Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaj) a soudců Pavla Molka a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: L. J., zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2025, č. j. OAM-315/ZA-ZA11-ZA13-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2026, č. j. 21 Az 18/2025-28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud se v tomto usnesení zabýval tím, zda je kasační stížnost žalobce přijatelná, tedy zda svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
I. Vymezení věci
[2] Žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, protože se obával návratu do země původu kvůli svým věřitelům, kteří mu vyhrožovali a dožadovali se úhrady úroků k již splacenému dluhu. Žalovaný jeho žádosti nevyhověl.
[3] Proti tomu se žalobce bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem zamítl, jelikož žalobce v azylovém řízení neunesl břemeno tvrzení. V souladu s judikaturou NSS mohou být obavy ze soukromých osob důvodem pro udělení mezinárodní ochrany pouze za předpokladu, že stěžovatel prokáže takové nebezpečí a také to, že se nemohl s žádostí o pomoc obrátit na vnitrostátní orgány. NSS navíc opakovaně potvrdil možnost nalezení vnitrostátní ochrany před soukromými osobami v Uzbekistánu.
[4] Městský soud považoval za dostatečné i žalovaným shromážděné podklady rozhodnutí. Informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 8. 4. 2025, týkající se činnosti policie v Uzbekistánu, obsahuje relevantní a dostatečné údaje o možnosti obrátit se s žádostí o pomoc na vnitrostátní orgány. V azylovém řízení žalobce nikterak nezmiňoval možné napojení svých věřitelů na veřejné struktury. Dokonce uvedl, že situace v zemi se poslední dobou zlepšila, tudíž uznal objektivní možnost obrátit se na policii. V žalobě svůj azylový příběh značně vygradoval, jelikož nově argumentoval pronásledováním ze strany mafie napojené na vnitrostátní struktury. To městský soud nepovažoval za věrohodné, jelikož žalobci nic nebránilo tyto informace uvést již v azylovém řízení.
II. Obsah kasační stížnosti a další vyjádření
[5] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku kasační stížnost. Má za to, že předestřel dostatečně konkrétní azylový příběh, který dokládá možné pronásledování v důsledku návratu do vlasti a hrozbu vážné újmy. Odkázal na metodiku obsaženou v Příručce k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydanou Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky OSN (dále „UNHCR“), která se věnuje problematice „prokazování faktů.“ Tvrdí, že i v případě pochybností by měl být azylový příběh uznán (neboť uprchlík ve většině případů při odchodu ze země cestuje jen s nejnutnějšími osobními věcmi), ovšem pouze za předpokladu, že vyvinul opravdové úsilí o opodstatnění svého příběhu. Závěr soudu, že dostatečně nepodpořil svá tvrzení a jeho příběh je tak nevěrohodný, stěžovatel odmítá a označuje ho za subjektivní hodnocení.
[6] Smyslem azylu není chránit jen systematické až celoživotní disidenty, ale všechny, kteří jsou ve své zemi původu ohrožováni za uplatňování svých politických práv. Žalovaný měl posoudit, zda stěžovateli skutečně hrozí nebezpečí vážné újmy v podobě mučení nebo nelidského a ponižujícího zacházení. S odkazem na podklady založené ve spisu nelze vyloučit, že mu po návratu do vlasti hrozí vážná újma ze strany soukromé osoby a v důsledku korupce státních orgánů se na ně nemůže obrátit s žádostí o pomoc. Městský soud tuto argumentaci odmítl jako nevěrohodnou, avšak není žádný podklad, který by toto nebezpečí vyvracel.
[7] Městský soud nedostál své povinnosti, jelikož řádně nevypořádal žalobní námitky a nevyhověl judikaturním požadavkům na odůvodnění rozhodnutí správního soudu. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný a porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces.
[8] Žalovaný se ztotožňuje s napadeným rozsudkem. Uvedl, že stěžovatel v kasační stížnosti formuluje jen své názory. Nedostál své povinnosti obrátit se s žádostí o pomoc na státní orgány své země a neprokázal, že by taková snaha byla zjevně neúspěšná. Navíc se v kasační stížnosti drží účelové argumentace o tom, že jeho věřitelé jsou mafiáni. Takové sdělení se poprvé objevilo až v žalobním textu a soud je adekvátně vypořádal.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] O žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. v takovém případě platí, že pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[10] Stěžovatel k přijatelnosti kasační stížnosti uvádí, že má za to, že přesahuje jeho vlastní zájmy proto, že se totožná situace může týkat značného množství jeho krajanů. NSS však dospěl k závěru, že ve věci není dán žádný z v předchozím bodě uvedených důvodů. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.
III.A. Nepřípustná kasační námitka
[11] Nejvyšší správní soud se předně zabýval přípustností uplatněných kasačních námitek. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. totiž platí, že kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Stěžovatel musí v kasační stížnosti mimo jiné reagovat na argumentaci krajského (městského) soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou jeho závěry nesprávné.
[12] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že nelze vyloučit, že mu po návratu do vlasti hrozí vážná újma ze strany soukromých osob, jelikož se nemůže obrátit s žádostí o pomoc na státní orgány kvůli korupci v jejich řadách. Městský soud však nejprve v bodě 19 napadeného rozsudku uvedl, že se stěžovatel mohl obrátit na jiné složky policie než v místě svého bydliště či na nadřízený orgán, jelikož ze shromážděných zpráv o zemi původu nevyplývá, že by takové žádosti o pomoc byly zjevně bezúčelné. Následně odkázal na judikaturu NSS, podle které nedůvěra stěžovatele ve státní orgány neodůvodňuje absolutní rezignaci na využití prostředků ochrany, které poskytují. V bodě 21 pak odkázal na více než 10 rozhodnutí z poslední doby, ve kterých se NSS vyjádřil k možnosti nalézt ochranu před pronásledováním soukromými osobami přímo v Uzbekistánu. Stěžovatel však s těmito konkrétními závěry nijak nepolemizuje a pouze stručně a obecně uvádí, že se na státní orgány s žádostí o pomoc obrátit nemohl. Tato kasační námitka proto není přípustná.
III.B. Nepřijatelné kasační námitky
[13] Stěžovatel namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, jelikož nesplňuje požadavky na odůvodnění soudního rozhodnutí. Městský soud řádně nevypořádal jeho žalobní námitky a stejně jako žalovaný aproboval nedostatečně zjištěný stav věci.
[14] NSS k tomu odkazuje na ustálenou judikaturu, podle které zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost vyhrazeno jen nejzávažnějším vadám, pro které je skutečně nelze věcně přezkoumat (rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, a ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35). Zpravidla přitom postačuje vypořádání alespoň základních žalobních námitek, přiměřeně lze akceptovat též reakci implicitní (rozsudek NSS ze dne 3. 11. 2015, č. j. 2 Afs 143/2015-71, nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08). Na určitou námitku lze reagovat i tak, že soud prezentuje ucelený názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto odůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012-50, ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013-30, a ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013-50). Za předpokladu, že je rozhodnutí žalovaného přezkoumatelné, nezakládá nepřezkoumatelnost rozsudku ani to, že se krajský (městský) soud v souladu se zásadou hospodárnosti a ekonomie řízení ztotožní se závěry a úvahami žalovaného (rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS, či ze dne 29. 5. 2013, čj. 2 Afs 37/2012-47).
[15] V návaznosti na to NSS konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje požadavky citované judikatury. Ani rozhodnutí žalovaného vadou nepřezkoumatelnosti netrpí, jelikož obsahuje rozbor a zhodnocení podkladů, hodnocení skutkového stavu, výklad právních předpisů a úvahy, které žalovaného vedly k výslednému rozhodnutí. Městský soud se proto nedopustil závažného pochybení, které by mělo dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, tím, že jeho závěrům přisvědčil.
[16] Stěžovatel dála namítá, že svůj azylový příběh vylíčil dostatečně, ale že i v případě pochybností mělo být jeho žádosti vyhověno s ohledem na příručku UNHCR. Touto argumentací se však NSS ve své rozhodovací praxi již zabýval. Ačkoliv příručka nepředstavuje závazný pramen práva, sama výslovně předpokládá, že použití uvedené zásady přichází v úvahu pouze tehdy, učinil-li žadatel skutečné a poctivé úsilí objasnit všechny rozhodné skutečnosti svého případu a jeho tvrzení jsou celkově věrohodná, logická a nejsou v rozporu s ostatními dostupnými informacemi (usnesení NSS ze dne 26. 8. 2026, č. j. 10 Azs 104/2026-42, či ze dne 28. 8. 2026, č. j. 10 Azs 106/2026-36). Stěžovateli se však v projednávané věci nepodařilo relevantně zpochybnit závěr, že se mohl (a měl) s žádostí o pomoc nejprve obrátit na vnitrostátní orgány. To je však podle ustálené judikatury NSS podmínkou pro připuštění relevantní hrozby pronásledování či vážné újmy v zemi původu ze strany soukromých osob (rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008-57, či usnesení ze dne 17. 5. 2023, č. j. 1 Azs 57/2023-30).
[17] Stěžovatel dále vytýká žalovanému, že se dostatečně nepodílel na aktivním zjišťování skutkového stavu a městský soud tuto skutečnost nezohlednil. Rovněž k této námitce se již vyjádřila ustálená judikatura, podle které správní orgán musí umožnit žadateli o azyl sdělit v řízení všechny okolnosti, které považuje pro udělení azylu za významné, avšak není jeho úkolem předestřít důvody, pro které je azyl obvykle poskytován (rozsudky NSS ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Azs 26/2003-57, či ze dne 3. 8. 2011, č. j. 2 Azs 9/2011-47). Také je třeba mít na zřeteli, že žádosti stěžovatele by v souladu s ustálenou judikaturou bylo možné vyhovět pouze za předpokladu, že by se alespoň pokusil obrátit s žádostí o pomoc na vnitrostátní orgány, což však neučinil. Ze spisového materiálu ani z rozsudku městského soudu nevyplývá, že by stěžovatel nedostal dostatečný prostor pro všechna svá tvrzení. Z bodu 8 napadeného rozsudku navíc plyne, že stěžovatel se ve správním řízení nechtěl seznámit s podklady rozhodnutí a neměl ani žádnou informaci nebo novou skutečnost, kterou by chtěl dodat. Je tedy zřejmé, že v jeho případě bylo postupováno souladně s těmito judikaturními východisky. Ani tato námitka proto nezakládá přijatelnost kasační stížnosti.
[18] V další námitce stěžovatel tvrdí, že institut mezinárodní ochrany má sloužit všem osobám, které se ve své vlasti cítí být ohroženy za uplatňování svých politických práv. K tomu NSS nejprve předesílá, že stěžovatel v projednávané věci netvrdí, že by mu v Uzbekistánu měla hrozit újma z tohoto důvodu. Ani v obecné rovině se tento názor neshoduje s ustálenou judikaturou, podle které institut azylu slouží lidem, kteří jsou v zemi původu pronásledováni ze zákonem stanovených důvodů a obecně není prostředkem pro řešení jakýchkoli problémů (ekonomických, osobních, rodinných) v zemi původu (rozsudky NSS ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 4 Azs 442/2005-43, ze dne 14. 10. 2019, sp. zn. 3 Azs 144/2018-24, či usnesení č. j. 10 Azs 104/2026-42). Judikatura jasně potvrzuje, že obtíže spojené se splácením dluhů soukromým osobám nelze bez přistoupení dalších okolností vnímat jinak než jako důvody ekonomické, nepostačující nejen k udělení azylu, ale ani doplňkové ochrany (usnesení NSS soudu ze dne 12. 3. 2025, č. j. 6 Azs 243/2024-28, též rozsudky NSS ze dne 16. 11. 2005, č. j. 4 Azs 34/2005-60, či ze dne 24. 7. 2019, č. j. 4 Azs 112/2019-46).
[19] Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná. V této věci totiž nevyvstala žádná otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková, kterou by bylo třeba řešit odlišně, a městský soud se současně nedopustil ani hrubého pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud se shora uvedených důvodů nepřistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti a podle § 104a s. ř. s. ji odmítl pro nepřijatelnost.
[21] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 12 s. ř. s. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. září 2026
Petr Mikeš
předseda senátu