Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek1× citováno

Spisová značka

8 As 42/2006

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 28. 1. 2009Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: PŘÍHODA PetrECLI:CZ:NSS:2009:8.As.42.2006.74
Další údaje
Předmět řízení: Pobyt cizinců

Právní věta

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 26/07, č. 47/2009 Sb., je § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění zákona č. 161/2006 Sb., v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny. Proto se toto ustanovení ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 28. 1. 2009

Plný text

8 As 42/2006 - 75

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudů JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobců: a) N. X. T., b) D. A., oba zastoupeni Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, Praha 3, Olšanská 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2005, čj. SCPP 4320/C-255-2005, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2006, čj. 8 Ca 339/2005 – 25,

t a k t o :

I. V řízení s e p o k r a č u j e.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2006, čj. 8 Ca 339/2005 – 25 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, oddělení cizinecké policie Znojmo ze dne 9. 9. 2005, čj. SCPP-9/BR-XIII-SV-2005 bylo žalobci ad a) uloženo správní vyhoštění z přechodného pobytu s dobou platnosti na čtyři roky ode dne, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci. Doba vycestování z území České republiky nebyla stanovena s poukazem na § 118 odst. 1 a § 128 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

Rozhodnutím žalované ze dne 30. 11. 2005, čj. SCPP-4320/C-255-2005 bylo k odvolání obou žalobců změněno uvedené rozhodnutí správního orgánu prvého stupně v části týkající se stanovení doby vycestování z území České republiky s tím, že v ostatních částech zůstává odvoláním napadené správní rozhodnutí beze změny.

Žalobou podanou u městského soudu se žalobci ve správním soudnictví domáhali přezkoumání a zrušení tohoto rozhodnutí žalovaného s tím, aby bylo zároveň zrušeno i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2006, čj. 8 Ca 339/2005 – 25 byla žaloba obou žalobců odmítnuta, a to s poukazem na § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 171 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. s tím, že žalobou napadené správní rozhodnutí je vyloučeno z přezkumu soudem ve správním soudnictví.

Kasační stížností se oba žalobci (dále též stěžovatelé) domáhali zrušení tohoto usnesení městského soudu. Protože Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. [do nabytí účinnosti zákona č. 161/2006 Sb., § 171 písm. c] odporuje ústavním předpisům, podal podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu návrh na zrušení tohoto ustanovení (viz podání ze dne 8. 11. 2007, čj. 8 As 42/2006 – 52). Usnesením ze dne 12. 11. 2007, čj. 8 As 42/2006 – 58 bylo řízení v souladu s § 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. přerušeno.

Nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 26/07 bylo vysloveno, že ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění zákona č. 161/2006 Sb., se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. I Ústavní soud dospěl k závěru, že toto ustanovení je v rozporu s článkem 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (blíže viz tento nález).

Proto bylo kasační stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze, opírající se u obou žalobců toliko o toto ustanovení zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí městský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2009

JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu

Právní věta

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 26/07, č. 47/2009 Sb., je § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění zákona č. 161/2006 Sb., v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny. Proto se toto ustanovení ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Usnesení ze dne 30. 1. 2007

Plný text

8 As 42/2006 - 48

Usnesení

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobců: a) N. X. T., b) D. A., oba zastoupeni Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, Praha 3, Olšanská 2, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2006, čj. 8 Ca 339/2005 – 25, o návrhu žalobců na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

Kasační stížností se žalobci domáhají přezkoumání a zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2005, čj. SCPP-4320/C-255-2005 odmítnuta s poukazem na to, že jde o rozhodnutí, které je dle § 171 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, z přezkoumání soudem vyloučeno.

V této věci rozhodnutím Policie České republiky, oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, oddělení cizinecké policie ve Znojmě ze dne 9. 9. 2005, čj. SCPP-9/BR-XIII-SV-2005 bylo vysloveno správní vyhoštění prvého žalobce z přechodného pobytu na území České republiky s dobou platnosti na čtyři roky od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

K odvolání žalobců rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 30. 11. 2005, čj. SCPP-4320/C-255-2005 bylo rozhodnutí správního orgánu prvého stupně částečně změněno, když byla stanovena i doba k vycestování (§ 118 odst. 1 cit. zákona) s tím, že v ostatních částech výroků zůstává odvoláním napadené správní rozhodnutí beze změny.

V podáné kasační stížnosti žalobci (stěžovatelé) navrhli, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. V tomto směru zejména uvedli následující:

Podaná žaloba, která byla odmítnuta měla odkladný účinek přímo ze zákona (§ 172 odst. 3 cit. zákona). Výkon rozhodnutí by pro oba stěžovatele znamenal nenahraditelnou újmu, neboť by pro ně měl nenapravitelný vliv na jejich rodinný a soukromý život. Oba stěžovatelé ještě před zahájením řízení o správním vyhoštění plánovali sňatek, a to okamžitě po rozvodu druhé stěžovatelky. Chtěli a chtějí mít spolu dítě, což by vzhledem k věku druhé stěžovatelky bylo v případě realizace vyhoštění s každým rokem odloučení méně pravděpodobné a ze zdravotního hlediska komplikovanější a riskantnější. I když v současnosti obě děti druhé stěžovatelky po rozvodu žijí se svým otcem, jejím bývalým manželem, její soužití s prvním stěžovatelem v zahraničí by jí bránilo ve styku s dětmi v obvyklém rozsahu. Z toho vyplývá, že výkon rozhodnutí o vyhoštění prvého stěžovatele nepředstavuje jen nepřiměřený zásah do jeho soukromého rodinného života, ale jeho realizace by znamenala jeho nenapravitelné rozvrácení. Prvý stěžovatel se v České republice léčí pro závažné srdeční onemocnění. V důsledku této léčby se jeho zdravotní stav zlepšil. Vzhledem k tomu, že zdraví nepochybně patří do sféry soukromého života, i z tohoto hlediska by vyhoštění bylo nepřiměřeným zásahem, protože by znamenalo přerušení, případně i zmaření dlouhodobé léčby závažného onemocnění. Přiznání odkladného účinku za této situace se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není ani v rozporu s veřejným zájmem.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se zřetelem na skutečnosti, na které poukázali stěžovatelé, neprodlený výkon napadeného správního rozhodnutí (ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvého stupně) by mohl znamenat nenahraditelnou újmu pro stěžovatele. Z ničeho pak nevyplývá, že by přiznání odkladného účinku se nepřiměřeným způsobem dotklo nabytých práv třetích osob či že by bylo v rozporu s veřejným zájmem. Proto bylo podle § 107 za přiměřeného použití § 73 odst. 2 s. ř. s. návrhu stěžovatelů na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyhověno.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2007

JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací