Rozsudek ze dne 26. 9. 2006
Plný text
k § 17 odst. 2 a 5, § 69 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 59/2003 Sb.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2006, čj. 8 As 26/2005-89)
Věc:Honební společenstvo Kopřivnice proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje za účasti 1) města Kopřivnice, 2) Honebního společenstva Příbor, 3) M. B. a 4) L. D., o uvedení honitby do souladu se zákonem, o kasační stížnosti žalobce.Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 9. 2003 zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu v Kopřivnici ze dne 2. 7. 2003, jímž tento správní orgán prvého stupně zamítl návrh žalobce na uvedení honitby Kopřivnice do souladu se zákonem podle § 69 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který žalobu zamítl. Žalobce (stěžovatel) proto tento rozsudek napadl kasační stížností, v níž mj. namítl, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s námitkou, že ve správním rozhodnutí není provedena řádná identifikace pozemků, které narušují souvislost honebních pozemků, zejména není uvedeno katastrální území a parcelní číslo, natož konkrétní vlastník a konkrétní překážka, která dle správního orgánu souvislost narušuje.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Stejně jako v jiných případech správního rozhodnutí, i u rozhodnutí podle § 69 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, musí správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvést, z jakých skutečností a úvah při svém závěru vycházel. V případě negativního rozhodnutí o podání (návrhu na zahájení správního řízení) ve smyslu tohoto ustanovení musí správní orgán uvést, v čem spočívá nesoulad honitby s citovaným zákonem. V daném případě správní orgány obou stupňů dovodily, že není zajištěna souvislost honebních pozemků honitby Kopřivnice, jak ji vyžaduje § 17 odst. 2 a 5 tohoto zákona. Z ničeho však nelze dovodit, že by nedostatek této souvislosti bylo možné náležitě specifikovat jen označením katastrálního území, parcelních čísel s případným uvedením vlastníka (vlastníků), jak dovozuje stěžovatel v kasační stížnosti.
Jak je zřejmé z rozhodnutí Městského úřadu v Kopřivnici ze dne 2. 7. 2003, tento správní orgán dovodil, že "stále tedy není zajištěna souvislost honebních pozemků honitby Kopřivnice v oblasti zkušební dráhy Tatry, a.s., na společné hranici k. ú. [k.ú.] a Drnholec nad Lubinou a v oblasti nákladového nádraží Kopřivnice". Takováto specifikace je i dle názoru Nejvyššího správního soudu dostačující. Ostatně ani stěžovatel v průběhu správního řízení nenamítal, že by toto vymezení bylo neurčité a zřejmě i sám měl za to, že je mu jasné, o jaké pozemky (či části pozemků) se jedná. V podaném odvolání totiž sám mj. uvedl, že souvislost "v oblasti železničního nákladového nádraží Kopřivnice bude vyřešena kladným vyřízením odvolání HS Kopřivnice u Krajského úřadu Ostrava - viz dopis z 18. 5. 2003" s tím, že v ostatních částech honitby je souvislost honebních pozemků zajištěna dohodami s okolními honebními společenstvy. Obdobně tomu (pokud se týká nákladového nádraží Kopřivnice) bylo v doplnění odvolání ze dne 26. 8. 2003. Tvrzení o tomto nedostatku správního rozhodnutí se za této situace jeví navíc jako účelové.
Právní věta
V odůvodnění negativního rozhodnutí podle § 69 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, musí správní orgán uvést, v čem spočívá nesoulad honitby s tímto zákonem. Z ničeho však nelze dovodit, že by nedostatek souvislosti honebních pozemků bylo možno náležitě specifikovat jen označením katastrálního území a parcelních čísel s uvedením vlastníků pozemků.
Usnesení ze dne 4. 10. 2005
Plný text
k § 73 odst. 2 a § 107 soudního řádu správního
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76)
Právní věta
Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími předběžné povahy a nelze v nich předjímat rozhodnutí o věci samé. Proto nelze při rozhodování podle § 73 odst. 2 a § 107 s. ř. s. vždy učinit jednoznačný (konečný) závěr, že správní rozhodnutí má za následek újmu pro žalobce či stěžovatele. Postačuje předpoklad žalobcem (stěžovatelem) tvrzené nenahraditelné újmy.