Plný text
8 As 287/2023-44
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Soukromá rolnická společnost Čehovice spol. s r.o., se sídlem [adresa] sídlem [adresa] Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem [adresa] Praha 1, za účasti: I) Ing. M. Z., IČO: [IČO], se sídlem [adresa] sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2022, č. j. MZE-57489/2022-10051, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, č. j. 14 A 10/2023-77,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, č. j. 14 A 10/2023-77, se ruší a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda městský soud postupoval správně, když odmítl žalobu pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který spatřoval v odpadnutí předmětu řízení. To za situace, kdy ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí došlo v přezkumném řízení vyvolaném žalovaným se záměrem uspokojit žalobkyni ve smyslu § 153 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve spojení s § 62 s. ř. s.
[2] Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým zrušil oznámení o neprovedení aktualizace evidence půdy vydané Státním zemědělským intervenčním fondem a řízení zastavil.
[3] Žalovaný po posouzení argumentů uvedených v žalobě dospěl k závěru, že lze důvodně pochybovat o tom, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy, a proto dospěl k závěru, že je vhodné využít postupu podle § 62 s. ř. s. O tomto záměru informoval městský soud. Žalovaný následně svým rozhodnutím vydaným dle § 153 správního řádu v přezkumném řízení dne 15. 5. 2023 zrušil žalobou napadené rozhodnutí a zároveň zrušil i oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu o neprovedení aktualizace evidence půdy a věc vrátil Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu k novému projednání. Žalobkyně následně městskému soudu k výzvě sdělila, že k jejímu uspokojení nedošlo, neboť proti rozhodnutí žalovaného vydanému v přezkumném řízení mohou osoby zúčastněné na řízení podat rozklad. K podání rozkladu ze strany jedné z osob zúčastněných na řízení i následně došlo. Rozklad byl zamítnut rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 11. 8. 2023 a rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2023 bylo potvrzeno. Ve svém dalším podání ze dne 11. 12. 2023 žalobkyně městskému soudu sdělila, že postupem žalovaného byla uspokojena a navrhla, aby městský soud řízení zastavil (dle poznámky ve spise městského soudu se uvedené vyjádření žalobkyně dostalo do dispozice soudu až po vydání usnesení o odmítnutí žaloby).
[4] Městský soud dne 12. 12. 2023 žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že důvodem odmítnutí žaloby je neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, konkrétně odpadnutí předmětu řízení (žalobou napadeného rozhodnutí).
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) namítá, že rozhodnutí žalovaného vydané v přezkumném řízení dne 15. 5. 2023 nikdy nenabylo právní moci. Žalovaný žalobou napadené rozhodnutí zrušil se záměrem stěžovatelku uspokojit podle § 62 s. ř. s. ve spojení s § 153 správního řádu. Rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zrušeno žalobou napadené rozhodnutí, tak mohlo nabýt právní moci v souladu s § 62 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 153 odst. 2 správního řádu až právní mocí rozhodnutí městského soudu o zastavení řízení o správní žalobě stěžovatelky.
[6] Pokud je rušící rozhodnutí vydáno postupem podle § 153 správního řádu ve spojení s § 62 s. ř. s. není možné žalobu odmítnout proto, že původní žalobou napadené rozhodnutí již neexistuje (rozsudek NSS ze dne 14. 1. 2022, č. j. 5 As 386/2021-26).
[7] Dle názoru stěžovatelky z posledně uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu jednoznačně vyplývá, rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2023 nenabylo právní moci, jelikož městský soud řízení o správní žalobě nezastavil, a proto nebylo žalobou napadené rozhodnutí pravomocně zrušeno. Městský soud pochybil, když žalobu proti přetrvávajícímu a pravomocně nezrušenému rozhodnutí žalovaného odmítl s tím, že odpadl předmět řízení.
[8] Žalovaný uvedl, že se ztotožňuje s kasační argumentací stěžovatelky. Byť se stěžovatelka dle svých slov cítí být uspokojena, tak k zastavení řízení vedeného před městským soudem nedošlo a žalobou napadené rozhodnutí je tak stále v právní moci. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a řízení zastavil, neboť důvody pro zastavení řízení existovaly již v řízení před městským soudem.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že stěžejní otázkou projednávané věci je, zda bylo v řízení o žalobě možno dojít k závěru, že odpadl předmět řízení, neboť napadené rozhodnutí zaniklo.
[11] Nejvyšší správní soud zároveň na tomto místě předesílá, že obdobnou právní otázkou se již zabýval pátý senát tohoto soudu, konkrétně ve svém rozsudku ze dne 14. 1. 2022, č. j. 5 As 386/2021-26, a z jeho závěrů soud vychází.
[12] Uspokojení žalobce po zahájení řízení o žalobě je upraveno v § 62 s. ř. s, podle něhož platí: (1) Dokud soud nerozhodl, může odpůrce vydat nové rozhodnutí nebo opatření, popřípadě provést jiný úkon, jimiž navrhovatele uspokojí, nezasáhne-li tímto postupem práva nebo povinnosti třetích osob. Svůj záměr navrhovatele uspokojit sdělí správní orgán soudu a vyžádá si správní spisy, pokud je již soudu předložil. (2) Předseda senátu stanoví lhůtu, v níž je třeba rozhodnutí vydat, opatření nebo úkon provést a oznámit je navrhovateli i soudu; uplyne-li tato lhůta marně, pokračuje soud v řízení. (3) Dojde-li oznámení odpůrce podle odstavce 2 soudu, vyzve předseda senátu navrhovatele, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda je postupem správního orgánu uspokojen. Zmeškání této lhůty nelze prominout. (4) Soud řízení usnesením zastaví, sdělí-li navrhovatel, že je uspokojen. Soud řízení zastaví i tehdy, nevyjádří-li se takto navrhovatel ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo. (5) Rozhodnutí, opatření nebo úkon podle odstavce 1 nabývá právní moci nebo obdobných právních účinků dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení.
[13] Citovanou právní úpravu obsaženou v soudním řádu správním reflektuje též § 153 správního řádu, podle jehož odst. 1 písm. a) může správní orgán žalobce uspokojit změnou či zrušením napadeného rozhodnutí. Podle odst. 2 věty čtvrté téhož ustanovení „právní moci nabývá rozhodnutí žalovaného správního orgánu vydané podle odstavce 1 dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení o žalobě“.
[14] Městský soud žalobu odmítl s odůvodněním, že předmět řízení odpadl, neboť žalobou napadené rozhodnutí v důsledku změnového rozhodnutí zaniklo (bylo zrušeno). Postupoval tedy podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. z důvodu nedostatku podmínek řízení. Vyšel ze závěrů rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2007, č. j. 7 Afs 143/2006-95, a ze dne 30. 6. 2024, č. j. 4 As 16/2024-65, podle nichž je-li původní rozhodnutí, které je soudem přezkoumáváno, v přezkumném řízení změněno či zrušeno, nastává situace, kdy je vydáno nové meritorní rozhodnutí a původní rozhodnutí žalobou napadené již neexistuje, a proto z povahy věci odpadá možnost soudu přezkoumat původní rozhodnutí.
[15] Tento právní názor se však vztahuje na přezkumná rozhodnutí vydaná v jiných procesních režimech, než jak je tomu v nyní posuzované věci. V ní bylo změnové rozhodnutí vydáno v přezkumném řízení, jehož účelem je uspokojení účastníka řízení po podání žaloby podle § 153 správního řádu ve spojení s § 62 s. ř. s. Žalovaný svůj záměr vydat rozhodnutí k uspokojení stěžovatelky městskému soudu výslovně oznámil v souladu s § 62 odst. 1 s. ř. s. a ve lhůtě stanovené městským soudem podle odst. 2 téhož ustanovení jej také vydal. Ani městský soud neměl pochyb o charakteru změnového rozhodnutí, když v souladu s § 62 odst. 3 s. ř. s. určil stěžovatelce lhůtu ke sdělení, zda byla změnovým rozhodnutím uspokojena. Skutečnost, že změnové rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2023 bylo vydáno dle § 153 správního řádu, plyne i z jeho obsahu; v jeho záhlaví je i odkaz na posledně zmíněné ustanovení. Uvedené je nesporné ostatně i s ohledem na obsah kasační stížnosti stěžovatelky a vyjádření žalovaného.
[16] Změnové rozhodnutí tedy bylo bezesporu vydáno postupem podle § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu. Takové rozhodnutí však nabývá právní moci či obdobných právních účinků dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení (§ 62 odst. 5 s. ř. s. a § 153 odst. 2 věta čtvrtá správního řádu). Jak zdejší soud uvedl již v rozsudku ze dne 26. 2. 2009, č. j. 4 Ads 105/2008-185, č. 2502/2012 Sb. NSS: „Nezastaví-li soud řízení pro uspokojení navrhovatele, správní rozhodnutí vydané postupem podle § 62 s. ř. s. nenabývá právní moci a nemůže mít žádné účinky.“
[17] Vzhledem k tomu, že městský soud pro uspokojení stěžovatelky řízení o žalobě nezastavil (stěžovatelka ve svém podání ze dne 11. 12. 2023 s tímto postupem již vyslovila souhlas), změnové rozhodnutí nenabylo právní moci, nemělo žádné účinky, a žalobou napadené rozhodnutí tak zůstalo beze změny. Je zřejmé, že za takové situace předmět řízení neodpadl, a městský soud pochybil, pokud žalobu odmítl s odkazem na § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[18] V dalším řízení má městský soud již k dispozici vyjádření stěžovatelky stran jejího uspokojení ze dne 11. 12. 2023 (č. l. 81 spisu městského soudu), jeví se proto, že podmínky pro zastavení řízení ve smyslu § 62 s. ř. s. mohou být splněny. Nejvyšší správní soud však upozorňuje, že může být namístě zabývat se i otázkou, zda v nyní přezkoumávané věci je postup dle § 62 s. ř. s. možný s ohledem na osoby zúčastněné na řízení (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 13. 7. 2010, č. j. 3 Ads 148/2008-70, č. 2130/2010 Sb. NSS, nebo rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 As 324/2018-36, body 31 - 33).
[19] I s ohledem na uvedené Nejvyšší správní soud sám nepřistoupil k tomu, aby při zrušení usnesení krajského soudu zároveň řízení zastavil pro uspokojení žalobkyně podle § 110 odst. 1 ve spojení s § 62 s. ř. s., jak navrhoval žalovaný. Bude totiž nejprve na městském soudu, aby posoudil možnost takového postupu.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že městský soud postupoval v rozporu se zákonem, když žalobu proti rozhodnutí žalovaného (které nebylo pravomocně zrušeno) odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Zrušil proto jeho usnesení v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).
[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v souladu s § 110 odst. 3 větou první s. ř. s. městský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. dubna 2025
Petr Mikeš
předseda senátu