Rozsudek ze dne 18. 7. 2013
Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: P. T. P., zast. Mgr. M. Č., advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2013, č. j. CPR-15035/ČJ-2012-930310-V237, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2013, č. j. 1 A 18/2013 - 24,
t a k t o :
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2013, č. j. 1 A 18/2013 - 24, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) shora označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta její žaloba, jelikož dle městského soudu byla podána osobou zjevně neoprávněnou.
Odmítnutá správní žaloba směřovala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2013, č. j. CPR-15035/ČJ-2012-930310-V237, kterým byl částečně změněn výrok rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových kontrol, pátrání a eskort, ze dne 13. 11. 2012, č. j. KRPA-86344/ČJ-2012-000022, a ve zbytku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Právě zmíněným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo stěžovatelce uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce jednoho roku, a to na základě ust. § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
Městský soud žalobu odmítl z toho důvodu, že rozhodnutí žalovaného směřovalo vůči cizince P. T. P. narozené dne X., kdežto žaloba byla podána ze strany P. T. P. narozené dne Y., jak vyplynulo z hlavičky žaloby a plné moci přiložené k žalobě. Z daného městský soud vyvodil, že žaloba byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou, jelikož napadené správní rozhodnutí směřovalo proti jiné osobě, než která podala žalobu. Soud pak shledal nesporný a nepochybný nedostatek aktivní legitimace a žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
II. Obsah kasační stížnosti
Stěžovatelka proti označenému usnesení městského soudu podala kasační stížnost, v níž namítla, že uvedení data narození Y. u jména stěžovatelky v žalobě byla jen písařská chyba, správně mělo být uvedeno X. Stěžovatelka v daném ohledu připustila své pochybení, zároveň ale zdůraznila, že z obsahu její žaloby bylo patrné, že ji podává adresátka žalobou napadeného rozhodnutí. Toto rozhodnutí také městskému soudu přiložila k žalobě a ze žalobních bodů bylo patrné, že směřují proti přiloženému správnímu rozhodnutí.
Za klíčovou dále stěžovatelka označila skutečnost, že v jedné své písemnosti sám žalovaný u stěžovatelky uvedl výše uvedené nesprávné datum narození Y.
V kasační stížnosti byl rovněž označen za vnitřně rozporný postup městského soudu, který v záhlaví uvedl jako žalobkyni P. T. P. narozenou dne Y., státní příslušnici Vietnamské socialistické republiky. Státní příslušnost této osoby narozené dne Y. totiž nemohla být městskému soudu známa a bez zohlednění obsahu správního spisu a obsahu žaloby by k danému závěru o státní příslušnosti městský soud nemohl dospět.
Stěžovatelka taktéž poukázala na závěr rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2012, č. j. 4 Ads 63/2012 - 57, že odmítnutí žaloby mající za následek její věcné neprojednání představuje natolik závažný zásah do práv stěžovatelky, že podmínky pro takové rozhodnutí krajského soudu musí být jednoznačně zjištěny a prokázány. Dle názoru stěžovatelky v jejím případě i přes chybné uvedení data narození bylo zřejmé, že žalobu podala osoba, proti níž směřovalo správní rozhodnutí.
Z těchto důvodů navrhla stěžovatelka napadené usnesení městského soudu zrušit a vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že přiložení správního rozhodnutí směřujícího proti P. T. P. narozené dne X. o ničem nevypovídá, neboť obě cizinky jsou zastoupeny stejným advokátem a rozhodnutí o odvolání ve věci správního vyhoštění bylo doručováno právě a výlučně zmocněnému zástupci. Žalovaný dále podotkl, že přesná identifikace osoby (ať už v postavení osoby, která je účastníkem řízení v I. a II. stupni, či osoby, která je žalobcem či stěžovatelem) je nezbytná, přičemž u občanů Vietnamské socialistické republiky nebo Čínské lidové republiky tento požadavek nabývá dalšího rozměru z důvodu příliš častých shod ve jménu i příjmení současně a jediným odlišujícím atributem v takovém případě jsou data narození.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, stěžovatelka je v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem. Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Na úvod zdejší soud považuje za vhodné se krátce zmínit k osobě stěžovatelky. Nejvyšší správní soud u jména stěžovatelky v záhlaví tohoto rozsudku uvedl datum narození X., ačkoli v usnesení městského soudu, které je předmětem nynějšího přezkumu, bylo rozhodováno o P. T. P. narozené dne Y. K danému zdejší soud přikročil z důvodu, že v průběhu řízení o kasační stížnosti dospěl k závěru, že již v řízení o žalobě bylo nutno vycházet z toho, že žaloba byla podána ze strany P. T. P. narozené dne X., nikoli dne Y. (k tomu viz dále). Dále je vhodné poznamenat, že v řízení o této kasační stížnosti zdejší soud v soudních písemnostech i v usnesení o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti u jména stěžovatelky uvedl datum narození Y., dané písemnosti i usnesení o odkladném účinku bylo nutné učinit ještě před samotným posouzením sporné otázky v nynější věci týkající se uváděného data narození a Nejvyšší správní soud konstatuje, že se veškeré úkony soudu v tomto řízení o kasační stížnosti týkaly stěžovatelky, byť u jejího jména bylo uvedeno nesprávné datum narození Y.
Zdejší soud po provedeném přezkumu napadeného rozhodnutí s přihlédnutím především k obsahu správního spisu a sdělení žalovaného, které si zdejší soud v řízení o kasační stížnosti vyžádal, dospěl k opodstatněnosti kasačních námitek.
Ze správního spisu vyplynuly následující pro nynější věc podstatné okolnosti. Správní řízení o správním vyhoštění bylo vedeno s vietnamskou státní příslušnicí P. T. P. narozenou dne X., jejíž totožnost byla ověřena z jejího cestovního dokladu, jehož kopie je součástí spisového materiálu. Vůči této osobě také směřovala správní rozhodnutí. Nejvyšší správní soud ze spisu ověřil též pravdivost stěžovatelčina tvrzení, že ve výzvě k odstranění vad odvolání ze dne 23. 11. 2012, č. j. KRPA-86344/ČJ-2011-000022, které stěžovatelce zasílal správní orgán prvního stupně, bylo uvedeno u jména stěžovatelky datum narození Y. Zároveň je ve správním spise založena plná moc opravňující Mgr. M. Č. k zastupování P. T. P. narozené dne Y. (jde o totožnou plnou moc, jaká byla předložena městskému soudu), která byla ve vztahu ke stěžovatelce žalovaným akceptována, a správní spis nevypovídá o tom, že by tato plná moc u žalovaného vyvolala jakékoli pochybnosti.
Uvedené skutečnosti dle hodnocení zdejšího soudu podporují stěžovatelčino tvrzení, že u jejího jména v žalobě k městskému soudu bylo datum narození Y. uvedeno nedopatřením. Tato chyba mohla vzniknout přenesením nesprávně uvedeného data narození z výzvy k doplnění odvolání do plné moci, která byla předložena žalovanému i městskému soudu, a z této plné moci do žaloby. Další skutečnost nasvědčující tvrzení stěžovatelky o písařské chybě je, že k žalobě bylo přiloženo rozhodnutí žalovaného směřující proti P. T. P. narozené dne X., k němuž mohla mít přístup právě tato osoba, a dále akceptace stěžovatelčiny plné moci žalovaným, v níž bylo uvedeno nesprávné datum narození Y.
Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti, v němž bylo uvedeno, že Mgr. M. Č. zastupuje jak cizinku P. T. P. narozenou dne X., s níž bylo vedeno správní řízení, tak i P. T. P. narozenou dne Y., z čehož žalovaný dovodil, že skutečnost, že k žalobě bylo přiloženo správní rozhodnutí směřující proti P. T. P. narozené dne X. nemůže vypovídat o identitě osoby, která podala žalobu. Zdejší soud na daném místě může poukázat na následné vyjádření žalovaného, které si v řízení o kasační stížnosti vyžádal a v němž žalovaný jednoznačně konstatoval, že s P. T. P. narozenou dne Y. nikdy nebylo vedeno žádné řízení o správním vyhoštění a že tato osoba nebyla evidována v informačním systému cizinců, který je veden dle § 158 zákona o pobytu cizinců, a je tedy zřejmé, že s danou osobou nebylo vedeno ani jiné řízení. Dle žalovaného skutečnost, že o P. T. P. narozené dne Y. není ve zmíněném informačním systému záznam, nic nevypovídá o tom, zda taková osoba existuje, či nikoli.
I právě zmíněné vyjádření žalovaného potvrzuje důvodnost kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud sice souhlasí se žalovaným, že ze skutečnosti, že o P. T. P. narozené dne Y. není v informačním systému cizinců záznam, nelze dovozovat, že by taková osoba neexistovala, avšak uvedené ani neprokazuje, že by tato osoba existovala. Nejvyšší správní soud za okolností nynějšího případu považuje za krajně nepravděpodobné, aby P. T. P. narozená dne Y., s níž nebylo vedeno žádné řízení, na jehož základě by o ní byl vytvořen záznam v informačním systému cizinců, podala správní žalobu ve věci správního vyhoštění, a to ve věci zcela jiné osoby, tj. P. T. P. narozené dne X. Takové jednání by postrádalo smyslu a závěr o takovém průběhu skutkových okolností proto i z tohoto důvodu nelze akceptovat. Naopak stěžovatelčino tvrzení, že datum narození Y. bylo v žalobě uvedeno nedopatřením, přičemž správné datum narození mělo být X., je podporováno výše zmíněným obsahem správního spisu a netrpí rozporem spočívajícím v tom, že by žaloba byla spojována s osobou, jíž se napadené správní rozhodnutí vůbec netýkalo a o níž nemá žalovaný žádné zprávy.
Za relevantní bylo nutno považovat vyjádření žalovaného, že přesná identifikace osoby např. datem narození je zejména u vietnamských státních příslušníků nutná z důvodu častých shod jmen. Např. i Nejvyšší správní soud v minulosti rozhodoval o čtyřech kasačních stížnostech osob totožného jména, jako má stěžovatelka, ale rozdílného data narození (jde o usnesení ze dne 9. 6. 2004, č. j. 3 Azs 159/2004 - 43, a ze dne 25. 5. 2005, č. j. 7 Azs 60/2005 - 48, dále o rozsudky ze dne 29. 1. 2004, č. j. 2 Azs 64/2003 - 54, který byl publikován pod č. 199/2004 Sb. NSS, a ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 Azs 90/2004 - 65; druhé a třetí zmíněné rozhodnutí je v anonymizované formě dostupné z www.nssoud.cz). V nynější věci však bylo možno s ohledem na výše uvedené s dostatečnou mírou jistoty identifikovat osobu, která žalobu k městskému soudu podala, a to i přes chybu v datu narození.
Nejvyšší správní soud akcentuje základní úlohu, která je svěřena soudům v České republice a která spočívá v ochraně práv jednotlivců (srov. čl. 90 Ústavy České republiky a § 2 s. ř. s.). Takovou ochranu je přitom možno poskytnout jen tehdy, když soudy jim předložené věci meritorně projednají, spadají-li pod jejich pravomoc i působnost. V případě, že je však žaloba bez věcného projednání odmítnuta, je nutno trvat na jednoznačném zjištění podmínek pro odmítnutí žaloby. To se však v nynější věci před městským soudem nestalo, a ačkoli okolnosti případu svědčily pro závěr, že stěžovatelka se před městským soudem i přes chybně uvedené datum narození u svého jména bránila proti správnímu rozhodnutí, které bylo vydáno v její věci a které se dotýká její právní sféry, městský soud její žalobu meritorně neprojednal. V zájmu naplnění stěžovatelčina práva na spravedlivý proces vyplývajícího z čl. 36 Listiny základních práv a svobod bylo tak nutno napadené usnesení městského soudu zrušit a věc městskému soudu vrátit k dalšímu řízení.
V dané věci by bylo možno žalobu odmítnout z důvodu, pro který to učinil městský soud jen tehdy, pokud by v řízení před soudem bylo jednoznačně a nezvratně prokázáno, že žaloba byla podána ze strany P. T. P. narozené dne Y., to se však nestalo a tak je vzhledem k výše popsaným okolnostem nutno vycházet z toho, že žaloba byla podána ze strany P. T. P. narozené dne X., jíž bylo určeno žalobou napadené rozhodnutí.
Jakkoli bylo nutno dospět k jednoznačnému závěru o důvodnosti kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud se v dané věci musel pozastavit nad postupem zástupce stěžovatelky, jenž na skutečnosti, které uvedl v kasační stížnosti, mohl poukázat již v řízení před městským soudem, ale neučinil tak. Zástupci stěžovatelky totiž městský soud zaslal vyjádření žalovaného k žalobě, v němž bylo jednoznačně poukázáno na nesrovnalost v datech narození u osoby podávající žalobu a osoby, které bylo určeno žalobou napadené správní rozhodnutí. S touto skutečností žalovaný přitom výslovně spojoval závěr o nutnosti žalobu odmítnout z důvodu, že ji podala jiná osoba, než které bylo adresováno správní rozhodnutí. Zdejšímu soudu není známo, proč jedinou reakcí zástupce stěžovatelky na zmíněné vyjádření žalovaného bylo pouze zaslání potvrzení o registraci k dani z přidané hodnoty. To vše za situace, kdy by náležitá reakce mohla objasnit okolnosti spojené s identitou stěžovatelky, čímž by bylo možno předejít vydání kasační stížností napadeného usnesení. I přes to, že v nedostatečné procesní aktivitě stěžovatelčina zástupce lze v určité míře spatřovat důvod, proč došlo k vydání napadeného usnesení městského soudu, shledal Nejvyšší správní soud, že uvedené usnesení nemůže obstát v přezkumu v řízení o kasační stížnosti.
V. Závěr a náklady řízení
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, proto napadené usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení dle § 110 odst. 1, věty první, s. ř. s. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. V dalším řízení je městský soud dle § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozsudku.
Na základě § 110 odst. 3, věty první, s. ř. s. rozhodne o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti městský soud v dalším řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu
Usnesení ze dne 23. 5. 2013
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: P. T. P., zast. Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2013, č. j. CPR-15035/ČJ-2012-930310-V237, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2013, č. j. 1 A 18/2013 - 24,
t a k t o :
Kasační stížnosti s e přiznává odkladný účinek.
O d ů v o d n ě n í :
Podanou kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla shora označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta její žaloba, jelikož byla dle městského soudu podána osobou zjevně neoprávněnou.
Odmítnutá správní žaloba směřovala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2013, č. j. CPR-15035/ČJ-2012-930310-V237, kterým byl částečně změněn výrok rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových kontrol, pátrání a eskort, ze dne 13. 11. 2012, č. j. KRPA-86344/ČJ-2012-000022, a ve zbytku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytových kontrol, pátrání a eskort, ve zmíněném rozhodnutí uložila stěžovatelce správní vyhoštění a stanovila dobu, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce jednoho roku, a to na základě ust. § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
V kasační stížnosti stěžovatelka navrhla, aby její kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Svůj návrh odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí má velmi intenzivní dopad do jejího rodinného a soukromého života. Pokud by stěžovatelka opustila území České republiky, musela by vynaložit nemalé finanční prostředky na cestovné a zajištění ubytování v zemi původu. Stěžovatelka má v České republice utvořeno funkční zázemí a její nucený návrat by pro ni znamenal nenahraditelnou újmu, naopak přiznání odkladného účinku se nedotkne práv třetích osob ani není dle jejího názoru v rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatelka též zdůraznila, že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces, jelikož by nemohla náležitě hájit svá práva v probíhajícím řízení o kasační stížnosti.
Ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalovaný uvedl, že k danému nemůže uvést jakékoli relevantní informace, jelikož není zcela jednoznačně zřejmé, kým je kasační stížnost vlastně podávána. Žalovaný poukázal na to, že v doplnění kasační stížnosti bylo u stěžovatelky uvedeno dvojí datum narození, což vylučuje jednoznačnou identifikaci, a je tak zřejmé, že žalovaný nemůže na návrh na přiznání odkladného účinku adekvátně reagovat.
Nejvyšší správní soud při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku vyšel z právní úpravy.
Dle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ust. § 73 odst. 2 až 5 s ř. s. se použije přiměřeně.
Dle § 73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“
Dle § 73 odst. 3 s. ř. s. „přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.“
Obecně lze konstatovat, že v návrhu na přiznání odkladného účinku je nutno uvést dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že v důsledku napadeného rozhodnutí (jehož sistace by bylo přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dosaženo) hrozí účastníkovi nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a vysvětlení, v čem spočívá tato újma a její rozsah. Vylíčení podstatných skutečností musí svědčit o tom, že negativní následek, který je spojován s napadeným rozhodnutím městského soudu, by značil výše vymezenou újmu. Tyto skutečnosti potom musí být vylíčeny takovým způsobem, aby z nich byl Nejvyšší správní soud schopen jednoznačně tvrzenou újmu dovodit a byl schopen posoudit, zda takto tvrzená újma vyhovuje újmě vymezené v § 73 odst. 2 s. ř. s. Neunese-li ten, kdo přiznání odkladného účinku navrhuje, takto vymezené břemeno tvrzení, tj. předně není-li v návrhu dostatečně specifikovaným způsobem uvedeno, v čem tvrzená újma spočívá, nemůže být návrh na přiznání odkladného účinku úspěšný. Nejvyšší správní soud zde připomíná, že není oprávněn ani povinen v daném ohledu nahrazovat činnost žalobce a vznik újmy na jeho straně jakkoli dovozovat či např. ze spisu dohledávat informace, které by upřesnily jinak nekonkrétní a nedostatečně odůvodněný návrh.
Stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku blíže nespecifikovala své tvrzení o dopadu rozhodnutí do svého rodinného a soukromého života, ani své majetkové poměry a náklady na opuštění České republiky či funkční zázemí, která má dle svého vyjádření na území České republiky. Bez bližší konkretizace přitom není zřejmé, zda tyto skutečnosti mohou pro stěžovatelku vzhledem k jejím individuálním poměrům značit újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s.
Za zásadní však Nejvyšší správní soud považuje to, že pro výkon stěžovatelčina ústavního práva na spravedlivý proces může být nezbytné, aby stěžovatelka mohla zůstat na území České republiky do skončení řízení o její kasační stížnosti. Byť je stěžovatelka v tomto řízení zastoupena advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. Nejvyšší správní soud tedy v případě stěžovatelky spatřuje újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. spojenou s nuceným opuštěním území České republiky v možném dotčení stěžovatelky ve výkonu jejího práva na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu přiznává § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek ze zákona (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu) a není důvod, proč by obdobnou možnost zůstat na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec i po dobu následného řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v daném případě shledal příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. pro stěžovatelku.
Dále zdejší soud konstatuje, že neshledal, že by přiznáním odkladného účinku byla dotčena práva třetích osob nebo že by jeho přiznání bylo v daném případě v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Co se týče vyjádření žalovaného, jemuž vzhledem k uvedení dvou dat narození u jména stěžovatelky v doplnění kasační stížnosti není jasné, kým byla stížnost vlastně podána, Nejvyšší správní soud konstatuje, že tuto nejasnost soud nespatřuje. Vzhledem k datu narození (X) uvedenému na kasační stížnosti ze dne 30. 4. 2013 a plné moci, kterou stěžovatelka udělila svému právnímu zástupci, zdejší soud vychází z toho, že kasační stížnost i návrh na přiznání odkladného účinku je podán stěžovatelkou P. T. P.; uvedení dvou dat narození u jména stěžovatelky v doplnění kasační stížnosti ze dne 9. 5. 2013 si zdejší soud vysvětluje s ohledem na předmět sporu (dle tvrzení stěžovatelky bylo druhé datum narození, tj. X , v žalobě k městskému soudu uvedeno nedopatřením a jde o písařskou chybu; naproti tomu městský soud vyšel z toho, že žaloba byla podána jmenovkyní stěžovatelky, která však byla narozena jindy než stěžovatelka).
Nejvyšší správní soud konstatuje, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se do pravomocného skončení řízení o kasační stížnosti pozastavují účinky napadeného usnesení městského soudu. V nynějším případě to znamená, že se obnovuje odkladný účinek, který byl na základě § 173 odst. 2 zákona o pobytu cizinců spojen se žalobou k městskému soudu proti rozhodnutí žalovaného. Jedním z účinků napadeného usnesení městského soudu totiž bylo dle § 73 odst. 2 s. ř. s. skončení odkladného účinku, který byl spojen se žalobou k městskému soudu. Tento účinek usnesení městského soudu se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavuje až do skončení řízení o kasační stížnosti.
Na závěr zdejší soud zdůrazňuje, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti není jakýmkoli způsobem ze strany Nejvyššího správního soudu předjímáno rozhodnutí o samotné kasační stížnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu