9 Azs 122/2026

Plný text

9 Azs 122/2026 - 38
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: A. A. M., zast. JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2026, č. j. OAM1319524/PP2025, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 8. 2026, č. j. 73 A 18/202656,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 8. 2026, č. j. 73 A 18/202656, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Výše uvedeným rozhodnutím žalovaného (dále „stěžovatel“) nebyla žalobci prodloužena platnost pobytového oprávnění ve smyslu § 87p odst. 2 ve spojení s § 87f odst. 3 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a byla mu stanovena lhůta k vycestování z ČR. Stěžovatel dospěl k závěru, že žalobce představuje bezpečnostní riziko, zejména s ohledem na utajované informace, dlouhodobé násilné chování vůči partnerce, užívání návykových látek, zájem o střelné zbraně a rodinné vazby na radikální islamistické hnutí. Přestože má žalobce v ČR rodinné vazby a zahájil léčbu závislosti na návykových látkách, stěžovatel považoval veřejný zájem na ochraně bezpečnosti státu za převažující nad jeho zájmem na rodinném životě v ČR. Proti rozhodnutí stěžovatele se žalobce bránil žalobou u shora označeného krajského soudu.

[2] V záhlaví uvedeným rozsudkem krajský soud žalobě vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že podklady správního spisu, včetně utajované informace, neposkytují dostatečnou skutkovou oporu pro závěr, že žalobce představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení bezpečnosti státu, neboť zjištěné rizikové faktory ani ve svém souhrnu nedosahují intenzity odůvodňující uplatnění výhrady bezpečnosti státu. Utajované informaci současně vytkl nedostatečné doložení původu některých poznatků, avšak od zpravodajské služby si nevyžádal doplňující informace, neboť podle něj ani řádné doložení zdrojů již obsažených poznatků nemohlo odstranit nedostatečnost jejich rozsahu a obsahu. Závěr o nedostatečnosti podkladů tak učinil na základě stávajícího obsahu spisu, aniž se pokusil zjištěné informační deficity odstranit jeho doplněním. Přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života žalobce již neposuzoval.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní

[3] K přijatelnosti kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že napadený rozsudek je zatížen zásadním pochybením při posouzení podmínek, za nichž lze z utajovaných informací dovodit ohrožení bezpečnosti státu podle § 87f odst. 3 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Krajskému soudu vytýká příliš restriktivní pojetí bezpečnostního rizika. Zdůrazňuje, že ochrana bezpečnosti státu má preventivní povahu, a proto nelze vyžadovat, aby se hrozba již konkrétně a bezprostředně projevovala navenek. Soud podle něj rovněž pochybil tím, že jednotlivé poznatky o žalobci hodnotil převážně izolovaně, namísto posouzení jejich vzájemné souvislosti a kumulativního působení při utváření celkového rizikového profilu. Za otázku přesahující jeho vlastní zájmy proto stěžovatel považuje, jak mají správní soudy při přezkumu rozhodnutí založených na utajovaných informacích hodnotit souhrn bezpečnostně relevantních poznatků a jaké míry konkrétnosti a intenzity musí tyto poznatky dosahovat pro závěr o ohrožení bezpečnosti státu.

[4] Nezákonnost napadeného rozsudku spatřuje v nesprávném právním posouzení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Za nesprávný považuje závěr krajského soudu, podle něhož skutková zjištění obsažená ve správním spise, včetně utajované informace, neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že žalobce představuje hrozbu pro bezpečnost státu ve smyslu § 87f odst. 3 písm. f) zákona o pobytu cizinců.

[5] Podle stěžovatele krajský soud správně vyšel z toho, že pojem ohrožení bezpečnosti státu je nutno vykládat restriktivně a že musí jít o ohrožení skutečné, aktuální a dostatečně závažné. Následně však tento požadavek vyložil tak, že fakticky vyžaduje již konkrétně projevené jednání směřující proti bezpečnosti státu. Stěžovatel namítá, že zákon o pobytu cizinců nevyžaduje, aby cizinec již bezpečnost státu skutečně poškodil. Takový výklad by byl v rozporu s do jisté míry preventivní povahou § 87f odst. 3 písm. f) zákona o pobytu cizinců, který má svůj předobraz v čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES. Účelem právní úpravy podle něj není umožnit zásah až při realizaci předvídaného bezpečnostního rizika, nýbrž umožnit státu reagovat již v době, kdy relevantní a věrohodné poznatky poskytují dostatečný podklad pro závěr o jeho existenci.

[6] Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na rozsudek NSS ze dne 10. 8. 2023, č. j. 7 Azs 100/202321, z něhož dovozuje preventivní povahu posuzování bezpečnostního rizika a nutnost pracovat s určitou mírou pravděpodobnosti. Nelze vyčkávat, až cizinec uskuteční jednání představující závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Rozhodující proto není, zda se žalobce již dopustil jednání, které lze samo o sobě označit za zásah do bezpečnosti státu, nýbrž zda souhrn zjištěných skutečností poskytuje dostatečný podklad pro závěr, že jeho osobní chování představuje skutečné bezpečnostní riziko.

[7] Nesouhlasí ani s hodnocením obsahu utajované informace. Podle něj jsou v ní uvedené skutečnosti dostatečně přesné pro závěr, že žalobce svým chováním dlouhodobě představuje hrozbu pro bezpečnost ČR a jejích obyvatel. Toto riziko spatřuje jak v jeho inklinaci k hnutím užívajícím násilí, tak v užívání omamných látek. Stěžovatel připomíná, že ten, kdo sympatizuje s hnutími, která pod rouškou víry nebo z jiných důvodů terorizují civilní obyvatelstvo či šíří rasovou nebo náboženskou nesnášenlivost, představuje za jakýchkoliv okolností hrozbu pro většinovou společnost. Poukazuje také na inklinaci k podpoře těchto hnutí u staršího bratra žalobce, jehož žádost o vydání pobytového oprávnění na území ČR stěžovatel rovněž z důvodu ohrožení bezpečnosti státu zamítl. Jeho žalobu Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 3. 8. 2026, č. j. 49 A 21/202677.

[8] Stěžovatel dále uvádí, že nevycházel z jediné izolované okolnosti, ale z komplexního hodnocení poznatků obsažených v utajované informaci a jejich souvislostí s dalšími skutečnostmi zjištěnými ve správním řízení, zejména s vyjádřeními partnerky, fotografiemi žalobce v uniformě s automatickou zbraní při různých příležitostech a při jejím použití, zprávou OSPOD a rozhodnutími policie o vykázání. Krajský soud měl podle něj posoudit především to, zda vzájemná kombinace a souvislost těchto skutečností vytváří dostatečný podklad pro závěr o bezpečnostním ohrožení, namísto hodnocení jejich samostatné intenzity. Jejich význam krajský soud nepřípustně relativizoval. Podle stěžovatele je závažnost údajů obsažených v utajované informaci ve spojení se specifickou povahou činnosti jejího původce i přes obecnější identifikaci zdrojů dostatečným podkladem pro závěr o hrozbě, kterou žalobce představuje pro bezpečnost České republiky a jejích obyvatel.

[9] Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

[10] Žalobce se ve vyjádření ztotožňuje se závěry krajského soudu. Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s., neboť neotevírá dosud neřešenou právní otázku ani nevyžaduje sjednocení rozhodovací praxe. Stěžovatel ve skutečnosti usiluje o omezení soudního přezkumu utajovaných informací, přestože právě s ohledem na omezenou možnost dotčené osoby se s jejich obsahem seznámit a účinně je zpochybnit je třeba k nim přistupovat s náležitou obezřetností. Ve věci samé žalobce zdůrazňuje, že utajovaná informace dostatečně nekonkretizuje poznatky svědčící o jeho vazbách na prostředí vyvíjející činnost proti zájmům ČR ani způsob jejich získání. Pravděpodobnostní úsudky podle něj nejsou podloženy dostatečnými faktografickými údaji, a ze souhrnu získaných poznatků proto nelze s potřebnou mírou pravděpodobnosti dovodit, že představuje bezpečnostní riziko.

[11] Žalobce dále poukazuje na své rodinné a osobní poměry v ČR, zejména na soužití s družkou a nezletilým dítětem a své pracovní zázemí. Namítá nepřiměřený zásah do svého soukromého a rodinného života a práva pečovat o dítě. Odkaz stěžovatele na rozsudek NSS č. j. 7 Azs 100/202321 nepovažuje s ohledem na odlišné skutkové a procesní okolnosti za přiléhavý.

[12] Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně ji zamítl.

[13] Dne 27. 10. 2026 žalobce doplnil vyjádření o svědeckou výpověď své družky z téhož dne, konanou na Krajském ředitelství policie hl. města Prahy. Avizoval předložení zprávy Městského úřadu Nový Bor, OSPOD, poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2026, sp. zn. III. ÚS 3045/25 a setrval na své dosavadní argumentaci a procesním návrhu.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[14] NSS se nejprve podle § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou. Kritéria přijatelnosti podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se může jednat zejména tehdy, pokud se dotýká právních otázek dosud judikaturou NSS neřešených nebo řešených rozdílně, je třeba učinit judikatorní odklon nebo krajský soud zásadně pochybil způsobem, který mohl mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[15] Novelou s. ř. s. provedenou zákonem č. 77/2021 Sb., účinnou od 1. 4. 2021, byl rozšířen okruh případů, v nichž NSS posuzuje přijatelnost kasační stížnosti. Ta se již neposuzuje pouze ve věcech mezinárodní ochrany, ale ve všech věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce. Jak NSS výslovně potvrdil v usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, toto rozšíření nezakládá žádný rozumný důvod měnit judikatorně ustálená kritéria přijatelnosti vycházející z usnesení č. j. 1 Azs 13/200639. Z těchto kritérií proto NSS vychází i v nynější věci.

[16] V nyní projednávané věci je stěžovatelem žalovaný. Podle judikatury NSS lze i v takovém případě považovat kasační stížnost za přijatelnou, pokud by bylo shledáno zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného nebo procesního práva nebo nerespektování konstantní a jasné soudní judikatury. Takovým pochybením může být i zásadní vada při hodnocení důkazů. Pokud by NSS podmínky vymezené ve výše citovaném usnesení č. j. 1 Azs 13/200639 vztahoval výlučně k hmotněprávnímu postavení stěžovatele a odmítal z tohoto důvodu kasační stížnosti žalovaných správních orgánů namítajících zásadní nezákonnost postupu krajského soudu, vedlo by to k nežádoucímu výsledku (viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/200659, č. 1143/2007 Sb. NSS).

[17] Aplikaci uvedeného názoru nebrání skutečnost, že posledně uvedený rozsudek vycházel z tehdejšího znění § 104a s. ř. s., jehož působnost byla omezena na věci mezinárodní ochrany. Rozšíření věcné působnosti tohoto ustanovení nic nemění na relevanci uvedeného závěru, který vychází z principu rovnosti účastníků řízení. S tímto principem by bylo v rozporu vyloučit přijatelnost kasační stížnosti namítající zásadní pochybení krajského soudu pouze proto, že ji podal žalovaný správní orgán, nikoli žalobce.

[18] Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že rozhodujícím důvodem pro zrušení rozhodnutí stěžovatele bylo hodnocení utajované informace krajským soudem. Proti tomuto hodnocení stěžovatel brojí v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud zjistil, že na straně krajského soudu došlo k zásadnímu pochybení při posouzení samotné způsobilosti obsahu utajované informace odůvodnit závěr o ohrožení bezpečnosti státu. Toto pochybení mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku; kasační stížnost je proto přijatelná.

[19] Kasační stížnost je důvodná.

[20] Podstatné kasační námitky lze shrnout do tří okruhů: podle stěžovatele krajský soud (1) vyložil pojem ohrožení bezpečnosti státu příliš restriktivně a nezohlednil preventivní povahu výhrady bezpečnosti státu; (2) hodnotil jednotlivé bezpečnostně relevantní poznatky izolovaně, nikoli v jejich vzájemných souvislostech a kumulativním působení; a (3) dostatečně nezohlednil specifickou povahu činnosti zpravodajské služby a z ní plynoucí obecnější způsob identifikace zdrojů.

[21] První námitka není důvodná. Krajský soud výslovně připustil, že při posuzování možného ohrožení bezpečnosti státu je třeba pracovat s mírou pravděpodobnosti a nelze vyčkávat, až se předvídané riziko uskuteční, například spácháním teroristického činu. Nevyžadoval tedy, aby žalobce již bezpečnost státu konkrétním jednáním poškodil, nýbrž hodnotil, zda shromážděné poznatky poskytují dostatečný podklad pro závěr o existenci rizika pro bezpečnost státu. Krajský soud tím posuzoval význam a dosah zjištěného jednání; současně připustil, že domácí násilí i kontakt s drogovým prostředím mohou přispívat k celkovému obrazu potenciálního bezpečnostního ohrožení.

[22] Stěžovatel tak směšuje nesouhlas s výsledkem hodnocení poznatků k osobě žalobce s výhradou proti právnímu východisku krajského soudu. Ani případná nesprávnost závěru, že tyto poznatky ve svém souhrnu nepostačují k závěru o ohrožení bezpečnosti státu, však sama o sobě neznamená, že krajský soud nesprávně pochopil preventivní povahu právní úpravy.

[23] Důvodná není ani námitka týkající se způsobu identifikace zdrojů utajované informace. Krajskému soudu lze přisvědčit, že pouhé obecné označení zdroje a přiřazení určitého stupně jeho spolehlivosti nemusí umožňovat řádné ověření věrohodnosti informace. Podle rozsudku NSS ze dne 12. 3. 2020, č. j. 2 Azs 259/201928, č. 4031/2020 Sb. NSS, je účelem soudní kontroly zajistit, aby utajované informace byly skutečné a věrohodné a poskytovaly dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci. Ochrana zdrojů a metod zpravodajské činnosti je legitimním požadavkem, nemůže však vést k tomu, že soud bez podkladů pro vlastní úsudek pouze převezme hodnocení spolehlivosti zdroje provedené původcem informace. Jak vyplývá z rozsudku NSS ze dne 31. 8. 2023, č. j. 1 Azs 87/202332, č. 4518/2023 Sb. NSS, ani obava ze zvýšení rizika vyzrazení neopravňuje zpravodajskou službu odepřít soudu informace potřebné k ověření věrohodnosti již poskytnutého podkladu, neboť by mu tím znemožnila plnit jeho specifickou přezkumnou roli. Při takovém postupu nejde o veřejné odhalení totožnosti zdrojů, nýbrž o poskytnutí údajů v odpovídajícím režimu utajení, které soudu umožní samostatně posoudit spolehlivost poznatků. Krajský soud proto nepochybil, pokud obecné označení zdrojů a hodnocení jejich spolehlivosti nepovažoval za dostačující.

[24] NSS přisvědčil námitce nesprávného hodnocení obsahu utajované informace ve vzájemných souvislostech a ve spojení s ostatními podklady správního spisu. Neztotožňuje se se závěrem krajského soudu, že obsažené poznatky nejsou ani při náležitém doložení zdrojů svým rozsahem a obsahem způsobilé odůvodnit závěr o ohrožení bezpečnosti státu. Poznatky posuzované v souhrnu s ostatními podklady nelze takto vyloučit jako nedostatečné bez ověření jejich věrohodnosti a vzájemných souvislostí. Výsledek tohoto ověření může podstatně ovlivnit celkové hodnocení bezpečnostního rizika.

[25] Krajský soud pochybil tím, že význam popsaného násilného jednání a kontaktu s drogovým prostředím dostatečně nepromítl do hodnocení dalších poznatků o žalobcově vztahu ke zbraním a jeho případné osobní inklinaci k násilným islamistickým hnutím. Okolnost, že dosud doložené násilí směřovalo vůči družce žalobce, totiž sama o sobě neoslabuje jeho význam ve spojení s těmito dalšími poznatky. Jejich souhrn nelze hodnotit jako pouhé nahromadění okolností vypovídajících o problematickém způsobu života žalobce. Pro úsudek o riziku závažného násilného jednání přesahujícího soukromou sféru je podstatné propojení již projeveného násilného chování s údaji o jeho vztahu ke zbraním a násilným hnutí. Tento úsudek musí vycházet především z vlastního jednání a postojů žalobce. Jeho rodinné vazby však mohou být v souhrnu s dalšími poznatky relevantní, zejména dokreslujíli prostředí, v němž se jeho postoje a jednání utvářejí.

[26] Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani doplnění vyjádření žalobce ze dne 27. 10. 2026. Tvrzení o rodinném soužití a závislosti družky a dítěte na žalobci se týkají přiměřenosti zásahu do rodinného života, kterou krajský soud dosud neposuzoval. Obdobné platí pro případné doložení zprávy Městského úřadu Nový Bor, OSPOD. Vyjádření družky k fotografii a její motivaci žalobci ublížit je z hlediska pochybení krajského soudu vymezeného v bodu 24 tohoto rozsudku irelevantní. Pokud jde o žalobcem odkazovaný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3045/25, jeho závěry na nyní posuzovanou otázku nedopadají, neboť se týkají zohlednění zvláštní zranitelnosti žadatele o mezinárodní ochranu a ověření aktuálního nebezpečí při návratu do země původu v řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Ostatně žalobce ani neuvádí, který konkrétní závěr nálezu a z jakého důvodu by měl být pro posouzení kasační stížnosti stěžovatele relevantní.

[27] Jak již bylo uvedeno výše, krajský soud správně identifikoval nedostatečnost označení zdrojů a hodnocení jejich spolehlivosti. Tento nedostatek však lze odstranit (viz rozsudek NSS č. j. 1 Azs 87/202332 nebo srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2024, č. j. 1 Azs 52/202454). Potřebujeli soud ověřit věrohodnost utajované informace, může a měl by si obstarat další podklady (rozsudek NSS ze dne 2. 11. 2023, č. j. 10 As 50/2023129, č. 4558/2024 Sb. NSS, bod 72). S ohledem na závěry NSS týkající se hodnocení podkladů pro rozhodnutí se uvedený nedostatek stává pro věc zásadním a bude na krajském soudu, aby dal zpravodajské službě prostor k jeho odstranění, a to formou dožádání. Předmětem dožádání má být ověření věrohodnosti, přesnosti a spolehlivosti rozhodných poznatků, jejich vzájemného propojení a časové relevance. Za tím účelem si krajský soud vyžádá konkrétnější údaje o jejich původu, způsobu získání, časovém zařazení a případném vzájemném potvrzení, včetně konkrétních podkladů k poznatkům čerpaným z veřejně dostupných zdrojů. Účelem dožádání není nekriticky převzít hodnocení zpravodajské služby ani nahrazovat chybějící skutkové důvody správního rozhodnutí, nýbrž objasnit a ověřit podklad již použitý ve správním řízení, neboť samotná závažnost jeho obsahu nenahrazuje náležité doložení rozhodných poznatků.

[28] Závěr krajského soudu o nedostatečnosti podkladů pro uplatnění výhrady bezpečnosti státu je proto bez uvedeného doplnění předčasný. Napadený rozsudek tak nemůže obstát.

IV. Závěr a náklady řízení

[29] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, a proto napadený rozsudek podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Vyžádá si od zpravodajské služby doplňující informace ve výše vymezeném rozsahu. Potvrdíli doplnění rozhodné poznatky i jejich vzájemné souvislosti v rozsahu, z něhož při svém hodnocení vyšel NSS, krajský soud bude vázán závěrem o jejich dostatečné obsahové závažnosti pro uplatnění výhrady bezpečnosti státu. V takovém případě posoudí také dosud nevypořádanou námitku nepřiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Neobstojíli však některé z rozhodných poznatků nebo jejich propojení, posoudí význam zbývajících podkladů podle výsledku doplnění. Poté o žalobě znovu rozhodne.

[30] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. října 2026

JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu