Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: T. R., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem [adresa] Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2026, č. j. 7 A 19/2026-49,
takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2026, č. j. 7 A 19/2026-49, kterým bylo zastaveno řízení o podané žalobě pro nezaplacení soudního poplatku. Žalobou brojila proti rozhodnutí ze dne 7. 1. 2026, č. j. 10.01-000647/25-0002, kterým žalovaná podle § 45 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o advokacii“) zastavila řízení o žádosti žalobkyně ze dne 4. 11. 2025 o určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně podle § 18c zákona o advokacii.
[2] S podáním kasační stížnosti je spojen vznik poplatkové povinnosti [§ 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)]. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Dle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč.
[3] Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[4] Stěžovatelka současně s podáním kasační stížnosti požádala o osvobození od soudních poplatků. Na podkladě přeložených listin Nejvyšší správní soud následně usnesením ze dne 20. 8. 2026, č. j. 7 As 112/2026-34, stěžovatelku osvobodil od soudních poplatků v rozsahu 80 % a vyzval ji, aby zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 1 000 Kč, k čemuž jí stanovil lhůtu 15 dnů ode dne doručení usnesení. Přitom stěžovatelku poučil o následcích jeho nezaplacení ve stanovené lhůtě.
[5] Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
[6] Podle § 40 odst. 1 věty první s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.
[7] Z údajů na doručence je zřejmé, že shora označené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovatelce doručeno ve čtvrtek 20. 8. 2026. Lhůta 15 dnů určená Nejvyšším správním soudem k zaplacení soudního poplatku tak počala běžet v pátek dne 21. 8. 2026, a uplynula v pátek dne 4. 9. 2026. Stěžovatelka však ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila.
[8] Nejvyšší správní soud obdržel dne 5. 9. 2026 podání stěžovatelky, kterým opětovně žádala o přiznání osvobození od soudních poplatků v rozsahu 100 %. V osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 % spatřovala porušení jejích zákonných i ústavních lidských práv. Současně navrhla, aby jí byl ustanoven nezávislý a kvalifikovaný právní zástupce dle jejích předchozích žádostí. Z ustálené judikatury nicméně vyplývá, že jsou-li v témže řízení opakovaně podány žádost o osvobození od soudních poplatků nebo návrh na ustanovení zástupce, je soud povinen o nich rozhodnout pouze tehdy, obsahují-li nové, dříve neuplatněné skutečnosti svědčící například o změně poměrů účastníka řízení (například rozsudky ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007-150, ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008-65, ze dne 22. 1. 2015, č. j. 8 Afs 201/2014-13, ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 145/2015-12, ze dne 12. 10. 2016, č. j. 1 As 256/2016-13, ze dne 16. 5. 2018, č. j. 6 As 92/2018-17, nebo ze dne 9. 12. 2019, č. j. 6 As 201/2019-39; srov. též usnesení ze dne 19. 11. 2020, č. j. 4 As 281/2020-23, a ze dne 21. 1. 2021, č. j. 3 Ads 323/2020-52, vydaná ve věcech stěžovatelky). O takový případ se však nyní nejedná. Stěžovatelka svůj návrh opírá o tytéž skutečnosti jako dříve a netvrdí žádnou změnu svých poměrů. Nejvyšší správní soud proto o jejím opakovaném návrhu znovu nerozhodoval. Nad rámec uvedeného lze dodat, že opakovaná žádost byla podána po marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku.
[9] Jelikož stěžovatelka ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem soudní poplatek nezaplatila, Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. o zastavení řízení o kasační stížnosti.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. září 2026
David Hipšr
předseda senátu