Podhrázký
předseda senátu