Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZrušeno4× citovánoSb. NSS

Ústavní stížnost II. ÚS 416/2008: Odmítnuto (usnesení ze dne 4. 12. 2008).

Spisová značka

9 As 52/2007

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 3. 1. 2008Senát: Tříčlenný senátČ. j.: 9 As 52/2007-76Oblast: Životní prostředí - ostatníZpravodaj: ZEMANOVÁ Daniela, Mgr.ECLI:CZ:NSS:2008:9.As.52.2007.76
Další údaje
Předmět řízení: Vodovody a kanalizace: úprava vztahů mezi vlastníky kanalizace
Účastníci a aplikované předpisy

Účastníci

Žalobce:
Město Dvůr Králové nad Labem(státní orgán)
Žalovaný:
Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, za účasti akciové společnosti EVORADO IMPORT, o úpravě vzájemných vztahů, práv a povinností mezi vlastníky provozně souvisejících kanalizací(státní orgán)

Aplikované předpisy

  • k § 8 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb.
  • zákona č. 76/2006 Sb.

Plný seznam účastníků (z vyhledávače NSS)

  • EVORADO IMPORT,a.s.- stěžovatel
  • Město Dvůr Králové nad Labem- žalobce/navrhovatel 1.st
  • Krajský úřad Královohradeckého kraje- žalovaný/odpůrce 1.st
  • Město Dvůr Králové nad Labem- účastník řízení
  • Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství- účastník řízení

Klíčová slova (vyhledavač NSS)

Ochrana vodOchrana pokojného stavuNáhrada škody

Právní věta

Dle § 8 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, je správní orgán povinen v rozhodnutí nahrazujícím dohodu vlastníků provozně souvisejících částí kanalizace upravit jejich vzájemné vztahy natolik komplexně, aby poskytovalo podklad pro kvalitní, plynulé a bezpečné fungování kanalizace, tj. včetně materiálního zajištění provozu. Je-li mezi vlastníky provozně souvisejících částí kanalizace spor o finančních otázkách vyplývajících z rozhodnutí správního orgánu vydaného dle § 8 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., je k řízení o takovém návrhu příslušný soud v občanském soudním řízení dle § 244 odst. 1 občanského soudního řádu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 3. 1. 2008

Plný text

Předpisy:

k § 8 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění zákona č. 76/2006 Sb.

k § 244 odst. 1 občanského soudního řádu

Ej 6/2008

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2008, čj. 9 As 52/2007-76)

Věc:Město Dvůr Králové nad Labem proti Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, za účasti akciové společnosti EVORADO IMPORT, o úpravě vzájemných vztahů, práv a povinností mezi vlastníky provozně souvisejících kanalizací, o kasační stížnosti akciové společnosti EVORADO IMPORT.

EVORADO IMPORT, a.s., se s účinností od 1. 6. 2005 stala vlastníkem nemovitostí tvořících areál čistírny odpadních vod. Dne 1. 7. 2005 vodoprávní úřad zahájil řízení mezi žalobcem a společností, jehož předmětem byla úprava vzájemných práv a povinností mezi žalobcem jako vlastníkem kanalizační sítě a společností jako vlastníkem čistírny odpadních vod ve smyslu § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, kteří spolu v rozporu s citovaným ustanovením zákona neupravili vzájemná práva a povinnosti tak, aby bylo zajištěno plynulé provozování kanalizace.

Rozhodnutím ze dne 22. 9. 2006 vodoprávní úřad (Městský úřad Dvůr Králové nad Labem) pro období 29. 6. 2005 až 31. 12. 2005 a dále pro období roku 2006 mimo jiné uložil společnosti povinnost čistit odpadní vody přiváděné veřejnou kanalizací žalobce na vodní dílo "Společná čistírna odpadních vod" ve Dvoře Králové nad Labem a žalobci uložil povinnost uhradit společnosti část ceny za čištění odpadních vod za období 29. 6. 2005 až 31. 12. 2005 ve výši 18 675 000 Kč a pro období roku 2006 stanovil žalobci povinnost hradit společnosti měsíční zálohy ve výši 3 038 000 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Mimo jiné namítal neúplnost a nesrozumitelnost rozhodnutí vodoprávního úřadu, které dle jeho názoru spočívají v nedostačující úpravě pouze základních povinností obou účastníků řízení, a dále poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci.

Krajský úřad Královéhradeckého kraje rozhodnutím ze dne 28. 12. 2006 odvolání žalobce zamítl.

Žalobce napadl rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové. Mimo jiné v souvislosti se stanovenými povinnostmi ohledně úhrad cen za čištění odpadních vod vyjádřil pochybnosti o pravomoci vodoprávních úřadů stanovit správním rozhodnutím ceny za poskytnutí služby čištění odpadních vod. Odvolával se přitom na část odůvodnění rozhodnutí žalovaného, v níž sám žalovaný poukazuje na skutečnost, že § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích je právním nástrojem k ochraně životního prostředí, nikoli k úpravě ekonomických vztahů mezi soukromými subjekty. Žalovaný tak sám pochybuje o své kompetenci rozhodnout o výši ceny za čištění odpadních vod.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 1. 2007 vyslovil nicotnost rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2006 i rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 22. 9. 2006. Dle soudu § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích vodoprávnímu úřadu neumožňuje rozhodnout jakoukoli spornou otázku mezi vlastníky související kanalizace, ale umožňuje upravit jejich vzájemná práva a povinnosti pouze v mezích citovaného ustanovení, tj. pouze ta, která souvisejí se zajištěním kvalitního a plynulého provozování vodovodu nebo kanalizace. K nim však dle jeho názoru rozhodně nepatří oprávnění vodoprávního úřadu rozhodovat o cenách poskytovaných služeb či povinnostech k jejich zaplacení, k čemuž došlo v projednávané věci.

Rozsudek napadla společnost (stěžovatel) kasační stížností. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, dle něhož zákon o vodovodech a kanalizacích ve své podstatě upravuje pouze technickou stránku provozování vodovodů a kanalizací, a tedy nedává správním úřadům pravomoc rozhodovat o ekonomické stránce vztahů mezi účastníky, konkrétně o cenách za poskytované služby a povinnostech k jejich zaplacení (v daném případě o úplatě a její výši za čištění odpadních vod). Stěžovatel namítá, že zákon o vodovodech a kanalizacích poměrně podrobně upravuje také ekonomické vztahy související s provozováním vodovodů a kanalizací. Výslovně zakotvuje nárok na stočné (§ 8 odst. 13 a 14) a celou řadu s těmito nároky souvisejících vztahů (§ 20 a § 36). Nedostatek pravomoci a věcné příslušnosti správních orgánů rozhodovat o úplatě za čištění odpadních vod tak dle jeho názoru nelze z úpravy obsažené v citovaném právním předpisu dovodit.

Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti v plném rozsahu ztotožnil s námitkami obsaženými v kasační stížnosti. Je toho názoru, že v případě aplikace § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích nelze vzájemná práva a povinnosti vlastníků související kanalizace upravit bez toho, aniž by oproti povinnosti čistit odpadní vody přiváděné žalobcem do čistírny odpadních vod vlastněné stěžovatelem nebyla stanovena povinnost žalobce za tuto službu stěžovateli platit.

Žalobce poukázal na skutečnost, že aplikace § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích je výjimečným institutem, který umožňuje státu prostřednictvím správních orgánů zasáhnout do vztahů mezi soukromými subjekty a upravit jejich vzájemná práva a povinnosti tam, kde vyvstane nutnost zajistit realizaci veřejného zájmu, kterým nepochybně je zajištění kvalitního a plynulého provozu kanalizační sítě. Proto není možné, aby správní orgány v takovém případě zasahovaly do vztahů mezi účastníky ve větším rozsahu, než stanovuje zákon. Žalobce sdílí názor krajského soudu, že při absenci dohody mezi vlastníky provozně související kanalizace je správní orgán oprávněn upravit svým rozhodnutím pouze ta vzájemná práva a povinnosti, která směřují k zajištění kvalitního a plynulého provozu kanalizace. Ohledně jiných práv a povinností, byť jsou obsažena v jiných částech zákona, správní orgán nemůže zasahovat. Dohoda o ceně a úprava povinnosti cenu zaplatit je věcí soukromoprávní dohody mezi účastníky. Jedná se tedy o obchodní závazkový vztah, který je pouze v některých aspektech regulován veřejnoprávní normou.

Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a odmítl žalobu města Dvůr Králové nad Labem.

Z odůvodnění:

(...) Je tedy nutno zodpovědět otázku, jaké jsou správnímu orgánu dle § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích dány kompetence při úpravě vzájemných vztahů jednotlivých vlastníků, a zejména pak, za jakým účelem mu toto oprávnění bylo svěřeno.

Obecně se jedná o situaci, kdy správnímu orgánu zákon výslovně svěřuje kompetenci upravit za určitých okolností vztahy mezi dvěma rovnoprávnými osobami (ať již se jedná o fyzickou, právnickou osobu nebo např. obec). Předmětem úpravy ze strany správního orgánu jsou vzájemná práva a povinnosti subjektů týkající se provozování vodovodu nebo kanalizace. Není pochybností o tom, že tato vzájemná práva a povinnosti jsou svou povahou soukromoprávní, zúčastněné osoby mají plné právo upravit si tyto vztahy dle své vůle a potřeb. Z výše citovaných ustanovení*) zákona o vodovodech a kanalizacích je však třeba zdůraznit, že zákon výslovně deklaruje veřejný zájem na řádném chodu vodovodů a kanalizací (§ 1 odst. 2 zákona). V důvodové zprávě k návrhu zákona o vodovodech a kanalizacích jsou konstatovány provozní potíže, ke kterým začalo docházet po privatizaci vodovodů a kanalizací, kdy vlastníky infrastrukturního majetku vodovodů a kanalizací jsou zejména obce, avšak provozovateli či vlastníky jednotlivých částí systémů se stávají soukromé obchodní společnosti. Za účelem zajištění dostatečné ochrany odběratelů služeb zásobování pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod byla úprava veřejných vodovodů a kanalizací oddělena od zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), a od zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, neboť dle zákonodárce tento veřejný zájem vyžadoval speciální a komplexní ochranu, která mu měla být poskytnuta samostatným zákonem.

(...) Jak je již uvedeno výše, v dané věci je spornou otázkou, jaký je obsah a rozsah zákonného vymezení kompetence správního orgánu rozhodnout dle § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích o úpravě vzájemných práv a povinností mezi vlastníky provozně souvisejících částí kanalizace.

Nejvyšší správní soud ve svých úvahách vycházel z výše předestřeného účelu úpravy ochrany veřejného zájmu. V dané věci nebylo účastníky řízení zpochybněno, že provozně související části kanalizace v jejich vlastnictví jsou částmi kanalizace sloužící veřejné potřebě ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích a jejich provoz je ve veřejném zájmu. Samotné vodovody a kanalizace a jejich součásti nejsou ve vlastnictví státu, ale obcí a soukromých osob, jejichž jednání stát nemůže ve většině vztahů ovlivnit, není tedy možno vyloučit situace, kdy z jakýchkoli pohnutek některý z vlastníků vodovodu, kanalizace či jejich částí, nebude zajišťovat jejich řádný chod a ohrozí funkčnost celého systému. Jak je uvedeno v § 2 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích, kanalizace je soubor skládající se ze samostatných zařízení, přičemž jedním ze základních předpokladů jejich fungování je finanční zajištění prováděných činností. Obecně lze konstatovat, že odvádění a čištění odpadních vod nemůže v jakémkoli zařízení probíhat bez zajištění jeho obsluhy a pravidelné údržby, ve většině případů je nutná též dodávka energie, což vyžaduje vynaložení finančních prostředků. Finanční otázky budou též pravděpodobně jednou z nejčastějších příčin sporů mezi vlastníky souvisejících částí kanalizace, které mohou vyústit v neuzavření písemné dohody o úpravě vzájemných práv a povinností.

Ekonomická stránka provozu kanalizací je upravena v § 8 odst. 11 (v současném znění zákona odst. 14) zákona o vodovodech a kanalizacích. Dle tohoto ustanovení má "vlastník kanalizace právo na úplatu za odvádění odpadních vod (dále jen ‚stočné'), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že stočné se platí provozovateli kanalizace (§ 20). Právo na stočné vzniká okamžikem vtoku odpadních vod do kanalizace. Stočné je cenou za službu spojenou s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod".

Uživatelé veřejné kanalizace tedy hradí za její užívání pravidelný poplatek, tzv. stočné, a to buď k rukám vlastníka, či provozovatele veřejné kanalizace. Zákon o vodovodech a kanalizacích ani prováděcí vyhláška č. 428/2001 Sb. výslovně neupravuje výběr a rozdělení stočného v případě více vlastníků či provozovatelů kanalizace. Z citovaného § 8 odst. 11 zákona o vodovodech a kanalizacích však lze dovodit (pokud nebude vzájemnou dohodou stanoveno jinak), že právo na výběr stočného má vlastník té části kanalizace, do které ústí odtok odpadních vod odběratele. Stočné je však platbou za využívání všech částí kanalizace, proto bude výběr a přerozdělení stočného v případě více vlastníků či provozovatelů jednoho systému kanalizace též předmětem smlouvy uzavřené dle § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, jinak řečeno, vzájemné vztahy vlastníků jednotlivých částí kanalizace nelze upravit bez rozdělení finančních prostředků na jejich provoz.

(...) Nejvyšší správní soud v daném případě považuje postup správních orgánů, které v rámci úpravy vzájemných práv a povinností stanovily i výši platby žalobce stěžovateli za provoz čistírny odpadních vod, zcela v souladu se zákonem. Správní orgán je dle § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích povinen nahradit dohodu vlastníků provozně souvisejících částí kanalizací z důvodu zajištění kvalitního a plynulého provozování kanalizace. V případě, kdy by mu byla upírána pravomoc upravit finanční vztahy mezi vlastníky jednotlivých částí kanalizace, bylo by jeho oprávnění pouze formální, neboť činnost jednotlivých součástí kanalizace nemůže být prováděna pouze na základě nařízení, bez finančních prostředků. Pokud subjekt provozující část kanalizace, jemuž plynou příjmy ze stočného, odmítne vlastníku provozně související části uhradit z těchto prostředků jeho náklady na provoz, je zřejmé, že tento své zařízení nebude moci provozovat, čímž ohrozí funkčnost celého systému kanalizace. Správní orgán musí mít nejen právo formálně upravit vzájemné vztahy mezi vlastníky kanalizace, ustanovení § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích předpokládá, že v rozhodnutí nahrazujícím dohodu upraví vzájemné vztahy natolik komplexně, aby poskytovalo závazný a proveditelný podklad pro kvalitní, plynulé a bezpečné fungování kanalizace, tj. včetně materiálního zajištění provozu.

Rozhodnutí žalovaného a vodoprávního úřadu proto dle závěru Nejvyššího správního soudu nelze označit za nicotná z důvodu, že jejich součástí je též úprava finančních vztahů mezi účastníky. Je-li však napadána správnost takto provedené úpravy, pak je nutno konstatovat, že přezkoumání takového návrhu není v pravomoci správního soudu, rozhodujícího o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy (§ 4 s. ř. s.). Jak je uvedeno výše, správní orgán v tomto případě rozhodl podle zvláštního zákona o věci, která vyplývá z občanskoprávních či obchodních vztahů, a je zde dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení (§ 244 odst. 1 o. s. ř.). Charakter a instituty občanského soudního řízení poskytují dostatečný prostor k přezkumu sporných tvrzení účastníků soukromoprávní povahy. (...)

*) § 1 odst. 1 a 2, § 2 odst. 2 a 3 zákona o vodovodech a kanalizacích.

Právní věta

Dle § 8 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, je správní orgán povinen v rozhodnutí nahrazujícím dohodu vlastníků provozně souvisejících částí kanalizace upravit jejich vzájemné vztahy natolik komplexně, aby poskytovalo podklad pro kvalitní, plynulé a bezpečné fungování kanalizace, tj. včetně materiálního zajištění provozu.

Je-li mezi vlastníky provozně souvisejících částí kanalizace spor o finančních otázkách vyplývajících z rozhodnutí správního orgánu vydaného dle § 8 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., je k řízení o takovém návrhu příslušný soud v občanském soudním řízení dle § 244 odst. 1 občanského soudního řádu.

Usnesení ze dne 16. 5. 2007

Plný text

9 As 52/2007 - 63

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. R. Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele společnosti EVORADO IMPORT, a.s., se sídlem v [adresa] zastoupeného JUDr. Martinem Vlčkem, CSc., advokátem se sídlem v [adresa] za účasti A) Města Dvůr Králové nad Labem, se sídlem ve [adresa] zastoupeného JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem [adresa] a B) Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem [adresa] v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2007, č. j. 30 Ca 8/2007 - 26, o návrhu na přiznání odkladného účinku,

t a k t o :

Kasační stížnosti s e odkladný účinek n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku tohoto soudu, kterým byla vyslovena nicotnost rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 28. 12. 2006, zn. 26425/ZP/2006, a rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 22. 9. 2006, č. j. OŽP/32847-05/4761-05/ott. Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti též požádal o přiznání odkladného účinku. Uvedl, že absence závazné úpravy právních vztahů mezi vlastníky provozně souvisejících kanalizací ve Dvoře Králové nad Labem mu způsobuje značné ekonomické nesnáze a ohrožuje provoz ekologicky významného zařízení.

Kasační stížnost podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení § 73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.

Stěžovatel však takové důvody v kasační stížnosti netvrdí. Obsah neurčitého právního pojmu „nenahraditelná újma“ byl již Nejvyšším správním soudem vyložen, např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 – 59 (publikováno na www.nssoud.cz): „Nenahraditelná újma, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout, a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§ 73 odst. 2 s. ř. s), musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit“.

Tvrzení stěžovatele o ekonomických potížích a případném ohrožení provozu ekologicky významného zařízení nelze samo o sobě považovat za osvědčení nenahraditelné újmy ve výše uvedeném smyslu. Stěžovatel především své tvrzení ničím nepodložil, neuvedl konkrétní důvody přímého ohrožení provozu jeho zařízení, pouhý odkaz na finanční potíže nelze automaticky spojit s tímto následkem. Důvody možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci navrhovatele, je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese břemeno tvrzení navrhovatel. Soud posuzuje jím uvedené skutečnosti dle § 73 s. ř. s., není však povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat (shodně viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2003, č. j. 52 Ca 9/2003 - 144, publikované pod č. 87/2004 Sb. NSS).

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu § 73 s. ř. s., ve spojení s § 107 s. ř. s., skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu, který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Není tak splněna základní podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a proto Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. května 2007

JUDr. R. Malík
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací