Plný text
9 As 65/2026 - 39
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: Energie - stavební a báňská a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupená JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem [adresa] Praha 2, proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v odložení podnětu k zahájení řízení o přestupku bez prověření oznamovaných skutečností, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2026, č. j. 8 A 188/2025-34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ve věci jde o posouzení, zda postup správního orgánu spočívající v odložení podnětu k zahájení přestupkového řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), může být nezákonným zásahem do práv osoby, která tento podnět podala, před nímž se lze domáhat ochrany žalobou podle § 82 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[2] Policie České republiky pro účely trestního řízení vedeného s žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku zadala znalkyni Ing. Soni Novákové, Ph.D., aby vypracovala znalecký posudek. Stěžovatelka podáním ze dne 1. 10. 2025 nazvaným „Podnět k zahájení řízení o přestupku podle zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech“ (dále jen „podnět“), upozornila žalovaného na nedostatky tohoto posudku a na spáchání přestupku znalkyní. Žalovaný usnesením ze dne 13. 10. 2025, č. j. MSP-229/2025-OSZT-SRZT/4, tento podnět podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky odložil, neboť neshledal důvody pro zahájení přestupkového řízení. Zároveň uvedl, že výkonem svého dohledu nad znalkyní nemůže zasahovat do stále probíhajícího trestního řízení, a tím narušovat nezávislost jiných orgánů veřejné moci. Zhodnocení posudku je úkolem právě těchto orgánů, u nichž stěžovatelka může vznést své výhrady vůči posudku. Závěrem žalovaný dodal, že zasláním tohoto usnesení stěžovatelce splnil svoji povinnost stanovenou v § 42 správního řádu, aby jí sdělil, jakým způsobem naložil s jejím podnětem.
[3] Stěžovatelka ve věci podala k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) dvě žaloby. Žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 s. ř. s. napadla usnesení žalovaného. Žalobou podle § 82 s. ř. s. se domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v odložení podnětu k zahájení řízení o přestupku bez prověření oznamovaných skutečností. Městský soud měl určit, že „zásah žalovaného do [jejích] práv, spočívající v tom, že žalovaný usnesením […] v rozporu s povinností oficiality bez dalšího odložil podnět [stěžovatelky] ze dne 1. října 2025 k zahájení řízení o přestupku se znalkyní […], aniž by [stěžovatelkou] oznamované skutečnosti věcně jakkoliv prověřil, a aniž by pro takový postup existoval zákonný důvod, přičemž následně zcela upustil od dalšího konání v dané věci, je nezákonným zásahem“. Rovněž měl žalovanému zakázat v tomto zásahu pokračovat a přikázat mu, aby nejpozději do 30 dnů od právní moci rozsudku věcně prověřil podezření ze spáchání přestupku znalkyní a v uvedené lhůtě vyrozuměl stěžovatelku o výsledku prověřování.
[4] Prvně uvedenou žalobu odmítl městský soud usnesením ze dne 20. 1. 2026, č. j. 15 A 190/2025-14. Kasační stížnost stěžovatelky proti tomuto usnesení zamítl Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozsudkem ze dne 20. 8. 2026, č. j. 22 As 20/2026-29. Zásahovou žalobu, o níž jde v nyní posuzované věci, městský soud napadeným usnesením podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl jako podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
[5] Městský soud spatřoval hlavní motivaci stěžovatelky k podání žaloby ve snaze dosáhnout zahájení řízení o přestupku se znalkyní. Její podnět byl nicméně vypořádán usnesením žalovaného, přičemž žádné jiné rozhodnutí ve věci podnětu již vydat nelze. Jelikož podnět byl odložen a nebylo zahájeno žádné řízení, nelze se domáhat ochrany ani žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Obecně platí, že poškozený nemá právo na to, aby bylo zahájeno přestupkové řízení vůči osobě, která podle jeho mínění přestupek spáchala. Stěžovatelka se mohla domáhat pouze toho, aby se žalovaný jejím podnětem zabýval a vyhodnotil, zda popsané jednání dosahuje stupně škodlivosti, který odůvodňuje zahájení řízení o přestupku. Podle městského soudu nemohla být postupem žalovaného přímo zkrácena na svých právech, zásah nebyl zaměřen přímo proti ní ani nebylo v jeho důsledku přímo proti ní zasaženo. Žádné návrhové řízení, které by stěžovatelce umožňovalo domáhat se věcného přezkumu znaleckého posudku, neobsahuje ani zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Stěžovatelka není zbavena možnosti brojit proti tvrzeným pochybením znalkyně v trestním řízení, případně se bránit proti tvrzenému neoprávněnému nařčení znalkyně žalobou na ochranu osobnosti.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Stěžovatelka podala proti usnesení městského soudu kasační stížnost z důvodu, který podřadila pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., navrhla je zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Žaloba nesměřovala k dosažení zahájení přestupkového řízení proti znalkyni ani k jejímu potrestání, nýbrž proti tomu, že žalovaný odmítl její konkrétní a odborně podložený podnět věcně prověřit a odložil jej z důvodu, který právní řád nezná. Z žádného právního předpisu nevyplývá, že by žalovaný nemohl prověřovat podezření z přestupku znalce jen proto, že posudek je současně používán jako důkaz v probíhajícím trestním řízení. Posouzení znaleckého posudku v soudním řízení a jeho posouzení v rámci dohledové či přestupkové činnosti žalovaného jsou dvě samostatné otázky. Městský soud se rovněž nevypořádal s relevantní judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu týkající se práva na účinné vyšetřování. Toto právo jí zaručuje řádné, důkladné a nestranné prověření tvrzených skutečností. Stěžovatelka zdůrazňuje, že v tomto ohledu vznesla hájitelné tvrzení o zásahu do svých práv. Městský soud mechanicky vycházel z obecné teze, že jednotlivci nesvědčí právo na zahájení řízení z moci úřední, aniž by zohlednil judikaturu rozšířeného senátu připouštějící soudní ochranu v případech, kdy nezahájení takového řízení může zasáhnout do práv konkrétní osoby. Nezkoumal tedy, zda tvrzené právo na účinné vyšetřování nepředstavuje veřejné subjektivní právo zakládající aktivní legitimaci k podání zásahové žaloby.
[7] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. Plně se ztotožnil s napadeným usnesením a odkázal na své vyjádření k žalobě. Stěžovatelka nemá nárok na zahájení přestupkového řízení se znalkyní, a tudíž není aktivně legitimována k podání zásahové žaloby. Postupem žalovaného nebylo porušeno ani její právo na účinné vyšetřování. Žalovaný se podnětem zabýval a vzhledem k tomu, že neshledal důvody pro zahájení přestupkového řízení, věc odložil a výsledky šetření stěžovatelce řádně sdělil. Stěžovatelka může svá procesní práva, včetně námitek vůči postupu znalkyně či znaleckému posudku, uplatňovat v plném rozsahu v probíhajícím řízení trestním, v němž byl znalecký posudek předložen. Odložení podnětu z důvodu probíhajícího trestního řízení bylo v souladu se smyslem dohledu nad znaleckou činností. Správní orgány nemají nahrazovat posuzování znaleckého posudku v soudním řízení ani poskytovat stranám řízení prostředek ke zpochybnění důkazu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatelka je zastoupena advokátem. Bylo tak možné přezkoumat napadené rozhodnutí v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů, jakož i z hlediska možných vad řízení, k nimž je třeba přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Směřuje-li kasační stížnost proti usnesení krajského (městského) soudu, kterým byla odmítnuta žaloba, lze v ní uplatnit jen důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004-98, č. 625/2005 Sb. NSS).
[11] Podle § 82 s. ř. s. „[k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“. Pokud ale jednání popsané v žalobě vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem zjevně nemůže být zásahem ve smyslu citovaného ustanovení ani v případě, jsou-li tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Je tomu tak z toho důvodu, že chybí podmínka řízení spočívající v myslitelném tvrzení nezákonného zásahu (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS, odst. [115]).
[12] Z výše uvedeného shrnutí vyplývá, že stěžovatelka podala žalovanému podnět na zahájení řízení o přestupku, které lze zahájit jen z moci úřední. Obecnou úpravu podnětu k zahájení řízení z moci úřední obsahuje § 42 správního řádu, podle jehož druhé věty „[p]okud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu“. Neplyne-li ze zvláštní úpravy podle zákona o odpovědnosti za přestupky něco jiného, toto ustanovení správního řádu jako obecného předpisu se podpůrně (subsidiárně) uplatní i ve vztahu k podnětu na zahájení řízení o přestupku. Zvláštní způsob vypořádání oznámení přestupku upravuje § 76 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky, podle něhož „[s]právní orgán, aniž řízení zahájí, věc usnesením odloží, jestliže došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo předání věci“. Pakliže správní orgán takto postupuje na základě podnětu podle § 42 správního řádu, své povinnosti sdělit podateli, že neshledal důvody k zahájení řízení o přestupku, dostojí tím, že jej vyrozumí o odložení věci (srov. rozsudek NSS č. j. 22 As 20/2026-29, odst. [18]). V případě osoby, která měla být jednáním podezřelého z přestupku dotčena, takové vyrozumění předpokládá § 76 odst. 3 věta druhá zákona o odpovědnosti za přestupky.
[13] Stěžovatelka nespatřuje zásah do veřejných subjektivních práv v tom, že by jí nebylo sděleno, jakým způsobem byl její podnět vyřízen. Podle jejího názoru ale tento podnět neměl vést bez dalšího k vydání usnesení žalovaného o odložení věci podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky. Místo toho měl žalovaný věcně prověřit podezření ze spáchání přestupku znalkyní a vyrozumět stěžovatelku o výsledku takového prověřování. Z takto formulovaného žalobního návrhu je zřejmé, že stěžovatelka se domáhá jiného způsobu vyřízení svého podnětu, při němž budou oznamované skutečnosti věcně prověřeny. Od posouzení právní otázky, zda stěžovatelkou tvrzený zásah byl vůbec způsobilý zasáhnout do jejích práv, se odvíjí posouzení, zda se mohla domáhat ochrany před nezákonným zásahem žalobou podle § 82 s. ř. s.
[14] Nejvyšší správní soud podotýká, že tato otázka již byla v judikatuře řešena. Její vypořádání částečně vyplývá i z již zmíněného rozsudku č. j. 22 As 20/2026-29, kterým bylo rozhodnuto o kasační stížnosti proti rozhodnutí městského soudu ve věci první ze dvou žalob stěžovatelky. Ústavní soud v minulosti provedl výklad § 42 správního řádu, podle něhož „podnět tam zakotvený je nutno chápat ‚jen‘ jako podnět pro další činnost […]. Na druhou stranu je však správní řízení ovládáno zásadou oficiality i legality, podle níž je orgán povinen stíhat všechny delikty, o nichž se dozví. Jinými slovy, neexistuje právo na vyhovění podnětu a tomu odpovídající povinnost správního orgánu řízení zahájit. Možnost zahájit správní řízení z moci úřední (byť na základě vnějšího podnětu ve smyslu § 42 správního řádu) slouží totiž primárně k tomu, aby ve veřejném zájmu byla určitá otázka správním orgánem autoritativně vyřešena, a nikoliv k realizaci individuálních subjektivních práv fyzických a právnických osob“ (nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 7/19, č. 309/2019 Sb., odst. 36). Tomu odpovídá i právní názor, že uvedené ustanovení „ukládá správnímu orgánu pouze povinnost podnět v zákonné lhůtě vyřídit a podatele o tom informovat, nelze z něj však dovodit právo na vyhovění podnětu a tomu odpovídající vynutitelnou povinnost správního orgánu řízení zahájit“ (rozsudek NSS ze dne 8. 7. 2009, č. j. 3 Ans 1/2009-58; srov. též rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2021, č. j. 5 As 40/2020-46, odst. [21]).
[15] Ve vztahu k podnětu k zahájení řízení o přestupku pak lze odkázat na závěry rozšířeného senátu, podle nichž „poškozený se […] nemůže domáhat zahájení přestupkového řízení proti podezřelému z přestupku, neboť poškozený či jiné osoby odlišné od obviněného nemohou napadat výrok správního rozhodnutí týkající se viny či sankce, včetně výroku o zastavení řízení o přestupku. Posouzení viny a případné uložení sankce v rámci správního trestání se totiž odehrává výlučně ve vztahu státu a obviněného. Třetí osoba (ať již je touto osobou jiný obviněný, poškozený nebo jiná osoba) nemá subjektivní právo domáhat se zahájení řízení o správním deliktu s jiným subjektem nebo požadovat uznání jeho viny“ (rozsudek rozšířeného senátu č. j. 6 As 108/2019-39, odst. [84]).
[16] Na tom, že stěžovatelka nemá právo na určitý konkrétní způsob vypořádání jejího podnětu, kterým by v tomto případě mohlo být též zahájení řízení o přestupku, nemění nic ani její poukaz na právo poškozeného na účinné vyšetřování, které je vhodné, důkladné, nestranné a nezávislé, bez zbytečných průtahů a pod veřejnou kontrolou. Toto právo má základ v zárukách některých základních práv a svobod plynoucích z ústavního pořádku a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (zejména čl. 2 a 3) a dopadá stručně řečeno na nejzávažnější trestné činy, jejichž objektem jsou právě hodnoty chráněné těmito základními právy a svobodami (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14, ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3436/14, odst. 23, a ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 2012/18, odst. 34, a v nich odkazovaná judikatura Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva). Nemusí jít jen o právo na život, zákaz mučení a nelidského zacházení a zákaz otroctví a nucených prací, nýbrž u závažnějších zásahů také o právo pokojně užívat majetek (srov. stěžovatelkou odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 1958/23, odst. 22).
[17] Již uvedený požadavek kvalifikované závažnosti trestného činu odůvodňuje závěr, že ve vztahu k přestupkům se právo na účinné vyšetřování nepoužije (srov. usnesení NSS ze dne 23. 7. 2021, č. j. 4 As 156/2021-50, odst. [11]). O právu na účinné vyšetřování lze navíc uvažovat pouze za předpokladu, že právní řád neumožňuje dotčené osobě účinně se domoci ochrany základních práv a svobod jiným způsobem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. II. ÚS 2972/20, odst. 28). Stěžovatelka ale takovouto možnost má. Především jí nic nebrání, aby v trestním řízení, které je proti ní vedeno, zpochybnila příslušný znalecký posudek z hledisek, na které poukázala v podnětu žalovanému, a domohla se tak ochrany svých práv před tvrzeným zásahem.
[18] Z těchto důvodů městský soud nepochybil, jestliže neshledal v postupu žalovaného ani jen možný zásah do práv stěžovatelky. Ta sice v žalobě označila za zásah způsob vyřízení jejího podnětu, jeho podstatou je ale nesouhlas s posouzením, zda jsou dány důvody pro zahájení řízení o přestupku se znalkyní. Nejvyšší správní soud pouze koriguje důvod odmítnutí, kterým byla ve skutečnosti chybějící podmínka řízení spočívající v myslitelném tvrzení nezákonného zásahu. Žaloba tak měla být ze stejných důvodů správně odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné označení důvodu odmítnutí žaloby ovšem nemá vliv na zákonnost napadeného usnesení.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou a nezjistil ani žádnou z vad, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s.
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla úspěch ve věci, a tudíž nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení mu nebyla přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2026
JUDr. Radan Malík
předseda senátu