Rozsudek ze dne 3. 1. 2019
Plný text
8 As 77/2018-49
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: V. R., zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2016, čj. KUKHK-34308/DS/2016/Er, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2018, čj. 30 A 162/2016-89,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 12. 7. 2016, čj. ODP/62283-2016/kud 2882-2014/kud/26, Městský úřad Dvůr Králové, odbor dopravy a silničního hospodářství, zamítl dle ustanovení § 123f zákona č. 361/200 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) námitky žalobce k provedenému záznamu bodů a provedený záznam potvrdil.
[2] Žalovaný v záhlaví citovaným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.
[3] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Hradci Králové zamítl. Dospěl k závěru, podle něhož byly zákonem požadované údaje na jednotlivých rozhodnutích identifikovány dostatečně a znemožnily, aby nastaly jakékoliv pochybnosti o tom, kdy, kde, jakou osobou a jaký přestupek byl spáchán. Žalobci se proto nepodařilo relevantně zpochybnit podklady pro záznam bodů do registru řidičů.
II.
Argumenty kasační stížnosti
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost co do obsahu opřel o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil prakticky doslovně námitky uvedené již v žalobě; znovu opakovat tyto stěžovateli, žalovanému i Nejvyššímu správnímu soudu známé námitky nepovažuje Nejvyšší správní soud za jakkoliv přínosné.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Stěžovatel v úvodu kasační stížnosti stejně jako v žalobě argumentoval tím, že byla porušena zásada legitimního očekávání; v rozporu s jinými rozhodnutími v obdobných věcech se totiž správní orgán nezabýval kvalitou provedení jednotlivých rozhodnutí v blokových řízeních. Krajský soud k této stěžovatelově argumentaci uvedl, že námitka stěžovatele byla formulována ve zcela obecné rovině bez jakékoliv přímé souvislosti s přezkoumávaným správním řízením a jeho závěry. Podle krajského soudu nepostupovaly správní orgány v rozporu s obvyklou praxí. Ani v kasační stížnosti stěžovatel blíže nespecifikoval, v čem konkrétně mělo pochybení správního orgánu v tomto směru spočívat; žádné takovéto (navíc jen obecně tvrzené) pochybení neshledal ani Nejvyšší správní soud. V posuzované otázce uzavírá, že správní orgány postupovaly správně a v souladu se zákonnými požadavky a neodchýlily se od ustálené rozhodovací praxe.
[9] Stěžovatel dále namítal nezpůsobilost podkladů pro provedení záznamu bodů v registru řidičů. Krajský soud k této námitce zcela správně poukázal na judikaturu zdejšího soudu, která se této problematice opakovaně věnovala. Platí, že v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů správní orgán posuzuje pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, zda byl záznam v registru řidičů proveden v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá bodovému hodnocení přestupkového jednání. Správní orgán přitom není oprávněn posuzovat správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden; na tyto akty je třeba hledět jako na správné a zákonné až do okamžiku, kdy je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným způsobem prohlásí za nezákonné a zruší je. Namítaná pochybení by dle judikatury Nejvyššího správního soudu musela být natolik závažná, že oznámení či rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 123b zákona o silničním provozu by nebylo možné vůbec použít pro jejich nesrozumitelnost či nicotnost. Tak tomu však v nyní projednávané věci nebylo.
[10] Stěžovatel namítl, že přestupky nebyly dostatečně konkrétně vymezeny; nebylo z nich dle něj patrno, kdy a kde byl přestupek spáchán. Krajský soud se stěžovatelem nesouhlasil; ze správního spisu ověřil, že jednotlivé pokutové bloky obsahovaly všechny podstatné náležitosti, bylo z nich možné dostatečně určitě zjistit místo spáchání jednotlivých přestupků i dobu spáchaných přestupků. Zároveň na nich byla popsána dostatečně určitě jednotlivá přestupková jednání a nebylo pochyb ani o příslušnosti orgánu, který blokové pokuty vydal. Totéž konstatuje i Nejvyšší správní soud, který ve shodě s krajským soudem uzavírá, že stěžovatel relevantně nezpochybnil způsobilost jednotlivých rozhodnutí o přestupku (pokutové bloky) být dostatečnými podklady pro záznam bodů do registru řidičů. Námitku tvrdící opak proto neshledal důvodnou.
IV.
Závěr a náklady řízení
[11] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s.
[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1, ve spojení s § 120, s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. ledna 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu
Usnesení ze dne 2. 5. 2018
Plný text
8 As 77/2018-40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: V.R., zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2016, čj. KUKHK-34308/DS/2016/Er, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2018, čj. 30 A 162/2016-89,
t a k t o :
Kasační stížnosti s e n e p ř i z n á v á odkladný účinek.
O d ů v o d n ě n í :
[1] Rozhodnutím ze dne 12. 7. 2016, čj. ODP/62283-2016/kud 2882-2014/kud/26, zamítl Městský úřad Dvůr Králové nad Labem námitky žalobce proti provedenému záznamu 12 bodů v registru řidičů (§ 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích) a záznam potvrdil.
[2] Žalovaný v záhlaví citovaným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.
[3] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem zamítl.
[4] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, s níž spojil i návrh na přiznání jejího odkladného účinku. Argumentoval, že v případě nepřiznání odkladného účinku by mohl ztratit možnost vykonávat svou podnikatelskou činnost. Uvedl, že podniká jako opravář motorových vozidel; v souvislosti s výkonem této činnosti musí obstarávat nákup a dovoz materiálu potřebného pro provedení prací a dovoz a odvoz vozidel či dílů určených pro lakování nebo opravu. Namítal, že ztrátou mobility mu vznikne nenapravitelná újma, neboť vzhledem k jeho pracovním zkušenostem a jeho věku najde jen s obtížemi uplatnění v jiném oboru, v němž by nebyla vlastní mobilita vyžadována. Ztráta řidičského oprávnění a případné úkony spojené s navrácením řidičského oprávnění by pro něj v případě ztráty zaměstnání znamenaly nepřiměřenou finanční zátěž. Stěžovatel se nedomníval, že by přiznaný odkladný účinek měl vliv na práva třetích stran a přiznání odkladného účinku by rovněž neohrozilo žádným způsobem veřejný zájem; přestupky, které spáchal, podle něj nebyly nijak závažné a nelze v nich proto spatřovat žádné ohrožení ostatních účastníků silničního provozu.
[5] Žalovaný ve vyjádření k odkladnému účinku konstatoval, že nejsou dány důvody pro jeho přiznání, neboť skutkový stav byl prokázán náležitým způsobem a skutečnost, že stěžovatel dovršil 12 bodů, byla jednoznačně zjištěna a prokázána.
[6] Podle § 107 s. ř. s., nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 s. ř. s. nejsou naplněny.
[8] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud primárně zkoumá, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by nasvědčovaly možnosti vzniku nepoměrně větší újmy stěžovateli oproti případné újmě jiných osob. Tyto skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti nasvědčující vzniku újmy má stěžovatel. Vylíčení podstatných skutečností musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Odkladný účinek je prostředkem mimořádným, neboť jeho přiznání má místo jen tam, kde jeho nezbytnost převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci. Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti týkající se sankce za přestupek spočívající v zákazu řízení motorových vozidel či ve ztrátě řidičského oprávnění je pak navíc nutné poměřovat újmu stěžovatele s újmou, která by mohla vzniknout ostatním účastníkům silničního provozu. V takových případech Nejvyšší správní soud k přiznání odkladného účinku přistupuje pouze výjimečně (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2013, čj, 6 As 29/2013-80).
[9] Stěžovatel argumentoval, že bez řidičského oprávnění mu hrozí ztráta možnosti vykonávat podnikatelskou činnost. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje tvrzení stěžovatele, že k výkonu své práce používá motorové vozidlo, to však nutně neimplikuje závěr o imanentní potřebě motorového vozidla pro výkon jeho činnosti. Jakkoliv lze připustit, že práce automechanika je spojena s větší mobilitou, než je to obvyklé u řady jiných zaměstnání, nelze bez dalšího uzavřít, že dočasný zákaz řízení motorového vozidla její výkon zcela znemožňuje. Nezbytnou mobilitu lze jistě do značné míry kompenzovat změnou organizace práce stěžovatele a ve zbytku ji pokrýt např. pomocí třetí osoby. Nejvyšší správní soud si je plně vědom skutečnosti, že takový postup je nepochybně značně diskomfortní popř. též nákladnější, nelze však předpokládat, že by zabránil ztrátě obživy stěžovatele, kterou jedinou (ve smyslu stěžovatelovy argumentace) by bylo možno považovat za vznik nenahraditelné újmy.
[10] Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší správní soud za vhodné poznamenat, že jako značně problematické se jeví též tvrzení stěžovatele, dle kterého by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo v rozporu s veřejným zájmem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, čj. 2 As 60/2008-103). Touto otázkou se nicméně Nejvyšší správní soud podrobněji nezabýval, neboť pro závěr o nesplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti postačí nesplnění jen jediné z podmínek uvedených v § 73 odst. 2 s. ř. s.
[11] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že v řízení před krajským soudem byl usnesením ze dne 30. 3. 2015, čj. 30 A 27/2015-43, žalobě odkladný účinek přiznán. Úvahy krajského soudu, k nimž byl krajský soud plně oprávněn, a na jejichž základě dobrodiní odkladu účinků žalobou napadeného správního rozhodnutí přiznal, však nikterak nepředurčují nynější postup. Na rozdíl od krajského soudu rozhoduje o opakovaném návrhu stěžovatele Nejvyšší správní soud v řízení, které již bylo co do soudního přezkumu napadeného správního rozhodnutí pravomocným rozsudkem uzavřeno, přičemž přezkum tohoto rozsudku je otevřen až a jen v důsledku mimořádného opravného prostředku podaného stěžovatelem; již sama tato skutečnost opodstatňuje přísnější náhled na stěžovatelův návrh.
[12] Z těchto důvodů tedy Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele na postup podle § 107 s. ř. s. nevyhověl.
[13] Nepřiznáním odkladného účinku Nejvyšší správní soud nepředjímá své rozhodnutí ve věci samé.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. května 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu