Rozsudek ze dne 28. 5. 2025
Plný text
k čl. 116 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (v textu jen „celní kodex“)
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2025, čj. 9 Afs 197/2023-51)
Věc:Celní jednatelství Zelinka, s. r. o., proti Generálnímu ředitelství cel o obnovení celního dluhu, o kasační stížnosti žalobkyně.Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 11. 2022 zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil celkem 10 rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 17. 3. 2022. Těmito rozhodnutími celní úřad obnovil žalobkyni celní dluh v celkové výši 1 541 018 Kč a současně stanovil lhůtu jeho splatnosti. K obnovení celního dluhu došlo kvůli nesprávnému postupu celního úřadu, který původně vyhověl žádosti žalobkyně o změnu sazebního zařazení jejího zboží (elektronických výrobků AXIS řady S20xx) do podpoložky kombinované nomenklatury 8517 62 00 00, jíž odpovídá celní sazba 0 %. Zároveň rozhodl o vrácení cla za zboží, za které žalobkyni ještě dříve vyměřil clo odpovídající kódu nomenklatury 8521 90 00 90 (celní sazba 8,7 %) ve výši 1 541 018 Kč.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 13. 7. 2023, čj. 10 Af 2/2023-57. Městský soud neshledal důvodnou námitku, že v daném případě nedošlo k omylu celního úřadu při vrácení cla ve smyslu čl. 116 celního kodexu. Dané ustanovení cílí na obsahové nedostatky rozhodnutí celních orgánů. V některých jazykových mutacích celního kodexu je použit pojem „error“ (anglicky), respektive „errore“ (španělsky), jenž nese v právnickém jazyce spíše význam „pochybení“ než „omyl“. V českém překladu tohoto ustanovení došlo k záměně slova „neoprávněně“ za „omylem“. Článek 116 celního kodexu tak dopadá obecně na situace, kdy byl celní dluh neoprávněně vrácen, což se stalo právě v projednávaném případě. Ochranu právní jistoty dotčených subjektů poskytuje promlčecí lhůta v délce tří let ode dne vzniku celního dluhu. Dodržení této lhůty žalovaný podrobně odůvodnil a žalobkyně tento závěr nezpochybnila.
Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností. Trvala na tom, že pojem „omyl“ užitý v čl. 116 odst. 7 celního kodexu nedopadá na případy, kdy bylo clo vráceno neoprávněně. Účelem tohoto ustanovení je zabránit situacím, kdy na základě omylu dojde k vrácení či prominutí cla. Účelem tohoto ustanovení tudíž naopak není zhojit situaci, kdy celní orgán nesprávně vyhodnotí relevantní skutečnosti a vrátí clo. Článek 116 odst. 7 celního kodexu je třeba vykládat restriktivně. Pokud by jediným omezením při aplikaci daného ustanovení byla tříletá promlčecí lhůta, pak by po každém vrácení cla musel dotčený subjekt čekat několik let, než by si mohl být jistý, že vrácené clo nebude muset znovu zaplatit. Taková situace by podrývala princip právní jistoty a legitimního očekávání.
Stěžovatelka nesouhlasila se sazebním zařazením svého zboží pod kód celní nomenklatury 8521 90 00 90. V souladu se závaznou informací o sazebním zařazení zboží (dále jen „ZISZ“) vydanou Celním úřadem pro Olomoucký kraj bylo dané zboží nutno zařadit pod kód celní nomenklatury 8517 62 00 00.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že judikatura Soudního dvora neposkytuje odpověď na to, jakým způsobem vyložit pojem „omyl“ ve smyslu článku 116 odst. 7 celního kodexu. Výklad tohoto pojmu je klíčový pro posouzení druhé stěžovatelčiny kasační námitky.
Usnesením ze dne 25. 4. 2024, čj. 9 Afs 197/2023-20, proto řízení přerušil a položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku. Soudní dvůr v této věci vydal rozsudek ze dne 30. 4. 2025, Celní jednatelství Z., C-330/24, v němž dospěl k následujícímu závěru:
„Článek 116 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje pouze na situace, kdy bylo clo vráceno v důsledku neúmyslné chyby celních orgánů, ale i na situace, kdy tyto orgány vědomě provedly sazební zařazení, které se následně ukázalo nesprávným.“
Nejvyšší správní soud poté rozhodl o pokračování v řízení a kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(…)
IV. b) Omyl ve smyslu čl. 116 odst. 7 celního kodexu a legitimní očekávání
[22] Co se týče samotné meritorní otázky, zda byly splněny podmínky pro vrácení cla, skutkový vývoj není mezi účastníky sporný. Jak rekapituloval již žalovaný na sedmnácté straně napadeného rozhodnutí, stěžovatelka dané zboží dováží již od roku 2016. Ode dne 14. 3. 2019 věděla o stanovisku vypracovaném pro účely kontroly pro propuštění zboží vedené pod značkou NK0028/18/530501, kterou bylo dané zboží sazebně zařazeno pod celní nomenklaturu 8521 90 00 90 spojenou s celní sazbou 8,7 %. Stěžovatelka poté celními prohlášeními podanými v období ode dne 29. 3. 2019 do dne 14. 6. 2019 správně sazebně zařadila zboží do této nomenklatury. Celní úřad pro Jihomoravský kraj zahájil dne 19. 3. 2019 kontrolu po propuštění zboží vedenou pod značkou NK0017/19/530501, v jejímž rámci rozhodl ve vztahu k dovozům realizovaným v letech 2018 a 2019, že zboží je správně zařazeno do výše uvedené celní nomenklatury, tedy podléhá clu v sazbě 8,7 %.
[23] Stěžovatelka nicméně zjistila, že Celní úřad pro Olomoucký kraj (tedy nikoli celní úřad příslušný pro stěžovatelku) vydal dne 15. 4. 2019 ZISZ ve vztahu k jinému subjektu (ten je v ZISZ anonymizován) a podle něj měly být obdobné výrobky, které jsou v ZISZ podrobně popsány, zařazeny pod kód celní nomenklatury 8517 62 00 00. Stěžovatelka dne 17. 4. 2019 podala u Celního úřadu pro Olomoucký kraj žádost o vydání obdobné ZISZ. Tato informace nemohla být stěžovatelce vydána ve stanovené lhůtě, a to kvůli pochybnostem ohledně sazebního zařazování daných výrobků napříč Evropskou unií, o čemž byla stěžovatelka vyrozuměna dne 30. 7. 2019. ZISZ v její věci tak byla vydána Celním úřadem pro Olomoucký kraj teprve dne 4. 12. 2020 a dané zboží v ní bylo sazebně zařazeno opět pod celní nomenklaturu 8521 90 00 90. Toto zařazení ostatně odpovídá i následně vydanému prováděcímu nařízení Komise (EU) 2021/532, o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury, kterým bylo celní zařazení tohoto konkrétního zboží sjednoceno napříč Evropskou unií.
[24] Stěžovatelka nicméně mezitím již dne 28. 8. 2019 podala u svého celního úřadu žádost o opravu sazebního zařazení daných výrobků na kód celní nomenklatury 8517 62 00 00, spojený s nulovým clem, k níž doložila kopii výše zmíněné ZISZ vydané Celním úřadem pro Olomoucký kraj dne 15. 4. 2019 pro jiný subjekt. Celní úřad této žádosti dne 27. 9. 2019 vyhověl a clo jí vrátil, což následně sám celní úřad a poté žalovaný a městský soud označovali právě za „omyl“ ve smyslu čl. 116 odst. 7 celního kodexu.
[25] Stěžovatelka nesouhlasí s výkladem pojmu „omyl“ obsaženého v čl. 116 odst. 7 celního kodexu provedeným městským soudem. Dle stěžovatelky je smyslem tohoto ustanovení zabránit situacím, kdy došlo k vrácení či prominutí cla na základě činu, který správní orgán nezamýšlel učinit. Podle tohoto ustanovení platí: Jestliže celní orgány clo vrátí nebo prominou omylem a není-li původní celní dluh promlčen podle článku 103, původní celní dluh se obnoví. V takových případech je nutno jakýkoli úrok zaplacený podle odst. 5 druhého pododstavce nahradit.
[26] Citovaný odstavec 7 navazuje na odstavec 1, upravující vracení a promíjení cla:
1. Jsou-li splněny podmínky stanovené v tomto oddíle částky dovozního nebo vývozního cla se vracejí nebo promíjejí z kteréhokoliv z těchto důvodů:
a) přeplatky na částkách dovozního nebo vývozního cla;
b) vadné zboží nebo zboží neodpovídající smluvním podmínkám;
c) chyba ze strany příslušných orgánů;
d) v zájmu spravedlnosti.
Částka dovozního nebo vývozního cla se vrátí v případě, kdy byla zaplacena a platnost odpovídajícího celního prohlášení je v souladu s článkem 174 zrušena.
[27] Soudní dvůr rozsudkem ve věci Celní jednatelství Z.poskytl jednoznačnou odpověď, jak pojem „omyl“ vyložit. Pod pojem „omyl“ je tudíž nezbytné zařadit i situace, kdy celní orgány vědomě provedly sazební zařazení, které se následně ukázalo nesprávným. Nejvyšší správní soud je výkladem unijního práva podaným Soudním dvorem vázán. Závěry Soudního dvora beze vší pochybnosti potvrzují, že výklad pojmu omyl zastávaný městským soudem je správný a že celní orgány nepostupovaly v rozporu se zákonem, pokud stěžovatelce obnovily celní dluh.
[28] Soudní dvůr se v citovaném rozsudku vypořádal rovněž se stěžovatelčinými námitkami porušení právní jistoty a zásady legitimního očekávání. V bodech 29 až 31 uvedl, že „pokud jde o zásadu právní jistoty, je třeba uvést, že obnovit původní celní dluh je možné pouze pod podmínkou, že tento dluh není promlčen podle článku 103 celního kodexu Unie. Posledně uvedené ustanovení stanoví, že promlčecí lhůta zpravidla uplyne po třech letech ode dne vzniku celního dluhu. […] Z judikatury Soudního dvora přitom vyplývá, že přiměřená promlčecí lhůta je stanovena v zájmu právní jistoty, která chrání jak jednotlivce, tak dotyčnou správu, a přesto nebrání tomu, aby jednotlivec využil práv, která mu přiznává unijní právní řád. Během promlčecí lhůty tedy musí mít celní orgány možnost celní dluh doměřit (obdobně viz rozsudek ze dne 10. prosince 2015, Veloserviss, C-427/14, EU:C:2015:803, body 32 a 37). […] Pokud jde o zásadu ochrany legitimního očekávání, je třeba uvést, že před uplynutím promlčecí lhůty musí osoba, která je povinna zaplatit clo, jakožto hospodářský subjekt akceptovat riziko, že se celní orgány vrátí k rozhodnutí o celním dluhu a zohlední nové informace, které budou mít k dispozici (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 10. prosince 2015, Veloserviss, C-427/14, EU:C:2015:803, body 41 a 42).“ Vzhledem k tomu, že stěžovatelčiny námitky byly zcela obecného rázu, Nejvyšší správní soud nemá nad rámec závěrů Soudního dvora co dodat.
[29] Námitka proto není důvodná. (…)
Právní věta
Za „omyl“, který odůvodňuje obnovení celního dluhu dle čl. 116 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, je třeba pokládat i sazební zařazení zboží, které se následně ukázalo nesprávným.
Usnesení ze dne 25. 4. 2024
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Celní jednatelství Zelinka s. r. o., se sídlem [adresa] Praha 6, zast. Mgr. Janem Slunečkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem [adresa] Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2022, č. j. 24847-7/2022-90000-311, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2023, č. j. 10 Af 2/2023-57,
takto:
I. Soudnímu dvoru Evropské unie se předkládá předběžná otázka:
Je třeba pojem „omyl“ použitý v článku 116 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. 10. 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, vykládat tak, že se celní dluh obnoví pouze v případě, že k vrácení cla došlo nezamýšleným jednáním celního orgánu, nebo lze za omyl podle tohoto článku pokládat i nesprávnou úvahu celního orgánu o sazebním zařazení zboží?
II. Řízení o kasační stížnosti se přerušuje.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Celní jednatelství Zelinka s. r. o. (dále jen „žalobkyně“) dováží do Evropské unie elektronické výrobky AXIS řady S20xx (dále jen „zboží“) k propuštění do celního režimu volného oběhu. Žalobkyně toto zboží původně zařadila pod kód celní nomenklatury 8521 90 00 90, jemuž odpovídá celní sazba 8,7 %. Celní úřad pro hlavní město Prahu poté vyměřil žalobkyni clo odpovídající deklarovanému kódu celní nomenklatury ve výši 1 541 018 Kč.
[2] Žalobkyně následně u Celního úřadu pro hlavní město Prahu podala žádost o změnu sazebního zařazení zboží na podpoložku kombinované nomenklatury 8517 62 00 00, jíž náleží celní sazba 0 %. Součástí této žádosti byla i žádost o vrácení cla. Žalobkyně k žádosti přiložila Závaznou informaci o sazebním zařazení zboží od Celního úřadu pro Olomoucký kraj č. CZ BTI 40/034661/2019-580000-04/01, kterou bylo shodné zboží na základě žádosti jiného subjektu zařazeno pod kód celní nomenklatury 8517 62 00 00. Této žádosti Celní úřad pro hlavní město Prahu vyhověl a žalobkyni vrátil clo ve výši 1 541 018 Kč.
[3] Dne 8. 6. 2021 zahájil Celní úřad pro Jihomoravský kraj u žalobkyně kontrolu po propuštění zboží zaměřenou na ověření sazebního zařazení zboží deklarovaného v celních prohlášeních. Při této kontrole dospěl k závěru, že zboží mělo být správně zařazeno pod kód celní nomenklatury 8521 90 00 90, pod který bylo zařazeno původně. Žalobkyni proto dodatečnými platebními výměry doměřil clo v celkové výši 1 541 018 Kč. Žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům podala odvolání ke Generálnímu ředitelství cel, které tomuto odvolání vyhovělo a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedlo, že daná situace má být řešena pomocí obnovy celního dluhu dle článku 116 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. 10. 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „celní kodex“), který obnovení celního dluhu umožňuje v případě, že k vrácení či prominutí cla došlo omylem.
[4] Celní úřad pro hlavní město Prahu následně rozhodl devíti rozhodnutími ze dne 17. 3. 2022 o obnovení celního dluhu v celkové výši 1 541 018 Kč, jelikož dospěl k závěru, že v dané věci bylo clo vráceno z důvodu pochybení celního orgánu, který žalobčino zboží nesprávně zařadil pod kód celní nomenklatury 8517 62 00 00, jemuž odpovídá celní sazba 0 %. Proti těmto rozhodnutím podala žalobkyně odvolání ke Generálnímu ředitelství cel, které rozhodnutím ze dne 21. 11. 2022 odvolání zamítlo a rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu potvrdilo.
[5] Žalobkyně podala proti rozhodnutí Generálního ředitelství cel žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji zamítl. Městský soud dospěl k závěru, že na danou věc lze uplatnit článek 116 odst. 7 celního kodexu, jelikož toto ustanovení cílí na obsahové nedostatky rozhodnutí celních orgánů. V některých jazykových mutacích celního kodexu je použit pojem „error“ (anglicky), respektive „errore“ (španělsky), jenž nese v právnickém jazyce spíše význam „pochybení“ než „omyl“. V českém překladu tohoto ustanovení došlo k záměně širšího pojmu „neoprávněně“, tedy v rozporu s právními předpisy, za užší pojem „omylem“, tedy zcela nezamýšleně. Článek 116 odst. 7 celního kodexu tak dle městského soudu dopadá na situace, kdy byl celní dluh neoprávněně vrácen, což se stalo právě v projednávaném případě.
[6] Žalobkyně proti rozsudku městského soudu podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. V ní namítá, že pojem „omyl“ užitý v článku 116 odst. 7 celního kodexu nedopadá na případy, kdy bylo clo vráceno neoprávněně, ale pouze na případy, kdy bylo vráceno omylem. Účelem tohoto ustanovení je zabránit situacím, kdy k vrácení či prominutí cla došlo nezamýšleným činem celního orgánu, nikoli zhojit situaci, kdy celní orgán nesprávně vyhodnotí relevantní skutečnosti. Článek 116 odst. 7 celního kodexu je třeba vykládat restriktivně. Pokud by jediným omezením při jeho aplikaci byla tříletá promlčecí lhůta dle článku 103 celního kodexu, pak by pokaždé, když by došlo k vrácení cla, musel dotčený subjekt čekat několik let, než by si mohl být jistý, že vrácené clo nebude muset znovu zaplatit.
[7] Generální ředitelství cel ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že článek 116 odst. 7 celního kodexu je třeba vykládat i za pomoci jiných metod než jen dle doslovného jazykového vyjádření, a proto se uplatní i na projednávanou věc, kdy došlo k vrácení cla na základě nesprávné úvahy celního orgánu při zařazení zboží pod konkrétní kód celní nomenklatury.
II. Použitelné právo EU
[8] Článek 116 odst. 7 celního kodexu v české jazykové verzi stanoví:
Jestliže celní orgány clo vrátí nebo prominou omylem a není-li původní celní dluh promlčen podle článku 103, původní celní dluh se obnoví. V takových případech je nutno jakýkoli úrok zaplacený podle odst. 5 druhého pododstavce nahradit.
[9] Odstavec 7 navazuje na odstavec 1, upravující vrácení a promíjení cla, který zní:
Jsou-li splněny podmínky stanovené v tomto oddíle částky dovozního nebo vývozního cla se vracejí nebo promíjejí z kteréhokoliv z těchto důvodů:
a) přeplatky na částkách dovozního nebo vývozního cla;
b) vadné zboží nebo zboží neodpovídající smluvním podmínkám;
c) chyba ze strany příslušných orgánů;
d) v zájmu spravedlnosti.
Částka dovozního nebo vývozního cla se vrátí v případě, kdy byla zaplacena a platnost odpovídajícího celního prohlášení je v souladu s článkem 174 zrušena.
[10] Dle článku 79 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. 4. 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (dále jen „nařízení 450/2008“), které bylo účinné před vydáním na danou věc použitelného celního kodexu, platilo následující: Jestliže příslušný orgán clo vrátí nebo promine omylem a není-li původní celní dluh promlčen podle článku 68, původní celní dluh se obnoví.
[11] Dle článku 242 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. 10. 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „nařízení 2913/92“), platilo, že původní celní dluh se obnoví, jestliže byl celní dluh prominut neoprávněně nebo odpovídající částka neoprávněně vrácena. Úrok případně zaplacený podle článku 241 je nutno vrátit.
III. Rozbor předběžné otázky
[12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pro posouzení správnosti obnovení celního dluhu, ke kterému celní orgány v případě žalobkyně přistoupily, je podstatné vyložení pojmu „omyl“, který je použit v českém jazykovém znění článku 116 odst. 7 celního kodexu. Výklad tohoto pojmu je však mezi účastníky řízení sporný. Žalobkyně je toho názoru, že k obnovení celního dluhu podle tohoto ustanovení může dojít pouze v případě, že k vrácení či prominutí cla došlo činem celního orgánu, který vůbec nezamýšlel učinit. Dle Generálního ředitelství cel a městského soudu lze k obnovení celního dluhu přistoupit i tehdy, pokud bylo clo vráceno či prominuto neoprávněně, tedy pochybením celního orgánu spočívajícím v nesprávném posouzení otázky sazebního zařazení zboží pod kód celní nomenklatury. Měla-li by pravdu žalobkyně, její celní dluh nemohl být obnoven. Má-li pravdu žalovaný, tak mohl, za splnění dalších podmínek, zejména promlčení.
[13] Z judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) Nejvyšší správní soud zjistil, že pojem „omyl“ ve smyslu celního kodexu či předcházejících unijních nařízení upravujících shodnou problematiku není nijak definován. Ačkoliv SDEU použil v některých rozsudcích pojem „omyl“ (např. v rozsudcích ze dne 20. 10. 2005, ve věci C-468/03, Overland Footware, ze dne 5. 10. 2006, ve věci C-100/05, ASM Lithography, nebo ze dne 15. 7. 2010, ve věci C-234/09, DSV Road), nepoužil ho přímo ve vztahu k postupu celních orgánů, nýbrž ve vztahu k postupu dovozce zboží. Ani v těchto věcech však SDEU nepřistoupil přímo k výkladu tohoto pojmu. Definici pojmu „omyl“ příslušných orgánů neobsahuje ani judikatura SDEU v daňových věcech či věcech dotačních.
[14] Z obdobných pojmů judikatura SDEU vykládá například pojem „nesprávný a neúplný údaj“ tím způsobem, že zahrnuje věcné chyby a opomenutí, ale i pochybení ve výkladu použitelného práva (srov. rozsudek ze dne 16. 10. 2014, ve věci C-387/13, VAEX Varkens- en Veehandel, bod 50 a v něm citovanou judikaturu). Tento pojem judikatura SDEU někdy zaměňuje s pojmem „chyba“, který zahrnuje nejen věcné chyby, ale rovněž neúmyslná opomenutí a každé prohlášení, které bylo neúmyslně učiněno v rozporu s celními pravidly (viz rozsudek ze dne 16. 7. 2020, ve věci C-97/19, Pfeifer & Langen GmbH & Co. KG, bod 54). Tato judikatura se však opět týkala chyby dovozce zboží, nikoliv celních orgánů.
[15] Co se týče chyby celních orgánů, SDEU v rozsudku ze dne 18. 10. 2007, ve věci C-173/06, Agrover, v bodě 32 uvedl, že povaha chyby, které se dopustily příslušné celní orgány, „závisí na komplexnosti nebo naopak dostatečně jednoduchém charakteru dotčené právní úpravy a časovém období, během něhož orgány ve své chybě setrvaly (rozsudek ze dne 3. března 2005, Biegi Nahrungsmittel a Commonfood v. Komise, C-499/03 P, Sb. rozh. s. I-1751, body 47 a 48, jakož i výše uvedená judikatura).“ Dále se chybou celních orgánů SDEU zabýval v rozsudku ze dne 10. 12. 2015, ve věci C-427/14 Veloserviss, ve kterém uvedl, že právo na to, aby dovozní clo nebylo vybráno poté, co bylo zboží propuštěno, zakládají pouze chyby vzniklé aktivním jednáním příslušných orgánů. V takovém případě se může dovozce dovolávat legitimního očekávání a dobré víry ve správnost postupu celních orgánů. Tento rozsudek se však týkal aplikace článku 220 odst. 2 písm. b) nařízení 2913/92, a nikoliv jeho článku 242, ve kterém byla upravena obnova celního dluhu.
[16] Nejvyšší správní soud tedy zjistil, že dosavadní judikatura SDEU nedává odpověď na otázku, jak má být vykládán pojem „omyl“ ve smyslu článku 116 odst. 7 celního kodexu. Nejvyšší správní soud se kloní k názoru Generálního ředitelství cel a městského soudu, že k obnovení celního dluhu podle tohoto ustanovení může dojít i v případě, kdy omyl celního orgánu spočíval v tom, že provedl nesprávnou úvahu týkající se sazebního zařazení zboží pod konkrétní kód celní nomenklatury. K tomu v projednávané věci nepochybně došlo, když Celní úřad pro hlavní město Prahu vrátil žalobkyni clo, jelikož její zboží zařadil pod nesprávný kód nomenklatury, se kterým se pojí nulová celní sazba, a to na základě Závazné informace sazebního zařazení zboží od Celního úřadu pro Olomoucký kraj, která se následně ukázala nesprávnou a byla popřena i prováděcím nařízením Komise (EU) 2021/532 ze dne 22. 3. 2021, o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury, kterým bylo celní zařazení tohoto konkrétního zboží sjednoceno napříč EU, a to tak, že spadá pod kód celní nomenklatury 8521 90 00, jemuž odpovídá celní sazba 8,7 %.
[17] Výklad článku 116 odst. 7 celního kodexu, který zastává žalobkyně, že tento článek lze použít pouze v případě, kdy celní orgán clo vrátil zcela neúmyslným jednáním, by znamenal výrazné a neodůvodněné omezení možnosti užití daného článku. Celní orgány by v takovém případě mohly celní dluh obnovit pouze, pokud by například neúmyslně vrátily clo na účet nesprávného subjektu či by vydaly rozhodnutí o vrácení či prominutí cla nesprávnému subjektu. To však nebyl dle Nejvyššího správního soudu úmysl unijního zákonodárce. Ačkoliv nařízení 450/2008, které předcházelo současnému celnímu kodexu, uvádělo jako podmínku pro obnovení celního dluhu též omyl celních orgánů při vrácení či prominutí cla; z české jazykové verze článku 242 nařízení 2913/92, které předcházelo oběma výše uvedeným nařízením, vyplývá, že podmínkou pro obnovení celního dluhu bylo neoprávněné vrácení cla, tedy vrácení cla v rozporu se zákonem. Z celního kodexu ani z jiných unijních nařízeních, upravujících danou problematiku, nevyplývá, že by unijní zákonodárce mínil omezit podmínku pro obnovení celního dluhu jen na případy vrácení či prominutí cla na základě neúmyslného jednání celních orgánů. Nejvyšší správní soud je však přesvědčen, že v případě zpřísnění této podmínky by tak unijní zákonodárce učinil.
[18] Nejvyšší správní soud navíc zjistil, že článek 116 odst. 7 celního kodexu v některých jazykových verzích nepodmiňuje obnovení celního dluhu neúmyslným omylem celního orgánu, jak je tomu v české jazykové verzi, nýbrž užívá pojmy bližší českému pojmu „pochybení“, který má širší význam. Tak tomu je například v anglické verzi celního kodexu, která užívá pojem „error“, který má v právnickém jazyce blíže k českému pojmu „pochybení“ či „chyba“. Španělská verze poté užívá pojem „errore“, portugalská „erradamente“ a francouzská verze daného ustanovení užívá výraz „ont accordé à tort“. Německá verze tohoto ustanovení uvádí pojem „unrecht“, který má blíže k českému pojmu „nesprávně“ než „omylem“. Z těchto jazykových verzí dle Nejvyššího správního soudu vyplývá, že účelem článku 116 odst. 7 celního kodexu je obnovit celní dluh v těch případech, kdy celní orgány při vrácení cla nepostupovaly správně, tedy například pochybily při zařazování zboží pod kód celní nomenklatury, jak se stalo v nyní projednávané věci.
[19] Česká verze článku 116 odst. 7 celního kodexu nicméně není jediná, která užívá pojem odlišný od pojmu „pochybení“ či „chyba“. Slovenská verze tohoto ustanovení používá pojem „omylom“, který zcela odpovídá českému pojmu „omyl“. Polská verze tohoto ustanovení používá pojem „omyłkowo“, přičemž v článku 116 odst. 1 polská verze celního kodexu užívá pro pochybení celních orgánů, které odůvodňuje vrácení či prominutí cla, odlišný pojem „błąd“. Nelze proto říct, že by se od ostatních jazykových verzí daného ustanovení odlišovala pouze česká verze.
[20] Dle judikatury SDEU jsou všechny jazykové verze unijních právních aktů stejně závazné, proto Nejvyšší správní soud nemohl vycházet z toho, že v některých jazykových verzích článku 116 odst. 7 celního kodexu je užíván stejný pojem jako užíval článek 242 nařízení 2913/92. SDEU již v rozsudku ze dne 6. 10. 1982, ve věci C-283/81, Srl Cilfit, bod 18, uvedl, že „legislativní akty Společenství jsou koncipovány v různých jazycích a různé jazykové verze jsou všechny stejně závazné.“ (překlad Nejvyššího správního soudu). V rozsudku ze dne 19. 4. 2007, ve věci C-63/06, UAB Profisa, bod 13, shrnul SDEU tuto judikaturu následovně: „Podle ustálené judikatury vylučuje nutnost jednotného použití, a tedy i výkladu ustanovení práva Společenství, aby byl text ustanovení v případě pochybností nahlížen samostatně v jedné z jeho verzí, a naopak vyžaduje, aby byl vykládán a používán ve světle verzí v jiných úředních jazycích (rozsudky ze dne 12. listopadu 1969, Stauder v. Ulm, 29/69, Recueil, s. 419, bod 3, ze dne 7. července 1988, Moksel, 55/87, Recueil, s. 3845, bod 15; a ze dne 2. dubna 1998, EMU Tabac a další, C-296/95, Recueil, s. I-1605, bod 36).“ Stejně tak v rozsudku ze dne 13. 9. 2018, ve věci C-287/17, Česká pojišťovna, a. s., proti WCZ, spol. s r. o., bod 24, SDEU uvedl: „Podle ustálené judikatury přitom formulace použitá v jedné z jazykových verzí ustanovení unijního práva nemůže sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení ani jí nemůže být přiznána přednost před jinými jazykovými verzemi. Ustanovení unijního práva musí být totiž vykládána a používána jednotně na základě znění vypracovaných ve všech jazycích Evropské unie (rozsudek ze dne 6. června 2018, Tarragó da Silveira, C-250/17, EU:C:2018:398, bod 20).“
[21] Nejvyšší správní soud proto nemohl určit, který z užívaných pojmů v odlišných jazykových verzích článku 116 odst. 7 celního kodexu je ten správný a zda se v případě jazykových verzí, které v tomto ustanovení užívají pojem „omyl“, nejedná pouze o nesprávný překlad. Nejvyšší správní soud zároveň zjistil, že se SDEU ve své judikatuře doposud nezabýval smyslem článku 116 odst. 7 celního kodexu či článků, které upravovaly shodnou problematiku v předešlých nařízeních. SDEU též dosud nevyložil pojem „omyl“. Dle judikatury SDEU vnitrostátní soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, což je i Nejvyšší správní soud, musí splnit svou povinnost obrátit se na SDEU s otázkou týkající se výkladu unijního práva, která před ním vyvstala, ledaže by konstatoval, že tato otázka není relevantní, že sporné ustanovení unijního práva již bylo předmětem výkladu podaného SDEU nebo že správný výklad unijního práva je natolik zřejmý, že není ponechán prostor pro žádnou rozumnou pochybnost (viz rozsudek SDEU ze dne 6. 10. 2021, ve věci C-561/19, Consorzio Italian Management a Catania Multiservizi, a tam citovanou starší judikaturu, zvláště výše uvedený rozsudek SDEU ve věci C-283/81, Cilfit).
[22] V projednávané věci je výklad pojmu „omyl“ ve smyslu článku 116 odst. 7 celního kodexu podstatný, jelikož jen na jeho základě může Nejvyšší správní soud posoudit, zda celní orgány správně přistoupily k obnovení celního dluhu. Tuto otázku nelze dle výše uvedeného považovat za acte éclairé a vzhledem k její nejednoznačnosti ani za acte clair.
IV. Závěr
[23] Nejvyšší správní soud proto pokládá SDEU následující předběžnou otázku:
Je třeba pojem „omyl“ použitý v článku 116 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. 10. 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, vykládat tak, že se celní dluh obnoví pouze v případě, že k vrácení cla došlo nezamýšleným jednáním celního orgánu, nebo lze za omyl podle tohoto článku pokládat i nesprávnou úvahu celního orgánu o sazebním zařazení zboží?
[24] V návaznosti na položení předběžné otázky Nejvyšší správní soud dle § 48 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů přerušil řízení. Poté, co SDEU o předložené otázce rozhodne, bude v řízení pokračovat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2024
JUDr. Pavel Molek
předseda senátu
Právní věta
Soudnímu dvoru Evropské unie se předkládá předběžná otázka:
Je třeba pojem „omyl“ použitý v čl. 116 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, vykládat tak, že se celní dluh obnoví pouze v případě, že k vrácení cla došlo nezamýšleným jednáním celního orgánu, nebo lze za omyl podle tohoto článku pokládat i nesprávnou úvahu celního orgánu o sazebním zařazení zboží?