Plný text
k § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 519/2002 Sb.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2004, čj. 7 Azs 62/2003-55)
Věc: T. N. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 8. 2003 zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o neudělení azylu s odůvodněním, že po dobu 90 dnů nebylo možno zjistit místo stěžovatelova pobytu, a v důsledku toho měl za splněné podmínky pro postup podle § 33 zákona o azylu.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítal, že pro zastavení řízení nebyly splněny zákonné podmínky. Uvedl, že po pohovoru, který s ním byl proveden v průběhu správního řízení, požádal dne 23. 5. 2001 o povolení pobytu mimo azylové zařízení a uvedl adresu u Patrika V. v B., ulice Č. 34. Tutéž adresu včetně telefonického kontaktu uvedl v čestném prohlášení. Stejná adresa je také v rozkladu podaném proti správnímu rozhodnutí. Informace o jeho pobytu v ulici Č. 10 nemá oporu ve spisu a zřejmě se jedná o omyl na straně ministerstva.
Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Z předloženého správního spisu plyne, že stěžovatel v žádosti o povolení pobytu mimo azylové zařízení ze dne 23. 5. 2001 žádal o povolení pobytu na adrese v B., ulici Č. 34 u Patrika V. Rovněž dne 31. 5. 2001 v čestném prohlášení uvedl, že po dobu azylového řízení se bude zdržovat na této adrese.
Podle § 33 zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci.
Krajský soud v Brně v průběhu řízení sice ověřoval místo pobytu stěžovatele na Policii ČR, ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, které sdělilo, že poslední adresa pobytu stěžovatele je podle jejich evidence v B., ulice Č. 10, a sdělení stejného obsahu obdržel krajský soud ke svému dotazu také od Policie ČR, oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie v B. Přesto, že měl k dispozici i jiné údaje o jeho pobytu, a to jak v žalobě, tak i ve správním spise, doručoval stěžovateli písemnosti výlučně na adresu [adresa] . Krajskému soudu však nic nebránilo v tom, aby ověřil pravdivost údajů sdělených Policií ČR, např. doručením písemnosti na adresu [adresa] . Protože tak ale neučinil, nelze dovodit, že nebylo možno zjistit místo stěžovatelova pobytu.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 věty prvé s. ř. s. napadené usnesení krajského soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
(ci)
Právní věta
Pokud krajský soud doručoval žadateli o azyl písemnosti jen na adresu, na které se žadatel nezdržoval, ačkoli měl k dispozici i jiné údaje o jeho pobytu, a to jak v žalobě, tak i ve správním spisu, nelze za takové situace uzavřít, že nebylo možno zjistit místo pobytu žadatele o azyl ve smyslu § 33 zákona o azylu.